| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
Spolek Off-limits.cz
Jsme třebíčská skupina sportovců a nadšenců, kteří se rádi věnují různým sportům. Zpočátku se jednalo hlavně o extrémní a adrenalinové sporty, ke kterým se postupně přidávaly další aktivity. Z obyčejné party kamarádů, která všechny činnosti ze začátku zveřejňovala za účelem zviditelnění, se stala nezisková organizace, později zapsaný spolek, umožňující ostatním, aby se těchto aktivit mohli zúčastňovat také.
Nápad
Náš Spolek Off-limits.cz vznikal celkem pomalu, ale jako "oficiální" vznik se dá považovat rok 2007, kdy Štěpán jedno pondělí v měsíci únoru brouzdal internetem a hledal nějaké informace o skocích z mostů na laně. Tehdy narazil na dvoje stránky, kde byly fotky, videa a texty o sportu, který se tam nazýval Swing Jump. U obou stránek se dalo říci, že si je vytvořily nějaké skupiny lidí, které se zabývaly extrémními sporty. Ale ani jedna z nich nebyla firma nebo společnost. Jednalo se pouze skupiny nadšenců, kteří se rozhodli své činnosti zveřejnit. A přesně v té chvíli ho napadlo, že o nás vytvoří také nějaké stránky!
Vznik
Swing Jump už jsme v té době provozovali asi rok na "našem" Třebíčském železničním mostě, slaňovat a lézt jsme chodili každou volnou chvíli a v plánu jsme měli další "šílenosti". S tvorbou internetových stránek už měl Štěpán několik let zkušeností, takže si říkal, že by taky mohl vytvořit stránky o nás a naší činnosti, kterou provádíme. Problém bohužel byl, že nemohl začít dělat na stránkách, aniž by je nepojmenoval. Jediná možnost byla pojmenovat naši partu kamarádů a od ní by pak vycházel název webových stránek. Asi si myslíte, že to bylo jednoduché, ale opak byl pravdou. Samozřejmě nás napadali různé názvy jako: Spiders, Yamakasi, X Team apod., ale to nebylo ono. Chtělo to něco originálního, něco co by nás dokonale vystihovalo. A tak po dlouhém úsilí konečně přišel Švára s nápadem Off-limits. Štěpánovi se to zamlouvalo, ale ostatním moc ne, protože tomuto slovu moc nerozuměli. Během dalšího měsíce ale nepřišel nikdo s ničím lepším, co by nás lépe vystihovalo, a tak vznikl team Off-limits. A od toho dne se dá mluvit o naší existenci. V létě 2012 jsme team přejmenovali na Off-limits.cz, aby hned z názvu bylo jasné, kde nás zájemci najdou. O další 2 roky později 22. srpna 2014 jsme náš team oficiálně povýšili na neziskovou organizaci Spolek Off-limits.cz.
Nejstarší vzpomínky
Přestože náš team vznikl až v roce 2007, naše akce probíhaly už dávno před tím. Již od 15 let, kdy Štěpán u dědy na půdě objevil staré lano na vytahování sena, začal s kamarády lézt po skalách a dělat velké houpačky. Samozřejmě jediný materiál, který jsme v té době měli, bylo to lano a pár kousků provazů. Za tuto dobu byl Štěpán velice vděčný, protože během ní se naučil s lanem docela improvizovat. Naučil se lanem nahrazovat sedací úvazek (sedák) i prsní úvazek (prsák) a karabiny. Jediné co nedokázal, byla slaňovací osma. Ale protože jsme se na slaňování velice těšili, tak musel něco vymyslet. Nakonec ji nahradil obyčejný železný prstenec ze železa. Sice to nebylo žádné plynulé slaňování, ale dalo se to.
Lezení bez jištění
Lezení po skalách byla naše nejoblíbenější aktivita, ale podle toho, co jsme tady popisovali za výbavu, tak Vám muselo dojít, že jištění by s tímto materiálem rozhodně jít nemělo. A měli byste téměř pravdu. Jediný způsob jištění byl, že jsme svázali dvě stará lana dohromady, aby byla delší, a dole jsme je zatížili nějakým těžkým kusem dřeva. Potom jsme okolo "hlavního lana", museli namotat "prusík" ze stejně tlustého provazu, jelikož nebylo žádné slabé lezecké lano, a začali jsme lézt. Žádná sranda to nebyla, protože jsme každý metr museli ten "prusík" posouvat a utahovat. Díky tomu, že byl uvázán ze stejně silného lana, museli jsme ho pořádně dotahovat, aby nás při případném pádu vůbec zachytil. Potom nás ještě uprostřed lana čekal přechod přes obří uzel (spojení dvou lan). Museli jsme si najít dobré místo na skále, úplně povolit "prusík", přetáhnout ho přes uzel, utáhnout a teprve až potom pokračovat v cestě. Protože tento způsob byl opravdu na nic, tak jsme ho přestali používat a spoléhali jen na naše ruce a nohy. Naše lezení po skalách probíhalo tak, že jsme po ní začali lézt a pokud jsme nespadli během tří metrů, tak už vůbec a téměř vždy s velikým napětím jsme ji zdolali. Tímto velice nebezpečným způsobem jsme vylézali i 15 m skály! Docela se asi teď divíte, že jsme tady ještě celí, to my také. Nyní, když se i my samotní podíváme na naše staré výkony, shodneme se, že už bychom si na ně asi netroufli. Asi už stárneme…
Konečně opravdová výbava
Zhruba ve stejné době, jak jsme začali podnikat naše nebezpečné kousky, začal Štěpán a několik jeho kamarádů chodit do Místní skupiny Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Třebíč (dále jen VZS), kde mimo jiné byl i výcvik s lezeckým materiálem. Tady se konečně naučil, jak správně používat lezeckou techniku a začal uvažovat, že by si taky něco takového pořídil. Bohužel v té době ještě neměl peníze, tak mu nezbývalo nic jiného, než čekat. A vyplatilo se to. Po pár letech mu rodiče dali nějaké peníze na jeho první výbavu. Starou "výbavu" uložil do krabice a ta je až do dnes na skříni. Od té doby jsme při našich akcích začali experimentovat a zvedat limity, protože už jsme se mohli pořádně jistit a tím pádem bylo sníženo nebezpečí úrazu.
Normální činnost
S novou výbavou jsme asi dva roky nejčastěji chodili na Výří skálu k Sokolí. Jediné, co jsme tam dělali, bylo slaňování, popř. trénování záchrany na laně. Jednou jsme ale vyrazili na skálu do Libušina údolí, protože ale byla moc šikmá a nechtělo se nám to zabalit a jít domů, tak kamarádi Štěpána přemluvili, ať jdeme zkusit slaňovat z Borovinského mostu. Jak jsme jednou slanili, tak jsme sem pak chodili celý rok. Občas jsme si i celý most vylezli po laně nahoru pomocí blokantů. Těch 40 výškových metrů ale nebyla žádná sranda. Ruce a nohy z toho pěkně bolely. Časem nás slaňování už přestávalo bavit, a tak jsme začali lézt po skalách (směrem nahoru). V Třebíči máme Lezeckou stěnu TJ Alpin Třebíč a tam jsme od roku 2005 začali chodilt celkem pravidelně.
Nechtěný objev Kienovy houpačky
Na této umělé stěně se Štěpán seznámil s dalšími dvěma kamarády, kterým slíbil, že až bude lepší počasí (bylo právě deštivé jaro), tak je vezme na Borovinský most slaňovat, protože to ještě nikdy nedělali. Po pár návštěvách starého známého mostu nás to tam začalo opět nudit, a tak Štěpán začal vymýšlet, jak si to tam vylepšit. Jednou, když jsme tam byli všichni, co jsme chodili pravidelně na stěnu, ho napadlo, že bychom mohli zkusit ten most napříč podlézt. Nikomu se to nechtělo testovat, a tak do toho šel první Štěpán. Na jedné straně mostu jsme pomocí osmy zřídili jištění a Štěpán se na dvojitém laně vydal po spodní straně mostu vstříc osudu. Samozřejmě si věřil, že to dá, ale i kdyby ne, tak si říkal, že se maximálně trochu proletí vzduchem v obří houpačce. Vydal se na cestu a hned po pár metrech zjistil, že to není žádná sranda. Jelikož všechny traverzy byly pod nánosem velmi starého prachu, který musel cestou ještě oprašovat, aby mu to na nich neuklouzlo, tak mu zhruba ve třech čtvrtinách mostu došly síly. Dal kamarádům signál, pustil se a Swing Jump byl na světě! Až o několik let později jsme zjistili, že jsme objevili již dávno objevenou Kienovu houpačku. V létě 2012 jsme tak veškeré naše akce Swing Jump přejmenovali na Kienova houpačka.
Zlepšování Kienovy houpačky
Od tohoto prvního neúspěšně úspěšného pokusu, jsme začali skákat postupně všichni. Podlézt celý most už nebyl žádný problém, protože traverzy byly od Štěpána očištěné, takže jsme mohli vesele hopsat z druhé strany. Časem ale naše lenost vyhrála a místo podlézaní mostu, jsme si raději pořídili 50 m tenkého lanka a hlavní lana jsme na druhé straně začali vytahovat. Naše skoky se také vyvíjely. Ze začátku jsme se pouštěli jen z rukou, časem už jsme stáli za zábradlím a skákali a postupně navyšovali příčky. Na "našem" Borovinském mostě už máme odzkoušené a splněné snad vše. Skáčeme z úplně vrchního zábradlí od kolejí. A co se týče typů skoků, tak nám nedělá problém skákat přivázání za sedák nebo za nohy, skákat po hlavě nebo po nohách a ti odvážnější skáčou dokonce salto dopředu nebo dozadu. Samostatná kategorie jsou skoky po slepu, které patří mezi nejzáživnější. Samozřejmě se snažíme vypilovat tyto skoky k dokonalosti, naučit se nějaké nové nebo zkoušet skákat i z dalších mostů, a proto doufám, že nás při tom nikdy nezklame technika a vše půjde podle plánu. Na Borovinském mostě jsme po několika letech začali skákat podélně pod mostem. Největší problém při tomto způsobu bylo vymyslet celý systém tak, aby se lano při skocích nedřelo o konstrukci mostu. To jsme elegantně vyřešili tím, že jsme pod most zavěsili kladku, která umožňuje využívat pružení celé délky hlavních lan. Více informací o tomto způsobu se dozvíte v sekce "Teorie" v článku Kienova houpačka (skákání z mostů na lanech). Mosty máme odzkoušené zatím jen tři: Borovinský most v Třebíči, Stropešínský most nad Dalešickou přehradou a zatím nejlepší Žďákovský most nad Orlickou přehradou, kde se skáče z 60 m a při každém skoku se letí volným pádem asi 30 m. Na Stropešínském mostě se nám zatím povedlo skákat na pěti houpačkách najednou a nebo stihnout 87 skoků za den. Také je to jediný most, ze kterého skáčeme z houpačky do vody. Mostů je samozřejmě více a naším cílem je skočit z každého. V roce 2013 jsme vyzkoušeli poprvé Rope Jumping, kdy jsme skákali ze 110m komínu ve slovenském Prešově, a od té doby se místo Kienovi houpačky stal naší primární aktivitou.
Lezení po skalách, lezeckých stěnách, bouldering
Lezení po skalách nás zajímalo již od mládí. Jak je psáno výše, tak nejprve jsme lezli po skalách bez jištění nebo jen s lanem spuštěným vedle nás. Po nákupu lezeckého materiálu jsme začali zdolávat těžší skály v okolí a lézt na Lezecké stěně TJ Alpin Třebíč. Prvních pár let jsme všichni lezli jen s horním jištěním, takže před každým lezením musel vždy někdo nejprve obejít skálu a z vrchu spustil lano, abychom následně mohli vůbec lézt. Jakmile jsme se ale po pár letech zdokonalili a nakoupili další materiál, začali jsme lézt s jištěním spodním tzv. na prvolezce. V dnešní době již máme dostatek materiálu a zkušeností, tak bez problému lezeme i více délkové cesty. Největší plán v této oblasti máme sbalit lezecký materiál a jet někam na delší dobu do zahraničí slézat pořádné skály.
Lezení na vysílače a komíny
Během léta 2006 Štěpán a Švára postupně zdolali dva komíny (120 m a 20 m) a dva vysílače. Do budoucna doufáme, že "dáme" všechny komíny a vysílače na okrese. V roce 2009 jsme objevili organizaci jménem Komínáři, kteří mohou oficiálně zdolávat komíny. Aby se kdokoli mohl stát Komínářem, tak musí absolvovat tři výstupy s již registrovaným členem. Doufám, že co nejdříve nějakého potkáme, abychom se také mohli stát členy. V roce 2013, kdy jsme podnikli poprvé Rope Jumping ze 110m komínu ve slovenském Prešově, jsme od hledání komínářů částečně ustoupili, protože na podobné akce je potřeba mít více povolení, než být jen jejich člen, a proto se pro nás stali nepotřebnými.
Potápění s přístrojem (Scuba Diving)
K potápění s přístrojem jsme se dostali také pomocí VZS kde jsme měli možnost výhodně získat základní kurz potápění P* CMAS. Tento kurz jsme úspěšně splnili a zahájili tak naši potápěčskou činnost. Po pár letech jsme se rozhodli k další postupu a začali si kvalifikace rozšiřovat o P** CMAS nebo Enriched Air Nitrox Diver. Protože kousek od Třebíče máme Dalešickou přehradou, můžeme se jezdit potápět kdykoli se nám chce. Čas od času zajedeme k nějakému zatopenému lomu, ve kterých bývá nejčistší voda. Výjimečně pokud je to možné jedeme se potápět k moři, kde jsou podmínky bezkonkurenčně nejlepší. Potápěčskou výbavu jsme si nejprve půjčovali od VZS, ale postupem času jsme si začali kupovat vlastní, abychom nebyli na nikom závislí.
Volné nádechové potápění (Freediving)
Jako skoro každý plavec jsme zkoušeli v bazénech plavat pod vodou a překonávali se, kdo nejdál doplave, popřípadě, kdo nejdéle pod vodou vydrží. Ve VZS jsme se naučili, jak lépe hospodařit se vzduchem a hlavně jsme měli možnost se potápět i na Dalešické přehradě, kde jsme zajišťovali první pomoc v Autokempu Wilsonka. Kdykoli to bylo možné, tak jsme si vzali ABC a vyrazili prozkoumat dno přehrady. Nejkrásnější potápění, stejně jako při potápění s přístrojem, bylo u moře kolem korálových útesů, kde máme rekord 18,1 m.
Ovládání plavidel, jíždění řek, rafting, canoing
Další činnost, kterou jsme se ve VZS naučili bylo ovládání plavidel na vodách stojatých i tekoucích. Naučili jsme se ovládat surfy, kánoe, kajaky, veslice, pramice, rafty, motorové čluny a bylo nám jedno, jestli jsou sklolaminátové, plastové nebo nafukovací. V tomto směru jsme získali kvalifikace Záchranář Hladinové služby VZS ČČK na stojatých vodách a na vodách divokých Záchranář na divoké vodě VZS ČČK. Díky těmto zkušenost občas vezmeme pár lodí, většinou kajaky nebo kánoe, a jedeme sjíždět nějakou řeku v ČR nebo zahraničí.
Cliff Diving, skoky do vody
Na začátku léta 2006 jsme díky členství ve VZS někteří začali dělat plavčíky v plaveckém areálu Polanka v Třebíči, kde se kromě 50 m bazénu a tobogánu nachází i skokanská věž s můstky ve výšce 3 m a 5 m. Tenkrát Šváru napadlo, že bychom mohli zkoušet různé skoky, protože klasické skákání po nohách nám již připadalo trapné. Celkem rychle jsme se naučili salto vzad (backflip) a ještě jiné skoky. Našim dalším cílem je vyzkoušet a naučit se i ostatní možné skoky nebo aspoň někde skočit z vyšší výšky než 5 m.
Cykloturistika, cestování na kolech
I když to není akční, mezi naše letní aktivity patří i cykloturistika. Není nad to se sbalit a na nějakou dobu vypadnout z domu a jen tak jezdit po světě a spát, kde se nám zachce. O prvním výletu bohužel nemáme záznam, ale druhý jsme podnikli na začátku léta 2008 po jižních Čechách. V létě 2013 se nám zase povedl další kousek, kdy se Štěpán a Švára vraceli z 8 denní cykloturistiky po jihovýchodní Moravě a poslední den ujeli 301 km z Beskyd až do Třebíče. O rok později v polovině srpna 2014 se Štěpánovi a Švárovi podařilo přejet celou Českou republiku na horských kolech na jeden zátah od nejzápadnější bodu u Aše k nejvýchodnějšímu bodu u Jablunkova v délce 614 km za 35 hodin a 5 minut. Švára se poté cykloturistice věnoval mnohem více, když několik let jezdil na kole po světě.
Horolezectví, vysokohorská turistika (VHT)
V létě roku 2008 se naše aktivity rozšířili o další oblast, horolezectví. Nikdo jsme s tím neměli žádné zkušenosti, ale přesto se nám to podařilo. Štěpán a Švára odjeli do francouzských alp do města Chamonix. Z něj úspěšně podnikli výstup na nejvyšší horu Evropy Mont Blanc (4810). O čtyři roky později (2012) oba společně s Vertikálou odjeli do ruského Kavkazu, kde dva týdny podnikali různé horské túry. Po kvalitní aklimatizaci na závěr zdolali nejvyšší horu Evropy Elbrus (5642).
Slackline, chození po pružném popruhu
Na jaře roku 2009 jsme koupili set na slackline (chození po pružném popruhu) a začali jsme trénovat. Výhoda tohoto sportu je, že je nenáročný na terén, proto můžeme trénovat skoro všude, kde rostou stromy nebo jsou nějaké sloupy. Fyzička na to také není potřeba, takže při tom můžeme relaxovat i po náročnějším dnu. Jediné co je potřeba mít vždy s sebou je pořádná dávka trpělivosti. Slackline se dá natáhnout na různé vzdálenosti, v různých výškách, nad různým povrchem a kromě pouhého chození lze provádět i různé triky jako třeba nástupy, figury, skoky atd., takže máme před sebou hodně tréninku. Momentálně přecházíme bez problému slackline délky 95 m včetně otoček. Zvládáme i chůzi pozpátku, náskoky na lajnu, nelézání na lajnu, stoupání i sedání na lajně a to vše bez opory.
Powerbocking (skákací boty)
Už v době kolem vzniku našeho teamu jsme občas zaslechli něco o skákacích botách a sportu Powerbocking. Věděli jsme, o co jde, ale nikdy jsme neměli příležitost si je odzkoušet. Na jaře 2010 se Štěpán seznámil s teamem Boty na skákání.cz, který se kromě různých adrenalinových aktivit specializuje na skákací boty. Stali se z nich přátelé a ti mu doporučili skákací boty 7LeagueBoot. Štěpán si je koupil a párkrát odzkoušel. Bylo mu řečeno, že i naprostý začátečník se na nich naučí do čtvrt hodiny. Přestože prvních pár minut si připadal, že na nich nejde dělat nic jiného než pomalu chodit, měli pravdu, protože po chvíli už sám začal skákat a od té doby ho to začalo bavit, čím dál víc. Boty párkrát půjčil kamarádům, a protože ty to začalo také bavit, boty si postupně dokoupili a teď už trénujeme různé pohyby a triky dohromady.
Extrémní závody
Ke konci roku 2010 se Štěpán společně se spolubojovníky z práce zúčastnil svého prvního extrémního závodu Krkomen 2010, který zvládnuli dobře a díky druhému místu postoupili na Winter Survival 2011. Při obou závodech bylo úkolem v průběhu dvou dnů a nocí cestoval po horách, plnit různé úkoly a přežít. Na začátku školního roku 2012 podnikl Štěpán se Švárou něco jiného, když se zúčastnili extrémního horského maratonu dvojic Beskydská sedmička 2012, při kterém trať dlouhou 92 km s převýšením 5430 m zdolali za 26 hodin 18 minut a 15 vteřin. Další závod, který si Štěpán přidal na podzim 2012 do programu, byl Highlander 2012, při kterém zdolal terénní běh na 1500 m, orientační běh na 6 km, jízdu na horském kole na 55 km, lezení několika cest a jízdu na kánoi na 1,5 km. I když jsou závody tohoto typu velice náročné jak na stránku fyzickou tak i psychickou, budeme se, pokud bude příležitost, dále zúčastňovat.
Paragliding (létání na padáku)
Na začátku roku 2011 jsme přijali pozvání našeho kamaráda Šícha Michala, že nám ukáže paragliding, a proto jsme přijeli na víkend do Benátek nad Jizerou. Celé sobotní odpoledne nás pak na Hodkovické hraně u Hodkovic nad Mohelkou učil, jak správně vzlétnout, řídit směr a následně poté bezpečně přistát. Ačkoli jsme si nejprve mysleli, že létání vysoko nad zemí bude adrenalinové, mýlili jsme se. Po úspěšném vzlétnutí a usazení do sedačky následoval velice klidný let, při kterém jsme místo očekávaného pocitu vzrušení, cítili jen uklidňující pocit, jako kdybychom letěli v létajícím křeslu. Každopádně to nic nezměnilo na tom, že tento sport nás velice zaujal, a jen co budou peníze a najdeme u nás na Vysočině nějaký vhodný kopec bez stromů a drátů, padák si také koupíme a budeme pokoušet gravitaci dále.
Stopování, jízda (cestování) stopem (s palcem nahoru)
V létě 2011 jsme podnikli cestu z České republiky do Skotska. Tam jsme tři týdny cestovali a poté se opět vrátili zpět. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdybychom to celé neabsolvovali stopem. Což znamená, že jsme pokaždé stáli někde u silnice s palcem nahoru a spoléhali, že nám někdo zastaví a sveze nás kousek dál. Nejprve jsme měli strach, že dva kluky nikdo nevezme. Ovšem hned po prvních úspěších jsme jeli téměř stejně rychle jako autobusem. A v případě, kdy se nám moc nedařilo, jsme se rozdělili, jeli samostatně a na nějakém místě jsme se opět potkali. Švára už před pár roky cestoval stopem o víkendech po Anglii, takže měl nějaké zkušenosti, ze kterých jsme ze začátku vycházeli. Stopování mělo úspěch, protože jsme začali stopovat kousek od domova a po měsíci jsme se stopem opět až domů vrátili. Celkově jsme za 25 dní urazili přes 5400 km po silnici, 330 km lodí, 220 km vlakem, 18 km na kole, spoustu km pěšky a pár km během.
Klusking (ježdění na klu-skách)
O vánocích 2011 si Leoš, Potty a Jirka pořídili klu-ski, na kterých hned začali trénovat sjezdy na různých sjezdovkách. Oproti klasickým lyžím je jízda na klu-skách daleko extrémnější, protože jsou velice nestabilní. Následující vánoce dostal klu-ski jako dárek Štěpán a hned po něm se klu-ski rozšířily téměř do celého teamu, když si je pořídili i Švára s Laděm, aby s ostatními mohli společně vyrážet na různé akce. Samozřejmě se nezůstalo jen u obyčejného ježdění po sjezdovkách, ale občas se vyráží i do terénu sjíždět různé cesty v lesích. A když jsou ideální sněhové podmínky, je jako bonus možná jízda za autem, která dodává Kluskingu úplně jiný rozměr.
Speleologie (jeskyňářství)
V lednu 2012 jsme podnikli s průvodci podzemní cestu Rudickým propadáním, které svou délkou 13 km patří k druhému nejdelšímu jeskynnímu systému v České republice. Ve střední části Moravského krasu u obce Rudice na Blanensku jsme sestoupili po žebřících do hloubky 112 m a následně jsme v podzemí podél Jedovnického potoka pozvolně klesali na vzdálenosti 2,5 km do hloubky 190 m do Rudického dómu, který se nachází přesně pod restaurací Trumberek v obci Rudice. Zde jsme se otočili a stejnou cestou jsme se vrátili zpět na povrch. Nejednalo se o žádnou turistickou atrakci, kde bychom nasedli na vláček a pouze se dívali doleva a doprava. Před vstupem jsme dostali speleologickou výbavu a celou cestu jsme absolvovali vlastními silami, včetně lezení přes žebříky, traverzování po lanech a plazení úzkou dlouhou chodbou. O půl roku později jsme se do Moravského krasu vrátili a společně s Adrenalin Junkies a domluvenými jeskyňáři jsme se podívali do jeskynní, které jsou veřejnosti nepřístupné. Na začátku listopadu 2012 jsme navštívili Znojemské podzemí, kterým nás provedl kámoš ze Znojma. Oproti přírodním jeskyním to byla pěkná změna. Teplota téměř dvojnásobná a hlavně žádné bahno.
Inspirace pro ostatní
Na začátku prázdnin 2012 se parta mladých lidí z okolí Bystřici nad Pernštejnem nechala inspirovat našimi akcemi a založila team Adrenalin Junkies. Tato parta, která ráda dělá různé šílenosti, posunuje svoje hranice a celkově žije život naplno. Náš team Off-limits.cz se s nimi setkal na akci 2012-07-07 - Dalešická přehrada - Stropešínský most - Kienova houpačka a od té doby jsme s nimi navázali spolupráci, založené na společných akcích a výměně zkušeností. V roce 2013 začala na Stropešínském mostě působit skupina Adrenalin Space z Jihlavy, která ovšem skoky dělá komerčně. O rok později kámoši z Brna založili Sakrblé project a začali na stejném mostě také pořádat skoky pro veřejnost. Na jaře 2014 se nám ozvala skupina Lucky Rope Swing, abychom jim vysvětlili nějaké technické věci, a od té doby samy skáčou na Živohošťském mostě na přehradě Slapy.
Jednokolka (Unicycle)
V říjnu 2012 jsme do teamu přibrali nového člena Zelníčka Zdeňka, jehož specialita je jízda na jednokolce. Protože nyní je tak plnohodnotným členem teamu, stává se i z jízdy na jednokolce další naše aktivita. Momentálně má jednokolku pouze Zdeněk, takže si ji musíme na akcích půjčovat. V našem zájmu si je, ale jednokokolek sehnat více, abychom mohli trénovat společně.
Veřejné akce, ukázky naší činnosti
Na začátku školního roku 2012 nás oslovila Třebíčská organizace BARÁK nízkoprahový klub, která pracuje s dětmi ze slabších sociálních rodin, jestli bychom jim nepřišli udělat ukázku našich aktivit. Velice rádi jsme souhlasili a na začátku října 2012 jsme do jejich programu přispěli ukázkou naší činnosti jako je Powerbocking (skákací boty), Slackline (chůze po lajně) a jízda na jednokolce. Veškeré aktivity si děti mohli i vyzkoušet. Od roku 2013 máme v plánu se sami ozývat organizátorům různých veřejných akcí, jestli by neměli o náš team a naše aktivity zájem.
Ledové lezení
Na začátku února 2013 Štěpán a Jirka poprvé zkusili ledové lezení na Ledové stěně Vír. Tento sport je velice blízký klasickému lezení, takže s naučením techniky lezení po ledu neměli problém. Oba dva zaujal, takže lze očekávat častější akce na ledu. Aby se ale tento sport mohl v teamu nadále provozovat, bude potřeba pořídit si vhodné vybavení a odpadlo tak nepříjemné půjčování od lidí, kteří ho mají.
Plavání pod ledem
Na konci února 2013 jsme společně s organizací Rescue Team Vysočina, o. s. podnikli Potápění pod ledem v Lomu Horní Cerekev. Za začátku se plavalo v neoprenech a nakonec šli pod led odvážlivci jen v plavkách. Při plavání bylo na výběr 5 děr na vzdálenosti 25 metrů. Celá akce byla jištěna z vody dvěma potápěči. Akce se zúčastnili i přátelé mimo náš team Off-limits.cz, kteří byli spokojeni, takže se pokusíme příští rok vše zopakovat. Pokud půjde vše podle plánu, tak se bude jednat o větší akci, která bude přístupná i širší veřejnosti.
Logo Off-limits.cz
Přesně šest let trvalo, než se nám podařilo vytvořit naše vlastní logo. Z toho jen pět let trvalo, než jsme si všichni sjednotili představy a rok trvalo samotné vytváření a dolaďovaní detailů. Za grafické zpracování děkujeme Martině Čermákové. Na nás už je jen logo vhodně využít a začít se s jeho pomocí prezentovat na různých akcích. Největší úspěch bude, když se dostane do podvědomí lidí a jen z loga budu jasné, že se jedná o náš team Off-limits.cz.
Ke stažení: Logo Off-limits.cz - vektorový formát • Ikona - Off-limits.cz
Reklamní bannery Off-limits.cz
Hned po dokončení loga následovala výroba reklamních bannerů. Zde musíme poděkovat Janu Pekovi z firmy Symbol Graphics, který se nám výrobu navrhl a později i uskutečnil. Logo jsme trochu upravili a nechali vyrobit jeden velký banner 3,7 m x 1,5 m a dva menší bannery 2,5 m x 1,0 m. Pokud nyní vyrazíme na nějakou větší akci, už budeme nepřehlédnutelní.
Rope Jumping
V červenci 2013 jsme společně s teamem Adrenalin Junkies a slovenským teamem Suffering Guys podnikli poprvé Rope Jumping ze 110m komínu ve slovenském Prešově. Oproti Kienově houpačce se zde hlavně jedná o dlouhý volný pád, který následně absorbují statická lana napnutá mezi komínem a zemí. V našem případě byl volný pád dlouhý přibližně 60 m. Tímto kouskem jsme pravděpodobně překonali Česko Slovenský rekord a posunuli se tak na mezinárodní úroveň.
Suspension (věšení na háky za kůži)
Když jsme v létě 2013 byli skákat z komína ve slovenském Prešově, pomáhal nám slovenský team Suffering Guys, který se hlavně specializuje na Suspension neboli věšení na háky za kůži, známý z indiánských tradic jako Tanec slunce. Hned na místě se nechal pověsit Láďa. A protože ho tento rituál zaujal, nakoupil si nebo vyrobil svoji vlastní výbavu, pomocí které začal od podzimu 2013 věšet lidi i u nás v Třebíči. Jednu z prvních akcí s naším teamem jsme podnikli na Kostelíčku v Třebíči, kde jsme pověsili Šváru. Čas od času se najde další zájemce, kterého milerádi pověsíme. Mnoho z nás by to rádo také vyzkoušelo, ale strach z bolesti je silný.
Dlouhé běhy, utramaratony, ultratraily, zkrátka ultrasport
Náš předseda a nejaktivnější člen Štěpán našel zálibu v běhání dlouhých vzdáleností. Je celkem běžné, že ráno vyběhne a večer po několika desítkách kilometrů přiběhne spokojeně zpátky. Jeho značnou výhodou je, že se téměř neunavuje, takže druhý den může pokračovat. Největšími úspěchy jsou v řádu stovek kilometrů dlouhé běhy. Zatím největší výkon ukázal o Velikonocích 2019 při 1035 km dlouhém běhu přes celou Slovenskou a Českou republiku z východu na západ, který zvládl za 238 hodin s pouhou 1,5 hodinou spánku denně. Kromě běhání má rád i ostatní vytrvalostí sporty. Na konci prázdnin 2017 přejel na kole 606 km přes celou Českou republiku pod 24 hodin od nejzápadnější bodu u Aše k nejvýchodnějšímu bodu u Jablunkova. Na začátku léta 2018 přeplaval 42 km dlouhé Slapy, které jsou druhou nejdelší přehradou ČR. Zbytek spolku a rodina je mu oporou, když ho při těchto výkonech doprovází.
Založení Spolku Off-limits.cz
Dnes 22. srpna 2014 jsme náš team oficiálně povýšili na neziskovou organizaci Spolek Off-limits.cz.
Kolem napříč kontinenty
V sobotu 10. října 2015 vyrazil na svou cestu Švára, spoluzakladatel a hlavní člen Off-limits.cz, aby v průběhu dvou let na kole objel svět přes všechny kontinenty.
Nakonec musel cestu zkrátit a domů se vrátil přesně po roce, během kterého projel celou Afriku a část Evropy i Kanady.
Na jaře 2018 obnovil své plány a opět vyrazil na kole dokončit svou cestu. Během následujících dvou let procestoval východní Evropu, jižní Asii, Austrálii, Nový Zéland a část Jižní Ameriky. V dubnu 2020 musel bohužel kvůli celosvětové pandemii koronaviru nečekaně ukončit svoji cestu a z Peru se letecky vrátil domů.
Vícedenní běhy (fastpacking)
V roce 2022 přidal Štěpán ke svým aktivitám i fastpacking, což jsou vícedenní běhy s přespáváním v přírodě s minimálním množství nesené výbavy. Díky svým mnohaletým zkušenostem s dlouhými běhy si doplnil výbavu o věci na spaní a občas vyráží na několik dní do přírody, kdy si vše nese na zádech a přespává v přírodě. Samozřejmě kvůli vyšší hmotnosti vybavení, která se může pohybovat až do 7 kg, už je běh náročnější i pomalejší a spíše připomíná indiánský běh, který je kombinací právě běhu a chůze. Díky spaní v přírodě přímo na trati má ovšem čas celý den, takže toho stihne urazit stejné množství, jako při klasickém jednodenním běhání, kdy musí ještě cestovat z domu do dané lokality a zpět.
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2023 |