Ty to pořád nechápeš. Mamka si to myslela, protože to tak možná vypadalo, a já jsem s ní jako souhlasil. Ty jsi to samozřejmě slyšel a teď si to pořád myslíš.
Tak jinak. Hodně lidí (kluků i holek) mi říkalo, že byla škoda, že jsem šel do armády, protože v těch delších vlasech jsem vypadal líp. PS: Nebyli to jen kamarádi, ale i lidi, které jsem nově poznal. Takže už toho nech, já tě tady taky neotravuju.

Jo a já jsem snědl psa.

Jasný, ale většinou si ktěm rohlíkům taky něco vezmu. A já jím pořád něco...

Klidně nás prašti, ale k ničemu to nebude

MY SE TOTIŽ NEDOHODNEME...a ničem...

Jo, jasný, budem se tady trumfovat, kdo toho sní víc, proč ne...

Tomáš: nic moc, prostě...5rohlíků není moc...

Jinak vás patří oba dva praštit něším tvrdým po hlavě, abyste se vzpamatovali...

Že když máš hlad, sníš jen 5 rohlíků.

Já se taky pochlubím: Já jich sním 10. A rekord mám 16 chlebů na svačinu nebo 12 hotdogů.

No právě, že si o všem myslíš své a nenecháš si poradit. VŮBEC V NIČEM, i když je to někdy to lepší řešení.

Co nic moc?

Tommas: To by mě zajímalo, kde jsi vzal, že jsem si je nemyl...No vlastně vím. To by ses mi, ale musel pořád plazit za zadkem, abys mohl něco vědět. A taky, já jsem bydlel doma v bytě a ty na zahradě, takže jsme se viděli, tak maximálně hodinu denně. A že něco takového říkala mamka, vím, ale jestli sis nevšiml, tak já takovýhle věci ignoruji, abych měl klid. Bohužel někteří lidi toto berou jako souhlas...

Tomáš: hm, nic moc...