Články

2010-06-06 - Lhánice - Skály Baby - Lezení

Účast: Chodec, Leon

Ukončení víkendu večerním lezením na babách. Protože jsme začínali lézt až po 17. hodině, stihli jsme vylézt jen dvě cesty na hlavním masivu Velké Baby. Leoš vždy vylezl na prvolezce do půlky cesty, kde vytvořil kotvící bod a poté mě jistil z vrchu. Když jsem k němu dolezl, tak jsem pokračoval jako prvolezec až nahoru. Protože víkend byl celý slunečný, byli jsme nakonec rádi, že jsme lezli až k večeru, kdy tam už slunko moc nesvítí, protože jinak bychom tam byli jak na výhni.

Po návratu z dopoledního sjíždění řeky Jihlavy jsem si ani moc neodpočinul a už kolem čtvrté hodiny odpolední jedeme s Leošem zpět k Mohelnu, tentokrát ale lézt na Velkou Babu. Před pátou hodinou zastavujeme v lese nad skalami, posilňujeme se na cestu a se vším materiálem začínáme sestupovat k řece. Po páté hodině jsme konečně na místě a vybíráme si cestu komínem na hlavní stěně. Protože celý předchozí týden pršelo, je dole pod skalami vše mokré a ještě tu tečou pramínky vody, takže máme problém, kde vůbec rozložit materiál. Než se připravíme k prvnímu výstupu, uslyšíme pod sebou hlasy dalších dvou lezců, kteří právě přišli. Chvíli dole něco řeší a poté odchází lézt na východní stěnu. S Leošem jsem se dohodl, že první poleze on, v půlce vytvoří kotvící bod a bude zase jistit on mě, aby zbytečně netahal celou váhu lana až nahoru.

Protože v cestě komínem je první skoba asi 10 m vysoko, raději začíná lézt kousek vedle, kde je první skoba o trochu dřív. Když se dostane asi do poloviny skály na docela velkou římsu, zajišťuje se a poté vytváří kotvící bod. Nakonec vytáhne zbytek lana a začíná mě jistit z vrchu. Během asi dvou minut k němu dolezu, a protože jsem se ani nestihl trochu zapotit, ihned pokračuje dál jako prvolezec. Cestu volím komínem, který jsme si vyhlédli zespoda. Chvíli to vypadá na lehkou cestu, ale ještě než se dostanu k první skobě, začínám nadávat, protože chyty zmizely a jediný způsob, jak se dostat dál je opírat se zády o protější stěnu a pomalu se soukat nahoru. Triko jsem nechal dole, takže opírání o skálu je o to nepříjemnější. Po asi deseti minutách nadávání a odírání o skálu se konečně dostávám nahoru. Zajišťuji se, vytahuji zbytek lana a pomocí kyblíku začínám jistit Leoše. Lezení s jištěním z vrchu je jednodušší, takže je během pár minut také nahoře. Lano provlékneme dvěma skobami a postupně po dvojitém laně slaňujeme dolů. Dole si dáme krátkou přestávku a občerstvení přesunujeme se na další stěnu.

Tentokrát jsme si vybrali cestu o pár metrů západněji, která vede až na úplný vrchol věže na vrcholu Velké Baby. Postup je stejný jako předtím, takže Leoš nejprve vylézá do poloviny cesty, odkud mě potom jistí. Cesta je opět jednoduchá, takže u Leoše nezastavuji, ale pokračuji dál. Chyty i zde jsou výborné, ale protože na posledních 15-ti metrech je jen jedna skoba a to přesně uprostřed, nejsem z toho zrovna nadšený. Když se konečně dostávám na vrchol a podívám se pod sebe, zjišťuji, že v případě pádu bych pravděpodobně skončil hluboko pod Leošem, takže lézt sem bez jištění by vyšlo asi nastejno. Opět vytvářím kotvící bod, vytahuji lano a pomocí kyblíku jistím Leoše, dokud nevylézá až nahoru. Zde uděláme záznam do vrcholové knížky, pořídíme pár fotek a chystáme se k sestupu. Protože skoba je navrchu až za ostrou hranou, přes kterou by nebylo vhodné slaňovat, slézáme nejprve z věže asi o pět metrů níž. Zde opět provlékáme lano dvěma skobami a postupně slaňujeme zpět dolů. Dole zjišťujeme, že už je po osmé hodině, takže třetí cestu rušíme a pro dnešek končíme.

Bez jakéhokoliv třídění a motání vše dávám do krosny a během pár minut už šlapeme k autu. Po cestě ještě potkáme věci lezců, kteří právě odpočívají na vrcholu východní stěny. Než se vyplazíme až k autu, jsem kompletně propocení. Dáme věci do kufru a vyrážíme do Třebíče.

Až na kousek lezení komínem se jednalo o lehké cesty, takže to bylo spíše odpočinkové lezení. Škoda jen, že jsme stihli vylézt pouze dvě cesty. Ale zase kdybychom tam přijeli dříve, tak bychom se tam nejspíš upekli.