| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2020-08-26
Běh 50 km: Česká Kanada - Pohraničí
Účast: Dvořák Štěpán
Za velmi větrného dne jsem si proběhl nepříliš známou pohraniční část České Kanady.
Abych se dostal co nejblíže k hranicím s Rakouskem, zaparkoval jsem ve Slavonicích. Po červené značce jsem poté vyrazil kolem Pevnostního areálu Slavonice do hloubi přírodního parku Česká Kanada. Propletl jsem se kolem kaskády rybníků až k archeologickým vykopávkám Pfaffenschlag vedle Spáleného rybníka. Prolezl jsem křovím a octl se u Starého farského rybníka, kde mě přivítalo pozadí dvou naháčů. Moc jsem se nepřibližoval a raději to vzal opačným směrem. Na jedné lesní křižovatce jsem pomohl nasměrovat ztraceného cyklistu a poté už pokračoval do Starého Města pod Landštejnem. Jako obvykle jsem to vzal přes židovský hřbitov, kolem přírodního koupaliště, proběhl jsem biatlonovou střelnicí a kolem vodní nádrže vystoupal k hradu Landštejn, kde jsem se občerstvil v restauraci. Poté jsem zamířil na jih k hranicím, kam téměř vůbec neběhám.
Po necelém kilometru jsem dorazil do vesničky Pomezí, kde se hned na okraji nachází zřícenina hradu Pomezí a kostel sv. Jana Křtitele. Zajímavý je fakt, že kostel je starší než mnohem známější hrad Landštejn stojící nedaleko. Pokračoval jsem lesem, přeběhl hlavní silnici a dostal se do obce Skalka, kde jsem chvíli obdivoval upravované rybníky a louky, než jsem si všiml, že někomu chodím po zahradě. Po hrázi Gebhareckého rybníka jsem zamířil blíže k rakouským hranicím. Cesty v této části České Kanady jsou dlouhé a nezáživné, protože všude jsou jen lesy. Po pár kilometrech jsem se dostal do cíle mého putování. Doběhl jsem do přírodní rezervace Hadí vrch. Ta jako by do téhle krajiny vůbec nepatřila, protože v ní nejsou žádné stromy, ale jen velké balvany, nízké křoviny a jalovec obecný. Kousíček za vrcholem Výhon se poté nacházela lavička s výhledem na bývalou obec Rajchéřov. Tam jsem také zamířil. Zajímavostí téhle rozsáhlé oblasti je, že se jedná o soukromý pozemek, který jeho majitel hrdě pojmenoval Soukromá přírodní rezervace Rajchéřov - Walden. A dle jeho nařízení je sem zakázaný vjezd motorovým vozidlům i cyklistům. Kromě cedulí jim vjezd znemožní i brány na všech cestách. Pro pěší je vstup povolen. Tedy s výjimkou Rajchéřovského rybníka s farmou, kde jsou cedule upozorňující na časté krádeže a zakazující vstup. Na jaře jsem to dodržel, ale tentokrát jsem vstup porušil. Důvod byl prostý. Měl jsem žízeň, docházelo mně pití ve vaku a k nejbližší civilizaci to ještě bylo několik kilometrů. Zamířil jsem tedy k farmě, abych poprosil o vodu. Jenomže jsem tam nikoho nenašel, a tak jsem si ze studny nabral vodu sám. Obhlédl jsem ještě posezení u rybníka a poté pokračoval v cestě.
Překročil jsem státní hranici a vběhl do Rakouska. Nevím, jak je to možné, ale už po několikáté se mi stalo, že hned za hranicí rostly daleko větší borůvky než u nás. Já už snad začnu věřit, že i ty rakouští zajíci jsou větší. Kolem bývalého lomu jsem vystoupal na kopec Hoher Stein (669) a poté už zamířil zpátky. Seběhl jsem do obce Groß-Taxen, kde mě rozesmála mezi černými krávami kráva úplně bílá, která měla jen černé uši. Přes obce Brunn a Reinoldz jsem zamířil zpátky do České republiky. Už po západu slunce jsem oběhl obec Maříž a po tmě se potom po silnici vrátil zpátky do Slavonic.
Garmin Connect | FacebookFotky: 55x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 55 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 55 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |