Články

2009-12-19 - Velké Meziříčí - Lezecká stěna WildWorld - Bouldering

Účast: Chodec, Leon, Potty, další lezci
Vytvořeno: 2009-12-27; Aktualizace: 2009-12-27
Autor článku: Dvořák Štěpán *Chodec*

Předvánoční závody v boulderingu, které pořádali přátelé na malé umělé stěně v nové prodejně Wildworld ve Velkém Meziříčí. Soutěžilo se na patnácti cestách, které byly na třech umělých stěnách, a jejich obtížnost se postupně zvyšovala. Celkem se sešlo 15 závodníků, z nichž tři jsme přijeli z Třebíče. Během dvou hodin lezení, kdy každý samostatně zdolával libovolné cesty, jsem úspěšně vylezl 10 cest s konečným umístěním na 6. místě. Leoš s Ondrou vylezli jen 9 cest společně s ještě jedním účastníkem, takže se umístili na 7. - 9. místě.

V sobotu kolem třetí hodiny mě vyzvedává Leoš a společně s Martinou a Ondrou odjíždíme do Velkého Meziříčí. Těsně za Třebíčí, kousek před obcí Pocoucov přijíždíme k dopravní nehodě, při které auto jedoucí do Třebíče vylítlo ze silnice a skončilo v poli na střeše. Po půl hodině čekání nás konečně pouští a pokračujme v cestě. Do Velkého Meziříčí přijíždíme těsně před čtvrtou hodinou. Když dojdu obchodu, ještě staví cesty, takže máme nějaký čas. Chvíli tedy čekáme a díváme se, co věšeno zde mají. Je to malý obchod, takže tu velký výběr není. Po chvíli se ozve „Au!“ a přiběhne chlápek, který zrovna přidělával halogenové světlo na kus prkna. Vrtačkou, kterou vrtal do prkna díry, se mu podařilo vyvrtat si do prstu díru. Jelikož nikdo nepředpokládá, že to udělal úmyslně, aby se mu lépe lezlo, hned ho berou k autu a jedou s ním do nemocnice. Protože závodníků přibývá, jdeme do vedlejší hospody si dát něco k pití. Jakmile si objednáme, přicházejí nám ostatní říct, že jsou hotovi a za chvíli se tedy začne závodit. Ihned zaplatíme a co nejrychleji se snažíme všechno zkonzumovat, ale protože čaje jsou moc horké, necháváme je tam být a jdeme zpět do obchodu.

Mezitím dorazilo ještě pár závodníků, včetně toho, který se zranil vrtačkou, takže je nás tam už 15. Salaš Milan, který má vše na starosti nám vysvětluje, jak budou závody probíhat, a poté nám ukazuje jednotlivé cesty. Samotné závody se zahajují přesně v 17 hodin a budou trvat až do 19. S Leošem a Ondrou jdeme hned na poprvé zkusit poslední nejtěžší cestu, dokud máme ještě síly. Po pár neúspěšných pokusech, to ale vzdáváme a zkoušíme cestu hned vedle. Ta už je lehčí, takže po chvíli ji máme za sebou, tedy kromě Leoše, který si úplně nahoře spletl poslední úchyt, takže se mu úspěch nemohl počítat. Po zdolání této disciplíny, jdeme zkoušet cesty pěkně od začátku od nejlehčích. Prvních šest cest je celkem primitivních, takže je dáváme všichni tři na první pokus. Další dvě už jsou těžší, ale přesto pro nás jednoduché. Devátá cesta je docela unikátní, protože je postavená z přírodních kamenů, které mají nevýhodu, že nejsou hrubé a proto docela kloužou. Leošovi se překvapivě docela rychle daří vyšplhat až nahoru. Se mnou už je to horší. V nejtěžším místě mně vždy uklouzne noha, takže opakovaně končím znakem na žíněnce. Nevzdávám se a po několika minutách zdolávám i tuto stěnu. Ondra je na tom ještě o něco hůř než já a tuto cestu se mu vylézt nepodaří. Poté jdeme zkoušet poslední bonusovou cestu, která spočívá ve vyskočení z jednoho místa na místo o tři metry výše. Nikomu z nás se to ovšem nepodaří. Do ukončení závodu zbývá ještě něco přes půl hodiny, takže se snažíme zdolat poslední zbývající cesty. Protože se ale jedná o nejtěžší cesty a my už jsme pěkně vysílení, nic už nevylezeme. V sedm hodin se zavelí konec a jde se vyhlašovat. Já s počtem deseti vylezlých cest končím na šestém místě. Leoš s Ondrou mají oba o jednu cestu méně společně s jednou holkou, takže se dělí o 7. až 9. místo. Závodníci na druhém a třetím místě mají oba shodně vylezeno 13 cest, takže o pořadí spravedlivě rozhoduje počet vypitých piv. Na prvním místě se, pro mě překvapivě, umísťuje chlápek, který si provrtal ruku vrtačkou, a proto nemohl poraněný a obalený palec vůbec používat. Je to prostě borec. Obavám se však, že kdyby i nyní došlo k hodnocení dle počtu vypitých piv, jeho místo by bylo ohroženo.

Po vyhlášení výsledků se pouštějí videa, která kdo přinesl. Protože Leoš spěchá domů, pouštíme naše čtyři videa ze skákání jako první. Hned po nás pouští Milan svůj sestřih ze všech jejich skákacích akcí. Než odjedeme, domlouvám se ještě s Milanem, aby v případě další akce dal vědět, a my mohli opět přijet. Po osmé hodině vyrážíme zničení domů.

Toto pro mě byl první závod v boulderingu. Nejel jsem tam s žádnými ambicemi na úspěch, takže šesté místo pro mě bylo dobrým výsledkem. Leoš s Ondrou jsou na tom s lezením téměř stejně jako já, takže nebýt jedné rozhodující cesty, skočili bychom na stejném místě. Každopádně jsme se při tomto lezení vysílili natolik, že i po týdnu mě ještě bolely ruce tak, že jsem nemohl pořádně nic stisknout.