| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2008-05-11
Sokolí - Výří skála
Speleologie
Účast: Dvořák Štěpán, Vaverka Jan
Další lezení na skále Vydří Díra, po kterém následoval průzkum jeskyně, která se v té skále nachází. Pro delphiho, který v ní byl poprvé, to byla úplně nová zkušenost. Uvnitř jeskyně bylo velké množství velkých pavouků a hodně bahna.
Článek
Protože jsem v pátek stihl dřívější vlak, dorazil jsem domů do Třebíče už před třetí hodinou. Ještě ve vlaku jsem zavolal delphimu, že budu doma dřív, tak jestli nezajdeme hned na skálu. Po chvilce byla už jasná skála u Polanky. Po příjezdu do Třebíče jsem si nakoupil jídlo a jel do bytu. Sbalil jsem potřebné věci a vyrazil na zahradu, kde jsem mamce vysypal prádlo na praní a vyrazil ke skále. Po chvíle lezení se k nám přidala další skupina lezců, o které jsme v zápětí zjistili, že nás znají z internetu a že už jsme si s nimi párkrát psali ohledně skal. Po skále následovalo opékání buřtů na zahradě. V noci jsem pak jel zpět do bytu. Když jsem dorazil, zjistil jsem, že mám zase píchnuté přední kolo. Protože už jsem byl ospalý, řekl jsem si, že to nechám na další den. Sobota začala stejně jako minulý týden. Ráno mě probudilo již v šest hodin slunko, najedl jsem se a běžel na bazén na trénink. Po tréninku jsem se stavil za delphim, který bydlí hned vedle bazénu, abychom se domluvili, co odpoledne. Když jsme k němu po 11. hodině dorazil, ještě spal lenoch jeden. No co, na čekání nebyla nálada, tak se mu k probuzení muselo trochu pomoct. Když tedy vylezl z postele, představa že má někde usilovně po něčem lézt mu moc dobře nedělala. Po hodině přemlouvání jsme se ale domluvili, že půjdeme opět na Víří díru. A protože delphi nikdy nebyl v jeskyni, která se v této skále nachází, doporučil jsem mu, ať si vezme nějaké teplé oblečení, protože půjdeme po lezení na její průzkum. Ještě jsem u nich poobědval a pak jsem vyrazil během zase domů. Po cestě jsem zavolal na zahradu, že na oběd přijedu později, že si nejprve domů zaběhnu pro věci, a pak se vším přijedu na oběd. Po příjezdu jsem musel zalepit duši kola, do které už se mi minulý den nechtělo. Potom jsem nabalil potřebné vybavení a teplé věci do jeskyně a šel pro kolo. Jenomže zase bylo prázdný. "…", začal jsem nadávat. Zazvonil jsem na Nooovise, od kterýho jsem si opět půjčil pumpičku. Napumpoval jsem kolo a rychle jsem jel na zahradu. Skoro jsem to stihl, protože jsem musel tlačit jen asi posledních 300 metrů. Na zahradě už byl delphi, který mezitím pomáhal taťkovi nosit prkna. Já jsem ihned po příjezdu začal opět lepit duši. Po rozdělání kola jsem zjistil, že jsem předchozí záplatu nalepil vedle skutečné díry, takže jsem to poprvé dělal úplně zbytečně. "Já jsem ale blb!", smál jsem se. Když jsem konečně úspěšně dolepil duši, delphi právě přenesl poslední prkna, takže jsme mohli vyrazit. Ještě jsem pro něj vzal nějaké staré oblečené do jeskyně, posilnil jsem se polévkou a vyrazili jsme na cestu. Po třetí hodině jsme dorazili na místo. Ještě než jsme stačili něco vylézt, přišla k nám paní z chaty, která stojí hned pod skálou, jestli bychom se nemohli někdy podívat, jestli nemají nad chatou nějaké uvolněné kameny. Řekli jsme ji, že se na to mrkneme k večeru.
Když jsme si vybírali, kterou stěnu si dáme tentokrát, rozhodovali jsme se mezi stěnou přímo nad vchodem do jeskyně nebo stěnou, kterou jsme lezli naposled. Protože dostat se nad jeskyň, abychom vytvořili bod pro horní jištění, by bylo obtížné, zvolili jsme pro nás už známou stěnu. Vyběhl jsem nahoru a vytvořil bod pro horní jištění. Následně jsem slanil dolů a začali jsme lézt. První šel delphi a dal si přímou cestu až nahoru. Já jsem pak šel v jeho stopách. Jako druhou cestu si delphi zvolil obtížnou část přes jednu pěknou placku. Při jejím zdolávání několikrát spadl, takže byl rád, že ji vůbec dal. Já jsem měl větší štěstí, protože jsem ji dal hned napoprvé. Mezitím nám trochu vyhládlo, tak jsme si šli dát svačinu. Když jsme schroustali všechny rohlíky, chuť na lezení nás přešla. Řekli jsme si, že tedy půjdeme omrknout ty uvolněné kameny nad chatou. Protože jsme se museli dostat nahoru, stejně jsme museli ještě lézt. První nahoru vylezl delphi, který následně z vrchu odjistil mě. Mezitím se na nás přijeli podívat delphiho rodiče, tak jsme na ně aspoň křikli, že za chvíli budeme slaňovat u chaty. Přezuli jsme si boty, abychom mohli jít lesem, vytáhli jsme lano a šli směrem nad chatu. Několik desítek metrů před hranou jsem hodil lano kolem stromu a začal se pomalu přibližovat k hraně. Všude byli volně položené kameny, takže jsem musel dávat pozor, abych žádný neshodil dolů. Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, stejně jsem je neuhlídal a jeden spadl dolů, kde se ozvala pěkná rána, jak narazil do střechy chaty. Když jsem došel skoro k hraně, bylo už tam tolik kamenů, že jsem se dál neopovážil, na tož pak ještě slanit. Nakoukl jsem dolů a křikl jsem na lidi u chaty, že je to tady posetý kameny a že dál nejdu. Potom jsem opatrně vylezl zpět po stráni nahoru. Vzali jsme lano a šli pomalu zpět. Když už jsme ale byli nahoře, řekli jsme si delphim, že můžeme vytvořit ten bod pro horní jištění nad jeskyní. Slanili jsme k tomu místu, na nejbližší strom jsme přivázali ploché smyce s karabinami, kterými jsme protáhli lano a následně po něm slanili dolů. Dole ještě čekali delphiho rodiče, kteří nám popřáli mnoho štěstí a odjeli. Než se delphi navázal na lano, aby mohl jako první zkusit onu stěnu, šel jsem okolo řeky zpět k chatě, abych těm lidem popsal, jak to tam nahoře vypadá. Když jsem jim vysvětlil, že je tam velké množství kamenů, které mohou kdykoliv spadnout, nebyli zrovna moc nadšeni až na nejstaršího pána, který tvrdil, že ty kameny jim nic neudělají, i když spadnou. Pomyslel jsem si o něm a své a vrátil jsem se a začal jistit delphiho, který už byl připravený pokořit další stěnu. Když se ale po několika pokusech nikam nedostal, vzdal to. Já jsem na to šel chytře. Začal jsem lézt více zleva, a tak jsem se po pár minutách dostal až nahoru. Cesta byla ovšem nic moc, protože byla strašně zarostlá. Když mě delphi viděl, nedalo mu to a šel to znova zkusit. Začal stejně jako já zleva a také to zvládl. Když byl nahoře, zrušil horní jištění, hodil lano kolem stromu a následně slanil zpět dolů.
Tak nyní přišla na řadu perlička dnešního dne, konečně průzkum jeskyně. Sundali jsme ze sebe lezecké vybavení a převlékli jsme se do dlouhého oblečení, které jsme s sebou taky táhli. Vzali jsme foťák a baterky a vyrazili do pukliny. Tentokrát jsem šel první já. Puklina byla ze začátku poměrně vysoká, ale samotný vchod už měl jen asi půl metru v průměru, takže jsem si musel lehnout. Protože jsem celým tělem ucpal průchod, vznikla tma jak v pytli, takže jsem musel rozsvítit baterku. Když jsem se přiblížil ke vchodu, všiml jsem si, že je celý obsypaný pavouky, hlavně na stropě. Pořádně jsem si na ně posvítil, a zjistil jsem, že se jedná o pěkně velké macky asi tři až pět centimetry velké. Vzal jsem klacek, který ležel na zemi, a začal jsem je opatrně sklepávat ze stropu. Někteří šmejdi se, ale začali zase plížit nahoru, takže jsem je musel opět shodit. Když to vypadalo, že už v cestě žádný není, rychle jsem se prosoukal dovnitř. Hned jsem se porozhlédl kolem a zjistil jsem, že pavouci se vyskytovali převážně jen u vchodu. Celý prostor jeskyně byl temný, vlhký a všude bylo bahno. Delphi mě potom podal foťák, abych ho mohl fotit, jak se dovnitř souká on. Když jsme byli oba uvnitř místnosti velké asi 3x2 metry a vysoké asi 1,5 metru, ukázal jsem mu dvě chodby, které z ní vedly dál. Rozhodl jsem, že prvně půjdeme do té naproti vchodu. Klacíkem jsem opět sundal pár pavouků a začal jsem se plazit do chodby. Když jsem se dostal až do chodby široké a vysoké asi půl metru, začal se za mnou plížit i delphi. Chodbou, kterou zde někdo vykutal, jsme se plazili asi 10 metrů daleko do místa, kde ji někdo kdysi zabetonoval, a po cestě jsme vyfotili pár fotek. Na konci jsme zkusili zhasnout a představovali jsme si, jaký by to bylo, kdyby nám chcíply baterky. Pro lepší představu jsme je vypnuli a plazili zpět do místnosti po tmě. Delphi to ale nevydržel a po cestě si musel párkrát rozsvítit, aby náhodou nenarazil ve tmě na nějakého pavouka. Když jsme se úspěšně doplazili zpět do hlavní místnosti, koukl jsem do druhé chodby, která byla ještě nižší než ta minulá a svažovala se dolů. Řekl jsem delphimu, že to ještě zkusíme tady. Lehl jsem si tedy na břicho a začal jsem se pomalu bahnem klouzat dolů. Když jsem dojel až na konec, vyrazil za mnou delphi. Rychle jsem zase vyndal foťák a rychle pořídil pár fotek a video plazícího se bratrance v asi 40cm vysoké chodbě. Když jsem na něj už dosáhl, stáhl jsem ho celého dolů, kde jsme zjistili, že někdo z nás asi omylem sundal tělem pavouka ze stropu, kterého jsem si před tím všiml. Z tohoto místa bylo vidět, že cesta kdysi pokračovala dál někam dolů, ale dnes to už bylo bohužel až ke stopu zasypaný. Další jakoby cesta pokračovala opačným směrem mírně vzhůru, ale byla tak úzká, že tam šla strčit jen hlava. Lehl jsem si tedy na záda a strčil jsem tam hlavu, abych zjistil, že se cesta stáčí prudce vpravo nahoru a pak po asi metru mizí. Potom tak nakoukl i delphi s konstatováním, že se mu tam líbí úchyty. Tomu jsem se musel zasmát, protože nevím, k čemu by nám tady v takovémhle podzemí úchyty byly. Když se začal soukat ven, opět jsem mu trochu pomohl a vytáhl ho ven. Nyní následovalo vylezení nízkou chodbou zpět nahoru do hlavní místnosti. Pro zajímavější pocit jsem zhasl baterku a lezl po tmě. Když jsem se vyškrábal až nahoru, spadl ze mě najednou pavouk, takže tam dole jsem ho asi shodil já. Potom jsem vzal foťák a začal jsem fotit a točit delphiho při jeho snažení. Když jsme byli nahoře oba, nastal čas k úplnému opuštění jeskyně. Ještě jsme udělali pár závěrečných fotek a delphi se začal soukat ven malým otvorem. Rychle jsem vzal foťák a opět jsem začal nahrávat video. Jak se delphi pomalu sunul ven, opatrně jsem se k němu přibližoval, abych měl lepší záběr, když v tom mi ujela noha a já zahučel přímo na tu stěnu, kde bylo nejvíc pavouků a následně se jeskyní ozval opičí řev. Rychle jsem se zvedl, oklepal a pokračoval v točení. Když byl delphi venku, podal jsem mu foťák a začal se také soukat ven. Celé mé snažení bylo samozřejmě taky zvěčněno. Úplně venku jsme se ještě oba dva vyfotili, protože jsme byli kompletně pokrytí bahnem. Rychle jsme se převlékli zpět do letního oblečení. Protože bylo kolem osmé hodiny večerní a schylovalo se k západu slunce, využili jsme situace, že skála byla natočena na západ a rychle jsme na ni vylezli, abychom mohli sledovat úplně čistou oblohu a jak na obzoru nádherně zapadá slunce. Foťák jsme samozřejmě vzali s sebou, takže jsme mohli vyfotit nádherné panoramatické snímky. Po západu jsme opět slezli, naházeli věci do batohu a i s koly jsme vyšli na louku, kde jsme vše opět vysypali, abychom to očistili a lépe poskládali. Po konečném sbalení jsme odjeli zpět na zahradu, kde jsme při večeři ukázali mé mamce a taťkovi fotky a videa, které jsme v podzemí pořídili. Mamka, která má panickou hrůzu z pavouků, si od nás raději udržovala bezpečný odstup. Nechali jsme na zahradě všechno špinavé oblečení a rozjeli jsme se každý svou cestou domů.
Na druhý den jsme si dali odpočinek a já jsem jenom lenošil na zahradě. Akorát jsem musel trochu očistit to zabahněné oblečení, aby při praní neucpalo pračku. Lenošit jsem musel opravdu poctivě, protože mě další týden čekalo v práci přezkoušení z tělesné zdatnosti, při kterém jsem opět překonal osobní rekord a za 12 minut jsem uběhl 3275 metrů. Když jsem natažený pod stromem na zahradě vzpomínal na minulý den, zhodnotil jsem danou akci, jako lezení na prd, protože se nám vůbec lézt nechtělo, ale průzkum jeskyně jako super nápad. Já už jsem v ní byl podruhé, naposled před asi 5 lety, takže už jsem věděl, jak to tam vypadá. Delphi v ní byl úplně poprvé, takže pro něj to byl opravdu průzkum.
Fotky: 30x
1 - 20 |
1 2 ► | 30 |
1 - 20 |
1 2 ► | 30 |
Videa: 5x (00:03:19)
Vaverka Jan *Delphi*
Délka: 00:00:35Vaverka Jan *Delphi*
Délka: 00:00:33Vaverka Jan *Delphi*
Délka: 00:01:07Vaverka Jan *Delphi*
Délka: 00:00:30Dvořák Štěpán
Délka: 00:00:34| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |