Extrém - Adrenalin - Outdoor - Rope Jumping - Kienova houpačka - Lezení - Slaňování - Slackline - Powerbocking - Klusking - Horolezectví - Potápění
Off-limits.cz
Extrémní sporty plné adrenalinu
Věř si a dokážeš vše!
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
Menu
Vyhledávání
Dnes
Nové komentáře
Právě čtené články
Nejčtenější články
Anketa
Odkazy
Aktuality

Ve spolku


2018-04-01 13:42:52 | Aktualizace: 2018-05-22 23:44:54 - Dvořák Štěpán

2018-05-03 - 2018-05-08
Běh 666 km: Česká republika ze západu na východ

zobrazit článek zobrazit fotky
2018-05-03 - 2018-05-08 - Běh 666 km: Česká republika ze západu na východ
2018-05-03 - 2018-05-08 - Běh 666 km: Česká republika ze západu na východ

Přeběhl jsem 666 km přes celou Českou republiku od západu na východ za 124 hodin a 11 minut s pouhými 3 hodinami spánku.

To co se mi kdysi zdálo naprosto nemožné, se nyní stalo skutečností. Nechápal jsem, jak někdo může uběhnout maraton, nevěřil jsem, že existuje nějaký 246 km dlouhý Spartathlon. A nyní mám za sebou trať, která všechny předchozí několikrát překonává. Minulý rok jsem ji zvládnul na kole, tentokrát to bylo už běžecky.

Konečně si můžu říkat běžec. Díky 666 km mám totiž při jedné aktivitě uběhnutu o 40 km víc, než ujeto na kole. A když tak přemýšlím, tak mám vlastně uběhnuto víc než v jakémkoliv jiném sportu a dokonce i více než kdy ujeto autem.

Minulý rok o Velikonocích jsem přeběhl Českou republiku z jihu na sever o délce 402 km na první pokus. Podélně se mi to bohužel podařilo až na podruhé. Když jsem totiž běžel poprvé o Velikonocích, tak mi po 200 km GPS hodinky, které sloužily k navigaci a záznamu běhu, přestaly fungovat, takže jsem v Praze skončil. Veškerá dlouhodobá příprava, která byla prvnímu pokusu věnována, ale nevyšla nazmar a byla využita k pokusu druhému. Jen bylo potřeba opět oslovit lidi do týmu, upravit trochu trasu a doplnit výživu. Nejdůležitější ale bylo sehnat záložní GPS hodinky. Nakonec mi vyšlo vstříc autorizované středisko H.S.H sport, které mi sponzorsky zapůjčilo hodinky Suunto Spartan Ultra. Řidič Martin Vitovský z firmy Aritex sehnal místo dodávky obytné auto, které komfort zázemí týmu posunulo téměř na úroveň dovolené. Zároveň se přihlásil i další člověk, který s námi chtěl jet a vše zdokumentovat. Podařilo se nám i přes firmu adm-easy sehnat nějaké dárkové předměty pro běžce, kteří se ke mně přidají. Pak už zbývalo jen čekat. Jak jsem z prvního pokusu měl docela strach, tak tentokrát jsem se nemohl dočkat, jak jsem se těšil, až budu opět na trati.

Cesta autem přes Prahu probíhala celkem pomalu, protože každou chvíli jsme stáli v koloně. Aspoň jsem tedy s Martinem Vitovským za volantem a taťkou Miroslavem Dvořákem jako navigátorem plánoval, jak to bude ze začátku probíhat. U Chebu jsme trochu zazmatkovali, protože jsme zapomněli nabrat Václava Vacka, a tak za námi musel přijet do Aše. První pokus se mu minule zalíbil, tak to s námi chtěl dát tentokrát celé. V Aši jsme měli v plánu přespat v kempu. I když jsme si chtěli vyzvednout klíče půl hodiny před koncem pracovní doby, už tam nikdo nebyl. Nakonec jsme tedy přespali v obytném autě na parkovišti před kasinem. Já osobně jsem se moc nevyspal, jak jsem se budil.

Ráno už to šlo všechno rychle. Vstávání o půl páté, něco sníst i vypít a zvolit dlouhé oblečení do chladného rána. Už za světla jsme přejeli Vaškovým autem přes Německo k nejzápadnějšímu bodu ČR. Zatímco zbývaly poslední minuty do startu, Vašek s Robertem Žďárským, kterým se k nám přidal, aby vše dokumentoval, pořizovali první záběry. Symbolicky jsem si vzal do kapsy od batohu malý kámen, který jsem měl v plánu donést až na druhou stranu ČR.

Ve čtvrtek 3. května v 6 hodin to vypuklo. Vyběhl jsem z nejzápadnějšího bodu České republiky směrem k nejvýchodnějšímu. První terénní úsek jsem běžel sám. V Aši jsem vyměnil terénní boty za silniční a již za doprovodu Roberta na kole jsem běžel do Františkových Lázní. Tam si mě odchytl první fotograf. Následovala cyklostezka kolem Kynšperka nad Ohří. Tam kolem 40. km začínala překvapivě první menší krize, kdy mě začínaly lehce pobolívat nohy. Takhle brzy to bylo špatné znamení. Tou dobou se k nám připojila kamarádka Radka Křenová. U obce Dasnice jsme to vzali zkratkou kolem zatopeného lomu. Výhled tam, byl nádherný, ale protože jsme měli problém se přes zarostlé pole vrátit na cestu, tak jsme sice trať o 2 km zkrátili, ale zároveň o 5 minut prodloužili. Když jsme probíhali Sokolovem, čekal jsem, že se na chvíli připojí Miloš Škorpil, který v roce 2002 běžel 500 km z Hodonína do Aše a tohle byl vlastně i pokus o jeho překonání. Bohužel nedorazil. V Lokti mě čekal rozhovor a Robert se vyměnil s Vaškem, který se chtěl proběhnout. Přes Svatošské skály jsme se v podvečer dostali do Karlových Varů. Po dalším rozhovoru následoval výběh při západu slunce do Bochova. Tam se ke mně poprvé přidali běžci. Kamarád Jiří Hess a bratr od Vaška. Společně jsme proběhli část hlavní silnice a pak odbočili na Žlutice. Jirka s Vaškovým bratrem se postupně odpojili a já jsem pokračoval nocí. Nad ránem se ke mně přidala další skupinka, která mě doprovázela už při minulém pokusu. Přes Jesenici jsme se již ve dne dostali do Rakovníka. První noc jsem tak vůbec nespal a získal několikahodinový náskok oproti odhadu.

Při zmenšeném doprovodu jsme na poslední chvíli změněnou trasou vyrazili směrem na Lány. Ačkoli jsem měl v nohách jen necelých 200 km, začal jsem mít problém s puchýři, které nikdy nemívám. Aby se nezvětšovaly, tak jsem je propíchal. Kolem oběda při stoupání obcí Družec, na mě přišla silná spací krize, takže jsem výrazně zpomalil. V Unhošti se přidal další běžec. Společně jsme doběhli do Prahy -Hostivice - Břve, kde jsem minule oznámil konec. Tentokrát jsme pokračovali bez problému dál. První část Prahy k Vltavě byla stále bez většího zájmu. V opačném směru než minulý rok jsme přeběhli Karlův most a přes Staroměstské náměstí doběhli k soše svatého Václava na Václavském náměstí, odkud jsem před třemi lety vybíhal na 201 km z Prahy do Třebíče. Jediný, kdo tu čekal, byla Martinova žena Miroslava Vitovská, která se k nám přidala do týmu.

Přes Vítkov a Dolní Počernice jsem za neustálého střídání běžců a zapadajícího slunce opustil Prahu. Již za tmy jsme lesem kolem železnice běželi kolem Klánovic. Zde nebyl asfalt, ale pouze lesní, místy dokonce nezpevněné cesty, takže nohy velice trpěly. Občas jsem tedy raději jen šel. K tomu na mě začala padat silná spací krize, takže když jsme se po několika desítkách minut vymotali z lesa do obce Úvaly, hned jsem si v autě na necelou hodinu zdřímnul. Tím jsem se z časového náskoku dostal do ztráty. Příjemně mě potěšilo, že pár běžců na mě počkalo. Protože už byla druhá noc a minimální provoz, udělali jsme výraznou změnu trasy. Neběželi jsme přes Český Brod, ale vzali jsme to přímo po hlavní silnici z Prahy na Kolín. Tím se trasa i čas o něco zkrátily. Z Kolína jsem už světla pokračoval po úmorně rovných silnicích do Kladerub na Labem, kde mě celou hodinu při běhu fotil další fotograf. Bylo nepříjemně horko a já padal do nejhorší krize, co jsem kdy zažil. Nohy začaly být unavené a postupně zkracovaly krok, až jsem téměř vůbec nemohl běžet. Zároveň jsem kvůli puchýřům měl pocit, že při každém kroku šlapu mezi žhavé uhlíky se střepy, jak to děsně pálilo a řezalo. Skoro při každé zastávce jsem tedy sundával boty, masíroval nohy a měnil ponožky. Ještěže tou dobou se přidal k běhu taťka a bavil spoluběžce, protože já jsem byl ponořený uvnitř sebe a bojoval s každým následujícím ukrutně bolestivým krokem. Vždy jsem rád, když si s lidmi povídám, protože tak odvádím pozornost od bolesti, ale tentokrát už to bylo tak hrozné, že mi otázky ostatních běžců vadily, protože jsem se nemohl soustředit na překonávání bolesti. Co mě hnalo kupředu, byl fakt, že jsem právě proběhl polovinou. Neměl jsem myšlenky, že bych to vzdal, jen jsem si říkal, že s touhle bolestí to budou ještě hodně nepříjemné dva dny běhu. Zároveň jsem ale začínal mít starost o kolena, protože jak se chodidla snažila došlapávat na zdravou stranu, tak se mi začala nepřirozeně vytáčet. K tomu se ještě přidala únava zádového svalstva, která drží tělo vzpřímeně, takže jsem se začal nepřirozeně vyklánět na levou stranu. Tímto způsobem jsme doběhli do Pardubic a proběhli městem místy, kde jsem před 2 roky běžel 232 km ze Sněžky do Třebíče. Protože se stav nelepšil a nešlo se pořádně rozeběhnout, rozhodl jsem v podvečer v obci Dašice, že si preventivně na chvíli lehnu. Sice se mi vůbec nechtělo spát, ale doufal jsem, že mi to pomůže trochu se zregenerovat. Hned jsem vytuhl.

Po hodině už byla tma a venku na mě čekali další běžci. Spánek pomohl, protože jsem opět mohl běžet a kromě chodidel mě nic výrazně nebolelo. Dorazili jsme do Chocně, kde se spoluběžci prostřídali. V Brandýse nad Labem, nás pak většina opustila, takže jsme po zbytek třetí noci pokračovali jen tři běžci a cyklista kolem Tiché Orlice. Ačkoli jsme docela vymrzli, byl to jeden z nejlepších úseků. V noci bez světel jen při měsíčním vitu a za neustálého povídání si. V těchto místech jsem překonal svůj běžecký rekord z minulého roku. 402 km jsem zaběhl za 69 hodin a 59 minut, tedy o 7 minut pomaleji. Pár kilometrů před Ústí nad Orlicí mě ale začalo tahat levé stehno, takže jsem byl rád, že jsem si mohl na chvíli sednout do auta. A na 20 minut jsem v sedě usnul. Následoval dlouhý výstup za jasného ranního počasí na hřeben Hříva. A po tom zase rychlý sešup do Lanškrouna. Protože se oteplilo, začal jsem mít opět problém s přehříváním a bolavými chodily. Ten první problém jsem elegantně vyřešil, když jsem si vzpomněl, že do klobouku, který jsem měl na hlavě, lze vložit led. Před 450. km jsme překročili hranici Moravy a běželi kolem Moravské Sázavy. Naproti dorazila velká skupina běžců v čele se starostou Zábřehu Františkem Johnem a společně jsme pokračovali až na Masarykovo náměstí, kde jsem dostal nějaké dary a mohl jsem se poprvé osprchovat. Při zapadajícím slunci jsme ve zmenšeném počtu mířili na Olomouc. V městě Litovel se ke mně přidaly tři běžkyně. Jak jsme ale vběhli do lesa a zapadlo slunce, přišla na mě strašná spací krize. Nechal jsem je tedy pokračovat samotné a v obci Horka nad Moravou jsem si na hodinu před čtvrtou nocí lehnul. Mezitím dorazil kamarád Martin, se kterým jsem společně s Vaškem doběhl do noční Olomouce.

Následoval úsek kolem řeky Bystřice do Nové Bystřice, kde se Martin odpojil. Už od Olomouce jsme běželi po stejné trase, jako jsem před dvěma roky běžel 300 km z Lysé hory do Třebíče, jen tedy v opačném směru. Při svítání jsme probíhali přes Přáslavice, kde jsem v roce 2008 sloužil jako bigoš polní. Cesta byla velmi veselá, protože jsme se stále něčemu smáli. To ale přestalo od Velkého Újezdu, kdy se kopec otočil, a my začali klesat. Dopady z větší výšky chodidla přestala dávat, a já se tak musel několikrát zastavit a dát chodidlům odpočinek. V Lipníku nad Bečvou jsem si je pořádně zchladil a omyl na benzínce v kýblu s vodou. S dalšími běžci jsem pokračoval po cyklostezce kolem Bečvy do Hranic na Moravě. Tam skončila rovina a já začal s prořídlým doprovodem přebíhat kopečky. Jako na nejhorší vzpomínám na ukrutně rovný a neuvěřitelně prudký kopec do Starého Jičína, který mně dal zabrat přes hodinu. Nejhorší bylo, že jsem na jeho konec viděl hned od začátku. Když jsem ho před 5 lety sjížděl na kole při návratu z cykloturistiky, bylo to o hodně příjemnější. Následovalo sbíhání do Nového Jičína, kde došlo k důležitému zvratu. Chodidla mě opět začala tak strašně pálit, že jsem si na Masarykově náměstí po umytí nohou obul staré boty, se kterými jsem před rokem běžel 402 km přes Českou republiku z jihu na sever. A bolest chodidel okamžitě přestala. Kdybych tedy běžel v jiných botách nebo si je vyměnil dříve, mohl jsem se vyhnout ukrutné bolesti na posledních kolika set kilometrech a být výrazně rychlejší. Takhle jsem si ulevil od bolesti jen na poslední 70 km. Následoval úsek do města Příbor, kde se přidala celá běžecká skupina. Tou dobou jsem začínal vnímat slabé halucinace. Vždy když jsem promluvil, zdálo se mi, že nemluvím, ale že se jen poslouchám. Zároveň jsem vnímal, že se okolí vzdaluje a vše je nějaké utlumené. V tomhle stavu jsem ukončil pátý běžecký den. Po západu slunce jsem ve zmenšené skupince doběhl do Frýdku-Místku.

Tou dobou už jsem věděl, že to dám, tak přišel čas na odhalení skutečné vzdálenosti trasy, kterou jsem plánoval už od začátku - 666 km. Abych toho docílil, oběhl jsem se spoluběžci vodní nádrž Olešná a část centra. Ve společnosti tří statečných spoluběžců jsme pátou nejúmornější nocí pokračovali do Hnojníku. Protože jsem se zařekl, že kvůli lidem, kteří mě sledují online, nepůjdu poslední noc spát, Vašek se mě snažil všemožně držet při životě. Občasné výkřiky, šťouchance a nelogické hlášky tedy pro neznalého vypadaly, jako bychom utekli z Bohnic. Halucinace se mezitím posunuly na další úroveň, kdy se mi zdálo, že všechny úseky už jsem běžel, a že každý spoluběžec přišel vlastně podruhé. Měl jsem tedy strašnou chuť každému poděkovat, že mě opět přišel podpořit. Naštěstí inteligence ještě fungovala. Do Třince jsme doběhli v úterý nad ránem, kdy byla pěkná zima. Přes Bystřici, kde se přidali další běžci, jsme doběhli do Jablunkova, kde jsme přidali poslední prodlužovací kolečko. Zde přesně 10 km před cílem mi moje GPS hodinky zahlásily, že mají plnou paměť a přestaly zaznamenávat další data. A to měly dle tabulky vydržet asi 172 hodin. Ranní slunce začalo pálit a moje halucinace se opět prohloubily. Vždy, když jsem se zastavil a po chvíli se chtěl rozeběhnout, tak jsem měl zvláštní pocit, že běží jen moje mysl a tělo mě postupně dobíhá. Když k tomu přičtu i ty předchozí příznaky, tak jsem se musel docela kontrolovat, co vlastně dělám. Se zvětšující se běžeckou skupinkou jsme proběhli obcí Písek a vběhli do úplně poslední obce na trase - Bukovec. Zde se musím trochu rozepsat. Když jsme minulý rok volali do obce Lobendava, jestli by nám otevřeli závoru k nejsevernějšímu bodu, tak to mělo takový ohlas v okolních vesnicích, že na mě ve dvě hodiny ráno čekalo vedení obce i několik hasičských aut z okolních obcí a všichni mě doprovázeli do cíle. A to jsem jim nemusel posílat žádné doplňující informace. Vše si zjistili sami. Letos jsme sice nepotřebovali nic otevřít, ale přesto jsem poslal paní starostce Bukovce obsáhlý email, kde jsem celou akci podrobně popsal, včetně odkazů na sledování nebo jak to vypadalo minulý rok, aby měli představu. Výsledek byl takový, že když jsem mířil k Olomouci, tak mi nějaká paní z úřadu v Bukovci volala, co po nich vlastně chci? Za běhu jsem ji tedy vysvětloval, že po nich nechci vůbec nic, že jim naopak dávám příležitost být u cíle prvního přeběhu České republiky. Naprosto nechápavě se mě začala ptát na věci, které měla přímo před sebou v několik dní starém emailu. Rozhovor jsme ukončili s tím, že mi po schůzi zavolají, jak se domluvili. Ve skutečnosti už mně nezavolali a v celé obci Bukovec jsme nepotkali ani živáčka. Na konci obce nás čekalo prudké stoupání přes hřeben, před kterým jsem se na chvíli zastavil, abych trochu načerpal síly. Ve skutečnosti jsem ale dával fotografům náskok, aby měli čas zaujmout ideální místa. Po výběhu nahoru následovalo naopak sbíhání k hraničnímu přechodu Bukovec / Jasnowice. K cíli už to bylo jen 0,5 km přes les, který jsme ale museli oběhnout. Opět jsme tedy stoupali asi nejprudším kopcem na trati, abychom po chvíli mohli naposledy sbíhat po louce k hraničnímu kameni.

V úterý 8. května v 10 hodin a 11 minut jsem dosáhl nejvýchodnějšího bodu České republiky. Jakmile jsme zastavili, najednou mě ovládla apatie. Prostě moje nálada padla na bod mrazu. Nevím proč, ale nemohl jsem s tím nic dělat. Prostě mě najednou nic nezajímalo a nebavilo. Všichni mi pogratulovali a pořídili jsme závěrečné fotky. Já jsem z batohu vyndal malý kámen ze západu a schoval ho poblíž hraničního kamene. Tím byl úkol splněn a vrátili jsme se k autu, které čekalo u hraničního přechodu. Jak jsme vyrazili na cestu, padla na mě taková ospalost, že jsem nedokázal na mobilu napsat slovo bez toho, abych neusnul. Po pár pokusech, které vždy skončily hledáním mobilu po autě, jsem to vzdal a probral jsem se až kdesi na dálnici, odkud jsem poslal závěrečnou fotku. V Brně jsme vysadili Vaška s Robertem a s jednou zastávkou na jídlo jsme se vrátili do Třebíče. Jakmile jsem do bytu vynosil všechny bedny, tak na mě opět padla strašná ospalost, takže jsem se jen umyl a kolem šesté hodiny večer jsem šel spát.

Druhý ráno jsem se vzbudil v 6 ráno. Nic mě nebolelo, ani jsem se necítil unavený. Uklidil jsem tedy věci, vypral oblečení a šel jsem se normálně proběhnout. Přeci jenom jsem předchozí dny běžel takovým tempem, abych mohl běžet každý následující den. A teď už jsem za sebou měl dokonce celou prospanou noc.

Celkově měřila trať přesně 666 km a zvládl jsem ji za 124 hodin a 11 minut. Na trati jsem překonal převýšení přibližně 5,5 km. Za celou dobu mi stačily pouhé 3 hodiny spánku a podle týmu jsem vypil asi 120 l pití. Po zvážení jsem zjistil, že jsem zhubl o 5 kg, pravděpodobně se ale jednalo jen o tekutiny, protože v následnících dnech se vše vrátilo do normálu. Nejvíce mě mrzely boty, které mně naprostou většinu trasy značně znepříjemnily. Kdybych měl jiné, nebo jsem je vyměnil hned na začátku, tak jsem mohl celou trasu zvládnout i o půl dne rychleji. Nehorší na tom je, že se jednalo o stejnou značku a oboje byly modely na dlouhé silniční tratě. Po cestě mě obtěžovaly ještě další zdravotní komplikace, pro někoho možná úsměvné. Nějaké jídlo mě po celou dobu strašně nedýmalo, takže jsem každou chvíli musel upouštět přetlak, což hlavně mezi běžci působilo značně komicky. Další nepříjemnost byla pití. Pokaždé když jsem se i sebeméně napil, hned jsem do pěti minut musel jít na záchod. Připadal jsem si proto jako průtokový ohřívač.

Na závěr velice děkuji všem, kteří mi jakýmkoli způsobem pomáhali:

  • Otci Miroslavu Dvořákovi, že do toho opět šel, a staral se o mě ve dne v noci na zastávkách.
  • Mamce Daně Dvořákové, že nám napekla speciální perníky.
  • Kamarádu Martinovi Vitovskému z firmy Aritex, který nám sehnal obytné auto a sám se rozhodl, že bude celou dobu řídit a starat se o něj.
  • Jeho manželce Mirce, že se k nám přidala a pomáhala, kde bylo potřeba.
  • Kamarádu Václavu Vackovi, který se tentokrát zúčastnil celého běhu a většinu času natáčel a fotil a přitom naběhal asi 250 km.
  • Dokumentaristovi, který se motal kolem a občas něco dokumentoval.
  • Autorizovanému středisku H.S.H sport, která mi sponzorsky zapůjčila náhradní GPS hodinky Suunto Spartan Ultra.
  • Firmě Skins za nové kompresní oblečení, ve kterém jsem vydržel po celou dobu.
  • Firmě Inkospor za výživu, kterou jsem doplňoval běžné jídlo.
  • Firmě Pondy K za několik druhů vlněných Merino ponožek, které jsem střídal hlavně tehdy , když jsem řešil problémy s puchýři.
  • Firmě GPS Dozor za zapůjčení GPS trackeru pro online sledování mého běhu přes internet.
  • Firmě adm-easy, která sponzorsky vyrobila dárky pro všechny, kteří se ke mně na číst trasy přidali.
  • Všem běžcům, koloběžkářům a cyklistům, že se ke mně přidali a část cesty absolvovali se mnou. Obzvláště na nočních úsecích mi významně pomohli.
  • Kamarádce Haně Tomcové, která dohlížela online na příspěvky ve facebook události.
  • A samozřejmě také všem, kteří jste mě jen sledovali, kroutili nevěřícně hlavou, počítali kalorické tabulky a psali povzbuzující zprávy. Jen vás bylo tolik, že jsem nestačil odpovídat na některé dotazy.

Protože jsem tímhle přeběhem dosáhl něčeho, o čem jsem si ještě před pár lety myslel, že je nemožné, musím se zamyslet, kam budu pokračovat dál. Každopádně jsem konečně zjistil a ověřil si, že hlavní je zvolit takové tempo, které umožňuje, aby se při něm člověk stihl regenerovat. Pokud se to dodrží, tak pak už jsou limity pouze v jeho hlavě. Teď než se naplánuje další výzva na příští rok, musím začít opět trochu plavat, abych o prázdninách ty 43 km dlouhé Slapy přeplaval. Už teď se těším, jak někde o půlnoci polezu do vody, abych to do večera stihl.

Suunto Movescount | facebook

2018-04-24 19:22:38 | Aktualizace: 2018-04-24 20:08:16 - Dvořák Štěpán

2018-04-09
Běh 60 km: Vranovská přehrada

zobrazit fotky zobrazit videa
2018-04-09 - Běh 60 km: Vranovská přehrada
2018-04-09 - Běh 60 km: Vranovská přehrada

Oběhl jsem po levém břehu Vranovskou přehradu a po silnici se v noci vrátil zpět na trase dlouhé 60 km.

Hned ráno jsem přejel do Podhradí nad Dyjí, odkud jsem vyrazil na okružní běh kolem celé Vranovské přehrady. Nachází se zde její vzdutí, které určuje nejvzdálenější místo, kde ještě může stoupat nebo klesat hladina přehrad. Protože hodinky jsem měl stále na opravě, měl jsem s sebou pouze mobil a tři powerbanky. Vůbec jsem totiž netušil, kolik toho ten žrout mobil sežere. Nejprve jsem vyběhl ke zřícenině hradu Frejštejn, která stojí přímo nad Podhradím. Následně jsem seběhl zpátky dolů a přeběhl řeku Dyji po jediném mostě, který se tu v okolí nachází. Opět jsem začal stoupat. Tentokrát ale na protější kopec k přírodní rezervaci Podhradské skály. Zde mě hned ze začátku přivítalo několik daňkům podobných zvířat. Když jsem se začal přibližovat k okraji skal, kousek ode mě proběhl houf malých roztomilých pruhovaných selátek. A za nimi velká štětinatá bachyně. A ni jeden z nás to moc neřešil. Chrochtátka si pokračovala v pobíhání po lese a já jsem to vzal kolem nich na okraj skal. Tentokrát jsem měl výhled na Podhradí z opačné strany než od zříceniny hradu Frejštejn. Seběhl jsem opět dolů k Dyji a konečně vyrazil dál už kolem vody.

Proběhl jsem kolem přírodní památky Bau a velkým obloukem jsem se kolem vody dostal do místa zvaného Penkýřky. Před dvěma roky v létě jsem odtud začal plavat přes celou Vranovskou přehradu. Běžel jsem stále po břehu a kličkoval mezi chatami. Vodní koryto se rozšířilo a konečně začalo připomínat přehradu. V některých místech byl postup trochu obtížnější, protože místo břehu, vedly přímo z vody skály, které jsem musel oblézat. U poloostrova Farářka, jsem odbočil od přehrady a přeběhl část trasy vrchem přes les a louku. Vrátil jsem se zpátky až v místě Chmelnice pod zříceninou hradu Cornštejn. Vyběhl jsem na další vyhlídku a dostal se k mostu. Poprvé jsem neběžel po mostě, ale vzal jsem to na druhou stranu, abych dodržel obíhání přehrady. Protože byla nízká hladina vody, byly pod hradem Bítov vidět zbytky zdí staré obce Bítov. Abych nemusel zdolávat prudké kamenité břehy, vydrápal jsem se prudkou strání mezi skalami nahoru na pole u Vysočan. Kousek jsem popoběhl a opět stejně prudkou strání začal slézat dolů. Největší přítok Vranovské přehrady - Želetavku jsem překonal po mostě. Přes letní tábor jsem se začal vracet k přehradě. Abych se dostal k hradu Bítov, musel opět lézt prudkou strání nahoru. Tady už jsem začínal cítit, že to oběhnutí přehrady tak jednoduché nebude, ale hlavně jsem tušil, že to časově nemám šanci stihnout. Přes vyhlídku Hvězdička jsem se dostal do Bítova. Zde mě došlo pití, takže jsem jej na benzínce hned doplnil. Tím jsem si ale vypotřeboval suroviny, které mi měly vydržet minimálně až do Vranova. Navštívil jsem Čertici - poslední vyhlídku nad Bítovskou zátokou a vydal se na druhou část cesty k Vranovu.

Po žluté turistické cestě jsem doběhl do přírodní rezervace Růžový vrch, odkud byl nádherný výhled na poloostrov Babka a obě strany Vranovské přehrady. Pokračoval jsem do Chvalatic a odtud do Chvalatické zátoky. Tam jsem opustil turistickou cestu a běžel dále kolem rekreačních chat. U poslední z nich mě zaujala převislá skála, kterou jsem zahlédl vysoko nad údolím. Zahájil jsem tedy opět výstup prudkou strání vzhůru. Celá tato oblast se jmenuje přírodní památka Petrovy skály. Výhled z vrcholu skály byl zaslouženou odměnou. Po lesní cestě, která vedla okolo skal, jsem pokračoval směrem k Vranovu. Když ale zahnula kamsi ven z lesa do polí, běžel jsem dál rovně přímo přes les. Opět tedy následovalo několik sbíhání a vybíhání strání. Nakonec jsem se dostal k přírodní památce Orlí hnízdo, kde se nachází Eduardova skála. Na jednu stranu byl výhled na čerpací stanici pitné vody pro jižní část Třebíče a na druhou stranu do poslední zatáčky Vranovské přehrady před její hrází. Slunce už pomalu začalo klesat, takže mě bylo jasné, že oběhnutí přehrady zvládnu jen z poloviny. Horší ovšem bylo, že mě začínala bolet pravá strana břicha z nedostatku tekutin. V batohu jsem s sebou měl ještě asi půl litru, jenže ten mně musel vydržet aspoň další dvě hodiny, takže jsem mohl popíjet jen po locích. Seběhl jsem dolů k chatám a kolem nich pokračoval až na Vranovskou pláž. Jak zde nebyly žádné stromy, tak se naplno projevila síla větru, který byl celý den slyšet vysoko nad přehradou. Přeběhl jsem po visuté lávce přes Švýcarskou zátoku a vystoupal k vyhlídce Claryho kříž. Z ní jsem měl výhled na Vranov nad Dyjí a západ slunce nad Vranovskou přehradou. Protože její hráz už je třetím rokem neprůchozí kvůli rekonstrukci, musel jsem do Vranova běžet přes obec Onšov po naučné stezce Karla Claryho. Tou dobou akorát zapadlo slunce.

Ve Vranově jsem hledal otevřený obchod nebo benzínku, ale bez úspěchu. Zaběhl jsem tedy do hospody, pořádně se napil, do vaku doplnil naředěný džus a popovídal si s hospodským. Po celodenním běhu v terénu jsem vysypal hlínu z bot a vyměnil ponožky. Jen běh po levé straně Vranovské přehrady mně zabral celý den, kdybych tedy pokračoval dál po pravé straně, zpátky bych se pravděpodobně dostal až někdy další den ráno za světla. Aktuálně jsem měl v nohách přes 45 km, takže jsem změnil plán a z Vranova vyrazil nejkratší cestou po silnici. Tma byla jako v pytli, takže jsem byl rád, že jsem si s sebou vzal čelovku. Protože i v noci se teploty držely přes 15 stupňů, běželo se mi příjemně. Zpátky do Podhradí nad Dyjí jsem doběhl před 10. hodinou v noci. Zpáteční cesta sice byla výrazně kratší, ale i tak jsem celkově uběhl 60 km s převýšením přes 2 km. Horší už to bylo s časem. Potřeboval jsem na to přes 12,5 hodiny. To ale odpovídá tomu celodennímu drápání se ve stráních nebo hledání cestiček v lesích. Za celý běh jsem vypil asi 6,5 l pití, což bylo docela málo a ke konci už se začalo bolestivě projevovat. Naopak příjemným zjištěním bylo, že mi k jídlu stačily jen 2 tyčinky a 4 gely. Protože se celý oběh přehrady nepodařil, pravá strana na mě čeká někdy příště.


2018-02-11 21:39:22 | Aktualizace: 2018-05-11 15:06:40 - Dvořák Štěpán

2018-03-28 - 2018-03-29
Běh 600 km: Česká republika ze západu na východ [Nedokončeno]

zobrazit fotky
2018-03-28 - 2018-03-29 - Běh 600 km: Česká republika ze západu na východ [Nedokončeno]
2018-03-28 - 2018-03-29 - Běh 600 km: Česká republika ze západu na východ [Nedokončeno]

Velikonoční přeběh celé České republiky z nejzápadnějšího do nejvýchodnějšího bodu v délce přes 640 km jsem musel ukončit v Praze po 232 km kvůli technické závadě na GPS navigaci a záznamu.

Sepisování článků po akci bývá takovým příjemným oddychem po náročném výkonu. Tentokrát to mám naopak. Běh probíhal v pohodě, ale teď je pro mě těžké něco psát.

Počasí mi už od začátku moc nepřálo. Hned na začátku jsem vybíhal do deště se sněhem. Teploty byly lehce nad nulou, takže některé akumulátory to nedávaly Hlavně tedy v mobilu, který jsem musel mít neustále připojený stále k powerbance. I věci v autě byly studené, takže pít prochladlý v noci studené pití nebylo zrovna dvakrát příjemné. Na druhou stranu mi neuvěřitelně dobře sedlo jídlo. Na všechno jsem měl chuť a trávení také probíhalo ideálně, což při takovýchto zátěžích nebývá časté.

Na všechny takto velké výzvy bývám jak fyzicky, tak i psychicky připraven. To znamená, že tělo už ví, že ho čeká něco velkého. To je samozřejmě dobře. Ale má to i své stinné stránky. Kvůli tomu, že vím, že mě čeká několik stovek kilometrů běhu, tak několik prvních desítek kilometrů necítím vůbec žádnou únavu. Proto mám snahu začátky běžet zbytečně moc rychle. Tím rychleji unavím nohy, které se pak výrazně ozvou v pozdější části běhu. Tentokrát jsem tedy striktně dodržoval limit maximální rychlosti 9 km/h, který jsem měl nastavený v GPS hodinkách. Když jsem zrychlil, začaly pípat a já tak hned zpomalil, i když k tomu pocitově nebyl vůbec žádný důvod. Oproti plánovanému harmonogramu jsem sice byl ve ztrátě, ale jen proto, že taťka odhadoval, že ze začátku poběžím rychleji a pak začnu rychleji zpomalovat. Díky tomu, že jsem běžel stále stejně nižší rychlostí, vypadalo to, že ztrácím. Ovšem už u Prahy se to projevil naopak, protože se ztráta začala zmenšovat.

Nižší rychlost běhu se osvědčila, protože do prvních 80 km ke Karlovým Varům jsem necítil žádnou únavu. Pak se samozřejmě unavené nohy začaly ozývat. K tomu začala noc, rozpršelo se a začal foukat ledový vítr. Několikrát jsem nepříjemně prochladl, ale hlavně si ošlapal rozmočené nohy v botách, takže začaly být přecitlivělé. Vytvořil se mi i obří puchýř přes celý malíček, který jsem musel propíchnout, abych se noha do boty vůbec vlezla. K tomu se střídavě dostavovala i spací krize, které jsem odolával díky spoluběžcům plánovaně až do rána, kdy jsem si na hodinku lehnul. Moc jsem toho nenaspal jak v poloze v leže pulzovaly nohy bolestí. Tohle pro mě není nic nového, to jsou běžné stavy při běhání ultramaratonských vzdáleností, na které jsem zvyklý. Tyto stavy mi pomáhají překonávat spoluběžci, doprovod na kole, komentáře fanoušků, hlasitá hudba nebo i obyčejné sledování GPS hodinek, jak pomalu přibývají kilometry. Pro letošek považuji, jako nejlepší vytrhnutí z tohoto stavu policejní doprovod s majáky po hlavní silnici z Karlových Varů na Prahu. Chlapi, mockrát děkuji! To byla příkladná ukázka hesla Pomáhat a chránit.

Ale zpátky k GPS hodinkám. Druhý den už nohy bolely téměř stále stejně a já se přibližoval k Praze. Ovšem u obce Břve u Prahy najednou hodinky začaly neustále pípat, že běžím moc rychle. Pokračovaly dokonce i po zastavení. U doprovodného auta jsem zjistil, že ukazují teplotu -10 stupňů a nadmořskou výšku 3200 m. Chvíli jsem se na ně díval, a pozoroval, jak teplota klesá na -30 a nadmořská výška se skokově mění mezi -1000 m až 4652 m. A protože vertikální pohyb je stále pohyb, tak i položené na zemi neustále přičítaly kilometry. K tomu pořád pípaly, protože rychlost "pohybu" byla až 670 km/h. V té chvíli mně blesklo hlavou, že vlastně nevím, kolik mám uběhnuto a netuším kolik ani uběhnu. O pár vteřin později mi došlo, že celá výzva je v háji. Vždyť běžím na rekord a já ani nevím kolik uběhnu. Samozřejmě podpůrný tým i spoluběžci hned začali pomáhat, že mám ještě GPS tracker. Bohužel jsem jim musel vysvětlit, že ten měří pouze orientačně, protože 20 vteřinový interval zaměřování polohy zkresluje zatáčky, takže měří méně než skutečnost. Plánování na mapě se také nadalo použít, protože na různých místech jsem trasu měnil a několikrát se vracel, takže bych to nikdy nespočítal. Nejpřesnější jsou GPS hodinky, protože zaměřují každou vteřinu a hlavně jako jediné vzdálenost počítají i s vertikálním pohybem tedy převýšením.

Jen pro zajímavost. V obci Břve Mapy.cz ukazovaly plánovou trasu 209 km. Ve skutečnosti jsem díky změnám a oklikám uběhl asi o 4 km více a přesto GPS tracker ukazoval v tomto bodě vzdálenost jen 207 km. A GPS hodinky, které měří nejpřesněji, ukazovaly dokonce 217 km. To je rozdíl 10 km v měření na necelé první třetině. Pokud bych tedy doběhl do cíle, rozdíl by mohl být dokonce i přes 30 km respektive by celková vzdálenost mohla být 630 až 660 km. Nechci si tedy představit, kdyby se mě někdo zeptal: "Tak schválně. Kolik jsi nejvíce uběhl?" A já bych mu odpověděl: "Nevím."

S týmem jsem v teple auta, zatímco ostatní spoluběžci čekali venku v zimě, řešil i možnosti koupi nebo zapůjčení jiných hodinek pro zbytek trasy. Jenomže tím pádem už by byl běh rozdělený na dvě části. Jak tímhle dokazovat rekord? Obzvlášť když si vezmu, že v té době jsem nevěděl, od kdy hodinky měřily špatně, takže už první záznam by byl nepoužitelný. Další problém je spojený s psychikou. Čím déle běžím, tím to více bolí a běží se hůře, ale na druhou stranu přibývají kilometry na displeji hodinek a tím se sami stávají jakým si hnacím motorem pokračovat a dokázat ještě více. A hodně důležitá věc je i navigace. Běžel jsem po cestách, kde jsem nikdy nebyl, takže jsem se při běhu navigoval právě pomocí těchto GPS hodinek, kde jsem měl trasu zobrazenou. Po dvou hodinách přemýšlení, co dál, kdy někteří promrzlí spoluběžci už sami odběhli, jsem se rozhodl na radu kamaráda Tadeáše Mahela, doběhnout aspoň na Václavské náměstí k soše svatého Václava a ukončit to případně až tam. Velice nerad jsem sepsal oznámení na facebook. Minutu jsem měl prst nad tlačítkem odeslat, jako kdyby se jednalo o velké červené tlačítko, než jsem ho stiskl. To bylo jedno z nejtěžších a nejnepříjemnějších rozhodnutí, které jsem za poslední dobu musel udělat. Pak jsem se teple oblékl a už za tmy vyrazil s ostatními spoluběžci k centru. Za ty dvě hodiny čekání naměřily GPS hodiny v autě dalších 30 km.

Hned se ukázal problém s navigací. Nikdo z nás neznal cestu a hodinky s navigací byly nepoužitelné. Musel jsem tedy několik kilometrů běžet s mobilem v ruce, dívat se do mapy a během toho ještě řešit jinou komunikaci, což hlavně na křižovatkách bylo složité. Pak se k nám přidal Tadeáš Mahel, který trasu znal, protože mi ji přes Prahu pomohl plánovat. Postupně se k nám ještě přidalo pár běžců a společně jsme doběhli na Václavské náměstí, kde na mě u Václava čekali domluvení řidiči z Prahy a Pardubic, aby se se mnou rozloučili. Všichni se mě samozřejmě snažili přemluvit, ať pokračuji. Přiznávám se, že se jim to částečně podařilo, když jeden z nich zmínil, že takhle to bude daleko zajímavější výzva. Dokonce i spojili své znalosti a podařilo se jim dostat trasu do jejich hodinek, které mně chtěli půjčit, a pak někde na trasu že by dovezli nabíječku. Jenže tou dobou už ztráta narostla celkem na 3 hodiny respektive na 5,5 hodiny celkově. Takže taťka jako hlavní člen podpůrného týmu prohlásil, že už nikam nepojede, protože výsledný čas vycházel i na pátou noc z neděle na pondělí. K tomu během poslední hodiny uklidil celé auto na odjezd domů. Tím jsem tedy celou výzvu ukončil. Celkově jsem uběhl mezi 225 a 233 km za 37,5 hodiny, z čehož 3 hodiny jsme strávili na místě řešením problému. Cestu domů jsem strávil jako opařený při čtení vašich povzbuzujících komentářů ve stylu ať pokračuji, že hodinky nejsou důležité, že oni cestu neběží.

Ano v tom máte pravdu. Moje rozhodnutí ukončit výzvu je vůči vám sobecké. Mnoho z vás, kvůli mně měnilo plány, bralo si volno, popřípadě přejíždělo po republice blíže k trase. Ale kdybych pokračoval a do cíle opravdu doběhl, tak by mě to užíralo snad ještě více. Měl bych splněno, ale nevěděl bych, jak dlouhá byla trasa, ani za jak dlouho jsem ji uběhl. V celkové době by byla i doba řešení problému, kterou bych kvůli regeneraci nemohl odečíst. Takže ve výsledku bych sice dokázal něco velkého, ale přesně nedoložitelného. Zároveň by zmizla motivace uběhnout to ještě jednou v co nejlepším čase.

Velice děkuji všem, kteří mi jakýmkoli způsobem pomáhali:

  • Otci Miroslavu Dvořákovi, že do toho opět šel, a staral se o mě ve dne v noci na zastávkách.
  • Mamce Daně Dvořákové, že nám napekla speciální perníky.
  • Martinovi Vitovskému z firmy Aritex, který nám zapůjčil auto a sám se rozhodl, že bude celou dobu řídit a starat se o auto.
  • Kamarádovi Václavovi Vackovi, u kterého jsme v Německu přespali, běžel se mnou střídavě 76 km, i když maximálně zatím uběhl jen 26 km, a po zbytek cesty byl členem týmu.
  • Firmě Skins za teplé kompresní oblečení, které se tentokrát opravdu hodilo.
  • Firmě Inkospor za výživu, kterou jsem bohužel moc nevyužil, protože její čas by přišel až druhé polovině běhu.
  • Firmě Pondy K za několik druhů vlněných Merino ponožek, které jsem v noci za deště střídal doslova jako ponožky.
  • Firmě GPS Dozor za zapůjčení GPS Trackeru pro online sledování mého běhu přes internet.
  • Všem běžcům, koloběžkářům a cyklistům, že se ke mně přidali a část cesty absolvovali se mnou. Obzvláště v noci a za deště, kdy bylo opravdu nepříjemně.
  • Policii ČR z obce Bochov, kteří mě doprovázeli v noci část trasy po hlavní silnici z Králových Varů na Prahu.
  • Kamarádce Haně Tomcové, která dohlížela online na příspěvky ve facebook události.
  • Řidičům dobrovolníkům, kteří se se mnou přijeli rozloučit na náměstí.
  • Těm, co mi v Praze nabízeli pomoc, při řešení problémů s GPS hodinkami.
  • A samozřejmě také všem, kteří jste mě jen sledovali, kroutili nevěřícně hlavou, počítali kalorické tabulky a psali povzbuzující zprávy. Jen vás bylo tolik, že jsem nestačil odpovídat na některé dotazy.

Protože jsem výzvu nesplnil, tak se o to budu pokoušet určitě znova. Příprava této výzvy byla jak materiálně, tak i časově velmi náročná. Poslední dva týdny před začátkem jsem si nepřipadal jako sportovec nebo běžec, ale spíše jako manažer nebo sekretářka. Naštěstí ne všechna práce přišla vniveč. Několika měsíční plánování trasy už se nebude opakovat, protože trasa je hotová. I většina materiálu půjde použít znova. Dokonce i majitel auta Martin Vitovský byl z k akce tak nadšený, že se těší na další.

Záhadné je, že vše začalo blbnout při vběhnutí do Prahy a spravilo se, když jsme z Prahy vyjeli. Po zkušenostech s krizí z minulého roku při vběhnutí do Prahy si začínám myslet, že je pro mě nějaká prokletá. GPS hodinky (Suunto Ambit3 Peak Sapphire) jsem nechal běžet i cestou domů, ale i tak můžete v grafu najít výše popisované anomálie.

Hned následující dny se začalo řešit, co dál. Celkem rychle se vybral další termín. Pokud tedy vše vyjde, tak na začátku května bude druhý pokus o přehnutí České republiky ze západu na východ.

Suunto Movescount | facebook

2018-02-24 17:35:28

2018-02-22
Sjiždění na klu-skách z Pekelného kopce

zobrazit videa

Byli jsme si zaběhat kolem Pekelného kopce. S sebou jsme si vzali klu-ski, na kterých jsme potom sjížděli od rozhledny z prudkého kopce.


2017-12-28 14:36:30 | Aktualizace: 2017-12-28 14:49:17 - Dvořák Štěpán

2017-12-21 - 2017-12-25
Cesty jednoho šílence

zobrazit článek zobrazit fotky
2017-12-21 - 2017-12-25 - Cesty jednoho šílence
2017-12-21 - 2017-12-25 - Cesty jednoho šílence

Během 4 dnů jsem běžel 8x 30 km do práce i z práce.

Přibližně v polovině prosince se začaly objevovat statusy některých běžců, kolik letos naběhali kilometrů. Nedalo mi to a musel jsem se také podívat do statistik. Trochu jsem se zděsil, protože abych do konce roku překonal svých 8 888 km z minulého roku, zbývalo mi ještě hodně přes 400 km. Jinými slovy: každý den bych musel uběhnout přes 30 km. Jenomže na konci roku je ještě poslední závod, před kterým potřebuji trochu odpočinku, tak jsem zvolil šílenější metodu, jejíž realizace vycházela přímo na Vánoce.

Normálně běhám 30 km vždy jen z práce domů. Rozhodl jsem se, že tedy zkusím běhat tam i zpátky, tedy 60 km denně. Zároveň jsem si říkal, že aspoň udělám radost lidem, kteří se mně stále ptají, jak se mi běželo do práce, ačkoli jsem do práce ještě nikdy neběžel. Běžet 30 km ráno a 30 km večer není tak obtížné. Jenomže práce mi začíná v 6 ráno, takže vstávat jsem musel ve 2 ráno. A když jsem v 18 hodin večer vyběhl zpátky, do postele jsem se dříve než ve 22 hodin nedostal. A to nebylo všechno.


2015-10-07 10:30:12 | Aktualizace: 2017-03-13 10:45:05 - Dvořák Štěpán

Švaříček Tomáš: Cesta na kole napříč kontinenty

Kolem napříč kontinenty

V sobotu 10. října 2015 vyrazil na svou cestu Švaříček Tomáš, spoluzakladatel a hlavní člen Off-limits.cz. V průběhu dvou let chce na kole objet svět přes všechny kontinenty.

Nakonec musel cestu zkrátit a domů se vrátil přesně po roce, během kterého projel celou Afriku a část Evropy i Kanady.

[Kolem napříč kontinenty]


2014-09-15 14:48:42 | Aktualizace: 2014-09-15 13:45:04 - Dvořák Štěpán

Založení Spolku Off-limits.cz

Dnes 22. srpna 2014 jsme náš team oficiálně povýšili na neziskovou organizaci Spolek Off-limits.cz.


2014-08-28 21:14:15 | Aktualizace: 2018-03-02 20:32:22 - Dvořák Štěpán

Přejeli jsme na horských kolech celou Českou republiku na jeden zátah

V polovině srpna 2014 se Štěpánovi a Švárovi podařilo přejet celou Českou republiku na horských kolech od nejzápadnější bodu u Aše k nejvýchodnějšímu bodu u Jablunkova v délce 614 km za 35 hodin a 5 minut. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2014-08-12 - 2014-08-13 - Česká republika - Cyklistika.


2013-08-11 18:38:01

Nový člen

Dne 2012-07-13 jsme mezi sebe přibrali nového člena, který se ukázal jako velice schopný v zařizování různých věcí, a protože měl zájem spolupracovat s námi, bylo mu to umožněno.

Bajer Miroslav


2013-04-04 15:10:08 | Aktualizace: 2013-04-04 13:38:53 - Dvořák Štěpán

Reklamní bannery Off-limits.cz

Reklamní banner Off-limits.cz 3.7 m x 1,5 m
Reklamní banner Off-limits.cz 3.7 m x 1,5 m

Na začátku dubna 2013 jsme si nechali vyrobit reklamní bannery. Zde musíme poděkovat Janu Pekovi z firmy Symbol Graphics, který se nám výrobu navrhl a později i uskutečnil. Logo jsme trochu upravili a nechali vyrobit jeden velký banner 3,7 m x 1,5 m a dva menší bannery 2,5 m x 1,0 m. Pokud nyní vyrazíme na nějakou větší akci, už budeme nepřehlédnutelní.


2013-03-16 15:15:11

Dopsání článku o zdolání Elbrusu

Po sedmi měsících od návratu z Ruska, kde Štěpán a Švára zdolali Elbrus (5642), Štěpán dopsal obsáhlý článek, ve kterém je celý průběh expedice podrobně popsán. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2012-07-28 - 2012-08-12 - Rusko - Kavkaz - Elbrus - Horolezectví.


2013-03-16 13:20:40 | Aktualizace: 2015-06-26 12:03:16 - Dvořák Štěpán

Logo Off-limits.cz

Logo Off-limits.cz
Logo Off-limits.cz

Přesně šest let trvalo, než se nám podařilo vytvořit naše vlastní logo. Z toho jen pět let trvalo, než jsme si všichni sjednotili představy a rok trvalo samotné vytváření a dolaďovaní detailů. Za grafické zpracování děkujeme Martině Čermákové. Na nás už je jen logo vhodně využít a začít se s jeho pomocí prezentovat na různých akcích. Největší úspěch bude, když se dostane do podvědomí lidí a jen z loga budu jasné, že se jedná o náš team Off-limits.cz.


2012-11-11 23:17:18

Nový člen

Dne 2012-11-11 jsme mezi sebe přibrali nového člena, který se od října 2012 zúčastňoval téměř všech našich akcí. Po pár týdne už dokonce akce vymýšlel sám a musel nás přemlouvat, abychom vůbec šli my s ním. Této energie by byla škoda nevyužít, a proto už patří mezi nás.

Švaříček Ladislav


2012-10-01 23:27:50 | Aktualizace: 2015-10-09 15:20:23 - Dvořák Štěpán

Nový člen

Dne 2012-10-01 jsme mezi sebe přibrali nového člena, se kterým jsme se seznámili při chození po lajně v roce 2010. Tahle činnost ho zaujala, protože sám velice rád jezdí na jednokolce. Od té doby se s námi už několika akcí zúčastnil, proto jsme ho rádi zařadili mezi sebe.

Zelníček Zdeněk


2012-08-10 18:56:27 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Zdolali jsme nejvyšší horu Evropy Elbrus

Dne 2012-07-28 jsme s Vertikálou odjeli do Ruska na Kavkaz, kde jsme dva týdny podnikali různé tůry a na závěr jsme zdolali nejvyšší horu Evropy Elbrus (5642). Více se dozvíte v sekci "Proběhlé akce" v akci 2012-07-28 - 2012-08-12 - Rusko - Kavkaz - Elbrus - Horolezectví.


2012-07-26 23:25:06

Nový typ "skoku" - Hod z mostu

Dne 2012-07-22 na sobě Potty otestoval nový "skok", při kterém se nechal zvednout ostatními nad hlavu a hodit z mostu. Více se dozvíte v sekci "Proběhlé akce" v akci 2012-07-22 - Dalešická přehrada - Stropešínský most - Kienova houpačka.


2012-07-25 20:29:01 | Aktualizace: 2017-03-05 09:24:22 - Dvořák Štěpán

Dopsání článku o stopování po Skotsku

Uplynul přesně rok, kdy jsem se Švárou celý měsíc cestoval stopem do Skotska, po Skotku a zpět. Teprve dnes jsem ale dopsal obsáhlý článek, ve kterém je celý průběh cestování podrobně popsán. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2011-07-28 - 2011-08-21 - Česká republika - Skotsko - Stopování.


2012-05-10 10:55:26

3 houpačky, 87 skoků a skoky do vody

Dne 2012-05-08 jsme byli po roční pauze skákat ze Stropešínského mostu nad Dalešickou přehradou. Při této akci jsme v našem teamu překonali další dva rekordy a zkusili novou věc. Díky hodně lidem, jsme měli postavené tři houpačky a během celé akce jsme stihli 87 skoků. Jako novinku jsme vyzkoušeli skoky z houpačky do vody. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2012-05-08 - Dalešická přehrada - Stropešínský most - Kienova houpačka.


2011-09-04 09:10:03

První wasserline

Dne 2011-09-03 jsme na řece Jihlava v Poušově napnuli naši první wasserline. Tekoucí voda pod lajnou neustále rozhazovala rovnováhu, takže její překonání bylo těžší, než jsme očekávali. Po několika pádech byla ale nakonec lajna překonána. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2011-09-03 - Třebíč - Poušov - Slackline.


2011-05-02 11:37:40 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Salto z mostu a skok poslepu

Dne 2011-05-01 jsme v Třebíči z Borovinského mostu zkoušeli skákat další typy skoků. První novinkou byl skok poslepu, kdy jsme si zavázali oči a skočili. Při tomto skoku máte po celou dobu velmi zvláštní pocit, protože do poslední chvíle netušíte, co se vámi děje. Další novinkou bylo salto vpřed. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2011-05-01 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.


2011-05-02 10:42:20 | Aktualizace: 2016-09-08 11:23:09 - Dvořák Štěpán

První midline

Dne 2011-04-24 jsme na skále Justýnka u Příštpa napnuli ve výšce asi 7 m naši první midline. Protože to pro nás byla úplná novinka, její zdolání pro nás zatím bylo nemožné. Nakonec jsme tedy zůstali jen u skákání z lajny dolů, abychom si nejprve zvykli na padání z lajny. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2011-04-24 - Příštpo - Justýnka - Slackline.


2011-04-24 09:14:42

"Hopsací" sezón zahájena

Ukradený lezecký materiál konečně dokoupen, takže "hopsací" sezóna je pro nás otevřená.


2011-03-12 21:22:33 | Aktualizace: 2012-02-29 21:32:31 - Dvořák Štěpán

Nový člen

Dne 2011-03-12 jsme mezi sebe přibrali nového člena, který s námi už byl mnohokrát na různých akcích, chodí s námi pravidelně na tréninky a má v plánu v tom i pokračovat. Díky nám zjistil, že extrémní sporty jsou mu velmi blízké.

Huml Jiří


2010-10-31 01:12:53

Rozlomení ocelové karabiny

Dne 2010-10-27 se mi v Borovině u rybníka při napínání slackline délky 50 m podařilo rozlomit oválnou ocelovou karabinu Singing Rock o nosnosti 30 kN. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-10-27 - Třebíč - Borovina - Slackline.


2010-10-21 19:58:32

Další krádež

Dne 2010-10-02 nám byla u Žďákovského mostu odcizena z auta část lezecké výbavy, takže odkládáme naše lezecké akce na dobu neurčitou. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-10-02 - Orlická přehrada - Žďákovský most - Kienova houpačka.


2010-09-02 07:49:06 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Longline 50 m

Dne 2010-09-01 se nám v Třebíči v Libušině údolí podařilo na první pokus přejít longline délky 50 m tam i zpátky včetně otočky. Teď už jen trénovat a na jaře se můžeme pokusit o rovnou stovku. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-09-01 - Třebíč - Libušino údolí - Slackline.


2010-07-11 01:19:41

Kienova houpačka poprvé ze Žďákovského mostu nad Orlickou přehradou

Dne 2010-07-09 jsme poprvé skákali ze Žďákovského mostu nad Orlickou přehradou. Při skoku ze 60 m vysokého mostu jsme nejprve padali asi 30 m volným pádem a až poté následovala obří houpačka nad hladinou vody. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-07-10 - Orlická přehrada - Žďákovský most - Kienova houpačka.


2010-07-08 15:00:50 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Kienova houpačka poprvé z úplného vrchu Borovinského mostu

Dne 2010-07-01 jsme v Třebíči z Borovinského mostu poprvé skočili úplně z vrchu mostu od kolejí, kde jezdí vlak. Po odrazu následoval volný pád v délce asi patnácti metrů. Díky kladce, které rozložila pádovou energii do celé délky šedesátimetrových hlavních lan, nebylo cítit vůbec žádné cuknutí, při zachycení pádu hlavními lany. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-07-01 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.


2009-11-11 12:25:59

Stropešínský most znovu otevřen

V listopadu 2009 byl konečně po necelém roce, kdy byl uzavřen kvůli jeho rekonstrukci, znovu otevřen Stropešínský most přes Dalešickou přehradu spojující obce Stropešín a Třesov. Kromě nového kabátu zde přibylo i zábradlí oddělující vozovku od chodníku na obou stranách mostu.

Nejdůležitější pro nás skokany ale je, že nová konstrukce mostu a zábradlí je velice podobná té staré, takže po roční přestávce můžeme tento most začít znovu využívat ke skákání.


2009-10-17 17:06:55 | Aktualizace: 2015-10-12 15:10:44 - Dvořák Štěpán

Singing Rock neumí měřit

Přeměřování dvou "stejných" výrobků: smyce šitá Open Slings délky 150 cm
Přeměřování dvou "stejných" výrobků: smyce šitá Open Slings délky 150 cm

Protože pracujeme s lezeckým materiálem, musíme si ho kupovat. Většinu si ho kupujeme od firmy Singing Rock. Kvůli bezpečnosti si všechny výrobky kupujeme v párech a v párech je pak i používáme, abychom se pojistili pro případ selhání jednoho z nich. Při takovémto použití je nesmírně důležité, aby oba výrobky měli stejné parametry, hlavně délku. Ovšem po posledních nákupech jsme se přesvědčili, že firma Singing Rock neumí asi měřit, protože dva stejné výrobky, od nich zakoupené, prostě stejné nejsou.

Naše zkušenosti:

Přeměřování dvou "stejných" výrobků: smyce šitá Open Slings délky 80 cm
Přeměřování dvou "stejných" výrobků: smyce šitá Open Slings délky 80 cm

V dvou různých obchodech jsem koupil dva kusy výrobku smyce šitá Open Slings délky 150 cm. Protože při jejich použití jsem zjistil, že délky se asi neshodují, doma jsem provedl jejich přeměření, při kterém jsem zjistil, že dvě smyce mají délku 147 cm a ostatní dvě dokonce jen 140 cm.

Při dalším nákupu v jednom obchodě jsem koupil čtyři kusy výrobku smyce šitá Open Slings délky 80 cm. Po minulých zkušenostech jsem doma okamžitě provedl jejich přeměření, při kterém jsem zjistil, že tři smyce mají délku 81 cm a ta čtvrtá jen 79 cm.

Po těchto zkušenost jsem v půlce září 2009 firmě Singing Rock psal e-mail, ve kterém jsem se ptal, proč k takovýmto neshodám v délkách katalogově "stejných" výrobků dochází. Bohužel odpověď jsem do dnešní doby nedostal.

Budoucím i stávajícím zákazníkům této firmy proto doporučuji, aby si všechny výrobky sami odzkoušeli a přeměřili ještě před samotným nákupem.


2009-09-21 10:59:37 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Krade se všude a všechno

Dne 2009-09-15 nám v Třebíči při skákání z Borovinského mostu někdo asi v polovině akce ukradl tři karabiny ze záložního jištění, které bylo vytvořené pod mostem na druhé straně, takže na něj nebylo vidět. V karabinách byla zavěšená hlavní lana a celé to bylo z bezpečnostních důvodů zavěšené pomocí plochých smyc ke spodku mostu. Po krádeži zmizely pouze karabiny, ale ploché smyce zůstaly na místě. Zůstala i hlavní kladka a ukotvení hlavních lan k mostu. Pokud by v tomto případě kladka selhala, skončili bychom po skoku nejspíš až úplně dole na zemi. Nechápu lidi, kteří si neuvědomili, jak moc ohrozili naše životy, ale i životy své, protože kdybychom právě skákali, když kradli, nejspíš by přišli o ruce. Doufám, že nám příště někdo neukradne přímo hlavní lana, na kterých budeme skákat. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2009-09-15 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.


2009-09-21 10:59:20 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

První tandemový skok z mostu

Dne 2009-09-15 jsme v Třebíči z Borovinského mostu poprvé skočili dva skokani na jednom dvojitém laně, tzv. tandemový skok. Ze začátku jsem měl strach kvůli většímu protažení hlavních lan a bolesti, která by mohla nastat z důvodu druhého skokana visícího pode mnou. Vše se ale nakonec ukázalo jako zbytečné obavy a my jsme ve dvou úspěšně absolvovali volný pád, houpačku i slanění. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2009-09-15 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.


2009-09-07 20:51:21 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Využití kladky při Kienově houpačce a otestování skoku podélného kombinovaného s příčným

Dne 2009-09-06 jsme v Třebíči na Borovinském mostě vyměnili expresky za kladku a tím pádem jsme snížili tření při využívání celé délky hlavních lan na minimum. Také se nám po třech letech plánování podařilo uvázat hlavní lana za spodek mostu, takže jsme mohli skákat skoky jak příčné tak i podélné nebo kombinované. Tímto způsobem jsme také prodloužili délku samotné houpačky, takže jsme mohli létat těsně nad zemí. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2009-09-06 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.


2009-07-20 15:41:45 | Aktualizace: 2015-10-09 15:19:25 - Dvořák Štěpán

Noví členové

Dne 2009-07-11 jsme mezi sebe přibrali jako nové členy naše kamarády, se kterými jsme už před třemi lety chodili lézt na umělou stěnu a slaňovat z mostu a nyní začali navštěvovat naše akce.

Vlček Leoš a Potančok Ondřej


2008-10-16 23:08:34 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Zdolali jsme nejvyšší horu Evropy Mont Blanc

Dne 2008-07-28 jsme ve složení Štěpán a Švára odjeli do Francie do města Chamonix, kde jsme zahájili výstup. Po čtyřech dnech jsme na druhý pokus úspěšně zdolali nejvyšší horu Evropy Mont Blanc (4810 m.n.m.). Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2008-07-28 - 2008-08-03 - Francie - Alpy - Mont Blanc - Horolezectví.


2008-09-30 16:25:51 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

První salto (backflip) z mostu a první jištění pomocí "kyblíku"

Dne 2008-09-27 jsme byli v Třebíči na Borovinském mostě skákat Kienovu houpačku. Na konci celé akce jsme se Švárou skočili poprvé v životě salto vzad, tzv. backflip. V průběhu celé akce jsme používali k jištění "kyblík", místo klasické slaňovací osmy a docela se osvědčil. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2008-09-27 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.


2008-09-04 19:15:22 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Nový způsob jištění a spouštění při Kienově houpačce

Dne 2008-08-31 jsme byli v Třebíči na Borovinském mostě poprvé otestovat nový způsob jištění a spouštění po Kienově houpačce. Normálně používáme způsob, při kterém jsme přivázaní napevno na konci lana, a po dohoupání nás ostatní lidé spustí přes osmu, která je nahoře. Při tomto novém způsobu jsme měli lano napevno přivázané nahoře na mostě a k lanu jsme se připnuli pomocí kyblíku, který jsme zajistili speciálním způsobem. Zbytek lana jsme měli v batohu na zádech a slanili jsme po něm dolů poté, co jsme se dohoupali. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2008-08-31 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.


2008-01-03 18:31:51 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Netradičně oslavený nový rok 2008 ve 120m nad zemí

Konec roku 2007 a začátek nového roku 2008 jsem strávil velice netradičním a originálním způsobem ve 120 metrech nad zemí na jednom z našich Třebíčských komínů, odkud byl nádherný rozhled po celém okrese. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2008-01-01 - Třebíč - Komín BOPO - Výstup.


2007-08-28 11:10:50 | Aktualizace: 2012-02-29 21:32:31 - Dvořák Štěpán

Nový člen

Dne 2007-08-28 jsme mezi sebe přibrali jako nového člena mého bráchu, protože s námi byl už na pár akcích, při kterých dokázal, že nemá strach a také něco umí.

Dvořák Tomáš


2007-08-28 10:46:38 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Kienova houpačka poprvé za sedák po hlavě

Dne 2007-08-25 jsme poprvé skákali Kienovu houpačku po hlavě, kdy jsme byli přivázaný za sedák. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2007-08-25 - Dalešická přehrada - Stropešínský most - Kienova houpačka.


2007-07-02 19:10:42 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Kienova houpačka poprvé na dynamických lanech

Dne 2007-07-01 jsme byli V Třebíči na Borovinském mostě poprvé otestovat dvě nová dynamická lana zakoupená v květnu (2x TENDON TRUST 11,4 PROTECT SHIELD za 6600 Kč). Do této doby (asi dva roky) jsme skákali pouze na lanech statických (LANEX SPELEO 10,5 A). U našich SPELEO lan bylo uvedeno prodloužení 3,2% a u těch nových TRUST bylo uvedeno statické prodloužení 6.5% a dynamické prodloužení 36%, takže jsme čekali, že to bude o poznání více pružit. Po pár skocích jsme se shodli, že to zas tolik nepruží a akorát, že to lépe tlumí pády do lana. Takže jediný rozdíl v použití je, že u lan dynamických se může skákat s větším průvěsem lana. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2007-07-01 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.


2007-04-28 23:20:04 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Překonání osobního rekordu - běh 50 km

Dne 2007-04-24 jsem překonal svůj osobní rekord v běhu na vzdálenost, když jsem na vojenském výcviku na Šumavě uběhl 50 km. Více se dozvíte v sekci "Proběhlé akce" v akci 2007-04-24 - Šumava - Boletice - Běh.


2007-04-06 19:16:50 | Aktualizace: 2016-09-08 11:22:04 - Dvořák Štěpán

Kienova houpačka poprvé za nohy po hlavě

Dne 2007-03-25 se mi konečně podařilo poprvé skočit Kienovu houpačku po hlavě, kdy jsem byl přivázaný za nohy. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2007-03-25 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.


Na stránkách


2016-11-15 13:13:16
- Přidána sekce "Recenze"

2016-09-08 11:41:48
- V Sekci "Proběhlé akce" jsou články, fotky i videa společně na jediné stránce

2016-07-31 15:38:56
- Významné proběhlé akce můžou mít svůj vlastní název

2016-03-26 13:33:53
- Tento týden byly spuštěny nové stránky Dvořák Štěpán: Ultramaratonec a extrémní sportovec, které se věnují sportům našeho předsedy Dvořáka Štěpána

2015-12-17 21:58:39
- Aktivace Certifikátu SSL serveru (Let's Encrypt) pro šifrovaný přenos dat
- Vynucené přesměrování stránek na https://www.off-limits.cz

2015-10-07 10:20:12
- Na nových stránkách Kolem napříč kontinenty se nacházejí informace z cesty na kole napříč kontinenty našeho spoluzakladatele a hlavního člena Tomáše Švaříčka

2015-09-10 15:15:32
- Změna barvy pozadí, aby nebyl tak velký kontrast
- Změna fontu písma a jeho velikosti
- Lepší detekce ROBOTů
- Upravení počítadla přístupů

2015-09-02 17:48:59
- Vynulování všech anket
- V anketách se zobrazují výsledky za posledních 5 let
- Platnost hlasu v každé anketě je z každého zařízení 5 let

2015-05-11 22:08:00
- Vynulování počítadla návštěvnosti stránek
- Počítadlo návštěvnosti stránek ukazuje hodnoty za poslední 1 měsíc

2014-09-15 14:52:41
- Přidána sekce "Kontakty"

2014-03-03 14:51:23
- Odstraněny reklamy

2014-03-01 16:30:47
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Rope Jumping (skoky na laně)

2013-10-21 22:03:50
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Suspension (věšení na háky za kůži)

2013-08-22 13:27:47
- Do sekce "Teorie" byly přidány stránky Beznapěťové kotvení lan a Beznapěťové spojení lan

2013-08-19 10:53:11
- Všechny fotky budou nahrávány v rozlišení Full HD (1080p)

2013-01-19 23:32:44
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Klusking

2012-11-12 12:56:43
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Kladkostroj

2012-09-24 11:04:47
- Přidáno vyhledávání pomocí služby Google

2012-08-14 22:55:48
- Činnost "Swing Jump" byla permanentně přejmenována na český oficiální název "Kienova houpačka" (vztahuje se i na odkazy - staré jsou automaticky přesměrovány pomocí HTTP 301)

2012-06-13 19:49:01
- Počítadlo návštěvnosti jednotlivých stránek ukazuje pouze aktuální měsíc

2012-02-29 23:03:22
- Všechny informace o jednotlivých členech teamu Off-limits v sekci "Profil" byly zredukovány a jejich profily byly sloučeny do jediné stránky Team

2011-09-21 11:17:28
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Stopování

2011-02-13 13:32:41
- V Sekci "Proběhlé akce" byly lokální videa nahrazena videy z YouTube a další videa už budou také pouze z YouTube

2010-11-17 20:46:14
- U komentářů byla přidána možnost odpovědět na libovolný komentář

2010-11-07 09:38:05
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Powerbocking

2010-07-14 23:21:49
- Sloučení všech stránek v sekci "Off-limits" pod stránku O nás

2010-04-18 23:19:03
- Do levého menu se bylo přidáno zobrazení posledních komentářů

2009-08-15 23:09:47
- Sloučení sekcí "Fotoalbum" a "Video" pod sekci "Proběhlé akce" a následné upravení jejich zobrazování

2009-07-20 15:31:36
- Do sekce "Profil" byl přidány profily nových členů: Vlček Loeoš a Potančok Ondřej

2009-06-30 12:09:11
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Slackline

2009-06-03 21:27:38
- Přidána sekce "Média nás", která obsahuje reportáže, videa nebo články, ve kterých se píše o nás nebo o někom z našeho teamu

2009-05-21 17:03:13
- Upraveny odkazy v sekci "Fotoalbum" a "Video" (staré také fungují)

2009-05-02 00:17:11
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Improvizované úvazky

2009-04-10 21:05:12
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Slaňování

2009-03-14 20:29:42
- Upraveny odkazy v sekci "Lokality" (staré také fungují)
- Vynulováno počítadlo návštěvnosti jednotlivých stránek, protože došlo k aktualizaci scriptu

2009-03-07 20:32:05
- Přidána sekce "Podpořte nás", která obsahuje informace, jak můžete podpořit naši činnost
- Stránky www.off-limits.cz jsou přístupné i pod doménou www.offlimits.cz

2009-02-27 12:54:59
- Do sekce "Lokality" byla přidána stránka Lezecké stěny

2009-02-04 22:53:20
- Upraveno zobrazování fotek pomocí Highslide (Je možné prohlížet všechny fotky na stránce jako by byly ve fotoalbu)

2009-02-02 23:15:23
- obnovení funkčnosti původních odkazů (automatické přesměrování pomocí HTTP 301)

2009-01-26 10:42:44
- Totální změna všech lokálních odkazů (staré už nefungují)
- Sekce "Proběhlé akce" byla přejmenována na "Fotoalbum"
- Zrušena podpora pro prohlížeče nepodporující cookies

2008-12-09 00:03:27
- Ke komentářům přidána podpora BBCode

2008-11-17 14:31:25
- Vylepšený systém hlasování v anketách

2008-11-16 20:14:00
- Totální změna všech lokálních odkazů (staré už nefungují)
- K jakékoliv stránce lze přidat komentář (výpis i vkládání dole pod každou stránkou)

2008-11-14 12:53:21
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Potápění s přístrojem

2008-11-13 15:39:56
- V sekci "Profil" byla pro každého člena přidána možnost, aby tam měl více osobních fotek

2008-10-28 14:08:22
- Komplexní aktualizace stránek

2008-10-15 16:33:50
- Opravení chyby v sekci "Video", která znemožňovala přehrávaní videí v prohlížečích Mozilla Firefox a Opera

2008-09-04 19:07:52
- Přidána sekce "Nabídka", kde nabízíme možnost zúčastnit se našich akcí
- Přidáno průběžně se měnící pozadí nadpisu

2008-08-05 10:04:21
- V sekci "Kniha návštěv" byla přidána podpora Gravataru (zobrazení různých obrázků pro různé e-maily), registrace na www.gravatar.com

2008-07-03 09:29:08
- Anketa upravena na dynamickou (dochází k postupnému grafickému načítání hlasů)
- V sekci "Lokality" se nyní může nacházet více než čtyři fotky pro jednu lokalitu

2008-05-08 18:11:27
- Do sekce "Lokality" byla přidána stránka Vodní plochy

2008-04-17 16:36:22
- Upraven vzhled

2008-03-04 15:48:38
- Upraveno počítání přístupů (aby se připočetl přístup stačí nyní navštívit pouze dvě naše stránky)

2008-01-30 18:57:28
- V sekci "Kniha návštěv" byl upraven způsob zobrazování příspěvků

2008-01-29 16:27:06
- Do všech fotek umístěných na našem webu bylo umístěno naše logo, kvůli nepovolenému kopírování
- Upraveno počítání on-line času v počítadle přístupů, kvůli odstranění ROBOTů (čas se přičítá pouze když jsou stránky otevírány pomocí odkazu)

2008-01-20 13:07:15
- V sekci "Proběhlé akce" a "Lokality" byly k výběru přidány náhledy fotek

2008-01-15 16:51:52
- Sloučení sekcí "Fotoalbum" a "Proběhlé akce" pod sekci "Proběhlé akce" a následné upravení jejich zobrazování
- V sekci "Lokality" upraveno zobrazování jednotlivých lokalit
- Vynulováno počítadlo návštěvnosti jednotlivých stránek, protože došlo k velkým změnám ve struktuře (Proběhlé akce, Fotoalbum, Lokality)

2008-01-05 11:48:21
- Upravení umístění reklam nahoru, aby byly "lépe na očích"

2007-09-19 00:33:59
- Přidána nová sekce "Video", kde se budou velice pomalu, ale jistě objevovat naše nová videa, u kterých se vždy budeme snažit, aby byla sestříhána

2007-08-28 11:12:08
- Do sekce "Profil" byl přidán profil nového člena: Dvořák Tomáš

2007-07-27 23:49:26
- Do sekce "Teorie" byla přidána stránka Cliff Diving

2007-07-12 20:25:38
- V sekci "Kniha návštěv" byla odstraněna kolonka "Předmět", pro jeho údajnou zbytečnost (podle připomínek různých lidí)

2007-04-28 23:20:52
- Do sekce "Profil" byly ke každému členu teamu přidány jeho osobní rekordy
- Vynulování všech anket a jejich přeprogramování, protože podle výsledků to naznačovalo, že hlasovali pouze roboti

2007-04-06 19:11:57
- Opraveny některé chyby při zobrazování náhledů fotek

2007-03-31 21:49:03
- Spuštění stránek www.off-limits.cz

Komentáře
Napište první komentář
Show: 160x | Read: 3 hod 39 min | Update: 2017-08-01 11:13:22 | Script: | Queries: 31 | Kontakty | © Dvořák Štěpán 2007 - 2018 | # # #