| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2018-07-20 - 2018-07-30
Běhání a cyklistika na Korsice
Účast: Dvořák Štěpán
Běhání po ostrově Korsika na jedenáctidenním cyklistickém zájezdu Pobřeží Korsiky na kole s CK Alpina.
Vyrazil jsem s CK Alpina na zájezd Pobřeží Korsiky na kole. V autobuse plným věcí a s přívěsem se 40 koly jsme vyrazili z Brna a přes Rakousko jeli do Itálie, odkud jsme na Korsiku přepluli na trajektu. Za jedenáct dnů jsme spali ve vlastních stanech v pěti různých kempech, do kterých jsme se přesouvali na kolech nebo autobusem, který nám vždy vozil věci. Když jsme v kempu zůstávali více dní, následovala trasa někde v okolí. Většinou nás autobus vyvezl do vyšší nadmořské výšky, odkud se pak vracelo vlastními silami zpátky dolů. Já jsem jen místo ježdění na kole téměř všechno běhal. Program tedy nebyl povinný. Díky kuchařce, kterou jsme měli s sebou, jsme v kempu měli vždy připravenou snídani i večeři. Převážně jsme se pohybovali směrem od severu na jih po západním pobřeží, kde jsou nádherné skály až do moře. Jen poslední den jsme se přesouvali po východním pobřeží, odkud jsme se vraceli zpátky do Brna.
Článek
Den 1 - 2018-07-20 - Pátek
Po více než 24 hodinách cesty autem, autobusem a trajektem jsme dorazili na Korsiku do města Bastia. Autobus nás vyvezl nahoru do sedla, kde jsme vyrazili na cestu. Úkol byl jednoduchý. Z východní pobřeží se dostat na západní. Protože po silnici by to bylo moc krátké, vzal jsem to přes hory. Vyběhl jsem na nejbližší kopec Serra di Pigno, kde se nacházel vojenský vysílač. Bohužel přes vrchol procházely mraky, takže výhledy nebyly úplně nejlepší. Po hřebenu jsem přeběhl na další vrchol, který už ležel v nadmořské výšce nad 1000 m. Zde jsem si trochu ztížil pohyb, protože jsem si chtěl zkrátit cestu k dalšímu vrcholu. Bohužel tvrdé kosodřeviny plné bodláků, jsou téměř neprůchodné. Následoval výběh na další vrchol do 1198 m. Přes další vrcholy jsem se dostal níže, odkud jsem chtěl zahájit sestup k moři. Jenže cesta, která byla naznačená v mapě, jaksi zmizela v houští a já ji nenašel. Zkoušel jsem tedy sestupovat bokem ve stráni, ale to nebyl dobrý nápad. Během hodiny jsem sestoupil asi jen o 200 m a pak to dál prostě nešlo. Křoví se stalo naprosto neproniknutelné. Největší problém jsem měl ale s vodou. Slunce nepřetržitě pražilo a ve vaku už mi zbývalo jen pár deci a měl jsem strašnou žízeň. Dolů to nešlo a jediná jistota byla návrat zpátky na nejvyšší vrchol a zkusit jinou cestu. Jenže jen výstup by mě zabral další hodinu. To mně bylo jasné, že by mi voda nevydržela. Už jsem docela propadal panice, že tam někde zůstanu. Po další hodině pobíhání po strmé stráni mě zachránil zvuk vodopádu, který byl na blízkém potoku. V mapě potok vůbec nebyl zakreslen, takže mě ho prvně ani nenapadlo hledat. Na druhý pokus se mi podařilo slézt po skále k potoku. Pořádně jsem se napil a doplnil zásoby. Dokonce si mi i kousek od potoku podařilo najít onu ztracenou cestou, po které jsem již seběhl přes vesničku Olmeta-di-Capocorso dolů k moři. Protože už zapadalo slunce, mírně jsem zkrátil trasu a zamířil po silnici okolo pobřeží přímo do 20 km vzdáleného Saint-Florent do kempu U Pezzo. V jednom místě na u silnice jsem našel nový spacák i nafukovací polštář, který jsem smotal do batohu. Dorazil jsem až ve 22 hodin, kdy řidiči autobusu už spali, takže jsem zůstal bez některých věcí, které byly zavřené v autobuse. Byl mezi nimi i spacák, takže ten nalezený mě docela zachránil. Hlad jsem neměl, takže jsem se jen umyl a šel hned spát.
Den 2 - 2018-07-21 - Sobota
Druhý den jsem dopoledne vyběhl ze Saint-Florent z kempu U Pezzo okolo po pobřeží cestě Phare de la Mortella směrem na západ. Byl to úžasný běh po písčité a kamenité cestě přímo okolo moře. Proběhl jsem okolo zříceniny Torra di Mortella a majáku Phare de Forlani. Navštívil jsem pláže Loto a Saleccia. V předražených barech La Cabane a U Paradisu jsem se občerstvil a doplnil pití. Po 20 km běhu po pobřeží jsem zamířil do vnitrozemí. Byl to neskutečný rozdíl. Nejednou přestalo foukat a udělal se strašný hic. Po prašné cestě jsem vysušený stoupal vzhůru a jen uhýbal terénním autů, které dolů na pláž svážela turisty. Na jedné odbočce jsem vystoupal na nejvyšší vrchol v této oblasti. Jmenoval se Monte Genova. I když měl nadmořskou výšku jen 421 m, tak to byl dost náročný výstup po skále, kde jediné značení byly malé hromádky kamenů rozmístěných na viditelných místech. Výhled ale stál zato. Cesta dolů byla podobně náročná, protože hromádky kamenů jsou vrchu hůře vidět. Po dalších pár kilometrech jsem u jednoho domu u poblíž vinice doplnil vodu. Vyběhl jsem na silnici a seběhl ještě před západ slunce zpátky do Saint-Florent do kempu U Pezzo.
Den 3 - 2018-07-22 - Neděle
Třetí den nás autobus ráno převezl ze Saint-Florent z kempu U Pezzo o 40 km jižněji za velký hřeben k městečku Belgodère. Prvních 10 km jsem běžel po silnici, po které jeli i cyklisté. Vystoupal jsem do vyvýšeného městečka Spenloncato na okraji hor. Po osvěžení v kašně a krásném výhledu jsem kozí stezkou seběhl až úplně dolů do údolí k přehradě Lac de Codole, která byla z vrchu vidět. Těšil jsem se, že se vykoupu. Bohužel tam byly snad všechny možné zákazy, takže jsem byl rád, že jsem aspoň nepozorovaně přeběhl přes hráz na druhu stranu. Poté jsem vyběhl přes další městečko Santa-Reparata-di-Balagna na protější kopec k vysílači. Odtud jsem seběhl po cestě Monte st Angelo do městečka Sant'Antonino, kde jsem opět narazil na stejnou skupinku našich cyklistů. Doplnil jsem pití a vyrazil do druhé poloviny. Většinu trasy už jsem běžel po silnici, takže to docela utíkalo. Vyběhl jsem na hřeben a po úbočí hory seběhl dolů do městečka Montemaggiore, kde právě probíhaly velké slavnosti, takže auta turistů lemovala obě strany silnice několik set metrů všemi směry. Závěrečný úsek moc záživný nebyl. Obloha se zatáhla a začalo trochu kapat. Hlavně ale bylo na co se dívat, protože jsem byl úplně dole. Asi 2 km před cílem jsem musel ještě několik set metrů brodit, protože cesta vedla přímo v potoku. Do kempu Paradella jsem přiběhl už za mírného deště.
Den 4 - 2018-07-23 - Pondělí
- Běh 50 km: Calvi - Galéria (650 m / 750 m)
- Cyklistika 51 km: Galéria - Porto (600 m / 550 m)
Čtvrtý den byl poměrně zajímavý. Další kemp byl totiž 100 km daleko. Autobus měl tedy na méně zdatné jedince čekat zhruba v polovině u města Galéria do půl čtvrté, kde by naložili kola a do cíle je odvezl. Já jsem to vyřešil naopak. Vyběhl jsem hned od začátku z kempu Paradella a domluvil jsem se, že pokud do dané doby k autobusu nepřiběhnu, tak mně vyloží kolo a já až doběhnu, tak na něm do kempu dojedu. Vyrazil jsem tedy už kolem deváté hodiny. Po hlavní silnici kolem letiště jsem proběhl do města Calvi, které je na Korsice asi největším centrem turistů. Podle místech se zde narodil Kryštof Kolumbus. Proběhl jsem se po pláži, navštívil přístav, náměstí i historickou část. Potom jsem se terénem vydrápal k náhorní kapličce Notre Dame della Serra, odkud byl úžasný výhled zpátky na město Calvi na pobřeží. Opačným směrem byly v mracích vidět dvoutisícové hory. Seběhl jsem zpátky na silnici a kolem moře jsem kličkoval po pobřežní silnici. Když jsem měl žízeň, a že to bylo často, tak jsem pil z vodopádů nebo jsem se zastavil u pobřežních restaurací, abych si koupil předraženou vodu. Zastavil jsem na nádherné oblázkové pláži Argentella, kde jsem se s radostí vykoupal. I když jsem se po silnici snažil běžet co rychleji, na místo určení u města Galéria na 50. km jsem doběhl o hodinu později. Čekalo tu na mě tedy jen kolo. Z brašny jsem si vzal nové oblečení a naopak dovnitř jsem schoval věci na běhání. Popojel jsem pár kilometrů proti proudu řeky Fango, abych se vykopal v nádherně čisté vodě pod 10 metrovým kamenným mostem Ponte Vecchiu u vesničky Tuarelli. Poté jsem se vrátil a vyrazil na cestu. Následovalo asi 14 km neustálého stoupání z 0 do 400 m nad mořem. Pak se to otočilo a střídavě jsem klesal a stoupal po úbočí hřebenů. Slunce se pomalu blížilo k hladině moře, tak že jsem měl úžasné výhledy na červeně nasvícené hory, skály i útesy. Po celkem 50 km jsem dojel zpátky k moři za město Porto do dalšího kempu Funtana a l'Ora.
Den 5 - 2018-07-24 - Úterý
- Běh 31 km: Col de Vergio - Calasima - Col de Vergio (1600 m / 1600 m)
- Cyklistika 32 km: Col de Vergio - Porto (0 m / 1350 m)
Pátý den jsem si řekl, že využiji jedinečnou možnost, že ráno jel z kempu Funtana a l'Ora náš autobus do Col de Vergio - nejvyššího horské sedla na Korsice do nadmořské výšky 1480 m. Ve vzdálenosti asi 16 km se totiž nachází nejvyšší hora Korsiky. Je jí Monte Cinto s nadmořskou výškou 2706 m. Říkal jsem si, že bych to tam a zpět mohl stihnout do večera a zpátky do kempu sjet na kole. Vyrazil jsem tedy ze sedla Col de Vergio po červenobíle značené známé evropské dálkové pěší trase Grande Randonnée 20 (GR 20). Na poměrně dlouhou chvíli jsem se zastavil u vodopádů Cascade de Radule, kde jsem počkal na ostatní cyklisty, kteří taky jeli autobusem. Vykoupal jsem se v křišťálově čisté ale hlavně příjemně studené vodě a začal jsem stoupat vzhůru kaňonem kolem horské říčky Le Golo. Cesta do 2000 m k horské chatě Ciottulu di i Mori byla v pohodě. Slunce svítilo, foukal příjemně studený vzduch, ale hlavně se dalo téměř pořád běžet. Pomalu, ale šlo to. Jenže za chatou jsem musel opět slézt do údolí o 500 m níže. Kdyby to byla normální cesta, jako k chatě, tak by to bylo v pohodě. Jenže ono to bylo po skále. Takže jsem dolů slézal rychlostí asi 2 km/h. To už mi bylo jasné, že na vrchol Monte Cinto nevylezu, protože stejnou cestou bych musel i zpátky a touto rychlostí bych to nestihl ani do půlnoci. Po zvážení, co dál, jsem změnil trasu a pokračoval v klesání dále do údolí. Mezitím se nenápadně zatáhlo a začalo pršet. Oddychl jsem si, že jsem nepokračoval ve výstupu, protože po mokré skále by to nebylo moc bezpečné. Seběhl jsem až dolů do vesničky Calasima. Zde jsem po krátkém seběhnutí z plánované trasy odbočil zpátky do lesa, chvíli hledal cestu a pak už stoupal zpátky až do horského sedla Col de Vergio, kde jsem měl kolo. Při výstupu jsem se naposledy vykoupal v říčce Le Golo. Že byla trasa opravdu těžká, svědčí vzdálenost pouhých 31 km s převážením necelých 1600 m, které jsem i s koupáním absolvoval v průměrné rychlosti pouhých 3,6 km/h. Sedl jsem na kolo a spravil jsem si chuť při 32 km dlouhém klesání zpátky k moři do kempu Funtana a l'Ora u města Porto. Po cestě byly neuvěřitelné výhledy na západ slunce a nasvícené skály na protějších hřebenech. Jen jsem musel dodávat pozor na zvířectvo, které se zde na silnici celkem běžně prochází a někdy i spí.
Den 6 - 2018-07-25 - Středa
Šestý den bylo potřeba, abych se dostal do dalšího kempu vzdáleného 140 km. Autobus na cyklisty čekal odpoledne po 50 km. Protože jsem nenašel způsob, jak na této trasa naplánovat byť jen částečně běh, rozhodl jsem se aspoň celou trasu přejet na kole. Ráno jsem tady začal stoupat od města Porto z kempu Funtana a l'Ora. Po pár kilometrech jsem na chvíli kolo nechal u stromu, abych se zašel podívat na vyhlídku, ze které byly vidět vzdálené červené útesy, nad kterými jsem před dvěma dny jel na kole. Vrátil jsem se a pak už jsem šlapal bez zbytečného zastavování přes města Piana, Cargèse a Sagone. Když jsem dorazil k autobusu, občerstvil jsem a doplnil pití. Pak jsem opět pokračoval. Na dalších 90 km jsem se zastavil pouze jednou, abych se občerstvil na benzínce. Na celé trase mě čekala tři dlouhá stoupání, kde vůbec nefoukalo, takže na přímém slunci ze mě doslova tekl pot. Snad ani v sauně se tolik nepotím. Naopak sjezdy byly velice příjemné. Foukal vítr a také se bylo na co dívat. Trochu divoký úsek byl kolem hlavního města Ajaccio a přilehlého letiště. Naopak velice zajímavé bylo projíždět milionářským pobřežím ve městě Porticcio. Do kempu Abbartello ve městě Olmeto Plage jsem dojel ve stejnou chvíli, jako autobus a další dva cyklisté, kteří jeli také celou trasu jen po jiné silnici.
Den 7 - 2018-07-26 - Čtvrtek
Sedmý den byl v plánu přejezd z kempu Abbartello ve městě Olmeto Plage autobusem do nejjižnější části Korsiky a návštěva města Bonifacio, které celé stojí na skalním útesu. Nechtěl jsem o to přijít, tak jsem jel s ostatními a s sebou jsem si aspoň vzal věci na běhání, že se pak na chvíli půjdu proběhnout po okolním pobřeží. Po příjezdu jsme šli na hodinový výlet lodí, která s námi obeplula blízké pobřeží včetně jeskyně La Sdragonato, pláže Fazio, pláže Plage de Paragan, osamoceného útesu Le Grain de sable a celé města Bonifacio. Po vylodění jsem vyrazil na zrychlenou prohlídku města. Jenže na tak malém prostoru toho bylo tolik, že než jsem většinu prolezl, tak jsem město opustil chvíli před odjezdem. Už tedy nemělo smysl jít běhat. Jen jsem s ostatními jel sklesle zpátky. Ve městě Propriano jsme se zastavili na velký nákup. Po příjezdu do kempu Abbartello na nás akorát čekala večeře. Po ní jsem musel vyřešit prasklou tyčku a od ní roztržený stan. Když zapadlo slunce, vyrazil jsem se konečně na chvíli proběhnout. Na trase jen 12 km dlouhé jsem se dostal na úbočí kopce do nadmořské výšky 300 m, odkud jsem měl dobrý výhled na noční město Propriano a velký svítící měsíc před úplňkem. Jako obvykle jsem si nevzal čelovku, takže jsem byl rád, že jsem se na kamenité cestě nepřizabil. Do kempu Abbartello jsem se vrátil až před 23. hodinou.
Den 8 - 2018-07-27 - Pátek
Osmý den jsem se společně s ostatními nechal vyvézt z kempu Abbartello ve městě Olmeto Plage do 900 m pod kopec Punta di u Diamante. Kolem říčky L'Osu jsem seběhl kolem zvláštního kamene Le Rocher Sentinelle stojícího na okraji skály k obřímu vodopádu Piscia du Gallu. Když jsem se přes houf lidí vydrápal zpátky nahoru, zamířil jsem borovým lesem plným kapradí k přehradě Réservoir de I'Ospedale, kde se opět nemohlo koupat. U zábavního parku Extreme Park jsem proběhl kolem záchranky, jejíž posádka právě ošetřovala nějakého mladíka, který spadl ze skály. Následujících pár kilometrů jsem strávil výstupem na horu Punta di a Vacca Morta do nadmořské výšky 1305 m. Po chvíli kochání a štípnutí včelou jsem zahájil neuvěřitelně dlouhý sestup druhou stranou dolů. Turistickými serpentýnami jsem se dostal do nadmořské výšky 600 m do obce Carbini. Tím skončil terén a já pokračoval v sestupu po silnici. Následujících 20 km tedy nebylo nijak nezajímavých. Střídal jsem strany silnice podle toho, jak stromy vrhaly stíny, protože na slunci byla nepříjemná výheň. U jednoho potoku jsem doplnil pití a pokračoval. Posledních 5 km jsem přebíhal přes pastviny, kde jsem před sebou neplánovaně hnal stádo krav. K večeru po 46 km jsem doběhl k historickému mostu Spin' a Cavallu přes řeku Le Rizzanese, kde jsem měl mít schované kolo. Po dlouhém hledání jsem ale žádné nenašel, tak jsem zavolal do kempu, abych se zeptal, kam ho schovali. Vcelku rychle jsem se dozvěděl, že ho zapomněli z autobusu vyndat. Paráda! A do kempu to bylo ještě dalších 20 km po hlavní silnici. Poslali mi tedy naproti taxi a já zatím běžel dál. Jen jsem zastavil u benzínky na pití a pak jsem opět pokračoval po hlavní silnici dál. Naštěstí místním řidičům ani polici to nijak nevadilo. Za celou dobu jsem žádné taxi nepotkal, takže to nakonec dopadlo tak, že jsem uběhl ještě dalších 14 km, než mi asi 7 km před kempem dovezl vedoucí David kolo. Toho jsem ještě trochu potrápil a nechal ho s kolem jet další 2 km zpátky, abych měl aspoň těch 60 km. Zbytek už jsem dojel na kole. Ačkoli poslední kilometry byly neplánované, běžely si mi nádherně. Dokonce lituji toho, že jsem si to nemohl doběhnout až do kempu Abbartello.
Den 9 - 2018-07-28 - Sobota
- Cyklistika 30 km: Olmeto Plage - Campomoro (500 m / 500 m)
- Běh 30 km: Campomoro (800 m / 800 m)
- Cyklistika 30 km: Campomoro - Olmeto Plage (500 m / 500 m)
Devátý den jsme měli volný. Nebo by se spíš hodilo napsat, že jsme si každý mohli vyrazit za svým plánem. Já jsem tedy vzal kolo a přejel z kempu Abbartello ve městě Olmeto Plage 30 km kolem pobřeží přes město Propriano na druhou stranu velké zátoky do obce Campomoro. Tam jsem schoval kolo do křoví, převlékl se a vyběhl. Nejprve jsem navštívil rozhlednu na zřícenině Tour de Campomoro. Úplně nahoru jsem ale nešel, protože byla placená a o nic víc, než z okolních skal bych stejně neviděl. Pobřeží bylo plné zajímavých skalnatých útvarů, takže bylo stále na co se dívat. Dále kolem pobřeží vedly dvě červené turistické trasy. Jedna přímo kolem moře a druhá o 100 výškových metrů výše nad skalami. Střídal jsem je a navštěvoval jednu zátoku za druhou. Po cestě jsem navštívil zříceninu Aire de Battage a pláž Cala d'Agulia. Bohužel se mi ale běželo velmi špatně. Nohy mně moc nefungovaly a bylo mně nepříjemně horko. Koupání v teplém moři také moc nepomáhalo. Jednou jsem dokonce tak nešťastně zakopl, že jsem se úplně celý vyválel v hlíně. A protože jsem byl zpocený, tak si asi dovede představit, jak jsem vypadal. Naštěstí se to dalo hned v moři umýt. Na pláži Cala di Conca jsem se naposledy vykoupal mezi jachtami a začal se vracet. Tou dobou mi začalo docházet pití. A protože všechny prameny a studánky byly totálně vyschlé, asi necelou hodinou před doběhem mi pití došlu úplně. Byla to úmorná hodina, kdy jsem pletl nohama a byl rád, že se stále pohybuji vpřed. Častokrát jsem se chtěl na chvíli zastavit a odpočinout si. Ale k čemu by mi to bylo? Akorát bych měl ještě větší žízeň. Ani jsem si nedokázal pořádně užít skalnaté pobřeží, kde se místy lezlo po skále zajištěné řetězy. Po doběhu jsem tedy jako první nakoupil v obchodě pití a až pak jsem běžel ke kolu. Po 30 km s 800 m převýšení jsem byl zlikvidovaný víc, než předchozí den po 60 km. Sedl jsem na kolo a jel jsem 30 km zpátky do kempu Abbartello. Až tam jsem se dozvěděl, že byl nejteplejší den. Prý bylo až 36 stupňů ve stínu. Tak to asi částečně vysvětlovalo, proč se mi tak špatně běželo. A vlastně můžu být rád, že jsem ten konec bez pití vůbec dal.
Den 10 - 2018-07-29 - Neděle
- Běh 40 km: Village de Bavella - Solenzara (700 m / 1500 m)
- Cyklistika 105 km: Solenzara - Bastia (450 m / 450 m)
Desátý den byl den návratu. Ne že bychom tedy jeli domů, ale vraceli jsme ze západního pobřeží z kempu Abbartello ve městě Olmeto Plage zpátky na východní do města Bastia, odkud jsme další den měli odplouvat trajektem. Celá trasa měla více než 180 km, ale hlavně se muselo projet přes horské sedlo v 1200 m. Celou trasu bych i s během za aktuálních podmínek do večera nestihl. Nechal jsem se tedy společně s ostatními vyvézt autobusem 40 km daleko do nadmořské výšky 800 m. Odtud jsem se běžecky vydal s ostatními cyklisty po silnici do 1200 m. Bylo to 7 km stoupání, takže jsem se svižnějším tempem držel s ostatními. V horském sedle Village de Bavella jsme se všichni sešli a pořídili společnou fotku na pozadí dvoutisícových vrcholů špičatých hor. Potom už následovalo dlouhatánské sbíhání dolů. Zastavil jsem jen u kaskád na horské říčce Polischellu, kde turisté sjížděli v proudu řeky po skalách dolů a u stromu, který při vyrůstání rozpůlil velký kámen a teď kolem něho obrůstá. A opět začalo stoupání do horského průsmyku Bocca di Larone. Naštěstí to bylo krátké, tak jsem po chvíli opět běžel dolů. Okolo silnice zde bylo několik pramenů, takže jsem ani nemusel doplňovat pití a jen jsem pil přímo ze zdroje. Když jsem se dostal dolů k řece La Solenzara, doběhl jsem některé cyklisty, kteří se zde koupali. Na pár minut jsem se přidal k nim. Na posledním úseku jsem se občerstvil v kempu U Rosmarinu a potom už jsem běžel bez přestání kolem řeky s nádhernými výhledy na okolní skály až dolů k východnímu pobřeží k jižnímu městu Solenzara. Poprvé jsem se dostal k autobusu těsně za cyklisty. To byla velká výhoda, protože jsem na kole nemusel vést běžecké věci, ale schoval jsem je do autobusu. V nohách jsem měl 40 km. Převlékl jsem se do cyklistického, občerstvil se a na kole vyrazil do 105 km vzdáleného města Bastia na severu. Po hlavní silnici to jelo celkem dobře. Byla to téměř rovina stále kolem východního pobřeží, takže jsem šlapal skoro pořád na nejtěžší převod. Jen po 46 km mě praskla zadní vidlice, takže jsem zbytek cesty doufal, aby nepraskla i druhá. Do kempu San Damiano jsem se skřípěním rámu dojel přesně po 4 hodinách akorát na večeři.
Den 11 - 2018-07-30 - Pondělí
Jedenáctý den byl bonusový. Trajekt nám jel až o půl páté odpoledne, takže jsme měli přes půl dne volno. Využil jsem tedy situace a šel se naposledy proběhnout. Protože jsem se nacházel přímo u pláže u velkého města Bastia a městem si mi běhat nechtělo, měl jsem jedinou možnost. Vyrazil jsem z kempu San Damiano a chvíli jsem běžel kolem pobřeží. Pak jsem přeběhl přes hlavní silnici a zamířil do kopců. Mezi domy jsem po silnici vystoupal do vyvýšeného městečka Furiani, ze kterého byl podobný výhled jako první den - na město Bastia a pobřeží. Jen byl moc hustý opar, takže se vše ztrácelo v bílé tmě. Odbočil jsem do terénu a proběhl kolem volně se pasoucích koní. Stejně jako všechny předchozí dny bylo opět nepříjemné teplo. Velice mě tedy osvěžila koupel v potoku. Jenže hned na to jsem zakopl a vyválel se v hlíně, tak jsem se po chvíli koupal znova. Na památku jsem si odnesl odřené koleno a potrhané dlaně. Po úbočí kopce jsem přeběhl do městečka Biguglia, ze kterého jsem zamířil zpátky dolů. V obchodu jsem si koupil pití a začal jsem se vracet. Protože tu moc nevedou chodníky, musel jsem pár kilometrů běžet po okraji hlavní čtyřproudé silnice. Do kempu San Damiano jsem doběhl přesně ve dvě hodiny po obědě. Osprchoval jsem se, sbalil jsem si věci a naložil je do autobusu. V patnáct hodin jsme v autobuse upustili kemp a zamířili do přístavu. Následovalo večerní přeplutí trajektem do Itálie a noční přejezd zpátky do České republiky.
Závěr po 11 dnech
- Celkem: 16x = 794 km / 86 hodin (14000 m / 18000 m)
- Běh: 10x = 406 km / 68 hodin (10000 m / 12500 m)
- Cyklistika: 6x = 388 km / 18 hodin (4000 m / 5500 m)
Běhání na Korsice je hodně náročné tedy aspoň v terénu. Je zde neuvěřitelně kopcovitá krajina, kde hory začínají stoupat přímo od moře. Terén mimo cesty je až na výjimky neprostupný. Křoví, bodláky, trní a jiné tvrdé rostliny i dřeviny tvoří bolestivě neprostupnou bariéru. Další nepříjemnost jsou letní teploty, které přes den neklesnou pod 30 stupňů. Je tu sice moře, ale to je tak teplé, že vůbec neochladí a ještě je pak člověk víc od soli než při běžném pocení. To je jeden z důvodů, proč jsem se za celou dobu v moři koupal jen čtyři dny. Naopak ve sladkovodních horských potocích jsem se koupal téměř vždy, když jsem kolem nějakého probíhal. Nádherně průzračná a studená voda mě vždy ochladila a dodala novou energii. Se zdroji pitné vody je to nejsložitější. Ve městech se dá doplnit téměř všude. Sice bývá skoro všude napsáno, že je nepitná, ale to znamená pouze to, že není testována. V obchodech je potřeba počítat s vyšší cenou. V barech nebo na hůře dostupnějších místech je neuvěřitelně předražená. Celkem překvapivě se mi osvědčily benzinky, kde nejsou tak předražené ceny jako u nás. Okolo silnic je poměrně dost studánek. Ovšem v terénu nastává problém. Přírodních zdrojů tam moc není, a když už se na nějaký narazí, tak je v létě vysoce pravděpodobné, že bude vyschlý. Je tedy potřeba doplňovat vždy, když je k dispozici. Díky tomu, že jsme putovali z kempu do kempu po západním pobřeží, mohl jsem vždy běhat v jiných místech. A na to že Korsika je celkem malý ostrov, tak se tu krajina mění někdy doslova na každém kroku. Typický příklad je zátoka, jejíž půlka je z vápence a druhá ze žuly. Celou dobu jsem běhal v jedněch botách, které jsem v drsném terénu téměř roztrhal. Oblečení jsem také používal jedno, které jsem vždy večer přepral ve sprše a pověsil na šňůru. Problém byl ale s mořským vzduchem. Ten byl tak vlhký, že přes noc vůbec nic neuschnulo. A někdy to byl problém i přes den. Ponožky jsem střídal dvoje z Merino vlny, které jsem vždy večer musel kvalitně přemáchnout a nechat dva dny schnout. Velmi vděčný jsem byl za klobouk, který výborně odsával a odpařoval pot z hlavy, jinak bych přes proudy potu asi nic neviděl. Záznamy z hodinek jsem stahoval pouze do počítače, protože připojení k internetu bylo téměř všude velmi špatné. Při běhání jsem párkrát zavítal na světoznámou evropskou dálkovou pěší stezku Grande Randonnée 20 (GR 20), která se táhne napříč celou Korsikou. Měří 180 km s převýšením 13 km, vede převážně po horských hřebenech a spojuje jihovýchodní část ostrova se severozápadním. Obvyklé zdolání této trasy zabere turistům dva týdny. Jak dlouho by mi asi trvalo ji přeběhnout?
Fotky: 211x
1 - 20 |
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ► | 211 |
1 - 20 |
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 ► | 211 |
Videa: 1x (00:42:00)
Běhání a cyklistika na Korsice (794 km / 11 dní)
Délka: 00:42:00| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |