| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2017-07-31
Běh 65 km: Údolí Oslavy
Účast: Dvořák Štěpán
Proběhl jsem údolí Oslavy od Náměště nad Oslavou po Oslavany a zpátky po trase dlouhé 65 km.
Po náročném víkendu plného adrenalinu jsem odložil odpočinek a hned v pondělí ráno, kdy na odpoledne hlásili teplotní rekordy kolem 34 stupňů, jsem vyrazil oběhnout nejkrásnější část údolí Oslavy. Autem jsem dojel do Náměště nad Oslavou a ve tři čtvrtě na deset vyběhl po červené turistické značce po směru toku řeky a zároveň po stejné trase, jako se zde na konci července běhá nádherný 19 km dlouhý závod Náměšťský přespolák. Kolem tábora Jiskra, kde jsem byl jednou jako malý kluk, jsem se dostal do přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice do části zvané Divoká Oslava, která získala jméno díky strmým svahům, kamenitému břehu a divoké vodě. Bohužel jak je letos sucho, tak ta trocha vody sotva tekla. Překonal jsem pár náročným úseků a vyběhl jsem nahoru nad údolí, kde jsem navštívil zřícenu hradu Lamberk. Přes řeku na druhém břehu vzdušnou čarou asi 200 m stojí další zřícenina Sedleckého hradu, kterou jsem měl v plánu navštívit při zpáteční cestě po druhém břehu. Přeskákal jsem přes kamenitý svah a seběhl zpátky k řece pod 80 m vysokou skálu Jinošovnice. Myslím si, že na Vysočině vyšší skála není. V těchto místech se při závodu Náměšťský přespolák brodí a stoupá vzhůru na druhý břeh. Já ale pokračoval dál kolem řeky.
Následoval odpočinkový úsek částí zvanou Dlouhá Oslava, protože řeka tu teče několik kilometrů naprosto rovně. Po levém břehu stojí mnoho chat, takže tu jsou nádherná jezírka, která si chataři vybudovali. V jednom z nich jsem se vykoupal, abych se trochu schladil. Jenomže voda byla tak teplá, že to moc nepomohlo. Proběhl jsem táborem Skřipina, kde jsem potkal jednoho kamaráda. Kolem pochybné samoty Sedlečko jsem vyběhl ke zřícenině hradu Kraví Hora, od které je vidět dolů na Senoradský mlýn, ke kterému jsem následně seběhl. Nyní mě čekal jeden z nejtěžších úseků. Musel jsem vyběhnout a místy i vylézt po skalnatém hřebeni nahoru ke zřícenině hradu Levnov, který je znám i jako Ketkovský hrad. Výstup to byl velice náročný, ale ty výhledy za to stály. Pokračoval jsem lesem, kde jsem vyběhl z rezervace a vběhl do přírodního parku Oslava. Na vyhlídce Panorama jsem překvapivě potkal kamaráda z vysoké školy Petra Žemličku, který tu právě odpočíval na výletě na kole. Chvíli jsme se povídali, a pak jsme vyrazili každým svým směrem. Já pokračoval do obce Čučice, kde jsem si na fotbalovém hřišti doplnil pití ve vaku. Bohužel jsem ale zjistil, že jsem si s sebou nevzal iontový koncentrát, takže jsem do vody přimíchal jen Maltodextrin a BCAA. Chutnalo to jako voda s cukrem a jednou malinou, takže nic moc. Kolem bývalého Josefova Dolu jsem po vyvýšené cestě s několika výhledy do údolí seběhl do Oslavan, kde jsem se vykoupal a vypil litr limonády. Byl jsem akorát v polovině - 33 km za 6,5 hodiny.
Přeběhl jsem po mostě na druhý břeh a po žluté turistické značce se vydal proti proudu. Na chvíli jsem zastavil u prvního splavu a pozoroval, jak si tu skupinky lidí užívají horký den skákáním do vody. Pokračoval jsem kolem tábořiště plného lidí ke studánce u Berana, kde jsem se občerstvil. Odbočil jsem z turistické cesty a vydal se dál kolem řeky. Proběhl jsem dalším táborem a dostal se na velkou údolní louku. Seběhl jsem k řece, kde byla velká skála, které se říká Archleb a pod ní i na ní plno lidí. Někteří z nich z této až 7 m vysoké skály skákali do vody. Využil jsem příležitosti. Přeplaval jsem řeku, vylezl po skále nahoru a také si skočil. Nabitý energií jsem pokračoval dál kolem chat. Dvakrát jsem přebrodil Oslavu tam a zpátky a vydrápal se nejprudší cestou po kamenech zpátky nahoru na žlutou turistickou cestu. Nahoře už jsem výrazně cítil, že mám dost, protože mě začala bolet hlava. Byla jsem tedy rád, že úplně nahoře byla lavička s výhledem, na kterou jsem si mohl sednout, abych se uklidnil a vydýchal. Potom jsem po cestě pokračoval kolem dalších vyhlídek až k té nejkrásnější na Velké skále, ze které byl vidět celý skalnatý hřeben, po kterém jsem před několika hodina šplhal a zřícenina hradu Levnov. Seběhl jsem dolů k Senoradskému mlýnu, kde jsem naposledy doplnil pití ve vaku. Taky jsem si vyměnil ponožky, protože ty stávající už mě po několika brodech pěkně čvachtaly. Bylo to ale docela obtížné, protože mě při pokrčení nohou začaly chytat křeče. Vyběhl jsem z parku a vrátil jsem se do přírodní rezervace Údolí Oslavy a Chvojnice.
Následoval výběh nahoru na pole, kde mě kromě cvičení loveckých psů nic zajímavého nečekalo. Na úrovni tábora Skřipina jsem se musel vrátit dolů k řece, abych hned na to zase stoupal nahoru na pole. Tou dobou už jsem cítil výraznou slabost, a jak zpomaluji. Kromě lehké bolesti hlavy jsem tedy bojoval s tím, abych ještě vůbec běžel. Když jsem se po západu slunce dobelhal na Vlčí kopec, kde jsem se opět napojil na trať závodu Náměšťský přespolák, dojedl jsem poslední tyčinku a zapil to stimulantem, abych mě to trochu nakoplo. Po pár minutách jsem ucítil změnu, protože nohy se rozeběhly. Následující seběhl k řece a opětovné stoupání nahoru už jsem tedy zvládl téměř celé za běhu. Podíval jsem se shora na fialově zabarvenou Dlouhou Oslavu a po cestě na kraji svahu přeběhl k vyhlídce Gloriet, ze které jsem měl poslední výhled na klikatící se řeku Oslavu a v lese schované zříceniny hradu Lamberk a Sedlecký hrad. Chtěl jsem seběhnout i k tomu Sedleckému hradu, ale kvůli houstnoucí tmě jsem to zrušil. Při posledním klesání k řece jsem přeběhl po starém zarostlém Čertově mostě. Tma už byla tak hustá, že v lese nebylo vidět na krok. Čelovku jsem sice neměl, ale naštěstí baterka v mobilu pomohla. Vyběhl jsem do obce Zňátky a po poli a lesem jsem se dostal k vodní nádrži Vícenický žleb, který leží přímo u Náměště nad Oslavou. Proběhl jsem přes železnici a okolo hlavní silnice jsem po desáté hodině v noci seběhl zpátky k autu.
Čekal jsem, že to uběhnu rychleji, ale protože jsem kvůli natáčení a focení vymetal každý kout, tak mě výsledná vzdálenost 65 km trvala přes 12,5 hodiny, při kterých jsem zdolal převýšení 1650 m. To ještě neznamenalo nic náročného, ale teploty, které se pohybovaly kolem 34 stupňů už ano. Hlavně v druhé polovině, když už jsem měl dost, jsem celkem často po náročnějším úseku cítil, jak to v hlavě pracuje. Pil jsem jak to jen šlo a za celou dobu jsem tedy spotřeboval téměř 10 litrů tekutin. Také jsem se pohyboval poblíž vody, která sice moc nechladila a běh zpříjemnila. Jídlo i pití mně vydrželo do poslední chvíle, takže se neopakovala situace, když jsem před 3 týdny obíhal Dalešickou přehradu a poslední kilometry jsem běžel jen na výpary.
Suunto Movescount | FacebookFotky: 45x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 45 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 45 |
Videa: 1x (00:22:24)
Běh 65 km: Údolí Oslavy
Délka: 00:22:24| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |