| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2010-07-10
Orlická přehrada - Žďákovský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Vlček Leoš, team Boty na skákání.cz
Naše první akce na Žďákovském mostě nad Orlickou přehradou, na kterou jsme byli pozváni teamem Boty na skákání.cz, který zde pravidelně pořádá skoky z mostu, a se kterým si poslední dobou vyměňujeme zkušenosti nebo se zveme na různé adrenalinové akce. Pro mě i pro Leoše to byl zatím největší zážitek, protože jsme skákali, pro nás, zatím z největší výšky a to z 60 m. Při těchto ohromných skocích jsme vždy padali kolem 30 m volným pádem, což je asi šestkrát víc než u nás z Borovinského mostu v Třebíči, a teprve potom následovala obří houpačka. Protože zájemců o skákání moc nebylo, mohli jsme si s Leošem skočit každý třikrát.
Článek
Před osmou hodinou ráno přijíždí Leoš s Martinou a nakládáme všechen potřebný materiál na skákání, slackline a skákací boty do auta. Protože jedeme 200 km, raději vše překontrolujeme a potom už vyrážíme na cestu. V Soběslavi se zastavujeme v Tescu a nakupujme jídlo na celý den. Ke Žďákovskému mostu přijíždíme před jedenáctou hodinou. Protože hned vedle něj probíhá každoroční festival elektronické hudby, naskytuje se nám velice zajímavý pohled na některá individua, která ještě touto dobou dospávají včerejší nebo i dnešní alkoholové opojení. Hned první borec leží spokojeně ve stabilizované poloze přímo na silnici na krajní čáře, takže stačí jen, aby se otočil, a bude z něj placka. Další osoby jsou natažené jen v trenkách v dokořán otevřeném autě napříč tak, že jim z každé strany koukají končetiny. Zbytek lidí je různě rozházen mezi stromy nebo jejich zvratky. DJ ještě asi taky dospává, protože kromě klasických opileckých rozhovorů je zde klid. Když se trochu rozhlédneme kolem, volám Michalovi Šíchovi, který má na povel dnešní skákání. Dozvídám se, že teprve nafukují člun, takže ještě máme trochu času. Nejprve se tedy jdeme podívat na most, který hned na první pohled působí opravdu ohromě. Následně scházíme dolů k vodě, abychom se podívali, kudy budeme po skoku vybíhat zpět na horu. Protože máme stále ještě čas, jdeme si sednout do restaurace a dáváme si něco na osvěžení. Zhruba po čtvrt hodiny mi přichází SMS, že už jsou připravení na mostě, takže akce může začít.
Protož ještě nevíme, jaký materiál budeme potřebovat, jdeme se za nimi podívat na lehko. Po příchodu na střed mostu, kde mají vyznačené místo na skákání, se zdravíme s Michalem, který před chvíli dokončil kotvící bod. Chvíli čekáme, než pod most přijede člun na odvoz skokanů a potom se jdu s Michalem podívat, jak má kotvící bod vyřešen. Na druhé straně mostu vlézáme otevřeným poklopem pod silnici do nitra mostu, kde se nachází celé ocelové jádro mostu. Přesně uprostřed na masivní traverze má vytvořený opravdu velký kotvící bod. Traverza je obalená látkou a nosné popruhy jsou ještě provléknuty hadicemi pro jejich lepší ochranu. A až na tomhle všem jsou teprve připevněná pomocí ocelových karabin nosná lana dlouhá 60 m, která po shození dolů šahají ještě pár metrů pod hladinu, takže mi je jasné, že z vršku mostu je to k hladině také asi něco kolem 60 m. Jako hlavní lana používá stejná, jako my tzn. dynamická lana TENDON TRUST 11,4 COMPLETE SHIELD délky 60 m. Mimo to, tak má ještě třetí a to záložní, které bude při skoku vždy povolené a bude sloužit k zachycení pádu, kdyby selhaly lana hlavní. Po shození celého "trojlana" dolů vše naposledy kontrolujeme a potom vylézáme zpět nahoru, abychom dolů spustili vytahovací lano. Dole pod mostem lana spojí a my vše vytahujeme nahoru. Dotáhneme vše až místo, odkud se bude skákat, porovnáme lana, aby nebyla zbytečně překroucená a Michal jako jejich Jump Master jde celý systém odzkoušet prvním skokem.
Na připnutí k hlavním lanům využívá náš způsob, který jsem mu doporučil na jaře. Pomocí kyblíku se tedy připíná k oběma hlavním lanům. Zároveň na ně ještě připevňuje Shunt, aby byl jištěný při slaňování. A úplně nakonec se ještě připíná k třetímu záložníku lanu pro případ, kdyby něco selhalo. Zbytky lan, které bude potřebovat na slaňování do člunu, si dává stejně jako my do batohu. Když je vše zkontrolováno, přelézá zábradlí a chystá se ke skoku. Protože asi tři metry pod zábradlím je římsa, která je širší než vršek mostu, je potřeba při skoku hlavní lana odchodit, aby se za tuto římsu nezachytila. Tento úkol si beru na starosti já. Michal na druhé straně zábradlí na nic nečeká a odskakuje do volného prostoru. Ve stejný okamžik odhazuji hlavní lana co nejdál od mostu. Celou dobu sleduji Michala, abych věděl, jak dlouho asi bude padat. Protože ho vidím skoro celou dobu padat pořád rovně, odhaduji délku volné pádu, tak polovinu výšky mostu. Vše vydrželo a tak po chvíli už slaňuje do člunu. Ihned dolů spouštíme vytahovací lano, do kterého dole připnou hlavní lana včetně batohu a dalších pomůcek. Potom Michala odváží ke břehu a on jde zpět k nám nahoru. Protože Michal nám před skokem řekl, že materiál na celý systém nebudeme potřebovat, protože nás nechá skákat na jeho lanech, jdeme si do auta pouze pro sedací úvazek, nějakou plochou smyci, pár karabin a batoh.
Nyní jsem na řadě já. Pomocí mého matriálu se stejným způsobem připevňuji k lanům. Leošovi dávám fotoaparát, aby zvěčnil můj první skok ze Žďákovského mostu. Říkám si, že když už zde skáču poprvé, tak to rovnou vezmu z vršku zábradlí. Michal si bere na starosti odhození lan a já pomocí dalšího zájemce o skok vylézám na zábradlí. Když stojím nahoře, moc adrenalinu v sobě nepociťuji, ale jakmile skočím, tak se jeho hladina okamžitě zvedne. Při skocích z našeho mostu většinou padáme volným pádem tak pět metrů, ovšem zde je to mnohonásobně víc. Z vrchu zábradlí nejprve padám asi deset metrů pod úroveň mostu, poté dalších deset, než se narovnají lana a pak asi ještě dalších pět až deset, než se lana napnou. Celkem tedy padám volným pádem asi 25 až 30 metrů. Jak na to nejsem zvyklý, tak se v průběhu letu snažím udržet rovnováhu a bezmocně kopu nohama do prázdna abych to vyrovnal. Samozřejmě výsledek je nulový a já po asi třech vteřinách přecházím do obří houpačky. Hned je mi jasné, že tohle se s naším skákáním na téměř polovičním mostě nedá vůbec srovnat. Když si užiji ten nádherný pocit z dlouhého pádu, vyhazuji lana z batohu a slaňuji dolů do člunu, kde je Michalova přítelkyně Patricie Ahrendová a jeho další kamarád. Než nám z vrchu spustí vytahovací lano, povídám s nimi o tom, že u nás taky skáčeme, ale že tohle je úplně něco jiného. Po spojení lan, odplouváme ke břehu. Po vylodění jsem ještě napumpovaný adrenalinem, takže bez přestávky vybíhám zpět na most, kde všem potvrzuji, že je to opravdu silný zážitek.
Jako třetí jde skákat Leoš. Když se připevní k lanům, ještě mu vysvětlím, že se musí po skoku odepnout od záložního lana a jak se používá Shunt. Poté už přelézá zábradlí a skáče dolů. Jako my před ním, padá neuvěřitelně dlouho dolů, než zmizí pod mostem. Po chvíli, když se vykloním přes most, vidím, že už pluje ke břehu. Když dojde nahoru, potvrzuje, že tohle je úplně něco jiné, než co podnikáme u nás. V proběhu jeho skoku k nám dorazil první zájemce o skok z mostu. Chtěl by si skočit a po něm i jeho přítelkyně. Protože ta má ale ruku v sádře, Michal jim vysvětluje, že to není právě nejmoudřejší nápad, zatěžovat zlomenou ruku. Nakonec se tedy dohodnou, že skákat bude jen on. Michal ho tedy připevní k lanům a vysvětlí mu, jak má co dělat. Potom skokan přelézá zábradlí a po chvíli se vrhá do volného prostoru. Protože mu dali velký průvěs lan, padá volným pádem ještě déle než my. Protože to ale není žádný lezec nebo zkušený skokan a tudíž nezná lezecký materiál, zapomíná při slaňování posouvat Shunt, a proto se zasekává asi tři metry nad vodou. Přestože se dá Shunt odblokovat vyvinutím větší síly na pojistku, nedaří se mu to. Po asi čtvrt hodině mu Michal doporučuje, ať si pod sebou na laně vytvoří oko, do kterého si stoupne a tím pádem dojde k odlehčení a odblokování Shunta. Chvíli mu to trvá, ale nakonec se mu to podaří, takže po půl hodině visení se konečně dostává do člunu.
Nahoře se mezitím objevuje další zájemce, který se prý před chvíli probudil a rád by si skočil. S tím probouzením nás celkem pobavil, protože už je skoro půl čtvrté odpoledne. Samozřejmě problém to není, takže po chvíli už se odráží z vrchu zábradlí a míří volným pádem k hladině Orlické přehrady. Ještě před skokem nám povídal, že už párkrát skákal, takže se mu toho nemuselo moc vysvětlovat a způsob jeho skoku vypovídal, že opravdu nějaké zkušenosti má. Protože zde na mostě je opravdu neuvěřitelný pařák a není se kam schovat, domlouváme se, že si naposled skočíme a půjdeme se vykoupat. První tedy skáče Leoš, ale tentokrát z vrchu zábradlí. Než se ovšem lana po jeho skoku vytáhnou nahoru a já se připravím na další skok, Leoš už je zpět nahoře a domlouvá se s Martinou, že místo koupání, se půjdou osvěžit do restaurace. To mi nevadí a po druhé opět skáču z vrchu zábradlí. Tentokrát už vím, do čeho jdu, takže si celý let více užívám. Ti co jsou nahoře, lana nevytahují až nahoru, ale nechávají je vyset zavěšené pod mostem, aby s nimi nikdo nic neudělal, a jdou se po svých dolů pod most vykoupat.
My ostatní na ně čekáme u břehu a potom se jedeme všichni vykoupat na protější břeh za zátoku. Protože několik dní bez přestání svítí slunko a teplo je jak na poušti, voda už je teplá a vůbec nechladí, takže je potřeba se potopit do dvou metrů, kde už je krásně chladivá. Půl hodiny se válíme ve vodě a další půl hodinu probíráme různé věci, hlavně potápění. Když zjistíme, že už je skoro půl sedmé, odjíždíme zpět pod most. Dva zůstávají hlídat člun a my ostatní jdeme nahoru na večeři. U auta potkávám Leoše s Martinou, kteří už mají v plánu jet domů. Já bych ale rád ještě uskutečnil jedno kolo skákání, a proto když se najím, tak odcházím hledat Michala. Když ho najdu, tak se s ním domlouvám, že si ještě půjdeme s Leošem jednou skočit a pak už pojedeme domů. Michalovi to nevadí, a protože už se pravděpodobně dnes neuvidíme, tak si od něj kupuji domluvené skákací boty, rozloučíme se a jdeme na most. Michal s kamarádem mezitím odjíždí na večeři do vesnice.
Na mostě nejprve vytahujeme lana nahoru a poté se k nim Leoš připevňuje. Křikneme dolů na Patricii ve člunu, jestli můžeme skákat a po kladné odpovědi Leoš skáče od zábradlí dolů. Po slanění do člunu na něm zůstává a čeká na mě. Já si vytahuji lana nahoru a poté se jdu zeptat kolemstojící, jestli by mě šli trochu pomoct. Jak jsem očekával, tak nemají nic proti. Martině dávám fotoaparát, jednomu pomocníkovi vysvětluji, jak má správně odhodit lana a druhému, jak mě má přidržet, abych mohl skočit z vrchu zábradlí. Když se ale zeptám Leoše na člunu, jestli můžu skákat, tak odpoví, že ne, protože pod mostem právě proplouvá plachetnice, které bych se opravdu nerad obtiskl na plachtě. Protože už je večer a vítr se uklidnil, plachetnice pluje velmi pomalu. Po asi pěti minutách už je konečně pryč a já se pro dnešek naposled vrhám ze zábradlí dolů. Tentokrát už jsem celkem v klidu a užívám si každý okamžik letu. Když se dostanu do člunu, slyším z vrchu mostu, že už je tam i Michal a chce si vytáhnout lana na poslední skok. S Leošem nás mezitím odvážejí na břeh. Tímto pro nás dnešní akce končí a my se jdeme připravit na cestu domů.
Nejprve jdeme vyzvednout Martinu na most, která zde zůstala a při té příležitosti se znova se všemi rozloučíme. Při odchodu máme potom příležitost se z kraje mostu podívat, jak skáče Michal. Takhle z dálky je to úplně jiné. Postava skoro ani nejde rozpoznat a spíše to vypadá, jak padající pytel na provaze. Když pak Michal zmizí mostem, jdeme zpět k autu a kompletně vyprázdníme kufr, abychom tam věci lépe poskládali a tím pádem tam nacpali i další skákací boty, které jsem dnes koupil. Chvíli trvá, než veškerý materiál zkompletuji a uložím, ale nakonec se to podaří a zbude místo i na třetí boty. Unaveni, jak sportovně, tak ze slunka odjíždíme po deváté hodině večerní spokojeně domů. Když přejíždíme přes most, tak Michal je právě v jeho vnitřku a odvazuje kotvící bod. Když máme ujeto asi kilometr, zjišťuji, že jsem nechal na mostě dva litry džusu. Vracet se nám ale nechce, a proto jedem stále dál. Zastavujeme až u první benzínky, abychom si koupili něco na ochlazení. Já mám tak obrovskou žízeň, že i po vypití 1,5 litru limonády musíme zastavit znova, abych si koupil další litr, který ve mně opět zmizí. Cesta v noci ubíhá překvapivě rychle a klidně, a proto před jedenáctou hodinou jsme doma.
První skákání ze Žďákovského mostu probíhalo naprosto v poklidu. Protože cizích zájemců moc nebylo, mohli jsme především skákat mi a stihli jsme si v průběhu celého odpoledne s Leošem skočit každý třikrát. Protože se skákalo z 60 metrů, což je pro nás zatím nejvíc, co jsme zažili, padali jsme při každém skoku asi 30 m volným pádem. Oproti "našemu" mostu je opravdu nesrovnatelné. Během celé soboty padlo v naší republice asi 36 teplotních rekordů a bylo to znát i zde. Celé odpoledne bylo velmi náročné, protože se nebylo kam schovat, a proto jsem rád, že jsme to všichni ustáli v pořádku. Z domů jsme s sebou vezli věc, jak na skákání, tak i na slackline a skákací boty. Nakonec jsme ale nepotřebovali vůbec nic. Protože věci na skákání nám zapůjčil Michal a na zbytek zase nebyl čas. To ale vůbec nevadí, protože zážitky z 30 m volného pádu přebijí vše.
Fotky: 28x
1 - 20 |
1 2 ► | 28 |
1 - 20 |
1 2 ► | 28 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |