Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Ve středu večer mě taťka dovezl do obce Slup, kde jsem ve spacáku přespal pod stromem přímo před obecním úřadem, abych se ráno mohl připojit na další 4 dny k Jiřímu Kadeřábkovi, který v rámci svého projektu Oběh republiky běžel po dobu 50 dnů každý den přes maraton. Jeden půlmaraton dopoledne a druhý odpoledne. A jeho setra Klára Kadeřábková mu po celou dobu dělala doprovod v autě.
Jirka měl v plánu z celého běhu udělat několikadílné video, takže každý den natáčel. Bohužel z tohoto plánu pravděpodobně sešlo a světlo světa uviděla jen ukázka. Nakonec byly zrušeny i internetové stránky celého projektu.
Oběh republiky [zrušeno]Ve čtvrtek ráno v 7 hodin jsme vyběhli z obce Slup a po polní cestě jsme se dostali na cyklotrasu vedoucí mezi vinicemi kolem státní hranice s Rakouskem. V obci Chvalovice nám naproti přijela Klára, která vždy převáží auto do cíle daného úseku. Následovala odbočka k vojenskému bunkru Zatáčka a pak už závěrečná část přes Šatov do Hnanic, kde jsme si dali polední pauzu u Hnanického rybníku, který posloužil jak pro zchlazení, tak i pro přeprání oblečení.
Odpolední úsek začal výjimečně až ve 14 hodin, protože jsme čekali na Ondřeje Urbánka, který přijel také podpořit svého kamaráda Jirky společným během do Vranova. Všichni tři jsme pak vyrazili do národního parku Podyjí. Okolo vyhlídky Devět mlýnů jsme seběhli k řece Dyji, po visuté lávce se dostali na druhý břeh a vyběhli přes vinici Šobes na protější kopec k vyhlídce Železné schody. Následoval dlouhý běžecký úsek lesem až k obci Lukov, kde jsme odbočili k největší skále v Podyjí - Vraní skále. Po staré zarostlé pohraniční cestě jsme dorazili do obce Čížov, kde jsou pozůstatky pohraničních zátarasů. S mračící se oblohou jsme ještě navštívili obelisk u Ledových slují a pak už seběhli na cyklotrasu k řece Dyji, kde na nás opět čekala Klára. Dorazili jsme do Vranova nad Dyjí k fotbalovému hřišti, kde bylo domluvené ubytování, takže jsme nemuseli spát venku a mohli si dát i teplou sprchu.
V pátek ráno byla jen zatažená obloha, ale jakmile jsme se připravili, že vyběhneme, začalo lít jako z konce. Hotová průtrž mračen. Foťák jsem tedy nechal v autě, a proto z tohoto úseku nemám žádné fotky. Okolo Stříbrných vodopádů jsme vyběhli na vyhlídku Claryho kříž, odkud jsme matně přes cáry vody viděli Vranov a hráz přehrady. Seběhli jsme dolů a pokračovali změněnou trasou, aby toho Jirka co nejvíce viděl. Přes visutou lávku přes Švýcarskou zátoku jsme se dostali na vranovskou pláž, odkud jsme pokračovali poblíž břehu kolem rekreačních chat až přírodní památce Orlí hnízdo, kde se nachází Eduardova skála a výhled na čerpací stanici pitné vody pro jižní část Třebíče. Odbočili jsme se na pole na turistickou cestu. Zde kromě vydatného deště ještě foukalo, takže jsme nepříjemně promrzli. Po pár kilometrech jsme se vrátili k přehradě přes přírodní památku Petrovy skály. Opět kolem rekreačních chat jsme pokračovali až do Chvalatic. Naposledy jsme odbočili z trasy a zaběhli se podívat k přírodní rezervaci Růžový vrch, ze které je vidět na poloostrov Babka. Pak už jsme jen totálně promočení a promrzlí doběhli do Bítova, kde jsme měli pauzu v autobusové zastávce, u které na nás čekala Klára.
Přes oběd naštěstí přestalo pršet a oteplilo se. Hned u Bítova jsme navštívili vyhlídku Čertice. Přeběhli jsme po mostě na druhý břeh Vranovské přehrady, kde jsme vystoupali na vyhlídku u předsunuté bašty zříceniny hradu Cornštejn, ke kterému jsme následně seběhli. Po mostě s výhledem na hrad Bítov jsme opět přeběhli na druhý břeh. Přes další vyhlídku jsme se dostali do rekreační oblastí Chmelnice, odkud jsme vyběhli do obce Oslnovice. Následovalo sbíhání zpátky do údolí k řece Dyji a k přírodní památce Bau. S výhledy z přírodní rezervace Podhradské skály jsme doběhli do Podhradí nad Dyjí, kde jsme již společně s Klárou navštívili zříceninu hradu Frejštejn. Protože předchozí odbočky na zajímavá místa trasu prodloužily, nyní jsme si ji trochu zkrátili po silnici. Dorazili jsme do přírodní rezervace Bílý kříž na Grázlovu vyhlídku. Následně jsme po stejnojmenné naučné stezce doběhli do Vratěnína, kde jsme den ukončili přímo na návsi u rybníku.
V sobotu ráno jsme vstávali o něco dříve, protože už před 5 hodinou začali k rybníku najíždět trhovci se stánky na jarmark. Dopolední úsek byl téměř celý plánovaný po silnici, takže jsem rozmáčené boty do terénu z předchozího dne nechal v autě a vzal si boty na silnici. Už od rána jsme měli nádherně jasno a krásné výhledy do Rakouska i na druhu stranu do Česka. U obce Písečné se k nám opět připojila Klára na kole a běžecky Jan Vedral, který s námi přespal už ve Vratěnínu a vždy přejel celý úsek vlastním autem dopředu a pak nám běžel nebo jel naproti. Přes Modletice a Nové Hobzí jsme dorazili do Janova, kde jsme si u splavu na Moravské Dyji dali polední přestávku. Chladné vody jsme využili ke zchlazení i k přeprání oblečení.
Odpolední úsek pokračoval už po turistické ještě pár kilometrů dál kolem Moravské Dyje. Přes obec Mutná jsme s Jirkou vystoupali k obřímu kostelu Panny Marie Bolestné známému také jako Montserrat. Při sbíhání po hlavní silnici do Slavonic se k nám připojila kamarádka Radka Křenová na kole. Ve Slavonicích jsme si dali krátkou pauzu na zmrzlinu, kdy jsme čekali, až k nám dojede i Klára. Poté se k nám ještě přidal Honza, který nám zatím doběhl naproti. Společně jsme pokračovali přes naučnou stezku Pohádkový les a Pevnostní muzeum Slavonice, kde se právě konala nějaká akce pro děti, až ke kaskádě rybníků. Poblíž archeologických vykopávek Pfaffenschlag jsme se vykoupali ve Spáleném rybníku. Potom už jen následovala cesta lesem a sbíhání po louce do Starého města pod Landštejnem, kde bylo domluvené přespání u fotbalového hřiště a možnost využít sprchy. Radka odjela domů a za Jirkou přijeli na chvíli rodiče s jeho manželkou Pavlínou Kadeřábkovou i synem. A protože odpolední úsek byl poměrně rychlý, využil jsem zbývající čas a šel jsem se s Honzou vykoupat do přírodního koupaliště a pak si na chvíli sednout do cyklokempu na limonádu.
Poslední noc jsem se skoro vůbec nevyspal. Byla velká vlhkost, voda se srážela a kapala ze střechy přímo vedle mého spacáku. A do toho mně byla nepříjemná zima a budily mě různé noční zvuky. Byl jsem tedy rád, když jsme v 7 ráno hodin opět vyběhli. Tentokrát s námi běžel už od začátku i Honza. Vzali jsme to přes židovský hřbitov, okolo přírodního koupaliště, kde jsme se byli předchozí den koupat a přes cyklokemp až k biatlonové střelnici. Ta se nachází přímo pod hrází vodní nádrže Landštejn, okolo které jsme vyběhli ke zřícenině hradu Landštějn. Tam se Honza otočil a běžel zpátky k autu. Přes les po turistické cestě až do obce Blato jsem tedy běžel jen s Jirkou. Za obcí Klášter, ve které stojí obrovský kostel Nejsvětější trojice, se k nám připojila opět Klára. A o pár kilometrů dále v lese i Honza na kole. Společně jsme pak všichni seběhli do Nové Bystřice, kde jsme si dali pauzu kousek od náměstí u rybníku Benešák. Během ní jsem šel s Honzou ochutnat místní zmrzlinu.
Po odpočinku jsem jen s Jirkou vyběhl z Nové Bystřice kolem golfového hřiště Mnich. Kousek za rybníkem Blanko se k nám opět přidala Radka Křenová, která přiběhla z Chlumu od Třeboně, kde nechala auto. Společně jsme pak kolem hranic a kamene republiky doběhli k nejsevernějšímu bodu Rakouska. Kolem Schullerova kamenu jsme se dostali ke Staňkovskému rybníku, který je nejdelším rybníkem v České republice. Jeho levý břeh tvoří přírodní hranici s Rakouskem. My jsme ale běželi po jeho pravém břehu, kde jsem se napíchl na větev a rozpáral si mé oblíbené běžecké kraťasy. Kousek od památníku lesní jednoty se k nám připojil běžecky Jirka a na kole Klára. V pětičlenné skupince jsme přes Staňkov doběhl ke Chlumu u Třeboně do kempu Hejtman, kde bylo domluvené další přespání. Zde zároveň skončila i moje čtyřdenní podpora, během které jsem uběhl 186 km. Po vykoupání v rybníku už jen následoval odvoz zpátky do Třebíče.
Děkuji Jirkovi, že jsem se mohl na těchto pár dní připojit, a že mi po celou dobu vezli věci v autě. Já jsem mu na oplátku ukázal mnoho míst poblíž tratě, které by sám pravděpodobně minul. Zároveň jsem si poprvé vyzkoušel, jaké to je několik dní běžet a jen řešit jídlo, pití a spaní. Doufám, že to Jirkovi vyjde a svůj Oběh Republiky úspěšně dokončí podle představ.
81 - 100 |
◄ 1 2 3 4 5 6 7 ► | 131 |
81 - 100 |
◄ 1 2 3 4 5 6 7 ► | 131 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |