| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2011-05-01
Třebíč - Borovinský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Vlček Leoš, Potančok Ondřej, Huml Jiří, Jakub z Brna
Většina lidí strávila první májový den někde pod rozkvetlými stromy. My jsme na rozdíl od nich celý den strávili nad jejich korunami na Borovinském mostě. Na tuto akci k nám přijel z Brna i Jakub, který s námi už jednou někdy před rokem skákal. Celá akce se nesla v duchu novinek, protože jsme stále vymýšleli a zkoušeli nové skoky. Po první normální sérii jsme si téměř všichni skočili se zavázanýma očima, což je opravdu zajímavý zážitek, při kterém ve vás pořád stoupá adrenalin, protože do poslední chvíle nevíte, co se s vámi děje. Další úplnou novinkou bylo salto vpřed, o které se postaral Potty. Hned potom ještě skočil i salto vzad. Samozřejmě nechyběl ani skok od vrchu od kolejí, který náležel Jirkovi. Ke konci akce jsem si po dlouhé době opět skočit "za nohy po hlavě". A těsně před posledním skokem přišel ještě Tomec Martin, takže se po velmi dlouhé době podíval, jak skáčeme.
Článek
Obvykle zahajujeme skoky z mostu už před obědem, ale protože je neděle po čarodějnicích a počasí je typicky jarní, vše se trochu protahuje. Když si aspoň potvrdíme čas, dávám vědět Jakubovi do Brna, že může vyrazit. Někdy po obědě pro mě pro změnu přijíždí Potty s Jirkou a míříme k mostu. Ihned po příchodu začneme připravovat kladku a hlavní lana. Když jsme zhruba v polovině, přichází k nám i Jakub z Brna se svojí přítelkyní. Dneska jsme při zavěšování lan pod mostem místo ocelových lan použili šité smyčky s maillonami, abychom aspoň trochu urychlili přípravu. Když máme vše přepravené, Jirka jde dolů pod most vše otestovat a spojit hlavní lana s vytahovacím lankem, které jsme mezitím spustili z druhé strany mostu. Jakmile je vytáhneme nahoru, začínáme skákat.
Vše jde otestovat Potty prvním skokem z vrchní traverzy. Hned po něm jde na řadu Jirka, který se mezitím vrátil zezdola. Než skočí opět dolů, dorazí i Leoš, takže už jsme komplet. Jako třetí skáče Jakub, který už si s námi jednou skočil minulý rok, když na druhé straně s kámošem pouze slaňovali. Protože od té doby uplynulo více než půl roku, raději mu vše znovu vysvětlujeme. Poté hned na první skok vylézá také na vrchní traverzu a bez jakéhokoli rozmýšlení skáče dolů. Po něm následuje skok Leoše a nakonec první sérií skoků uzavírám já. Při návratu zpátky na most si uvědomím, že jsem zapomněl pojistit kladku, takže si beru potřebné věci a po dalším skoku Pottyho jdu vše s Leošem napravit. Hned vedle kladky zajišťuji hlavní lana pomocí ploché smyčky s karabinou. Když máme vše hotové, dáváme signál na druhou stranu a díváme se na průlet Jirky. Konečně jsem měl pořádný výhled, jak celý systém s kladkou bezchybně funguje.
Celou druhou sérii skoků skáčeme, až na Jirku a Jakuba, se zavázanými očima. Může se to zdát jako blbost, ale kdo to neodzkouší, nepochopí. Když takhle stojíte na zábradlí, nic nevidíte a víte, že na jedné straně je propast až na zem, do které máte skočit, je to vážně síla. Ačkoli se to může zdát divné, největší strach máte, abyste jste neskočili na špatnou stranu. Když jsem tohle všechno přečkal a skočil, začal teprve pořádný zážitek. Ihned jak začnu padat, začíná se ve mně stejnou rychlostí, jak padám, kumulovat velice nepříjemný pocit, který mi říká, že asi bude brzy po mně. Vše ustane ve chvíli, kdy mě zachytí napnutá hlavní lana. Ovšem v této chvíli mi dochází, že se poslepu řítím směrem k lampě, kterou ale stejně nemůže strefit. I přesto se ale zabaluji do klubíčka a dole prolétávám skrčený, co nejvíce to jde. Na druhé straně ovšem začnu znova padat a stejné pocity se tentokrát už v menší míře opět opakují. Když se houpání ustálí, sundávám si šátek z očí a provádím, již klasickou činnost, abych se dostal dolů.
Když dokončíme sérii skoků poslepu, přecházíme na skoky po hlavě. Tedy aspoň já a Potty. Mezitím se Jirka připravuje na svůj první skoky z úplného vršku mostu. Když je tedy na řadě, vybíháme s potřebným vybavením nahoru a vytahujme hlavní lana. Když je Jirka připravený, vylézá na zábradlí a já mu dělám oporu. Na vrchu z toho ale nemá dobrý pocit, a tak slézá dolů a připravuje se na skok pouze z druhé strany zábradlí. Tam už to pro něj není žádný problém, a proto se už během chvíle řítí dolů. Po návratu zpět nám nadšení sděluje své pocity. Ke konci této série nás opouští Leoš, protože má ještě nějaké povinnosti někde jinde.
Další sérii zahajuje opět Potty a jako skok si vybral salto vpřed, které ještě nikdo z nás nikde neskočil. Tentokrát už se odhodlává celkem dlouho, přičemž si pořád zkouší správný pohyb a ptá se mě, jestli je to opravdu bezpečné. Protože už jsem toto salto viděl na mnoha videích, uklidňuji ho, že ano. Po několika minutách se konečně odráží, ihned provádí jedno salto vpřed a poté plynule přechází do houpačky. Tak a máme za sebou další nový skok. Když se vrátí zpět nahoru, má ze salta velmi dobrý pocit a ujišťuje nás, že hned další skok půjde i salto vzad. A jak slíbil, tak i provedl. Hned jak na něj opět přišla řada, začal se na salto připravovat. Tentokrát už ví, do čeho jde, takže skáče celkem okamžitě. Na další akci to musí prý hned zopakovat. Pro mě není toto salto žádnou novinkou, protože už skáču poslední dva roky. Jakub, který se s námi společně s jeho přítelkyní už také rozloučil, bohužel odešel dříve, takže se na poslední salto už nestihl podívat.
Svůj předposlední skok jsem věnoval po velice dlouhé době opět skoku "za nohy po hlavě", který moc často neskáčeme, protože je tam dost složité uvázání a následné slanění na zem. Každopádně po delší přípravě už stojím na hraně zábradlí a odhodlávám se ke skoku. Dlouhá doba je poznat a v těle mi začíná proudit adrenalin. Samotný skok se mi podaří až na druhý pokus a já se řítím dolů k zemi. Ve vzduchu už je všechno stejné, takže si jen užívám pocit z letu hlavou dolů. Jediné, co mě trochu vyděsí, je zvláštní "propadnutí" asi v půlce létu, u kterého jsme nedokázali určit jeho původ. Každopádně jsem přežil, a tak dokončujme ve třech poslední skokanskou sérii, při které si dáváme co nejdelší délku hlavních lan a dole tak prolétáváme v těsné blízkosti lampy. Když se připravuji na svůj, pro dnešek, úplně poslední skok, dorazí Tomec Martin, který slíbil, že se za námi přijde podívat. Teď má aspoň šanci vidět, jak se naše skákání za posledních pár let, co tu nebyl, změnilo. Když mu vše vysvětlím, skočím naposled dolů.
Po návratu zpět na most už má Potty s Martinem vše sbalené, takže jim jen pomáhám s odnesením batohů na druhou stranu mostu, kde už na nás čeká Jirka. Zde se opět několikrát zavěšuji pod most a odstraňuji zavěšené hlavní lana. Se vším nám Martin pomáhá, tak mu můžu v klidu vysvětlovat, co a jak funguje. Když je vše sundané, poskládám materiál do batohu, který následně odnášíme k autu. Tam se s Martinem rozloučíme a vyrazíme zpět ke mně domů.
Přestože ráno pršelo a bylo celkem chladno, v průběhu dne se mraky roztáhly a místy na nás i svítilo slunce. Každopádně na fotky moc světla nebylo, takže jsou převážně rozmazané. Co se týče samotné akce, tak jsem velice spokojen, protože jsme zopakovali pár starých skoků, které už jsme dlouho nezkoušeli a přidali jsme k nim i dva úplné nové. Jedná se o skok "poslepu" a salto vpřed. Až bude příští akce, je jasné, že oba skoky určitě zopakujeme a možná vymyslíme ještě něco nového.
Fotky: 110x
1 - 20 |
1 2 3 4 5 6 ► | 110 |
1 - 20 |
1 2 3 4 5 6 ► | 110 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |