Panoramatický výhled na obec Vír a hráz Vírské přehrady z vrcholu ferraty Horní vyhlídka
Běh 60 km: Okolo Vírské přehrady
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Celodenní běhání kopcovitou krajinou okolo Vírské přehrady po obou stranách údolí Svratky, abych navštívil několik skalních vyhlídek, zřícenin hradů, památníků a rozhlednu.

Po více než hodině cesty jsem o půl osmé ráno auto zaparkoval u hráze Vírské přehrady a vydal se na náročný běžecký okruh. Údolí kolem řeky Svratka je totiž velice kopcovité. Důvod, proč jsem vyrážel brzo ráno, bylo natáčení videa, které jsem z této oblasti ještě neměl. Jenže když jsem po několika kilometrech doběhl na skalní vyhlídku Klubačice, ze které je krásný výhled na údolní obec Vír, zjistil jsem, že nemám dálkový ovladač k foťáku. Musel jsem se tedy přes kopec vrátit zpátky k autu. Tím jsem ztratil hodinu času, která byla velmi důležitá. Protože za světla už bych to nestihl, dost naštvaný jsem nechal kameru v autě a pokračoval už jen s foťákem. Zároveň jsem si řekl, že trochu pozměním plánovanou trasu a budu hledat nové cesty i místa.

Vrátil jsem se na skálu Klubačice, ze které jsem seběhl dolů do obce Vír, kde jsem obhlédl ještě dopoledne nasvícené skály, na kterých se v zimě provozuje ledové lezení. V místním obchodě jsem si koupil snídani a pokračoval po břehu Svratky. Na konci obce Vír jsem odbočil do lesa a velmi zarostlou cestou vystoupal na vrchol kopce Dubovice (640), u kterého jsem si minulý rok všiml, že ho vykáceli. Náročný výstup se mi vyplatil tak z poloviny. Sice jsem měl krásný výhled dolů do údolí, ale také jsem si odtud odnesl naražený zadek a rozseknutou dlaň. Po polích jsem seběhl o něco níže, kde jsem navštívil asi nejkrásnější vyhlídku v této oblasti. Jmenuje se Hraběcí stolek a je z ní výhled na velký meandr Svratky pod vodní nádrží Vír II. Chvíli jsem si poseděl na okraji vysoké stráně a kochal se výhledem na opačnou stranu údolí, kam jsem se musel dostat.

Lesní cestou jsem seběhl oklikou dolů ke Svratce, kde jsem objevil nenápadnou cestu s brodem. Protože ale voda vytékala o něco výše ze dna přehrady, byla až nepříjemně ledová. Na druhém břehu jsem vystoupal k malé a nenápadně v lese schované zřícenině hradu Pyšolec. Od mé minulé návštěvy se místo trochu zrekonstruovalo, kdy se opravila historická studna. Po červené značce jsem poté vystoupal přes obec Kobylnice až nahoru na kopec, kde stojí zřícenina hradu Zubštejn. Kromě toho, že jsou z ní pěkné výhledy, tak ji považuji za jednu z nejhezčích zřícenin, které znám. Po dlouhé chvíli kochání jsem po žluté značce seběhl zpátky dolů do obce Vír, kde jsem si tentokrát v obchodě koupil oběd. Po doplnění sil jsem přes Rosiho skálu a ferratové cesty vystoupal zpátky k hrázi Vírské přehrady k autu, kde jsem ukončil první okruh. Do batohu jsem si vzal čelovku, nové akumulátory, vyměnil jsem si propocené ponožky a hlavně jsem si nabral nějaké tyčinky a doplnil pití ve vaku.

Druhý okruh jsem zahájil po levém břehu Vírské přehrady. Po několika kilometrech jsem se tak dostal na dohled od Chudobínské borovice rostoucí na skále obklopené vodou, která se stala Stromem roku 2019 a následně i Evropským stromem 2020. Kousek za borovicí jsem opustil přehradu, abych po cyklotrase vystoupal do obce Vítochov, kde na hřbitově stojí krásný kamenný kostel sv. Michaela. Po krátkém obhlédnutí jsem po červené značce opět zamířil dolů k přehradě. Úplně až k vodě jsem se ale nedostal, protože jsem kolem Ostré skály seběhl přímo do obce Dalečín. U zříceniny hradu přímo vedle obecního úřadu jsem odbočil na zelenou značku a začal stoupat na druhou stranu údolí. Čas se pomalu přibližoval k deváté hodině večerní a za zády mně sláblo slunce mizející za slabou oblačností. Přímo při západu jsem stanul u obrovského Partyzánského památníku, za kterým jsem seběhl do obce Polom. Nyní přede mnou leželo úplně poslední stoupání. Kolem půl desáté v noci jsem se dostal na vrchol kopce Horní les (774), kde stojí rozhledna. Ve tmě už sice nebylo téměř nic vidět, ale i tak jsem se nahoru podíval. Potom už mě čekalo závěrečné seběhnutí s čelovkou na hlavě přes obec Chlum až zpátky k autu u hráze Vírské přehrady.

Jak mě ze začátku velmi vadilo, že jsem přestal natáčet, tak se to v průběhu dne úplně otočilo. Zjistil jsem, že bych to za světla opravdu nestihl, ale hlavně jsem objevil nové cesty i místa, které trať o něco ještě vylepšily. Také jsem trochu přehodnotil směr běhu, protože okolo Vírské přehrady jsou tak velké kopce, že brzy ráno jsou tam značné rozdíly míst, kde svítí slunce, a kde je ještě stín. Po potvrzuje i převýšení, kdy jsem získal 2500 výškových metrů na 60 kilometrech. Na příště jsem tedy snad už připravený a plánované video se podaří.

Krávy na pastvě nad obcí Horní Radíkov
Běh 52 km: Česká Kanada
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Proběhnutí Českou Kanadou přes rozhlednu U Jakuba a Ďáblovu prdel na Vysoký kámen, poté po úzkokolejce téměř až k Nové Bystřici a večerní návrat přes Klášter a hrad Landštejn zpátky do Českého Rudolce.

Potřeboval jsem něco vyřešit v České Kanadě, takže volba běžecké lokality byla jasná. Po předchozím náročném běháním ve svazích kolem Vranovské přehrady je Česká Kanada s mírnými kopci ideální místo na protažení nohou. Auto jsem jako obvykle nechal u zámku v obci Český Rudolec a pár minut po poledni vyrazil. Kolem studánek na naučné Graselově stezce jsem se dostal do obce Radíkov, ze které jsem vystoupal do obce Horní Radíkov. Následně jsem kolem Filipových kamenů doběhl na vrchol kopce Havlova hora (680), kde stojí rozhledna U Jakuba. Stihl jsem to téměř přesně, protože už tam na mě čekal majitel, se kterým jsem následující hodinu a půl řešil jednu akci na léto. Po výrazně dlouhém odpočinku jsme se rozloučili a já pokračoval ve svém běžeckém okruhu.

Seběhl jsem ke kaskádám rybníků, kde jsem potkal kamaráda Zdeňka z Třebíče se svojí rodinou. Po krátkém rozhovoru jsem opět pokračoval. Vystoupal jsem k žulovému balvanu Ďáblova prdel, který akorát okupovala banda dětí. Za lesem jsem se připojil na červenou značku a přes obec Terezín seběhl ke krásnému rybníku Zvůle. Do léta sice ještě pár týdnů chybělo, to ale poměrně velkému množství koupajících se turistů nevadilo. Přes skalní útvar Ďáblův chléb jsem vykácenými lesy pokračoval až na vrchol kopce Vysoký kámen. S nadmořskou výškou 738 m se jedná o nejvyšší bod České Kanady i jindřichohradeckého okresu. Přímo nahoře stojí přes šest metrů vysoký železobetonový trigonometrický pilíř. Výhledy od něj ale moc dobré nejsou. Pouze severním směrem je vidět v dálce kopec Javořice.

Zkratkou přes les jsem seběhl k lesní železniční zastávce Kaproun, která byla už od minulého roku zavřená z důvodu v insolvenčního řízení společnosti Jindřichohradecké místní dráhy. Z toho by možná mohl mít radost Jára Cimrman, kterého tu kdysi vyloučili z přepravy a zůstal tu po něm odlitek na zemi. Výjimečně jsem z toho měl radost ale i já, protože jsem dál mohl pokračovat přímo po úzkorozchodné železniční trati (úzkokolejce). V lesích byly pražce schované pod jehličím, takže se běželo docela dobře. V následující hodině jsem minul zastávky Senotín a Hůrky, abych po více než sedmi kilometrech vystoupil u rybníka Osika. Ve vodě se sice nikdo nekoupal, i tak ale občerstvení v autokempinku už bylo otevřené. Koupil jsem si něco na doplnění energie a pokračoval. Po silnici s výhledem na vzdálené Novohradské hory jsem seběhl do obce Albeř, která je přímo spojená s městem Nová Bystřice. Byl jsem téměř na opačné straně České Kanady, takže přišel čas návratu.

Kolem krásných a udržovaných Štěrbových rybníků jsem vystoupal po pastvinách do osady Klášter, kde stojí ohromný kostel Nejsvětější Trojice. Kostel je zajímavý, že kněžiště je atypicky obráceno na západní stranu a přímo pod oltářem se stékají tři léčivé prameny. Jejich vývod je pak umístěn do studánky před kostelem. Na osvěžení jsem si dal symbolicky tři plné hrnky a pokračoval po modré značce po silnici kolem Klášterského rybníka do osady Klášter II. Potom následovala lesní cesta přes obec Pomezí až k hradu Landštejn. Protože akorát zapadalo slunce, využil jsem dobrého světla a kvůli fotkám navštívil ještě pár vyhlídek v okolí. Abych si po západu slunce nemusel svítit, vzal jsem to po modré značce přímo směrem k Českému Rudolci. Klub českých turistů používá ke značení čtyři barvy seřazené podle důležitosti trasy: červenou, modrou, zelenou a žlutou. Pod hradem Landštejn u obce Vitíněves je ovšem tak velká křižovatka turistických cest, že je barev nedostatek a kvůli tomu se zde konkrétně modrá značka rozbíhá dokonce třemi směry. Po pár kilometrech kličkování lesem jsem odbočil na silnici, po které jsem přes osadu Peníkov seběhl zpátky do Českého Rudolce. Po příjemně prožitém dni jsem vyrazil autem zpátky domů do Třebíče.

Hřbitov Podhradí nad Dyjí
Běh 50 km: Bílý kříž - Vranovská přehrada
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Proběhnutí přes Uherčice k česko-rakouské státní hranici, kde jsem navštívil přírodní rezervaci Bílý kříž a návrat přes Podhradí nad Dyjí a začátek Vranovské přehrady.

Po pár desítkách minut jízdy jsem auto zaparkoval u osady Kopka a po 11 hodině vyrazil na můj oblíbený okruh směrem ke státní hranici. Zelená značka mě dovedla nedaleko obce Lubnice do přírodní rezervace Suché skály, kde se nad velkými kamenným mořem nachází několik skal s pěknými výhledy. Poté jsem pokračoval přes několik brodů údolím proti proudu potoka Blatnice. Po obědě jsem se tak dostal do obce Korolupy, kde se na místním rybníce právě konaly rybářské závody. Přes přilehlé pole jsem poté přeběhl k nedaleké obci Uherčice. Hned na okraji jsem v zámeckém parku navštívil umělou zříceninu rozhledny, která byla zrekonstruována společně se zámkem minulý rok. S rokem výstavby 1801 se jedná o nejstarší rozhlednu na Moravě a druhou nejstarší rozhlednu v Česku. Prokličkoval jsem kolem zámku, poté i přes samotné Uherčice a opět zamířil do polí. Trasu jsem si trochu prodloužil, protože jsem odbočil na naučnou Graselovu stezku vedoucí k obci Vratěnín. Po cestě jsem se tak mohl napít ze Zlaté studánky, prohlédnout si vojenské minimuzeum Vratěnín a spatřit rybářské závody na Vratěnínském rybníce. Následně už jsem zamířil přímo k hranici.

Kolem půl třetí jsem doběhl do přírodní rezervace Bílý kříž na Grázlovu vyhlídku. Ze skály jsem měl výhled dolů do údolí na řeku Dyje, která v těchto místech vtéká z Rakouska do České republiky. Kvůli nedávným bouřkám byla tekoucí voda zbarvena do výrazně hnědé barvy. Po starém rozbitém dřevěném žebříku jsem seběhl dolů a kolem vysokých skal pokračoval k Libuňskému mostu, po kterém jsem se dostal na druhý břeh. Když jsem dorazil ke studánce U Libuňského splavu, potkal jsem cyklisty, které jsem zde shodou okolností potkal i minulý rok. Prozradili mi, že jsem asi o hodinu dříve proběhl kolem jejich chaty v Uherčicích. Po krátkém rozhovoru jsem pokračoval na další skálu nad řekou Dyje, kde jsem přírodní rezervaci Bílý kříž opustil. Pokračoval jsem po lesní silnici vedoucí souvisle s česko-rakouskou státní hranicí kolem Tomlejnovy studánky a cykloturistického hraničního přechodu až do obce Stálky, kde jsem se zastavil v Hospodě Na Konci Světa. Když jsem vstoupil dovnitř, jako obvykle mně paní výčepní pověděla větu, kterou opakuje už několik let: "Vás už jsem tady někdy viděla." Ano. Jako obvykle. Měl jsem štěstí, že jsem dorazil pozdě odpoledne, protože se prý před chvílí teprve vrátili z rybářských závodů. Na deseti kilometrech jsem proběhl čtyřmi obcemi a ve třech z nich se konaly rybářské závody.

Po občerstvení jsem přes pole kolem fotovoltaické elektrárny a brojleří farmy Křeslík seběhl do obce Podhradí nad Dyjí, kde jsem navštívil zříceninu hradu Frejštejn a obhlédl nový výtvor u zámečku Lubo. Po mostě jsem se dostal na druhý břeh řeky Dyje, kde jsem vystoupal do přírodní rezervace Podhradské skály, ze kterých jsem měl pěkný výhled zpátky do údolí na Podhradí nad Dyjí. Opět jsem seběhl k Dyji a pokračoval po náročné cestě kolem břehu. V oblasti Penkýřky se Dyje pozvolna změnila ve Vranovskou přehradu. Slunce už se pomalu blížilo k horizontu, takže jsem kolem rekreačních chat dole u vody pokračoval ve stínu. Bylo příjemně chladněji, ale o to více mě otravovaly komáři. Lesní cestička mě dovedla k rekreační oblasti Farářka, kde jsem musel kus pokračovat po silnici. Následně jsem opět odbočil do lesa, abych se nejkratší cestou dostal k rekreační oblasti Chmelnice. Vyšlo mi to tak akorát, protože po západu slunce už se začínalo stmívat. Protože byla sobota večer na konci května, bylo u některých chat docela živo. Na letní večery to ale ještě nemělo. Navštívil jsem poslední skálu nad Vranovskou přehradou, ze které je krásný výhled na zříceninu hradu Cornštejn. Tma začínala houstnout, proto jsem bez zbytečného zdržování proběhl obcí Vysočany a po polní cestě se vrátil k osadě Kopka. A do necelé hodiny už jsem byl i zpátky doma v Třebíči, abych si odpočal před dalším běžeckým dnem v České Kanadě.

Panoramatický výhled na obec Karlík
Běh 45 km: Beroun - Český kras - Praha
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Odpolední přeběhnutí z Berouna Českým krasem přes Svatojánskou skalní stěnu, lom Velká Amerika a Karlštejn až do Prahy.

Předchozí den, kdy jsem běhal v přírodním parku Jesenicko mě trápila nepříjemná ospalost. Naštěstí jsem se v noci konečně pořádně vyspal, a tak jsem si na poslední den návštěvy kamaráda Petra ve městě Rakovník naplánoval běžeckou trasu z Berouna až do Prahy, aby mě v noci mohl nabrat autem poblíž dálnice a vzít zpátky do Třebíče. Protože trasa byla jednosměrná, musel jsem se do Berouna dostat vlakem, respektive autobusem, protože na polovině trasy byla výluka. V jednu hodinu po obědě jsem tak vyrazil přímo z autobusového nádraží. První dva kilometry byly pekelné, protože jsem běžel po vypálené prašné silnici, vlevo hučela dálnice a napravo železnice. A samotná cesta nestála také vůbec za nic, protože všude byly odpadky a použité toaletní papíry. Když jsem tedy vběhl do lesa, byla to příjemná změna.

Po červené značce jsem několik kilometrů stoupal lesem nahoru na kopec a poté zase klesal na druhé straně dolů do údolí. Tím jsem se dostal do malé ale zajímavé obce Svatý Jan pod Skalou. Samotná obec až tak zajímavá není. Ovšem její umístění už ano. Přímo nad obcí se tyčí totiž Svatojánská skalní stěna, která o více než 200 m přesahuje okolní terén a je nejmohutnějším skalním výchozem v celém Českém krasu. A protože se obec jmenuje Svatý Jan pod Skalou, přišlo mi mnohem výstižnější jí říkat Skala nad Svatým Janem. Výstup nahoru už jsem znal, protože jsem ho absolvoval při závodě Pražská stovka 2019. To ale bylo v zimě. Teď byl konec května a nepříjemné teplo, takže ze mě lilo jako z vola. Obzvláště nejprudší úsek po dřevěných schodech byl dobrý očistec. Nahoře jsem strávil téměř půl hodiny, abych si odpočinul, ale hlavně abych si užil výhled. Bohužel byl ale opar a slunce svítilo přímo proti, takže pořídit pěknou fotku bylo téměř nemožné. Když už se mi zdálo, že se tam zdržuji moc dlouho, pokračoval jsem ve stoupání. Ano, opravdu ve stoupání. Vrchol skály totiž není vrchol kopce. Na jeho úbočí jsem po naučné stezce proběhl přes geologickou expozici hornin Českého krasu, kde jsou ponechány těžební nástroje. Po vrcholové cestě lesem jsem se potom vrátil na červenou značku.

Červená značka vede souběžně s naučnou stezkou Srdcem Českého krasu. Po cestě sice nejsou žádné výhledy, ale zato vede ostrým kaňonem v hlubokém lese, kde se nachází Bubovické vodopády a jeskyně. Po několika dlouhých kilometrech ve stínu jsem odbočil na značku žlutou, abych se podíval k bývalým vápencovým nyvý už zatopeným lomům, které už jsem chtěl navštívit několik let. První a nejmenší lom byla Malá Amerika. Tam jsem se moc dlouho nezdržoval, protože jsem věděl, že další budou mnohem zajímavější. Lom Mexiko byl sice větší a hlubší, ale bez vody a výhledy proti slunci, takže mě moc nezaujal. Bezkonkurenčně nejhezčí byl lom Velká Amerika přezdívaný český Grand Canyon, který ostatní překonává ve všech směrech. Celý jsem ho oběhnul po naučné stezce a navštívil snad všechny možné výhledy. A že jich tam bylo! Prostě nádhera. I když bylo pondělí, lidí tam bylo dost. Nedovedu si představit, jak to tam vypadá o víkendu. Kolem lomu Mexiko jsem se vrátil zpět, abych mohl seběhnout k hradu Karlštejn.

Hrad Karlštejn byl hlavní důvod, proč jsem do této oblasti zamířil. Při závodě Pražská stovka 2019 jsem měl totiž strašně unavené nohy a přímo pod hradem jsem ze závodu odstoupil a vůbec ho tak neviděl. Tímto jsem to chtěl napravit. Bohužel mi to až tak moc nevyšlo, protože jsem přiběhl půl hodiny po zavírací době. Místo toho jsem ho aspoň celý oběhl a zamířil obcí Karlštejn dolů k řece Berounka. Nejzajímavější ovšem byly všechny obchody a restaurace, které byly zavřené. Doslova desítky budov a nikde nikdo. Téměř jako město duchů. Ačkoli jsem se na hrad nedostal, prohlédl jsem si ho aspoň z dálky téměř až od Berounky. Tam jsem zároveň narazil na otevřenou benzínku, takže jsem se po dlouhých a náročných hodinách mohl pořádně osvěžit. To mně vrátilo energii a mohl jsem se vrátit zpátky do kopců a pokračovat k Praze.

Vystoupal jsem na Císařskou louku, ze které jsem měl poslední výhled na Karlštejn. Poté už jsem zmizel v lese a pokračoval dál po červené značce. Obvykle při běhu sundávám klíšťata. Tentokrát jsem po proběhnutí vysokou trávou sundával housenky. Po pár kilometrech jsem v obci Mořinka odbočil na louku, abych vystoupal na blízký kopec. Na jeho vrcholu se totiž nacházel Menhir, betonové křeslo a vyhlídka. Po chvíli kochání jsem se vrátil na červenou značku a seběhl do obce Karlík. Když jsem poté stoupal na Karasovu vyhlídku, uvědomil jsem si, že jsem tam také už jednou běžel. Bylo to při závodě Pražská stovka 2018. Tenkrát jsem na tomto místě měl obrovskou krizi, kterou jsem naštěstí překonal. Slunce pomalu zapadalo a já pokračoval stále po červené značce přes obce Vonoklasy a Solopisky. Když se setmělo úplně, musel jsem si na posledních pár kilometrů svítit mobilem. Přesně v deset hodin v noci jsem doběhl do městské části Praha-Radotín. Chvíli po mně přijel autem Petr. Ještě jsem se skočil vykoupat do Berounky a poté už jsme vyrazili do Třebíče. Tím jsem zakončil třídenní běžeckou návštěvu kamaráda v Rakovníku.

Studna u kaple Všech svatých pod zříceninou hradu Petršpurk (Petrohrad)
Běh 46 km: Přírodní park Jesenicko - Kapucínské skály
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Odpolední běh po přírodním parku Jesenicko, kde jsem navštívil lovecký zámeček Svatý Hubert, Vlčí horu, zříceninu Petrohradu a Petrohradské i Kapucínské skály.

Po předchozím běhání po Křivoklátsku jsem byl unavený i nevyspalý, takže jsem se do města Jesenice dostal až po obědě. Auto jsem nechal na malém prašném parkovišti přímo pod hrází Velkého rybníka a o půl druhé vyrazil. Po žluté značce jsem kolem bývalého letohrádku Plaveč vystoupal až k loveckému zámečku Svatý Hubert. Poté jsem odbočil na modrou značku, kde mně čekalo několik dlouhých a nudných kilometrů přes obec Kosobody až do obce Bedlno na druhé straně údolí. Nedaleko na louce jsem navštívil kamenný kruh, který spíše vypadal, jako kdyby kameny někomu vypadly náhodně z vozíku. Z návštěvy rozhledny Tobiášův vrch nakonec nic nebylo, protože bývá otevřená pouze v sobotu, což bylo o den dříve. Po zelené značce jsem vystoupal na Vlčí horu (482), kde se na západní straně nachází velká kamenitá stráň s výhledem. Abych se nemusel vracet, mezi skalami jsem seběhl dolů do údolí. Vystoupal jsem na druhý kopec, kde jsem po pár kilometrech přiběhl k Petrohradským skalám, kde akorát trénovali lezci. Dole pod kopcem jsem odbočil na značku červenou, po které jsem vystoupal ke zřícenině hradu Petršpurk (Petrohrad). Tam na mě přišla nepříjemná krize, protože kromě únavy se mi chtělo spát. Dokonce jsem i chvíli uvažoval, jestli si okruh nezkrátím. Nakonec jsem ale pokračoval podle plánu.

Kolem Stebenského rybníka jsem seběhl do obce Stebno, kde jsem opustil turistické značení, abych po prašné cestě přeběhl do obce Malměřice. Na druhé straně Janského vrchu skončila cesta úplně, takže jsem pokračoval přímo po poli. Důvod byl jednoduchý. Potřeboval jsem se nejkratší cestou dostat ke Kapucínským skalám, ke kterým cesta vede pouze z druhé strany. Naštěstí v poli vedl výkop kvůli plánované dálnici D6, takže se to dalo celkem dobře proběhnout. Překonal jsem hlavní silnici a po dalších pár minutách už jsem stál na vrcholu Kapucínských skal, kam jsem se chtěl už dlouho podívat. Na chvíli jsem se posadil na hranu skály a při nádherném výhledu vzpomínal, jak jsem v roce 2017 dole šlapal na kole 606 km přes celou Českou republiku. Po seběhnutí do obce Ležky jsem se zastavil v hospodě, abych se pořádně napil, protože za celou dobu po cestě možnost nebyla. Byl jsem v nejvzdálenějším bodě, proto jsem se začal vracet. Opět jsem přeběhl hlavní silnici, za kterou mě čekal dlouhý a kopcovitý úsek lesem po samé hranici přírodního parku Horní Střela, ve kterém jsem běhal minulý rok. Když jsem se připojil na červenou značku, seběhl jsem do obce Blatno. Kolem rybníka Blatno jsem dál pokračoval po polích až na křižovatku, kde jsem odbočil na značku modrou. Přímo před obcí Krty akorát zapadlo slunce. Lesní úsek okolo Krtských skal jsem ještě proběhl za světla. Než jsem se ale dostal kolem Velkého rybníka zpátky k městu Jesenice, byla už tma. Kvůli únavě a ospalosti to byl nepříjemně náročný den. Doufal jsem, že se přes noc pořádně vyspím, protože následující den jsem plánoval přeběhnout do Prahy.

Švaříček Tomáš: Cesta na kole napříč kontinenty

V sobotu 10. října 2015 vyrazil na svou cestu Švára, spoluzakladatel a hlavní člen Off-limits.cz, aby v průběhu dvou let na kole objel svět přes všechny kontinenty.

Nakonec musel cestu zkrátit a domů se vrátil přesně po roce, během kterého projel celou Afriku a část Evropy i Kanady.

Na jaře 2018 obnovil své plány a opět vyrazil na kole dokončit svou cestu. Během následujících dvou let procestoval východní Evropu, jižní Asii, Austrálii, Nový Zéland a část Jižní Ameriky. V dubnu 2020 musel bohužel kvůli celosvětové pandemii koronaviru nečekaně ukončit svoji cestu a z Peru se letecky vrátil domů.

[Kolem napříč kontinenty]

Založení Spolku Off-limits.cz

Dnes 22. srpna 2014 jsme náš team oficiálně povýšili na neziskovou organizaci Spolek Off-limits.cz.

Přejeli jsme na horských kolech celou Českou republiku na jeden zátah

V polovině srpna 2014 se Štěpánovi a Švárovi podařilo přejet celou Českou republiku na horských kolech od nejzápadnější bodu u Aše k nejvýchodnějšímu bodu u Jablunkova v délce 614 km za 35 hodin a 5 minut. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2014-08-12 - 2014-08-13 - Česká republika - Západ - Východ - Cyklistika.

Nový člen

Dne 2012-07-13 jsme mezi sebe přibrali nového člena, který se ukázal jako velice schopný v zařizování různých věcí, a protože měl zájem spolupracovat s námi, bylo mu to umožněno.

Bajer Miroslav

Reklamní bannery Off-limits.cz

Reklamní banner Off-limits.cz 3.7 m x 1,5 m
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Na začátku dubna 2013 jsme si nechali vyrobit reklamní bannery. Zde musíme poděkovat Janu Pekovi z firmy Symbol Graphics, který se nám výrobu navrhl a později i uskutečnil. Logo jsme trochu upravili a nechali vyrobit jeden velký banner 3,7 m x 1,5 m a dva menší bannery 2,5 m x 1,0 m. Pokud nyní vyrazíme na nějakou větší akci, už budeme nepřehlédnutelní.

Dopsání článku o zdolání Elbrusu

Po sedmi měsících od návratu z Ruska, kde Štěpán a Švára zdolali Elbrus (5642), Štěpán dopsal obsáhlý článek, ve kterém je celý průběh expedice podrobně popsán. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2012-07-28 - 2012-08-12 - Rusko - Kavkaz - Elbrus - Horolezectví.

Logo Off-limits.cz

Logo Off-limits.cz

Přesně šest let trvalo, než se nám podařilo vytvořit naše vlastní logo. Z toho jen pět let trvalo, než jsme si všichni sjednotili představy a rok trvalo samotné vytváření a dolaďovaní detailů. Za grafické zpracování děkujeme Martině Čermákové. Na nás už je jen logo vhodně využít a začít se s jeho pomocí prezentovat na různých akcích. Největší úspěch bude, když se dostane do podvědomí lidí a jen z loga budu jasné, že se jedná o náš team Off-limits.cz.

Nový člen

Dne 2012-11-11 jsme mezi sebe přibrali nového člena, který se od října 2012 zúčastňoval téměř všech našich akcí. Po pár týdne už dokonce akce vymýšlel sám a musel nás přemlouvat, abychom vůbec šli my s ním. Této energie by byla škoda nevyužít, a proto už patří mezi nás.

Švaříček Ladislav

Nový člen

Dne 2012-10-01 jsme mezi sebe přibrali nového člena, se kterým jsme se seznámili při chození po lajně v roce 2010. Tahle činnost ho zaujala, protože sám velice rád jezdí na jednokolce. Od té doby se s námi už několika akcí zúčastnil, proto jsme ho rádi zařadili mezi sebe.

Zelníček Zdeněk

Zdolali jsme nejvyšší horu Evropy Elbrus

Dne 2012-07-28 jsme s Vertikálou odjeli do Ruska na Kavkaz, kde jsme dva týdny podnikali různé tůry a na závěr jsme zdolali nejvyšší horu Evropy Elbrus (5642). Více se dozvíte v sekci "Proběhlé akce" v akci 2012-07-28 - 2012-08-12 - Rusko - Kavkaz - Elbrus - Horolezectví.

Nový typ "skoku" - Hod z mostu

Dne 2012-07-22 na sobě Potty otestoval nový "skok", při kterém se nechal zvednout ostatními nad hlavu a hodit z mostu. Více se dozvíte v sekci "Proběhlé akce" v akci 2012-07-22 - Dalešická přehrada - Stropešínský most - Kienova houpačka.

Dopsání článku o stopování po Skotsku

Uplynul přesně rok, kdy jsem se Švárou celý měsíc cestoval stopem do Skotska, po Skotku a zpět. Teprve dnes jsem ale dopsal obsáhlý článek, ve kterém je celý průběh cestování podrobně popsán. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2011-07-28 - 2011-08-21 - Česká republika - Skotsko - Stopování.

3 houpačky, 87 skoků a skoky do vody

Dne 2012-05-08 jsme byli po roční pauze skákat ze Stropešínského mostu nad Dalešickou přehradou. Při této akci jsme v našem teamu překonali další dva rekordy a zkusili novou věc. Díky hodně lidem, jsme měli postavené tři houpačky a během celé akce jsme stihli 87 skoků. Jako novinku jsme vyzkoušeli skoky z houpačky do vody. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2012-05-08 - Dalešická přehrada - Stropešínský most - Kienova houpačka.

První wasserline

Dne 2011-09-03 jsme na řece Jihlava v Poušově napnuli naši první wasserline. Tekoucí voda pod lajnou neustále rozhazovala rovnováhu, takže její překonání bylo těžší, než jsme očekávali. Po několika pádech byla ale nakonec lajna překonána. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2011-09-03 - Třebíč - Poušov - Řeka Jihlava - Slackline.

Salto z mostu a skok poslepu

Dne 2011-05-01 jsme v Třebíči z Borovinského mostu zkoušeli skákat další typy skoků. První novinkou byl skok poslepu, kdy jsme si zavázali oči a skočili. Při tomto skoku máte po celou dobu velmi zvláštní pocit, protože do poslední chvíle netušíte, co se vámi děje. Další novinkou bylo salto vpřed. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2011-05-01 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.

První midline

Dne 2011-04-24 jsme na skále Justýnka u Příštpa napnuli ve výšce asi 7 m naši první midline. Protože to pro nás byla úplná novinka, její zdolání pro nás zatím bylo nemožné. Nakonec jsme tedy zůstali jen u skákání z lajny dolů, abychom si nejprve zvykli na padání z lajny. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2011-04-24 - Příštpo - Justýnka - Slackline.

"Hopsací" sezón zahájena

Ukradený lezecký materiál konečně dokoupen, takže "hopsací" sezóna je pro nás otevřená.

Nový člen

Dne 2011-03-12 jsme mezi sebe přibrali nového člena, který s námi už byl mnohokrát na různých akcích, chodí s námi pravidelně na tréninky a má v plánu v tom i pokračovat. Díky nám zjistil, že extrémní sporty jsou mu velmi blízké.

Huml Jiří

Rozlomení ocelové karabiny

Dne 2010-10-27 se mi v Borovině u rybníka při napínání slackline délky 50 m podařilo rozlomit oválnou ocelovou karabinu Singing Rock o nosnosti 30 kN. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-10-27 - Třebíč - Borovina - Slackline.

Další krádež

Dne 2010-10-02 nám byla u Žďákovského mostu odcizena z auta část lezecké výbavy, takže odkládáme naše lezecké akce na dobu neurčitou. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-10-02 - Orlická přehrada - Žďákovský most - Kienova houpačka.

Longline 50 m

Dne 2010-09-01 se nám v Třebíči v Libušině údolí podařilo na první pokus přejít longline délky 50 m tam i zpátky včetně otočky. Teď už jen trénovat a na jaře se můžeme pokusit o rovnou stovku. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-09-01 - Třebíč - Libušino údolí - Slackline.

Kienova houpačka poprvé ze Žďákovského mostu nad Orlickou přehradou

Dne 2010-07-09 jsme poprvé skákali ze Žďákovského mostu nad Orlickou přehradou. Při skoku ze 60 m vysokého mostu jsme nejprve padali asi 30 m volným pádem a až poté následovala obří houpačka nad hladinou vody. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-07-10 - Orlická přehrada - Žďákovský most - Kienova houpačka.

Kienova houpačka poprvé z úplného vrchu Borovinského mostu

Dne 2010-07-01 jsme v Třebíči z Borovinského mostu poprvé skočili úplně z vrchu mostu od kolejí, kde jezdí vlak. Po odrazu následoval volný pád v délce asi patnácti metrů. Díky kladce, které rozložila pádovou energii do celé délky šedesátimetrových hlavních lan, nebylo cítit vůbec žádné cuknutí, při zachycení pádu hlavními lany. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2010-07-01 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.

Stropešínský most znovu otevřen

V listopadu 2009 byl konečně po necelém roce, kdy byl uzavřen kvůli jeho rekonstrukci, znovu otevřen Stropešínský most přes Dalešickou přehradu spojující obce Stropešín a Třesov. Kromě nového kabátu zde přibylo i zábradlí oddělující vozovku od chodníku na obou stranách mostu.

Nejdůležitější pro nás skokany ale je, že nová konstrukce mostu a zábradlí je velice podobná té staré, takže po roční přestávce můžeme tento most začít znovu využívat ke skákání.

Singing Rock neumí měřit

Přeměřování dvou "stejných" výrobků: smyce šitá Open Slings délky 150 cm

Protože pracujeme s lezeckým materiálem, musíme si ho kupovat. Většinu si ho kupujeme od firmy Singing Rock. Kvůli bezpečnosti si všechny výrobky kupujeme v párech a v párech je pak i používáme, abychom se pojistili pro případ selhání jednoho z nich. Při takovémto použití je nesmírně důležité, aby oba výrobky měly stejné parametry, hlavně délku. Ovšem po posledních nákupech jsme se přesvědčili, že firma Singing Rock neumí asi měřit, protože dva stejné výrobky, od nich zakoupené, prostě stejné nejsou.

Naše zkušenosti:

V dvou různých obchodech jsem koupil dva kusy výrobku smyce šitá Open Slings délky 150 cm. Protože při jejich použití jsem zjistil, že délky se asi neshodují, doma jsem provedl jejich přeměření, při kterém jsem zjistil, že dvě smyce mají délku 147 cm a ostatní dvě dokonce jen 140 cm.

Přeměřování dvou "stejných" výrobků: smyce šitá Open Slings délky 80 cm

Při dalším nákupu v jednom obchodě jsem koupil čtyři kusy výrobku smyce šitá Open Slings délky 80 cm. Po minulých zkušenostech jsem doma okamžitě provedl jejich přeměření, při kterém jsem zjistil, že tři smyce mají délku 81 cm a ta čtvrtá jen 79 cm.

Po těchto zkušenost jsem v půlce září 2009 firmě Singing Rock psal e-mail, ve kterém jsem se ptal, proč k takovýmto neshodám v délkách katalogově "stejných" výrobků dochází. Bohužel odpověď jsem do dnešní doby nedostal.

Budoucím i stávajícím zákazníkům této firmy proto doporučuji, aby si všechny výrobky sami odzkoušeli a přeměřili ještě před samotným nákupem.

Krade se všude a všechno

Dne 2009-09-15 nám v Třebíči při skákání z Borovinského mostu někdo asi v polovině akce ukradl tři karabiny ze záložního jištění, které bylo vytvořené pod mostem na druhé straně, takže na něj nebylo vidět. V karabinách byla zavěšená hlavní lana a celé to bylo z bezpečnostních důvodů zavěšené pomocí plochých smyc ke spodku mostu. Po krádeži zmizely pouze karabiny, ale ploché smyce zůstaly na místě. Zůstala i hlavní kladka a ukotvení hlavních lan k mostu. Pokud by v tomto případě kladka selhala, skončili bychom po skoku nejspíš až úplně dole na zemi. Nechápu lidi, kteří si neuvědomili, jak moc ohrozili naše životy, ale i životy své, protože kdybychom právě skákali, když kradli, nejspíš by přišli o ruce. Doufám, že nám příště někdo neukradne přímo hlavní lana, na kterých budeme skákat. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2009-09-15 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.

První tandemový skok z mostu

Dne 2009-09-15 jsme v Třebíči z Borovinského mostu poprvé skočili dva skokani na jednom dvojitém laně, tzv. tandemový skok. Ze začátku jsem měl strach kvůli většímu protažení hlavních lan a bolesti, která by mohla nastat z důvodu druhého skokana visícího pode mnou. Vše se ale nakonec ukázalo jako zbytečné obavy a my jsme ve dvou úspěšně absolvovali volný pád, houpačku i slanění. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2009-09-15 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.

Využití kladky při Kienově houpačce a otestování skoku podélného kombinovaného s příčným

Dne 2009-09-06 jsme v Třebíči na Borovinském mostě vyměnili expresky za kladku a tím pádem jsme snížili tření při využívání celé délky hlavních lan na minimum. Také se nám po třech letech plánování podařilo uvázat hlavní lana za spodek mostu, takže jsme mohli skákat skoky jak příčné tak i podélné nebo kombinované. Tímto způsobem jsme také prodloužili délku samotné houpačky, takže jsme mohli létat těsně nad zemí. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2009-09-06 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.

Noví členové

Dne 2009-07-11 jsme mezi sebe přibrali jako nové členy naše kamarády, se kterými jsme už před třemi lety chodili lézt na umělou stěnu a slaňovat z mostu a nyní začali navštěvovat naše akce.

Vlček Leoš a Potančok Ondřej

Zdolali jsme nejvyšší horu Evropy Mont Blanc

Dne 2008-07-28 jsme ve složení Štěpán a Švára odjeli do Francie do města Chamonix, kde jsme zahájili výstup. Po čtyřech dnech jsme na druhý pokus úspěšně zdolali nejvyšší horu Evropy Mont Blanc (4810 m.n.m.). Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2008-07-28 - 2008-08-03 - Francie - Alpy - Mont Blanc - Horolezectví.

První salto (backflip) z mostu a první jištění pomocí "kyblíku"

Dne 2008-09-27 jsme byli v Třebíči na Borovinském mostě skákat Kienovu houpačku. Na konci celé akce jsme se Švárou skočili poprvé v životě salto vzad, tzv. backflip. V průběhu celé akce jsme používali k jištění "kyblík", místo klasické slaňovací osmy a docela se osvědčil. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2008-09-27 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.

Nový způsob jištění a spouštění při Kienově houpačce

Dne 2008-08-31 jsme byli v Třebíči na Borovinském mostě poprvé otestovat nový způsob jištění a spouštění po Kienově houpačce. Normálně používáme způsob, při kterém jsme přivázaní napevno na konci lana, a po dohoupání nás ostatní lidé spustí přes osmu, která je nahoře. Při tomto novém způsobu jsme měli lano napevno přivázané nahoře na mostě a k lanu jsme se připnuli pomocí kyblíku, který jsme zajistili speciálním způsobem. Zbytek lana jsme měli v batohu na zádech a slanili jsme po něm dolů poté, co jsme se dohoupali. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2008-08-31 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.

Netradičně oslavený nový rok 2008 ve 120 m nad zemí

Konec roku 2007 a začátek nového roku 2008 jsem strávil velice netradičním a originálním způsobem ve 120 metrech nad zemí na jednom z našich Třebíčských komínů, odkud byl nádherný rozhled po celém okrese. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2008-01-01 - Třebíč - Komín BOPO - Výstup.

Nový člen

Dne 2007-08-28 jsme mezi sebe přibrali jako nového člena mého bráchu, protože s námi byl už na pár akcích, při kterých dokázal, že nemá strach a také něco umí.

Dvořák Tomáš

Kienova houpačka poprvé za sedák po hlavě

Dne 2007-08-25 jsme poprvé skákali Kienovu houpačku po hlavě, kdy jsme byli přivázaný za sedák. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2007-08-25 - Dalešická přehrada - Stropešínský most - Kienova houpačka.

Kienova houpačka poprvé na dynamických lanech

Dne 2007-07-01 jsme byli V Třebíči na Borovinském mostě poprvé otestovat dvě nová dynamická lana zakoupená v květnu (2x TENDON TRUST 11,4 PROTECT SHIELD za 6600 Kč). Do této doby (asi dva roky) jsme skákali pouze na lanech statických (LANEX SPELEO 10,5 A). U našich SPELEO lan bylo uvedeno prodloužení 3,2% a u těch nových TRUST bylo uvedeno statické prodloužení 6.5% a dynamické prodloužení 36%, takže jsme čekali, že to bude o poznání více pružit. Po pár skocích jsme se shodli, že to zas tolik nepruží a akorát, že to lépe tlumí pády do lana. Takže jediný rozdíl v použití je, že u lan dynamických se může skákat s větším průvěsem lana. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2007-07-01 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.

Překonání osobního rekordu - běh 50 km

Dne 2007-04-24 jsem překonal svůj osobní rekord v běhu na vzdálenost, když jsem na vojenském výcviku na Šumavě uběhl 50 km. Více se dozvíte v sekci "Proběhlé akce" v akci 2007-04-24 - Šumava - Boletice - Běh.

Kienova houpačka poprvé za nohy po hlavě

Dne 2007-03-25 se mi konečně podařilo poprvé skočit Kienovu houpačku po hlavě, kdy jsem byl přivázaný za nohy. Více se dočtete v sekci "Proběhlé akce" v akci 2007-03-25 - Třebíč - Borovinský most - Kienova houpačka.