Extrém - Adrenalin - Outdoor - Rope Jumping - Kienova houpačka - Lezení - Slaňování - Slackline - Powerbocking - Klusking - Horolezectví - Potápění
Off-limits.cz
Extrémní sporty plné adrenalinu
Věř si a dokážeš vše!
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
Menu
Vyhledávání
Dnes
Nové komentáře
Právě čtené články
Nejčtenější články
Anketa
Odkazy
Proběhlé akce

2019-04-19 - 2019-04-29
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ

Účast: Dvořák Štěpán

zobrazit fotky zpět na seznam

2019-03-03 18:35:26 | Aktualizace: 2019-05-14 15:13:20 - Dvořák Štěpán

Přeběhl jsem 1035 km přes celé Slovensko i Česko z východu na západ za 238 hodin. Z nejvýchodnějšího bodu SR jsem vyběhl v pátek 19. 4. v 6:00 a do nejzápadnějšího bodu ČR jsem doběhl v pondělí 29. 4. ve 4:00. Každý den jsem spal jen 1,5 hodiny.

Když jsem se minulý rok chystal na přeběhnutí 666 km přes celou Českou republiku ze západu na východ, tak jsem si myslel, že to bude maximum a více už zkoušet nebudu. Jenomže přeběh se i přes zákeřné puchýře celkem vydařil, takže jsem ihned po doběhu začal přemýšlet, co zkusit delšího. Nenašel jsem ale žádnou o pár stovek delší trať, a tak jsem rozhodl zkusit původní délku trasy prodloužit o délku celé Slovenské republiky. Připravovat jsem se začal hned od léta. Zatím jen psychicky. Velká rána ale přišla na začátku srpna, kdy jsem se vrátil z Korsiky, kde jsem proběhal téměř celý ostrov. Začaly mě totiž strašně bolet achilovky. Po návštěvě doktora mně bylo řečeno, že s nimi nic nemám, jen jsou trochu přetížené. Týden odpočinku ale moc nepomohl. Bolest byla tak úmorná, že jsem kvůli tomu zrušil veškeré závody od konce léta až do podzimu. Tím se narušila i má příprava, protože právě od podzimu už jsem chtěl začít řešit tuto výzvu. Dokonce jsem vůbec netušil, jestli ještě něco dlouhého někdy poběžím. Až po návštěvě fyzioterapeutky se od prosince začalo vše pomalu lepšit. Rozhodnutí, že to zkusím, padlo až v únoru. Kvůli tomu mi na přípravou zbývaly jen dva měsíce, což bylo velmi málo. Naplánovat trasu, sehnat sponzory, zapůjčit obytné auto, sehnat podpůrný tým, oslovit některé osoby, jestli se nechtějí také zúčastnit a další drobnosti, které mi postupně zabíraly až pět hodin času každý den. A do toho mě opět začaly víc bolet achilovky, a ještě se ozývat kolena. Od začátku roku ani nebyl pořádně čas na nějaké delší běhání, takže jsem trénoval jen 30 km úseky do práce a z práce. Poslední dny byly opravdu mimořádně hektické, takže ani nezbyl čas na nějaký odpočinek. Dokonce jsem z toho všeho byl tak vystresovaný, že jsem měl strach a poprvé jsem si nevěřil, že to dokáži.

Minulý rok při prvním pokusu o přeběh České republiky jsem skončil v Praze kvůli technické závadě na hodinkách. Letos jsem chtěl předejít případným komplikacím, a tak jsem kontaktoval různé výrobce GPS zařízení. Ani jeden mi ale nemohl garantovat, že jejich zařízení dokáže přesně nahrávat trasu po více než 200 hodin. Nakonec to dopadlo tak, že hodinkami jsem běh vůbec neměřil a jako jediné záznamové zařízení jsem měl GPS tracker. Ten ale neměl žádný vizuální výstup, takže vždy, když jsem se chtěl podívat kolik mám uběhnuto, musel jsem se připojit k internetu. Hodinky jsem používal pouze jako navigaci a stopky. Další problém, který jsem měl minulého roku byly špatné boty a následné puchýře. Letos jsem se připravil lépe. Vzal jsem si s sebou jedny boty do terénu a troje na silnici, abych je mohl střídat. Další změnou při letošní výzvě byl Startovač. Kamarádi mě přemluvili, ať si založím na Startovači projekt, kam by lidé mohli posílat peníze a tím mi finančně pomoci. Nakonec se to ukázalo jak dobrý nápad, protože za celý měsíc se vybralo 56 199 Kč a tím byl projekt úspěšný.

Ani v den odjezdu problémy nezmizely. Spíše se naopak začaly objevovat nové. Sice se celý doprovodný tým setkal dříve, než bylo domluveno, ale odjezd se protáhl o dvě hodiny, takže jsme vyjeli až v poledne. Cesta se nepříjemně protahovala, protože byl den před velikonočními svátky a na silnicích byl chaos. Do toho mně volali redaktoři kvůli článkům a já úplně náhodou zjistil, že mi nefunguje GPS tracker, který měl celou trasu měřit a přenášet živě na internet. Až v Žilině na Slovensku se mi podařilo s technikem z GPS Dozor přijít na to, že chyba byla v powerbance. Takže místo toho, abych pohodlně seděl a kochal se výhledy na stále zasněžené vrcholky Tater, tak se mi ježily vlasy hrůzou. I díky tomu jsme si zapomněli koupit dálniční známku, takže jsme nějakou chvíli jeli načerno. Vše se uklidnilo až večer, kdy jsme projížděli Prešovem. To už bylo vše zařízené, takže jsem zavřel oči a snažil se chvíli odpočívat. Jenže to se moc nedalo. Příjezd na východ Slovenska se výrazně opozdil. Místo 18. hodiny večer jsme dojeli až hodinu před půlnocí. Se starostou obce Nová Sedlica jsme se domluvili, že ráno nás vyvezou na hřeben traktorem. Spát jsme šli o půlnoci a vstávali jsme už ve tři hodiny. Žádný kvalitní spánek před výkonem jsem si tedy nedopřál. Traktor nás vyvezl na hřeben, ze kterého už jsme pokračovali po svých. Další hodinu a půl jsme tedy stoupali lesem a po sněhu do 1221 m na horu Kremenec, jejíž vrchol tvoří tzv. Trojmezí. Setkávají se tam totiž tři státy - Ukrajina, Polsko a Slovensko. Ještě než začala samotná výzva, už jsem měl v nohách 4,5 km a převýšení 650 m.

Na Velký pátek 19. dubna 2019 v 6 hodin ráno jsem vyrazil. Následoval seběh o jeden výškový kilometr zpátky do obce Nová Sedlica, kde jsem se celý převlékl na běh po silnici. Dopoledne se běželo dobře. Mírně to klesalo, bylo jasno a svěží čerstvý vzduch. Odpoledne už to bylo horší. Silnice se začala vlnit serpentýnami nahoru a dolů a teploty začaly být velice nepříjemné. Protože to byl první běh od začátku roku, kdy jsem běžel v krátkém oblečení, slunce mě spalovalo do červena, i když jsem se snažil občas namazat. Do toho mě začala bolet stehna i achilovky a běh se začal mírně zpomalovat. Proběhl jsem městem Humenné, které je partnerskou obcí města Třebíče. Bohužel kvůli svátku tu na mě nikdo nečekal. Za městem Vranov nad Topľou začala první noc, kterou jsem celou strávil na hlavní silnici, která je pokračováním dálnice, takže provoz tam byl šílený. Do toho teploty spadly pod bod mrazu, takže jsem i přes dostatečnou vrstvu oblečení vždy po rozeběhnutí dlouhou dobu mrznul. Samozřejmě hned po půlnoci na mě spadla první spací krize, tak jsem si lehnul do auta. Po pár minutách jsem se ale vzbudil, a zbytek času už jsem se jen převaloval. Opět jsem tedy vyběhl, ale opět se mi začalo chtít spát. Zopakoval jsem tedy pokus o spánek, který už byl o něco úspěšnější. První noc jsem tedy ztratil už několik hodin. Druhý den začal proběhnutím města Prešov, kde se ke mně přidal Čech, který tam žije. Přes den se opět teploty vyšplhaly vysoko, takže jsem se nepříjemně pekl. Na pár úsecích mě tam doprovázely děti, které ačkoli běžely pomalu, tak se mnou vlastně závodily, protože jsem větší rychlosti prostě nebyl schopen. Tou dobou jsme zjistili, že díky častému popojíždění a stání auta nefunguje dostatečně lednička, takže se některé věci musely vyhodit nebo rychle sníst. Takhle jsem přišel o několik desítek zmrzlin, které jsem si vezl z Třebíče. Odpoledne jsem přeběhl náročný průsmyk Branisko a seběhl do obce Spišské Podhradie, za kterou pomalu končil den. Začátek druhé noci byl příjemný. Teploty byly o něco vyšší než předchozí den a mírně stoupající hlavní silnice byla téměř bez provozu. Ovšem před půlnocí došlo k velkému problému, protože selhala ruční brzda a auto tak bylo na hodinu a půl nepojízdné. Po celou dobu, kdy jsem mohl běžet nebo spát, tak jsem skákal kolem auta s nejistou vidinou pokračování. Po půlnoci, když se spravilo, tak jsem opět pokračoval v běhu, ale jen několik desítek minut, než mě skolila další spací krize. Po prospání jsem pokračoval do Popradu, kterého jsem dosáhl za svítání. Venku byl ale tak nepříjemný mráz, že jsem asi hodinu jen seděl zdeptaně v autě a vůbec se mi nechtělo ven. Když jsem konečně vyrazil, vůbec se mi několik hodin neběželo dobře. I když jsem měl po pravé straně nádherný výhled na Tatry, já se chůzí vlekl po cyklostezce, koukal se pod nohy a usínal. Vše se otočilo až v obci Lučivná, kde se se udělalo teplo, já si oblékl krátké oblečení a konečně se rozeběhl. Jenže tou dobou jsem měl už přes 16 hodin zpoždění.

První polovina třetího dne byla naprosto perfektní. Běželo se v nadmořské výšce kolem 900 m, takže i když svítilo slunce, bylo krásně chladno. A k tomu byly všude kolem mě vidět zasněžené vrcholy Nízkých i Vysokých Tater. Pak to ale opět začalo klesat k řece Váh a teploty šly nahoru. K tomu se mi na chodidlech začaly dělat puchýře a bolestivé ošlapané části kůže. V těchto místech jsem tedy vyřadil boty, se kterými jsem běžel od začátku. Z Liptovského Hrádku do Liptovského Mikuláše jsem běžel za silného provozu po hlavní silnici. Pak začala třetí noc. Ta konečně měla klidný průběh. Stejně jako předchozí noci se u mě střídal doprovod z auta, jen jsme si tentokrát více povídali. Díky tomu se mi podařilo vydržet vzhůru až do rána. Mělo to ale za následek jednu formu halucinací, kdy se mi za běhu a povídání podařilo usnout a začít si se spoluběžcem povídat úplné nesmysly, dokud jsem se neprobudil. Nic z to toho jsem si ale sám nepamatoval. Tyto stavy se opakovaly až do rána, kdy jsme si všichni šli u obce Stankovany na chvíli lehnout. Čtvrtý den jsme se zastavili na jídlo v motorestu Rieka, kde jsem si dal smažený sýr a hranolky. Zde jsem měl ohromné štěstí, protože jsem před spolknutím jednoho sousta ucítil v puse drátek, který byl vmáčknutý do sýra. Po reklamaci jídla nám bylo sděleno, že se pravděpodobně jednalo o drát z čistícího kartáče v kuchyni. Po vrácení peněz za jídlo jsme pokračovali dále. Po hlavní silnici a dále kolem řeky jsem se dostal k nejnebezpečnějšímu úseku na celé trati. Musel jsem se přes Strečno dostat do Žiliny. Jenomže jediná cesta tam vedla za plného odpoledního provozu po jednoproudé silnici, která vzniká spojením dvouproudé dálnice a jednoproudé hlavní silnice. Počasí se zde poprvé výrazně zkazilo, protože se zatáhlo, začalo foukat, trochu i pršet a teploty šly pocitově dolů. Doprovod jsem výjimečně nechal v autě a vyrazil sám. Část jsem běžel za svodidly, část okolo železnice, část zarostlými loukami. Místy jsem dokonce traverzoval po skále nebo skákal po kamenech na okraji řeky. Až úplně na konci jsem si cestu krátil, když jsem přeběhl po železničním mostě na druhou stranu řeky, kde se nacházela jen chatová oblast. Úsek to byl velmi náročný a vzal mně mnoho sil, proto jsem se posilnil pár kousky pizzy. Další úsek kolem vodní nádrže Žilina byl pro mě dost nepříjemný. Tou dobou už se ke mně přidal další běžec z České republiky, se kterým jsem proběhl celou Žilinu. Na začátku čtvrté noci jsme začali stoupat do Beskyd, kde se k nám přidal další běžec. Oba už mě doprovázeli minulý rok na posledních úsecích. Nyní jsem s nimi překročil státní hranici a přeběhl celé Beskydy. Zastavili jsme se až několik kilometrů od Vsetína, kdy opět začalo pršet. Toho jsme využili a šli ráno na chvíli spát.

Pátý den po probuzení se k nám přidal hasič, před jehož domem jsme parkovali. Společně jsme ještě za polojasného počasí doběhli do Vsetína, kde se se mnou všichni rozloučili. Už sám jsem pokračoval směrem na Zlín. Kromě toho, že výrazně přibylo kopců, tak se postupně i zatáhlo a začalo občas pršet. I tak se ke mně pár lidí přidalo. Proběhl jsem Holešovem, odkud jsme měli zapůjčené auto a opět se přidali na začátek noci další běžci. Měl jsem sice v plánu doběhnout až do Vyškova, ale spací krize mě zastavila už před Ivanovicemi na Hané. Šestý den ráno jsem si zamáčkl budík, takže jsem spal o hodinu déle, než bylo v plánu. Po vyběhnutí se zjistilo, že jsou vybité baterie v autě a nejde nastartovat. Naštěstí to posádka vyřešila zakoupením kabelů a nastartovali přes jiné auto. Od té doby se raději motor nechával běžet i po zastavení. Kvůli těmto komplikacím jsem musel běžet dlouhý kus bez zastavení. Do auta jsem se totiž dostal až ve Vyškově. Kvůli tomu mě pravděpodobně strašně rozbolela stehna, a já tak následující hodinu běžel dost pomalu. Po cestě mi doprovodný tým koupil hamburger, který byl ovšem tak pálivý, že jsem z něho dostal zimnici. V odpoledních hodinách jsem se po hlavní silnici dostal do Brna, kde už se ve velkém začali přidávat běžci. Dorazil bývalý spolubojovník Kokeš Jiří, který se ke mně přidal i před třemi roky, když jsem přes Brno běžel 300 km z Lysé hory do Třebíče. Na náměstí na mě čekal kamarád Lukáš Charvát z Třebíče, který měl v plánu běžet se mnou zpátky právě až do Třebíče. Díky Jirkovi jsme se všichni mohli osprchovat a pak už ve velkém počtu jsme zamířili do Modřan. Tam se většina odpojila. Ve zbývajícím počtu jsme zamířili do Ivančic. Začala šestá noc. I když se nohy rozeběhly, tak mě začala velmi nepříjemně pálit chodidla. Po bližším prohlédnutí jsme zjistili, že to nejsou puchýře ani ošlapaná kůže, ale že si mi v oblasti prstů tvoří malé ale hluboké prasklinky až na maso. A ty teda dost nepříjemně štípaly. Těsně před druhou hodinou ráno jsme doběhli k Jaderné elektrárně Dukovany, kde pracuji. Tam na nás již čekala velká skupina podporovatelů, kterou dala do hromady paní Štefánková Jana. Po focení jsme byli pozvaní na malé občerstvení. Já jsem opět využil i sprchy. Po asi dvou hodinách jsme všichni společně vyrazili po hlavní silnici na Třebíč. Většina se ale v Dalešicích odpojila a nechala se dovézt zpátky na elektrárnu domluveným mikrobusem. S těmi, co zůstali, jsem běžel už za východu slunce přes Klučov do Třebíče, kde bydlím. Ospalost mě zde dost trápila, protože jsem se místy motal po silnici jako opilý. Začaly se projevovat i další následky oddalování spánku, a to v podobě špatné rovnováhy. Stačilo jen na chvíli zavřít oči a už jsem se padal na jednu stranu.

Před seběhnutím do Třebíče jsem pro jistotu zavolat starostovi, abych měl jistotu, že tam někdo bude čekat. Po cestě jsem navštívil mamku v práci a pak už seběhl podle plánu na náměstí, kde mě přivítali zástupci městského úřadu. Dostali jsme na cestu občerstvení a již s velmi zmenšeným doprovodem jsme opustili Třebíč. Doprovodný tým mezitím zajistil vyprání oblečení, které jsem ještě několik dní potřeboval. Charvát Lukáš, který mě doprovázel až z Brna se odpojil u Červeného mlýna po více něž 100 km. Naopak se přidal kolega z práce, který mě asi hodinu doprovázel na kole. U Petrovic mě zastihl fotograf, který pořídil nádherné fotky z dálky. Tento den bylo asi největší horko, které ze mě vysávalo energii. A když k tomu připočtu, že jsem poslední noc vůbec nespal, tak mně začaly krušné chvíle. Motal jsem se po silnici, až jsem se dopotácel do Opatova. Tam padlo rozhodnutí prospat se přes den. Přeběhl jsem tedy ještě do Brtničky, kde jsme se za největšího vedra na chvíli prospali. Zpátky na trať jsem vyrazil v podvečer, když už bylo příjemněji. Při cestě do Třeště nás doprovázeli rodiče Křenové Radky, která jela v doprovodném týmu. Také dorazil reportér z rádia a udělal se mnou za běhu v rámci jeho možností krátký rozhovor. V Třešti se za námi na chvíli přijel podívat Brychta Václav, který dělal řidiče dodávky, když jsem před dvěma roky běžel 402 km přes Českou republiku z jihu na sever. Během sedmé noci jsme se dostali přes Horní Cerekev do Pelhřimova. Těsně před Pelhřimovem jsem si ale šel na chvíli lehnout právě ve chvíli, kdy dorazili další spoluběžci. Ti přijeli z Prahy autem a pak se ke mně nechali odvést taxíkem. Museli tedy venku počkat, až si plánovaných 1,5 hodiny pospím. Po probuzení jsem s nimi pokračoval do Pelhřimova k jejich autu. Hned na náměstí se ke mně ale přidal další běžec, který mě doprovázel celé dopoledne. Protože věděl, že mám problémy s chodidly, tak mně donesl mast, která doopravdy skoro všechny problémy vyřešila. Minimálně už mě chodidla neštípala ani nepálila. Místo toho mě ale trápilo počasí, protože bylo opravdu nepříjemně teplo. Odpoledne se ke mně přidali dobrovolní hasiči, kteří se mnou běželi až na jejich hasičskou stanici do města Mladá Vožice. Tam jsme se opět osprchovali a dali si k jídlu pizzu. Té jsem ale snědl víc, než bych měl a běželo se mi pak velmi špatně. Hasiči nás vyprovodili na konec kraje. A zároveň přišla radikální změna počasí, protože se zatáhlo, začalo silně foukat a teploty šly rychle dolů. Na začátku osmé noci se ke mně přidalo několik běžců, se kterými jsem přes Heřmaničky doběhl až do Sedlčan. A protože mě už od rána od Pelhřimova trápila ospalost, hned v první vesnici za Sedlčany jsem si šel lehnout.

Tentokrát jsem ale ležel déle než obvykle, protože po probuzení venku pršelo. Polehával jsem tedy a čekal, než přestane. Ráno těsně před svítáním jsem vyběhl a čekalo mě přeběhnutí přehrady Slapy, kterou jsem v létě minulého roku celou přeplaval. Po dalších pár kilometrech se ke mně přidalo několik běžeckých skupin, které za mnou přijely z Prahy a běžely se mnou až k Dobříši. Při probíhání Dobříše jsem jen kroutil hlavou, protože škaredější město jsem v České republice asi nikdy neviděl. Při výběhu se ke mně přidal otec s neuvěřitelně upovídanou dcerou, která měla větší slovní propustnost než jakékoliv rádio. Kamarád, který tou dobou běžel se mnou, při pokusu o odpověď skončil pouze u nádechu. Ti se mnou přeběhli Hřebeny do Hostomic. Tam už na mě čekali další běžci i cyklisté, se kterými jsem i přes několik nepříjemně vydatných přeháněk pokračoval do Zbirohu. Dokonce se mnou běžel i jeden specialista na maratony, který drží rekord v absolvování maratonu v největší nadmořské výšce, když ho běžel na palubě letícího letadla. Za Zbirohem začalo opět pršet a celý doprovod mě opustil. Zároveň mě čekal další krátký terénní úsek přes les. Na druhé straně se ke mně přidali další běžci. Dokonce opět i ti, kteří se mnou běželi už ráno před Dobříší. Proběhli jsme serpentýnami v hlubokém lese a u obce Liblín se k nám přidal Lukáš Charvát, který opět přijel z Třebíče. A když všichni spoluběžci odpadli, zůstal jen Lukáš, který chtěl vydržet až do cíle, aby mi pomohl nespat a pokusit se tak cílový čas stáhnout do neděle. Devátá noc byla velmi náročná. Nešli jsme vůbec spát, a tak nás pomalu drtila spací krize a já jsem opět měl halucinace, kdy jsem za běhu usínal a mluvil nesmysly. Ale vydrželi jsme to. Poslední desátý den se rapidně zhoršilo počasí, protože začalo silně foukat a mrholit. K tomu na mě padla asi nejhorší krize za celý běh. Prostě mi došla energie. Čím více jsem se snažil pokračovat, tím jsem se pohyboval pomaleji. Na pomoc mi dorazil i Jiří Hess, který mě v této oblasti zatím vždy doprovázel. Nepomohl ani krátký spánek v autě. Chytit takovouto krizi někde na začátku, tak jsem asi skončil. Naštěstí to do cíle bylo už jen 80 km. Změna přišla až odpoledne v Bečově nad Teplou, kdy se počasí výrazně zlepšilo. Převlékl jsem do krátkého a najednou se mi běželo nádherně. Svižným tempem jsme přeběhli Slavkovský les, který nás potrápil neuvěřitelně dlouhými kopci. V Kynšperku nad Ohří se k nám přidal Vacek Václav, který s námi minulý rok absolvoval celou trasu. Během noci jsme pak přes Františkovy Lázně doběhli do Aše, odkud už zbývalo posledních pár kilometrů do cíle.

V pondělí 29. dubna ve 4 hodiny ráno jsem dorazil do nejzápadnějšího bodu České republiky, který leží mezi rybníky v lesích na statní hranici s Německem. Počkal jsem, než dorazí ostatní členové doprovodného týmu a proběhlo nějaké focení a natáčení. Bohužel byla velmi nepříjemná zima, takže vše bylo značně zrychlené a nedalo se to moc užít. Pak abych se zahřál, tak jsem běžel další půl hodinu 3 km zpátky k autu. Když dorazili i ostatní, tak jsme brzy ráno přejeli do Kynšperka nad Ohří, abychom vysadil Vaška, který tam měl zaparkované auto. Pak jsme asi 5 hodin všichni v autě spali. Po probuzení kolem 10. hodiny dopoledne jsme se za vydatného deště vrátili zpátky do Třebíče. Odnosili jsme se věci ke mně domů a se všemi jsem se rozloučil. Protože jsme museli vrátit obytné auto, taťka ještě ten večer vyrazil sám do Holešova. To já už jsem měl ale půlnoc, protože jsem šel hned spát.

Celá trasa z nejvýchodnějšího bodu Slovenské republiky do nejzápadnějšího bodu České republiky měřila 1035 km s převýšením přibližně 10 km a zvládl jsem ji za 238 hodin, tedy za necelých 10 dní a nocí. Po celou dobu jsem až na výjimky spal 1,5 hodin denně. Oproti plánu jsem se opozdil o 1,5 dne. Pravděpodobně za to může jasné počasí, kdy na Slovensku bylo přes den velké teplo a v noci naopak mrzlo. Takto teplé počasí letos ještě nebylo, takže jsem vlastně běžel poprvé v krátkém oblečení. Byl jsem proto hned ze začátku spálený a v noci mně byla o to větší zima. Pravděpodobně i kvůli přehřátí jsem se první dvě noci nemohl pořádně vyspat. A to mě zpomalovalo a ztráta narůstala. Pomalu se zastavila až v České republice, kdy už jsem byl aklimatizovaný, a hlavně se začali přidávat spoluběžci, kteří na Slovensku téměř nebyli. Zcela očekávaně musím říct, že se jednalo o zatím nejnáročnější výzvu. A to nemyslím jen běžecky, ale i co se týče příprav nebo řešení problémů, kterých po cestě bylo více, než jsme čekali. Ačkoli jsem běžel 10 dní i nocí za vysokých teplot i mírných mrazů, tak moje hmotnost v cíli byla jen o 3 kg menší. S velkou pravděpodobností se tedy jednalo pouze tekutiny a žádnou hmotu jsem naštěstí neshodil. Další velkou zajímavostí byla kolena a achilovky, které mě trápily už od srpna. Dokonce i první den výzvy bolest stále stoupala. Pak ale náhle ustala a už jsem o nich nevěděl. Dokonce i několik dní po návratu domů jsem si připadal jako nový, protože mě nebolelo vůbec nic, s čím jsem měl před tím problém. Teď už jen doufat, že to nebyl pouze dočasný stav.

Na závěr patří mé poděkování všem níže uvedeným, kteří mi jakýmkoli způsobem pomáhali:

  • Taťka Dvořák Miroslav - Plánovaní celé výzvy, doprovod při celé výzvě a zároveň zaučování ostatních členů doprovodného týmu, co mají dělat.
  • Mamka Dvořáková Dana - Pomoc při pečení speciálních perníků.
  • Knapik Alexander - Po celou dobu členem doprovodného týmu.
  • Boudný Jan - Až do Brna členem doprovodného týmu.
  • Charvát Lukáš - Absolvování dvou úseků v délce dohromady 250 km, kdy dělal video vstupy, ale hlavně mě dvě noci dokázal udržet vzhůru.
  • Křenová Radka - Po celou dobu členem doprovodného týmu.
  • Půjčovna Obytňáky Holešov - Zapůjčení obytného auta za výhodných podmínek.
  • Firma Skins - Nové kompresní oblečení, ve kterém jsem vydržel po celou dobu.
  • Firma Inkospor - Výživa, kterou jsem doplňoval běžné jídlo.
  • Firma Pondy K - Několik druhů vlněných Merino ponožek, které jsem pravidelně střídal, abych měl chodila v suchu.
  • Firma GPS Dozor - Zapůjčení GPS trackeru pro online sledování mého běhu přes internet.
  • Firma Emco - Mysli tyčinky a kaše na doplňování energie.
  • Štefánková Jana - Zajištění občerstvení, sprchy a doprovodu v jaderné elektrárny Dukovany.
  • Město Třebíč - Přivítání na Karlově náměstí a dárky na cestu.
  • Starosta obce Nová Sedlica - Přivítání na východě a rady.
  • Traktorista v obci Nová Sedlica - Vyvezení ve tři hodiny ráno na hřeben.
  • Dobrovolní hasiči Mladá Vožice - Běžecký doprovod a zázemí včetně WC a sprchy na hasičské stanici.
  • Všichni běžci, koloběžkáři a cyklisti, že se ke mně přidali a část cesty absolvovali se mnou. Obzvláště na nočních úsecích mi významně pomohli.
  • Startovači (Jiří Sedláček, Petr Diviš, Ondřej Venhoda, Přemysl Kachlík, Radek Novák, Tomáš Svoboda, Lukáš Weishaupl, Filip Veškrna, Jiří Zajac, Petr Suchánek, Ondřej Herzán, David Rada, Karel Valenta, Pavel Tichý, Jaroslav Procházka, Ondřej Zámečník, Josef Orság, Jan Boudný, Simona Koubová, Jiří Kautský, Eva Nováková, Martina Juřicová, Miroslav Čtvrtlík, Roman Pokorný, Milan Pánek, David Přikryl, Karel Radkovský, Gabriela Křížová, Ivana Fabianova, Petr Jelen, Jiří Fabík, Tomáš Parma, Vojtěch Brázda, Tomáš Beránek, Lukáš Haluz, Jitka Kysilková, Honza Marek, Martin Pražák, Jana Kinclova, Adéla Hodáňová, Ivana Havligrova, Jiří Matějka, David Bětík, Dagmar Pokorná, Lukas Hedl, Kateřina Kunešová, Petra Štukovská, Jakub Mertl, Vlastimil Švec, Petra Slavíková, Tadeáš Mahel, Markéta Roblíková, Josef Samek, Milena Matejovičová, Tomáš Kenovský, Jana Gříbková, Miroslava Křenová, Lucie Strnadová, Veronika Petrů, Matěj Drábek, Vojtěch Šalbaba, František Škodný, Jan Vacula, Robin Filip, Jarmil Pavelka, Ondřej Heřmánek, Jakub Jaroš, Martin Ryšavý, Petr Kudláč, Olga Kačenková, Monika Kollarczykova, Vendula Křížová, Kateřina Adamová, Petra Prštická, Antonín Blaho, Michal Mynář, Pavel Štyl, Aleš Chadim, Martin Šaradín, Lubomír Gavlas, Ivo Kostiha, Martin Ševčík, Michal Šuta, Jan Vacek a ostatní, kteří neuvedli své jméno) - Finanční podpoření mého projektu.
  • A samozřejmě také všichni, kteří jste mě jen sledovali, kroutili nevěřícně hlavou, počítali kalorické tabulky a psali povzbuzující zprávy. Jen vás bylo tolik, že jsem nestačil odpovídat na některé dotazy.

Po každé splněné výzvě jsem vždy věděl, která další bude následovat. Jen jsem o tom nemluvil. Splněním této výzvy jsem se ale dostal do situace, kdy nevím, co naplánovat napříště. Mluvím jen o běhání, protože třeba ještě letos mě dvě další výzvy čekají. Rád bych dokončil přejezd 1000 km na kole přes Česko a Slovensko ze západu na východ, které jsem minulý rok kvůli počasí a spací krizi nedokončil. A dále mě čeká přeplavání 60 km dlouhé Orlické přehrady, která je poslední a nejdelší přehradou v České republice. Bohužel si nejsem jistý, jestli stihnu všechno naplánovat, protože do léta je málo času. Přinejhorším bych jednu výzvu přesunul na příští rok.

Aktuálně sepisuji podrobné vypravování, které bych měl zveřejnit ke konci května.

Suunto Movescount | Facebook - Událost | Facebook - Fotoalbum | Startovač


Fotky

Fotek: 185 | Velikost: 180,68 MB

nahoru na popis zpět na seznam

« 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 »
(21 - 41 / 185)

Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ
Běh 1035 km: Slovensko - Česko z východu na západ

« 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 »
(21 - 41 / 185)

nahoru na popis zobrazit fotky zpět na seznam
Komentáře
Napište první komentář
Show: 799x | Read: 27 hod 58 min | Update: 2018-12-08 14:45:09 | Script: | Queries: 34 | Kontakty | © Dvořák Štěpán 2007 - 2019 | # # #