Články

2009-12-26 - Třebíč - Horka-Domky - Slackline

Účast: Chodec, Švára, Tommas, Leon
Vytvořeno: 2009-12-27; Aktualizace: 2010-01-02
Autor článku: Dvořák Tomáš *Tommas*

O vánocích je normální, že všichni sedí doma a užívají si svátky pěkně v teple u hromady cukroví. Tento styl ale není pro nás a tak jsme hned o prvním svátku Vánočním vyrazili do borového lesíka a celé odpoledne jsme trénovali slackline. Celkem jsme měli natažené tři lajny, různých délek i obtížností a sem tam jsme to ještě kombinovali se žonglováním.

Už od rána svítí slunce a zem je ještě od dřívějších mrazů pevná, tudíž jsme se rozhodli, že hned poté co se naobědváme, sejdeme se v borovém lesíku mezi Poliklinikou a blízkou chatovou osadou, kde je dostatek stromů daleko od sebe a prosvítá sem slunce. Proto brzy po tom co dojídám sváteční kačenu se zelím a knedlíkem vypravuji se na smluvené místo, kde již postávali Leoš se svými přáteli a psíkem. Brácha ještě nedorazil, tak kráčím sem a tam, abych se zahřál. Brzy se ale objevuje i se Švárou v patách. Než se našlo dobré místo, Leošovi kamarádi odjíždějí, a tak se může začít. Vybalila se všechny tři lana. Štěpán si natahuje své lano na délku 15 metrů a pak pomáhá natáhnout lano Leošovi. Ten má lano zbrusu nové od Ježíška. Protože je však začátečník a chce začít pomalu trénovat, dává si lano na sedm metrů. Ihned ho vyzkouší a padá, pak to zkouší Švára se stejným úspěchem. Po něm jdu já, ale jelikož nechceme brát radost z nového lana, rozhodneme se, že si ze Štěpánovy druhé „lajny“ uděláme dráhu stejně dlouho jako Leoš. Postupně si každý zkouší projít různé obtížnosti, ale nejdelší úsek přechází jen Štěpán a to klidně i několikrát za sebou. Do toho všeho začíná Švára žonglovat a pro procházející lidi se z malého paloučku stává velká podívaná, ale na otázku jestli si to chtějí zkusit, se nám dostávají jen ostýchavé odpovědi. V jednu chvíli zkouší Štěpán žonglovat i na jednom z krátkých lan, ale již po zhruba druhém výhozu jeden míček letí na zem, za ním Štěpán a nakonec i zbylé míčky. Po tomto velkolepém úspěchu to již raději nezkouší. Když už se slunce začíná přibližovat k obzoru, přijíždí Ondra se svými kamarády se na nás podívat. Někdo si to i jednou či dvakrát vyzkouší, ale spíš se jen dívají. Jsou tu jen na skok, proto za chvíli odjíždí. Leoš si sbalí svoji „lajnu“ a odjíždí s nimi. Zůstáváme tu jen my tři, takže ještě chvíli chodíme, ale začíná se už trochu šeřit a teplota už také není příjemná, takže Švára se Štěpánem začínají balit a já, protože jsem tu pěšky, vyrážím domů dřív, abych neumrzl.

Celá akce se nám vydařila, protože celou dobu bylo hezky, že jsme chodili i bez bund. Jelikož byly nataženy tři „lajny“, mohli jsme trénovat, kdy se nám zachtělo, a nemuseli jsme čekat, než druhý sleze. Protože i každé ze tří lan byla jiná obtížnost, odzkoušeli jsme si, jak nám to jde a na co máme. Když se zrovna nechodilo, někde žongloval s míčky nebo jsme zkoušeli na lano naskakovat a udržet se tam, což se projevilo jako nelehký úkon.