| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Volné Potápění Bruslení Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
Nordické (dálkové) bruslení
Nordické bruslení je dálkové, zimní bruslení na přírodním ledu, pocházející ze severských zemí, na nordických bruslích a v běžkařských botách s volnou patou. Bruslení, obzvláště pak rychlobruslení, je nejrychlejší sport vůbec, při kterém se sportovec pohybuje pouze vlastními silami, a to rychlostí až 60 km/h. Je potřeba rozlišovat nordické bruslení a obyčejné bruslení. Nordické bruslení není jen o tom, nazout brusle a jít bruslit. Je potřeba vlastnit správné vybavení a umět ho používat. Zároveň se jedná o znalosti tvorby ledu, zamrzání vodních toků, vlastnosti ledu, nebezpečných míst, pohybu po zamrzlých plochách a především dovednosti (vlastní) záchrany. Pro bezpečné bruslení jedné osoby se mezi nordickými bruslaři považuje led o tloušťce 5 cm, který může mít nosnost až 250 kg. Obvykle veřejně uváděná hodnota 15 cm je extrémně naddimenzovaná, protože nosnost takového ledu může být více než 2 t a unese tak i auto.
Bruslení je jízda po vodě (aquaplaning)
Zní to zvláště, ale opravdu se nebruslí po ledu, ale po vodě. Led má totiž určitou teplotu tání, při které se začne rozpouštět na vodu. S rostoucím tlakem, tento bod tání klesá. Pokud tedy bruslař stojí na ostrých nožích bruslí, které mají oproti botám několikanásobně menší styčnou plochu, vytváří na led v místě kontaktu stejným poměrem zvýšený tlak. Tento tlak je tak obrovský, že bod tání ledu se dostává pod bod mrazu, a proto led pod bruslí taje a mění se na vodu. Tento jev se ještě zvyšuje, když se při pohybu přenáší váha z jedné brusle na druhou. K tání ledu pod bruslí přispívá i tření brusle o led, při kterém vzniká teplo. Díky tomu brusle vlastně neklouže po ledu, ale po tenké (1 - 3 µm) vrstvičce vody. Jakmile brusle místo opustí, tlak se okamžitě vrátí na původní (nižší) hodnotu a voda opětovně zmrzne v led. Bruslař tedy doslova klouže po vodě (aquaplaning).
Bruslit lze již po 3 cm tlustém (silném) ledu
Nejkvalitnější je černý led bez jakýchkoliv nečistot, bublin nebo sněhu, teplota okolí je pod bodem mrazu a nesvítí na něj slunce. Takovýto led má koeficient kvality 10. Pokud je kvalita ledu horší, snižuje se koeficient kvality a tím i jeho nosnost (voda má 0). Protože tloušťka ledu je ve vzorci umocněna, nosnost ledu stoupá i klesá exponenciálně úměrně k jeho tloušťce. O nosnosti ledu o tloušťce kolem 3 cm tak doslova rozhodují milimetry. Pro bruslení dospělé osoby (80 kg) ovšem opravdu stačí minimální tloušťka černého ledu 3 cm. Pokud je teplota vzduchu nad nulou, koeficient kvality ledu rychle klesá. Osobně doporučuji při bruslení v období oblev (teplota nad nulou), pokud ještě led nešustí, počítat preventivně s polovičním koeficientem kvality ledu.
Výpočet nosnosti ledu
V roce 1971 vyvinul v Kanadě odborník na ledové inženýrství G. L. Gold rovnici používanou pro výpočet bezpečné tloušťky ledu pro zatížení vozidly. Hmotnost (zatížení), kterou unese 1 m2 ledu, ležícího na vodní hladině, se proto od té doby počítá podle Goldsova vzorce (Gold's formula).
P = Ah2P - nosnost ledu na ploše 1 m2 [kg]
A - koeficient kvality ledu (0 - 10)
h - tloušťka ledu [cm]
| Tloušťka ledu [cm] |
Maximální nosnost ledu [kg] |
|---|---|
| 1 | 10 |
| 2 | 40 |
| 3 | 90 |
| 4 | 160 |
| 5 | 250 |
| 7 | 490 |
| 10 | 1 000 |
| 15 | 2 250 |
| 20 | 4 000 |
| 25 | 6 250 |
| 30 | 9 000 |
| 40 | 16 000 |
| 50 | 25 000 |
Místo měření tloušťky ledu a výpočtu jeho nosnosti je efektivnější testovat jeho pevnost
Z mých vlastních zkušeností můžu říct, že zjišťování nebo měření tloušťky ledu a následné počítání, jakou má nosnost, je naprosto zbytečná činnost. První problém je, že abychom změřili jeho tloušťku, musíme na led nastoupit a měřit dál od břehu, protože u břehu je led nejslabší. Tím už vzniká určité riziko. Protože led má proměnlivou tloušťku, musel by se měřit na každém místě bruslení. Téměř nikdo nemá nástroje (šroub do ledu) na měření. Pokud už se někomu podaří do ledu udělat díru, odhadovat jeho tloušťku je velice nepřesné. Nosnost ledu při určité tloušťce se obecně počítá pro kvalitně zmrzlý led. Pokud je obleva, stejně tlustý led má i mnohonásobně nižší nosnost. V tomto případě je jeho tloušťka naprosto zbytečný údaj.
Při jakémkoli pohybu, respektive bruslení, po přírodním ledu je nejdůležitější mít vždy na krku vyprošťovací bodce kvůli vlastní sebezáchraně a při první jízdě neustále provádět testování pevnosti ledu průzkumnou tyčí. Je to mnohonásobně rychlejší a efektivnější než měření tloušťky ledu a následné počítání jeho nosnosti. Testování ledu lze totiž provádět přímo při bruslení, a hlavně není potřeba vůbec řešit o jaký typ ledu se jedná, jak je tlustý a jaká je teplota. Pokud do ledu udeříme maximální silou a neuděláme díru skrz, vždy nás totiž unese. Každý další úder do stejného místa bez proražení ledu znamená bezpečnou pevnost pro další osobu. Pevnost ledu se nikdy neověřuje házením kamenů. Kameny totiž na pevném ledu zůstanou, přimrznou a pak vytváří nebezpečnou překážku při bruslení.
Led musí ležet na vodní hladině
Je velmi důležité zdůraznit, že led má nosnost, pouze když leží na vodní hladině. Pokud pod ledem hladina klesne, led se sám vlastní vahou propadne. Pokud pod ledem zůstane nějaký vzduch, je to způsobeno podepřením ledu v trhlině nebo nějakým předmětem, kdy se led zlomí a zůstane šikmo opřený. V tomto případě má ovšem led téměř nulovou nosnost a bruslaře rozhodně neudrží. Naštěstí lze takovýto led jednoduše zjistit, když se do něj zaťuká a ozve se vyloženě dutý zvuk.
Zatížení ledu musí být krátkodobé
Výpočet nosnosti ledu platí při krátkodobém zatížení. To je splněno při bruslení, protože bruslař se po ledové ploše pohybuje a zatížení v daném místě je pouze okamžité. V případě, že se bruslař zastaví, nebo se na led někdo postaví, zatížení se v daném místě začne zvyšovat s přibývajícím časem (tzv. impuls síly). Pokud je led dostatečně pevný, nedojde k velkému prohnutí a dlouhodobé zatížení se nijak neprojeví. Pokud je ovšem led slabý nebo nekvalitní, dojde k prohnutí, které se s přibývajícím časem bude zvětšovat, až led praskne. Na slabém a nekvalitním ledu je proto důležité být stále v pohybu a nezůstávat dlouho na stejném místě. Ze stejného důvodu je bruslení po ledu bezpečnější než chůze. Pro snadnější pochopení se na to lze dívat naopak. Pokud by se bruslař pohyboval extrémní rychlostí, jednalo by se spíše o létání než o bruslení a ledovou plochu by tak téměř vůbec nezatěžoval.
Dynamické zatížení vytváří v ledu vlny
Toto se týká hlavně jízdy vozidel po ledu. Pokud se vozidlo pohybuje pomalejší rychlostí, z předchozích informací víme, že zatížení ledu bude větší, než kdyby jelo rychle. Při pomalé jízdě se proto pod vozidlem vytvoří prohyb ledu (vana). Při následném pohybu vozidla se toto prohnutí ledu pohybuje společně s vozidlem a vytváří v ledu vlny. Rychlost těchto vln je závislá na rychlosti vozidla, kvalitě i tloušťce ledu, hloubce vody a vzdálenosti od břehu. Pokud bude rychlost ledových vln stejná jako rychlost vozidla, prohnutí a napětí v ledu zesílí podobně jako rezonance v oscilačním systému. Další problém vzniká u břehů, kde se ledové vlny odrážejí a mohou se vracet zpátky k vozidlu, což opětovně zvětšuje napětí v ledu. Při příliš velkém nárůstu napětí se led může rozpadnout.
Tvorba ledu a jeho typy a barvy
Při mrznutí (teplota pod nulou) se ve vodě začne tvořit led tím, že se krystaly ledu seskupují do šestiboké krystalické mřížky. Čím menší a pozvolnější mráz je a na vodní hladinu nepůsobí žádné další vlivy, tím dokonaleji se mřížka vytvaruje. Naopak při oblevě se krystalická mřížka ledu začne samovolně rozpadat na ledové krystaly.
Světelný paprsek se na rozhraní ledu a vzduchu láme a rozkládá na všechny složky barevného spektra jako duha. Protože v ledu se světlo šíří všemi směry, v každé plynové bublině se všechny složky barevného spektra navzájem překrývají a tím vzniká bílá barva bubliny.
Stejný efekt platí i ve sněhu, který je tvořen ledovými vločkami a vzduchem. Ve sněhu je ovšem mnohem více rozhraní ledu a vzduchu, proto je sníh úplně bílý.
Modrý led
Při pronikání světla ledem se absorbuje červená složka světelného spektra. Čím tlustší led je, tím více se proto jeví jako modrý. Tento efekt je nejlépe vidět u ledovců nebo silně zamrzlých jezer a moří. Někdy to může být vidět i u různých ledopádů, kde led neustále roste. Pokud je led namodralý, je to známka, že led je opravdu hodně tlustý a objemný. Modrá barva ovšem neříká nic o jeho typu, kvalitě a následné pevnosti.
Černoled - Černý, čirý, skleněný nebo průhledný led
Pokud je dlouhodobě slabý mráz a nefouká vítr, pomalé mrznutí vody způsobí, že se krystalická mřížka ledu vytvoří pomaleji. Při její tvorbě je mnohem více času, aby se z vody vytlačily přebytečné nečistoty včetně rozpuštěných plynů. Tím se vytvoří led bez jakékoli příměsi, který je průzračný jako sklo - tzv. černý led. Nevýhodou je, že právě kvůli jeho průhlednosti je velice obtížné určit, jak je tlustý. Na černém ledu je proto velice důležité testovat led průzkumnou tyčí a bruslit okolo prasklin, které jeho tloušťku vizuálně zobrazí.
Barva ledu
Barva černého ledu je ve skutečnosti žádná. Je průhledný jako sklo, takže je vidět to, co je za ním. A protože pod přírodním ledem je většinou tmavá voda, je vidět také jen tmavá (černá) barvu. Pouze u břehů nebo v mělčinách, kde je ještě světlo, je krásně vidět dno.
Typ ledu
Černý led je nejkvalitnější typ ledu, který má největší pevnost. Ve vzorci pro výpočet nosnosti se počítá s koeficientem kvality 10. Díky jeho tvrdosti i nejlépe vede zvuky, takže při bruslení po tenkém ledu vydává výborně slyšitelné tóny různých výšek.
Obleva - Jehličkový led (candle ice)
Pokud je černý led opravdu černý, při slunečním světle více absorbuje sluneční paprsky. To má za následek jeho rychlejší tání. I když černý led taje, má stále relativně vysokou tvrdost a lze po něm uspokojivě bruslit, ale jeho pevnost se může neočekávaně a velice rychle snížit.
Bohužel díky jeho perfektní šestiboké krystalické mřížce se při určité teplotě začne rozpadat na šestiboké jehlany (jehličkový led - candle ice). Tyto jehličky mají extrémně špatnou soudržnost, takže se pod bruslařem může kdykoli led rozpadnout. Pokud přes noc při teplotách pod nulou jehličkový led zmrzne, jehličky se opětovně spojí do pevné krystalické mřížky a jeho pevnost se obnoví. Při následné oblevě se ovšem jehličky opětovně objeví na svých místech. Černý led je proto v době oblev nejzrádnějším typem ledu a je velice důležité ho umět zavčas rozpoznat.
Rozpoznat jehličkový led je ovšem poměrně složité. Oproti černému ledu je kvůli rozpadající se mřížce matný a neprůhledný. Jeho povrch připomíná semiš nebo mech a bruslení po něm je nepřirozeně tiché. Jakmile se teplota dostane nad nulu, začíná se na jehličkovém ledu celoplošně díky prosakování velice rychle tvořit tenká vrstva vody. Na testování jehličkového ledu je nejefektivnější průzkumná tyč s ostrým hrotem, která lépe prochází rozpadající se krystalickou mřížkou. Pokud se při bruslení po jehličkovém ledu začne ozývat šustivý zvuk, kdy se o sebe jednotlivé jehličky třou, většinou už bývá led na pokraji své nosnosti.
Ukázková videa
- Led rozpadlý na ledové jehličky
- Led rozpadlý na ledové jehličky
- Led rozpadlý na ledové jehličky v bazénu
Šedý nebo světlý led
Pokud led zamrzne příliš rychle, při větru nebo slabém sněžení, v ledu zůstanou zamrzlé malinkaté bublinky vzduchu. Tento typ ledu je nejčastější.
Barva ledu
Každá bublina má bílou barvu, takže čím více je v ledu bublin, tím více je led světlejší (přechází z černé nebo průhledné do bílé).
Typ ledu
Ačkoli jsou v ledu malinkaté bublinky, stále se jedná o velice pevný a tvrdý led. Obrovská výhoda bílých bublin je, že je dobře vidět tloušťka ledu.
Obleva - Dlaždicový led
Světlejší odstín ledu má za následek, lepší odolnost vůči světlu. Pokud se ovšem led nahřeje, začne se rozpadat na dlaždice. Dlaždice při bruslení vydávají šustivý zvuk, protože se o sebe třou a proniká mezi nimi voda. V této chvíli už má led extrémně nízkou pevnost. Pokud přijde mráz, dlaždice se opětovně zpevní. Při další oblevě se dlaždice opět objeví na původních místech. Dlaždice jsou různých tvarů i velikostí a jsou v ledu naštěstí dobře vidět.
Sněholed - Sněžný nebo bílý led
Pokud mrzne a do vody sněží, sníh se mění v sněhovou břečku, která následně zmrzne ve sněholed.
Barva ledu
Protože sníh je bílý, bílá barva mu zůstane i po zmrznutí ve sněholed.
Typ ledu
Sněholed je přesycený vzduchem, proto má velice nízkou pevnost. Oproti černému ledu unese asi jen polovinu. Zároveň je přes neprůhlednou bílou barvu nemožné rozpoznat jeho tloušťku. Vzduch dále způsobuje jeho měkkost a hlubší zařezávání bruslí. Jedná se o nejhorší typ ledu.
Obleva
Bílá barva ledu má ovšem nejlepší odolnost vůči slunečním paprskům. Tato výhoda je bohužel velice pomíjivá, protože jakmile se sněholed vlivem teploty zahřeje, změkne natolik, že se brusle začnou zařezávat jako do másla. S tím se spojuje i jeho extrémně nízká pevnost, která nejde ani dobře ověřit, protože led se vlastně mění v měkkou sněhovou břečku.
Změna barvy
Pokud se během dne začne barva ledu měnit, většinou při pohledu do dálky, znamená to, že led změknul a jeho povrch je mokrý. Vytváří se tím lesklá plocha, která zrcadlí oblohu. Když je zataženo, led bude šedý. Pokud je jasno, led zmodrá. V tomto případě nemá modrá barva nic společného s tloušťkou ledu, protože ve skutečnosti se nedíváme do ledu, ale na oblohu.
Mix ledu
S postupem času, jak přírodní led roste, bývá téměř vždy složený ze všech typů ledu. Dole se většinou nachází černý led a nahoře sněholed. V tomto případě až sněholed odtaje, odkryje pevný led, na kterém lze po zmrznutí při jeho dostatečné tloušťce opět dobře bruslit.
Led vždy plave na vodní hladině
Většina látek s klesající teplotou zvyšuje svoji hustotu, a tudíž zmenšuje svůj objem. U vody je to trochu jinak kvůli její anomálii. S klesající teplotou vody se také zvyšuje její hustota a zmenšuje objem. Ovšem jen do teploty 4 °C, kdy má voda nejvyšší hustotu a zároveň nejmenší objem. Takováto voda je vždy u dna, kde zimu přežívají vodní živočichové.
Pokud se ale voda bude dále ochlazovat, začne se v ní tvořit šestiboká krystalická mřížka a hustota vody se začne rychle snižovat a objem naopak zvyšovat. Při dosáhnutí 0 °C se voda přemění na led, který má o 9 % nižší hustotu i o 9 % větší objem než voda. To je důvod proč zmrzlá voda trhá objekty, ve kterých je uzavřena a zároveň proč se led tvoří na hladině vody.
Pokud se led bude dále ochlazovat (zvyšovat záporná teplota), led začne svoji hustotu naopak zvyšovat a svůj objem zmenšovat. Hustota ledu se ovšem nikdy nedostane pod hustotu vody. To je důvod, proč led za jakékoli teploty bude vždy plavat na vodní hladině. Díky tomu led narůstá zespoda, kde je teplota 0 stupňů. Výjimka jsou tzv. náledě.
Zamrzání vodních toků
Čím menší je vodní plocha, tím rychleji se ochlazuje i zamrzá. Samozřejmě to platí naopak. Na první bruslení proto bývají vhodné malé rybníky.
Vítr rychleji odebírá teplo z vody. Při prvních mrazech proto urychluje chladnutí vody. Když už je ale voda ochlazena na teplotu mrznutí (0 stupňů), vítr naopak rozbíjí krystalickou mřížku a mrznutí zpomaluje.
Obecně se uvádí, že tekoucí voda zamrzá pomaleji než voda stojatá. Ovšem, co je voda stojatá, a co tekoucí? Řeka nebo potok, které tečou před očima, jsou voda tekoucí. Tam se opravdu bude led vytvářet nejprve na větších plochách, kde je voda pomalejší, a naopak na přítoku zmrzne až v silných mrazech.
Jenže co takové přehrady a vodní nádrže, které jsou postaveny na vodních tocích? Zde zamrzání probíhá právě naopak. Led se začíná tvořit na přítoku, a naopak u hráze led bývá jen za opravdu silných nebo dlouhodobých mrazů. Může za to velká plocha a vítr. Přehradní nádrže jsou většinou budovány v údolí, kde na přítoku je údolí úzké, a naopak u hráze široké. Na přítoku je proto vodní plocha malá a schovaná v údolí, takže se rychleji ochladí a méně zde fouká. Naopak u hráze je vodní plocha obrovská a více zde fouká, takže trvá déle, než se voda ochladí, a ještě zde vítr rozbíjí při mrznutí krystalickou mřížku.
U břehu je led nejslabší
První led se vždy začíná tvořit od břehu a postupně se šíří po vodní hladině. Další zesilování ledu ovšem probíhá už mimo břeh. Břehy totiž drží naakumulované teplo od slunečních paprsků, které led rozpouští, a také je tam velmi mělko, takže ani nemá kam růst. Pokud se tedy u břehu led láme, neznamená to, že je led slabý. Vždy je potřeba tloušťku ledu měřit až několik metrů od břehu (například z mola), kde už led není břehem ovlivněn. Stejný problém s roztáváním ledu způsobují jakékoli předměty, které se přímo ledu dotýkají (rostliny, kameny, stromy, konstrukce).
Tloušťku ledu u břehu negativně ovlivňuje i stoupající nebo klesající vodní hladina. Pokud hladina stoupá, kolem břehu je buď voda nebo nový, slabý led. Pokud hladina klesá, led se láme, zůstává ležet na dně a vytváří někdy i několikametrové, ale hlavě šikmé pásy ledu směrem do koryta. Oba případy vytváří nebezpečná místa hlavně pro nástup nebo výstup z ledu. Zbývající část ledové plochy měnící se hladina ovlivňuje zanedbatelně. Důležité je také brát v potaz, že na některých vodních nádržích se hladina může pohybovat až několik centimetrů za den, takže při výstupu můžou být podmínky jiné než při nástupu.
Výjimka jsou tzv. náledě
Náledě vznikají, když se na již zmrzlou hladinu u břehu nalévá další voda, která na povrchu přimrzá a led tím zesiluje. Tvoří se pak několik metrů široké a velice dlouhé pásy pevného ledu kolem břehu, které jsou pevnější než zbytek ledu. Tyto pásy jsou ideální na projíždění špatných úseků nebo na turistiku kolem břehu, když je obleva. Většinou mají světlou barvu a jsou hladší než zbytek ledu.
Praskání a lámání ledu, tvorba prasklin, trhlin a puklin
Praskání ledu téměř každého napoprvé vyděsí. Ve skutečnosti je zvuk praskání jedna z nejlepších pasivních kontrol, jak pevný led se pod bruslařem nachází. Praskání ledu lze vnímat jako promlouvání ledu, kdy vám říká, jak kvalitní je. Hlasité hluboké rány značí, že led je až moc tlustý. Když se výška zvuku praskání začne zvyšovat (tzv. led zpívá), značí to tenký led.
Praskliny v ledu vznikají působením sil (tlaku). Ačkoli je led tvrdý a křehký, tak má i určitou pružnost. Pro lepší pochopení je lepší led vnímat jako ledovou fólii s mírnou pružností, která leží na vodní hladině. Při působení sil se led nejprve mírně ohne a až po překročení určité hranice praskne. Tato hranice je tak malá, že ohýbání ledu lze zahlédnout jen při správných úhlech. Působící síly můžou být vnější nebo vnitřní.
Vnější síly
Vnější síly působící na led jsou asi nejznámější. Například pokud bruslař vstoupí na led, jeho hmotnost působí na led kolmo dolů. Čím je led slabší, tím více se prohne. Pokud se překročí určitá hranice, v ledu se začnou tvořit praskliny. Pokud se zatížení ještě zvýší, led praskne úplně. Kromě bruslaře, vnější síly vytváří všechny předměty, které na ledu leží, např. kmen dále pak proud vody nebo třeba i vítr.
Pro bruslaře (80 kg) je důležité rozeznat několik druhů prasklin, které můžou vniknout na pevném, kvalitním ledu:
- Při mírném prohnutí se v ledu (tloušťka nad 4 cm) vytvoří jedna dlouhá prasklina, která může měřit i několik desítek metrů a nemá žádný vliv na jeho nosnost.
- Pokud se led (tloušťka kolem 4 cm) prohne ještě více, v ledu se za bruslařem začnou objevovat praskliny ve tvaru X, Y nebo ptačí stopy, které vycházejí z jednoho místa (většinou odraz brusle). Toto praskání je dobře slyšet a většinu lidí vyděsí, ačkoli na nosnost ledu má minimální vliv a může se na něm bruslit opakovaně.
- Při dalším prohnutí ledu (tloušťka mezi 4 cm až 3 cm) se za bruslařem začnou objevovat dlouhé praskliny, přes které napříč prochází praskliny kratší (tvar antény nebo polovičního žebříku). Tyto praskliny značí přetížený led, který už nemá původní nosnost. Při dalším projetí stejného místa nebo při zastavení hrozí proboření do ledu.
- Při ještě větším prohnutí ledu (tloušťka kolem 3 cm) se za bruslařem začnou objevovat dlouhé dvojité praskliny (za každou nohou jedna), které jsou spojeny napříč krátkými prasklinami (tvar celého žebříku - tzv. žebřík k vodníkovi). Tyto praskliny značí silně přetížený led, který už je na hranici své nosnosti. Při dalším projetí stejného místa nebo při zastavení je velká šance na proboření do ledu.
- Pokud se pod nebo okolo bruslaře začnou tvořit kruhové praskliny ve tvaru pavučiny, znamená to už hroutící se led (do 3 s se proboří) a je po třeba hned zalehnout, aby se váha těla rozložila na větší plochu.
- Velmi nebezpečné jsou "živé" praskliny nebo konce ledových ploch, které oddělují celou plochu ledu (kry) a vytéká z nich voda. Tyto praskliny znemožňují zapření obou stran ledu o sebe a v případě přiblížení k jejich okraji, se může led vylomit. Nejnebezpečnější je proto dojíždět na špičaté okraje ledu (roh trojúhelníku), protože tam chybí zapření ledu z více stran.
Ukázková videa
- Praskání slabého ledu při bruslení po zamrzlé Vranovské přehradě pod přírodní památkou Petrovy skály
Nekvalitní led:
Když je led nekvalitní, například sněholed nebo poškozený sluncem, začnou se praskliny objevovat mnohem dříve. Pokud je led sluncem poškozený příliš, začne se rozpadat krystalická mřížka ledu a místo praskání začne pod bruslařem led šustit a pak se rozpadne (buď na malé ledové desky nebo na šestiboké ledové jehličky).
Vnitřní síly
Vnitřní síly jsou zajímavé tím, že není vidět jejich zdroj a můžou kvůli tomu být někdy nebezpečnější. Většinou ale hrozí jen najetí bruslí do praskliny následované nepříjemným pádem. Na větších plochách ovšem můžou praskliny narůstat až do několikametrových rozměrů, které pak ani nejdou přeskočit. Nejčastější příčinou těchto tektonických prasklin je působení tepla, které mění hustotu ledu a ten se začíná kvůli změně objemu deformovat.
Fakta:
- Pod ledem je teplota vždy 0 stupňů
- Led o teplotě 0 stupňů má nejnižší hustotu a největší objem
- Při ochlazování ledu pod bod mrazu se začíná zvyšovat hustota a tím zmenšovat objem
- Při ohřívání ledu k bodu mrazu se začíná snižovat hustota a tím zvětšovat objem
- Čím je led tlustší nebo změna teplot vyšší, tím je praskání výraznější
Růst ledu
Čím více vody se přemění na led, tím více se zvětší zmrzlý objem. Protože je ale plocha mrznutí omezena břehy, led se začíná deformovat a praskat. Nejvýraznější projev je, když jedna strana prasklého ledu zajede pod druhou a vytvoří tím nebezpečnou lagunu. Tyto pukliny jsou nejsnadnější zdroj informací o tloušťce ledu, protože na čistém ledu lze pouhým pohledem odhadnout, jak hluboko prasklina sahá.
Mrznutí
Spodní část ledu (teplota 0 stupňů) má největší možný objem, který se díky mrznutí stále zvětšuje. Vrchní část ledu, na kterou působí mráz (např. -10 stupňů) se začíná smršťovat. Led se tedy chová jako bimetalový pásek a začíná se ohýbat. A protože led moc pružný není, začíná praskat. Tento jev je dobře slyšet v noci, kdy bývá mráz nejsilnější.
Oteplování
Spodní část ledu (teplota 0 stupňů) má největší možný objem, který se díky zdroji chladu z ledu stále zvětšuje. Střední část ledu má zápornou teplotu, takže menší objem. Vrchní část ledu, na kterou působí teplo (maximální teplota ledu je 0 stupňů), má stejně jako vrstva dole největší možný objem. Led se tedy chová jako trimetalový pásek a začíná se ohýbat. A protože led moc pružný není, začíná praskat. Tento jev je dobře slyšet přes den, kdy na slunce svítí slunce a vrchní část roztává na vodu.
Nebezpečí
Při bruslení je potřeba dát pozor na určitá místa, kde se může nacházet slabý nebo poškozený led z různých příčin. Tato místa se většinou nacházejí ve stejných oblastech, což přispívá k rychlejšímu průzkumu nového ledu.
Tekoucí voda
Voda téměř vždy zamrzá prvně tam, kde tzv. stojí. Tekoucí voda totiž narušuje tvorbu krystalické mřížky ledu, což velice zpomaluje mrznutí vody. Je proto důležité vědět, že na vodních tocích se bude led vytvářet pomaleji než na stojaté vodě.
Tekoucí voda ovšem nemusí být vůbec vidět. Například v přehradách se nachází původní koryto řeky, kde je největší proud. Nad tímto korytem je očekávané, že se led bude tvořit pomaleji.
Vítr
Vítr způsobuje podobný problém jako tekoucí voda, a to narušování tvorby krystalické mřížky ledu, což velice zpomaluje mrznutí vody. Na velkých plochách (přehrady, jezera), vítr vytváří vlny a vodní hladina tak zamrzá o mnoho později než hladina klidná. Rozdíl v tloušťce ledu mezi těmito místy může být i desítky centimetrů. Například přítok Vranovské přehrady, schovaný v údolí, zamrzá už v prosinci, ale u hráze, kde je údolí široké a hodně fouká, se led vytváří jen jednou za několik let.
Když už je vodní plocha zamrzlá a teplota vzduchu je nad nulou, vzduch nemá čas se nad ledem ochladit, a způsobuje jeho rychlejší tání. Výhoda větru je, že při prvních mrazech rychleji ochlazuje vodu odebíráním jejího tepla a po zamrznutí vyhlazuje nerovnosti nebo odfoukává sníh z ledu.
Soutoky
Soutok je o mnoho nebezpečnější než přítok. Kromě toho, že v daném místě je zvýšený vodní průtok, tak se na velké ploše míchají dvě vody o různých vlastnostech, které můžou zhoršovat její mrznutí.
Rozhraní ledu
Protože přírodní vodní plochy zamrzí i tají postupně, a ještě se v nich nacházejí různé objety, mohou se tam nacházet místa nebo spíše celé plochy ledu s jinou barvou i strukturou. Před vjetím na tyto místa je doporučeno nejprve zastavit a otestovat je průzkumnou tyčí. Například pokud se na světlé ledové ploše nachází místo, kde je led tmavší, většinou to značí, že zamrzlo později a je tam slabší led. Může to ovšem být i naopak a světlo místo značí, že se jedná o velkou plynovou bublinu. I když je zastavení otravné, někdy může zachránit od propadnutí.
Dvojitý led
Pokud se na již zamrzlou ledovou plochu dostane hodně vody (déšť, obleva, silný přítok), začíná se chovat úplně stejně jako při prvním mrznutí. Led se nejprve vytvoří nahoře na hladině a až potom se začne rozrůstat dolů. Než vrchní vrstva zmrzne celá, je mezi vrchní a spodní vrstvou ledu ještě vrstva vody. Pokud se při nedokonalém promrznutí vyrazí bruslit, hrozí propadnutí první vrstvou. Sice to není nebezpečné s ohledem na utonutí, ale hrozí úraz při zaseknutí brusle v ledu následovaném okamžitým trhnutím a pádem.
Sníh
Jedna z hlavních vlastností sněhu je díky obsaženému obrovskému množství vzduchu výborná izolace (viz iglú). Výhod sněhu je ale bohužel málo.
Výhody
Pokud sněží ještě na nezamrzlou vodní hladinu, urychluje její ochlazování a tím i tvorbu ledu. Pokud nasněží až na ledovou plochu, lze něm běžkovat nebo si jeho vyhrabáním vytvořit hřiště na hokej. Sníh na ledové ploše při oblevě funguje jako izolace, která zpomaluje tání ledu. Tím to ale končí. Sníh je především největší zabiják bruslení.
Nevýhody
Pokud nasněží na zamrzlou ledovou plochu, izoluje ji od mrazivého vzduchu a tím výrazně zpomalí její zesilování. Vrstva sněhu izoluje i zvukově, takže je hůře slyšet pracování ledu, resp. praskání, šustění ledu nebo odezva od průzkumné tyče. Sněhová vrstva zakrývá ledovou plochu, takže nemusí být vidět nebezpečná místa (bubliny, praskliny), předměty (větve, kameny), kvalita ledu atd. Sníh, ležící na ledu, pomalinku k ledu přimrzává, což zhoršuje bruslení.
Ležící sníh má určitou hmotnost, takže zbytečně zatěžuje led. V extrémních případech dokonce může led lehce zatlačit pod úroveň vodní hladiny a na led tak začne natékat voda. Pokud sníh napadá do vody, kde nestačí úplně roztát nebo sníh na ledu začne vlivem tepla roztávat, vytvoří se mix sněhu a vody. Jakmile tato břečka zmrzne, vznikne tzv. sněholed, který má jedny z nejhorších vlastností.
Falešný pocit bezpečí
Sníh, ležící na ledové ploše, má ještě jednu velice nepříjemnou vlastnost. V mnohých lidech vyvolává falešný pocit bezpečí. Protože sníh led zakrývá, mají pocit, že vlastně nejsou na ledu, ale na nějaké pevné zasněžené ploše. Přitom opak je pravdou. Sníh led zbytečně zatěžuje, zakrývá nebezpečná místa, tlumí zvukové odezvy a brání v mrznutí. Osobně doporučuji na zasněžený led vůbec nevstupovat.
Bubliny pod ledem
Uhynulé organické látky na dně vodních nádrží rozkládají bakterie a vzniká metan. Protože metan je plyn s přibližně poloviční hustotou než vzduch, stoupá nahoru. Pokud vodní hladina není zamrzlá, metan uniká do atmosféry. Pokud ovšem vodní hladina zamrzlá je, metanové bubliny zůstanou "zaseknuté" od ledem. Tím, jak led odspoda roste, bubliny do ledu zamrzají. Postupem času se v ledu můžou nacházet zamrzlé různé velikosti metanových bublin v různých místech.
Nebezpečí nastává, když se tyto bubliny spojí a vznikne jedna velká. Celou bublinu může totiž zastřešovat jen slabá vrstva ledu, která nemá téměř žádnou nosnost. V případě, že na ni najede bruslař, může se i na relativně tlustém ledu okamžitě propadnout. Výhoda těchto zamrzlých bublin je, že jsou v čistém ledu vidět, protože mají výrazně bílou barvu. Pokud je tvorba metanu opravdu intenzivní (ode dna stoupá při teplotě 4 stupňů), může se tento plyn časem samovolně "propálit" skrz celý led a vytvořit vodní lagunu (černou díru). Protože metan je hořlavý, lze ho po navrtání bubliny zapálit.
Ukázková videa
Potápěčské lokality
Potápěči, pokud nemají uzavřený dýchací okruh, vydechují při potápění pod vodou velké množství bublin vzduchu, které stoupá k hladině. Pokud je tam led, bubliny zůstanou uvězněné pod ním. Tím ovšem naruší zamrzání ledu a vytvářejí nebezpečná místa. Pokud je led pevný, nijak se to neprojeví. Když je ale led slabý (první mrznutí nebo oblevy) tyto bubliny můžou dost zásadně ovlivnit pevnost ledu. Naštěstí bývají tato místa dobře vidět, protože jsou v ledu obrovské bílé plochy ve tvaru kruhů. Pokud se jedná o frekventované nebo známé místo, může být u břehu potápěčské molo se vstupem do vody a v ledu zamrznuté bójky.
Břehy a objekty pod vodou
Kromě břehů se jedná o různé objekty, které se můžou nacházet pod vodní hladinou a nejsou na první pohled vidět (malá hloubka, kameny, pařezy, stromy, základy domů). Tyto předměty bývají nahřáté od slunce a teplá voda od nich stoupá nahoru, kde rozpouští led. Také se kolem nich mění směr a rychlost průtoku vody, což opět zhoršuje zamrzání vodní hladiny. V období oblev se nad těmito předměty většinou led rozpustí a vzniknou černé díry.
Černé díry v ledu
Při oblevách se v ledu mohou objevit tzv. černé díry. Jedná se vodní sloupce různých tvarů i velikostí, které vedou skrz celou vrstvu ledu. Vznikají buď propálením nějakého teplého předmětu (kámen) od slunce skrz led dolů do vody, nebo naopak propálením metanové bubliny z pod ledu nahoru na hladinu. Černá díra může vniknou i při zatížení ledu mokrým sněhem. Mokrý sníh v tomto případě působí mírné prohýbání ledu směrem dolů. Díky tomu se prasklinami v ledu tlačí teplejší voda z pod ledu nahoru na hladinu. Pokud obleva trvá dostatečně dlouho, nahoru nad led se dostane tolik vody, že do ledu vypálí viditelný otvor. Čím déle obleva trvá, tím je otvor větší. Dokud je na ledu sníh, je černá díra v na světlém podkladu dobře vidět. Když se ovšem veškerý sníh na ledu rozpustí, přestává být černá díra dobře vidět a může být nebezpečná. I když nehrozí propadnutí celé osoby, může dojít k propadnutí pouze jedné nohy, což může při bruslení způsobit nepříjemný úraz. Za určitých podmínek může místo černé díry vzniknout v ledu tmavá hvězdice.
Praskliny, trhliny, pukliny a zlomy v ledu
První nebezpečí spočívá, že když se do praskliny najede podélně bruslí, ta se zasekne a následuje pád na čumák. Ostatní nebezpečí záleží na velikosti praskliny. Čím je led mocnější, tím jsou větší i praskliny. Na velkých ledových plochách se proto můžou tvořit široké trhliny plné vody nebo zlomy, kde jedna ledová deska zajede pod druhou. Tyto narušené části ledu je potřeba pečlivě prozkoumat a v případě nejistoty je raději obejít po břehu.
Skalní výběžky a ostrohy
Znalost skal na dané lokalitě je důležitá, protože pokud nějaký kus skály ostře vybíhá do vodního toku, může způsobovat jeho víření nebo nahřívání vody od slunce. Pokud se takové to výběžky nacházejí proti sobě nebo stačí jeden ve velkém zákrutu vodního toku, může se přes celou šířku vodní hladiny vytvářet nebezpečná oblast oslabeného ledu.
Kachní jezírka
Jedná se o místa, kde se na vodní hladině shlukují kachny a další vodní opeřenci. Pokud nejsou opravdu silné mrazy, voda v těchto místech nezamrzá. Zajímavostí je, že opeřenci jsou schopny díru přes noc přemístit na jiné místo. Pokud díra zamrzne, je potřeba počítat, že led zde bude mnohem slabší než v okolí. Poblíž díry se většinou nachází tzv "hovniště", kde opeřenci vysedávají na ledu a zanechávají po sobě výkaly.
Sluneční svit, obleva, teplota nad nulou a šustění ledu
Pokud je teplota nad nulou, led začíná měknout a mění se jeho struktura. Z kompaktního ledu se stává tzv. póroled neboli shnilý led (rotten ice), kdy se podle jeho typu pomalu dělí na desky nebo rozpadá na šestiboké jehličky (candle ice) různých velikostí. Jednotlivé desky nebo jehličky mezi sebou drží velmi málo, takže led jako celek ztrácí soudržnost a tím i pevnost. Při pohybu po dlaždicovém nebo jehličkovém ledu se neozývá praskání, ale šustění, které značí, že se jednotlivé části o sebe třou a led se rozpadá. Dalším znakem měkkého ledu je zařezávání bruslí do ledu nebo prosakování vody skrz led při zatížení. Při šustění ledu je vhodné místo opustit, protože hrozí úplné rozpadnutí ledu. Na testování měkkého ledu je mnohem efektivnější průzkumná tyč s ostrým hrotem než plochým. Pokud už se člověk propadne, je téměř nemožné se kvůli nesoudržnosti dostat zpátky nahoru na led. Pro zachování bezpečnosti je důležité v době oblev bruslit pouze brzy ráno po mrazivých nocích, než se začne oteplovat a ideálně se zdržovat v oblastech stínu. Sebemenší mráz totiž ledové desky i jehličky dokáže opět pevně spojit.
Pohyb lodí a přívozů
Některé lodě nebo přívozy plují i v době, když už vodní plocha zamrzá a podobně jako ledoborec si razí cestu skrz. Když led zesílí natolik, že už ho nedokážou prorazit, kotví u břehu. Teprve až od této chvíle začíná vodní hladina v místě plavební dráhy zamrzat. Je proto důležité počítat, že v oblasti plavební dráhy bude vždy slabší led než v okolí.
Mosty
Jediná pozitivní vlastnost mostů je, že pod nimi nesvítí slunce, jinak považuji prostor pod mosty z vlastní zkušenosti za jeden z nejrizikovějších. Chlad odcházející z vodní hladiny se odráží od mostů, vrací se zpátky do vody a tím zpomaluje její chladnutí (princip pokličky). Pod mosty nesněží, takže sníh nemůže ochlazovat vodní hladinu. Z mostu můžou do vody padat různé nečistoty, které opět zpomalují zamrzání nebo naopak přimrznou k ledu. Projet na bruslích přimrzlý stěrkový posyp je pro bruslaře s nabroušenými noži hotové peklo. Pokud má most pilíře, nahřívají se od slunce a také se vodní tok nárazem o ně může vířit.
Předměty na ledu, kameny
Kromě toho, že se předměty nahřívají od slunce a propalují skrz led, tak jsou nebezpečné při najetí bruslí. Pokud se jedná o tvrdý předmět, především kamení, pravděpodobně dojde k poškození nože, který je pak potřeba opětovně nabrousit. Pak také hrozí pád na led nebo na další předměty na ledu. Tohle je hlavní důvod, proč se kvalita ledu netestuje házením kamení na zamrzlou plochu, ale průzkumnou tyčí.
Zajímavosti
Kromě nebezpečných míst se na zamrzlých vodních hladinách mohou nacházet i místa zajímavá. Některá mají zcela jednoduchý původ, naopak u některých je jejich vznik komplikovanější.
Hvězdice v ledu, Lichtenbergovy obrazce, neurony
Nejedná se o plynové bubliny. Aby tyto zajímavé, hvězdicovité tvary (neurony) v ledu vznikly, musí být splněno několik podmínek. Teplota je nad nulou a sněží. Led pod vrstvou sněhu přirozeně praská. Těmito malými prasklinami kapilárně stoupá z pod ledu voda, která má nad nulovou teplotu (voda nemůže mít teplotu nižší než 0 stupňů). Protože teplota vzduchu je nad nulou, voda v prasklinách nemrzne, ale dostává se až nahoru nad led. Protože na ledu leží vrstva sněhu, voda se postupně šíří hvězdicovitě sněhem a rozpouští ho. Rozpouštěný sníh je čím dál těžší a více tlačí na led, který je také více zatlačován dolů. Tím se zvyšuje průtok vody prasklinou nahoru. Protože voda má nad nulovou teplotu, časem v prasklině, která je uprostřed hvězdice, vznikne dírka. Dírka může vzniknout i po pádu nějaké předmětu na led.
Pokud nezačne mrznout, voda z pod ledu rozpustí všechen sníh na ledu ve tvaru kruhu a pravděpodobně v ledu vznikne tzv. černá díra. Pokud začne mrznout, vše zmrzne. Za ideálních podmínek se tedy vytvoří tmavá hvězdice s pozůstatkem dírky uprostřed, která je obklopena světlým ledem. Tmavá barva značí téměř úplně rozpuštěný sníh ve vodu, která znova zmrzla. Světlá barva značí sníh, který sice roztál, ale ještě se nedokázal rozpustit na vodu. Pokud jsou tyto hvězdice zamrzlé, nejsou vůbec nebezpečné a zajímavě zpestřují ledovou plochu. Občas bývají tyto hvězdice s tvarem neuronu přirovnávány k Lichtenbergovým obrazcům.
Zapalování metanových bublin
Zamrzlé bubliny pod ledem jsou nebezpečné, protože zeslabují led. Někdy ho dokážou úplně propálit až nahoru na hladinu. Ovšem poskytují i jednu velice zajímavou věc. Protože naprostá většina bublin pod ledem je z metanu, který vzniká rozkladem biologického materiálu, jsou hořlavé. Když se metanová bublina navrtá pomocí šroubu do ledu, aby začal unikat do ovzduší, lze ho zapálit například zapalovačem. Čím větší a hlouběji je bublina, tím větší plamen dokáže zahořet. Někdy může být vysoký i jako člověk. Pokud se bublina správně navrtá, aby plyn unikal pomalu, lze si na plamenu i ohřát jídlo. Riziko exploze je velice nepravděpodobné, protože metan by musel být v přesné koncentraci s kyslíkem, který ovšem pod ledem téměř vůbec není. Po vypuštění nebo vypálení bubliny se uvolněný prostor zaplní vodou, která zmrzne a zpevní led.
Ukázková videa
Ohýbání a vlnění ledu
Ačkoli je led na první pohled tvrdý a neohebný materiál, ve skutečnosti má určitou pružnost. Pokud se led, ležící na vodní hladině zatíží, v daném místě se mírně prohne dolů. Čím slabší led je, tím více se dokáže prohnout. Pokud se přesáhne určitá mez, led praskne. Pod každým bruslařem se tedy nachází mírně prohnutý led. Když po slabém ledu (asi 4 cm) pojede vedle sebe více bruslařů, je pod nimi i pouhým okem vidět, jak se led vlní (jedou tzv. na vlně). Tato činnost je ovšem riskantní, protože po příliš velkém zatížení slabého ledu, se můžou všichni probořit.
Vlnění ledu lze využít i v náš prospěch. Při bruslení se led pod námi více či méně prohýbá a tato vlna se šíří všemi směry. Čím slabší je led, tím je vlnění doprovázeno vyšším tónem. Pokud se při bruslení zastavíme, například u ledu s jinou barvou, a po chvíli uslyšíme z těchto míst vysoký tón, nachází se tam slabý led. Jde o stejný princip jako jízda 20 m za jiným bruslařem, kdy je nejlépe podle výšky tónu poznat kvalita ledu, který se pod ním právě nachází.
Nordické brusle
Nordické brusle nejsou jako klasické hokejistické brusle "kanady", ale vycházejí z rychlobruslí. Jedná se o dlouhé, ocelové nože s platformou, na kterou se připevňuje vázání stejné jako na běžecké lyže. Při nordickém bruslení se proto používají nordické brusle s běžkařskými botami, které mají volné paty. Protože se jedná o bruslení, běžkařské boty by měly být také na bruslení (tvrdé, skate), aby byl pevný kotník. Pokud se použijí boty na klasiku, které jsou měkké, rychleji se unaví nohy kvůli větší námaze při udržování stability a celkově je pohyb na nordických bruslích vratký a nestabilní.
Vázání
Vázání není součástí bruslí. Nejjistější je prvně zakoupit nejpohodlnější běžkařské boty (ideálně tvrdé na bruslení / skate) a potom teprve běžkařské vázaní, které je s danými boty kompatibilní. Osobně ale doporučuji zakoupit nejrozšířenější vázání (NNN nebo Prolink) a vyhýbat se méně rozšířeným (SNS). Snadněji se pak jedny boty používají jak na brusle, tak i na běžky nebo půjčují kamarádům na vyzkoušení.
Délka
Další rozdíl je jejich délka. Hokejistické brusle mají délku kolem 30 cm. Brusle nordické se pohybují od 40 do 55 cm. Výhoda delších nožů je lepší přejíždění nerovností na přírodním ledu a větší rychlost, protože se méně zařezávají do ledu. Obzvláště při oblevách, kdy je led měkký, je rozdíl v (ne)zařezávání do ledu největší. Nevýhody dlouhých nožů jsou ovšem menší oblouky a horší ovladatelnost i manévrovatelnost.
Šířka
Šířka nožů u nordický bruslí se pohybuje mezi 1 až 1,5 mm. Oproti bruslím hokejistickým, které můžou mít šířku až 5 mm, jsou proto mnohem rychlejší. Další výhoda je snazší broušení, protože se upravuje menší plocha.
Rádius
Nordické brusle mají i mnohem větší radius (25 - 36 m). To z nich dělá výborné brusle na dlouhé a rovné tratě, ale špatné brusle na oblouky.
Tvrdost oceli
Tvrdost oceli je mechanická vlastnost udávající odolnost proti vnikání cizích těles v jednotkách Rockwell (Rc). Čím tvrdší ocel je, tím nůž lépe jede po ledu. Nože nordických bruslí jsou z nerezové oceli o tvrdosti 58 až 64 Rc.
Hrany
Hokejistické brusle mají vybroušený žlábek "U", který má dva velmi ostré okraje. Naproti tomu brusle nordické žádný žlábek nemají a brousí se do roviny (pravého úhlu). Jejich broušení je proto mnohem jednodušší a lze zvládnout i doma.
Pohyb
Protože nůž nordických bruslí má kolmou plochu, na ledu drží pouze při pohybu, kdy bruslař přenáší váhu z jedné nohy na druhou a brusle jsou tak vykloněné a hranou zařízlé do ledu. Nejtěžší je proto prvních pár metrů, než se bruslař rozjede.
Nordické brusle jsou ideální na dlouhé bruslení po velkých ledových plochách
Všem, koho trochu baví bruslení na rybníku, doporučuji jejich vyzkoušení. Bruslení na nordických bruslí otevře zcela nový svět. S menším úsilím lze bruslit mnohem rychleji a déle. Na nordických bruslích lze při troše tréninku udržet i rychlost přes 30 km/h.
Další vybavení
Ačkoli k samotnému nordickému bruslení jsou potřeba jen nordické brusle, je doporučeno pro zvýšení bezpečnosti mít s sebou i další specifické vybavení.
Náhradní oblečení v nepromokavém vaku
Při bruslení je vždy dobré dopředu počítat s propadnutím do vody. Je proto vhodné s sebou mít kompletní náhradní oblečení v nepromokavém vaku. Pokud se bruslí na nějaké malé ploše, například na rybníku, může vše zůstat na břehu nebo v autě, kam se bruslař po vylezení z vody zajde převléct. Pokud se ovšem vyráží na nějaké delší trasy, například po řekách, přehradách nebo jezerech, je lepší mít vše s sebou. V tomto případě je dobré mít i nepromokavý batoh. Zaprvé se zvýší ochrana náhradního oblečení před vodou a zadruhé batoh vytváří vzduchovou bublinu, která bruslaře unese na hladině.
Z vlastní zkušenosti vím, že propadnutí do ledu neznamená konec bruslení. Stačí se převléct a může se pokračovat. Pro tento případ doporučuji pořídit nepromokavé ponožky, které izolují nohu od mokré boty. Ponožky je ovšem nutné nasadit až po vylezení z vody. Pokud budou na nohách už při propadnutí, budou mokré i uvnitř.
Pokud je teplota pod nulou, někdy není po propadnutí potřeba se ani převlékat. Mokré oblečení na ledovém vzduchu totiž velmi rychle zmrzne a vytvoří neprodyšnou vrstvu, pod kterou se bruslař pohybem zahřeje. Pro tento případ je dobré mít aspoň náhradní rukavice, protože na ruce bývá největší chlad a dlouho se zahřívají.
Vyprošťovací bodce do ledu
Vyprošťovací bodce jsou nejdůležitější prvek pro vlastní sebezáchranu, bez kterého by se po ledu vůbec nemělo pohybovat. Bodce do ledu jsou dva ostré, ocelové hroty s madly, které jsou zavěšené kolem krku na hrudníku. Jejich součástí by měla být i píšťalka pro přivolání pomoci. Důležité je, aby ostré hroty byly schované v nějakém pouzdře jinak při pádu hrozí jejich zapíchnutí do těla bruslaře. Na první pohled vypadají ledové bodce jako dva šroubováky na provázcích. Ovšem vozit kolem krku dva zavěšené a hlavně nechráněné šroubováky, jak doporučují nesmyslně hasiči, může být velmi nebezpečné právě kvůli pádu na led. Lidem, kteří se při napíchnou, se pak říká motýlci.
Bruslař má vyprošťovací bodce nasazené z venku na bundě, aby byly hned připravené k použití. Pokud se pod ním prolomí led, po chvíli uklidnění, kdy rozvážně naplánuje další postup, uchopí do každé ruky jeden bodec a postupným píchání do ledu a přitahováním se vyškrábe z vody zpátky na led. Pokud by bodce neměl, není možnost se ničeho chytit, protože led klouže, a vylézaní z vody zpátky na led by se mu znatelně ztížilo.
Průzkumná tyč, hůlka nebo klacek
Pokud se bruslí po přírodním ledu, jeho stav může být na jedné a té samé lokalitě různý. Proudění vody zpomaluje zamrzání, slunce nahřívá led, sníh izoluje, bubliny snižují pevnost ledu, pod mosty je led oslabený atd. Před každým bruslením na jiné části ledové plochy je proto vhodné provést průzkum kvality ledu. Protože přes noc se kvalita ledu může rapidně změnit, je vhodné průzkum provést i každý nový den. A přesně na to je vhodná průzkumná tyč.
Ideální materiál je dřevěná násada z jasanu, protože jasan je odolný vůči vlhkosti, mimořádně tvrdý i pevný a extrémně pružný. Délka by měla od země po ramena stojícího člověka a šířka kolem 2,5 - 3,5 cm. Tenká tyč se díky menší hmotnosti lépe vozí a přesněji se s ní testuje slabší led, ale naopak je potřeba vynaložit větší sílu při testování ledu silnějšího. S tlustou tyčí je to přesně naopak, proto je díky větší hmotnosti vhodnější na hledání opravdu bezpečného ledu. Aby se konec tyče údery o led nerozštípal, je vhodné si tam nasadit buď nerezový hrot, nebo víčko.
Víčko (plochý konec) je výborné na testování tvrdého ledu, kdy při úderu vytváří v ledu praskliny a zvuky. Naopak při úderu do měkkého ledu je reakce jako při úderu do hlíny, tedy žádná. Na měkký led je mnohem efektivnější ostrý hrot, který shnilým ledem projde jako nůž máslem. Naopak při úderu do tvrdého ledu se neozve téměř žádný přínosný zvuk, ani se objeví praskliny, ale pouze se vytvoří malá díra s roztříštěným kousky ledu. Jediná výhoda úderu ostrého hrotu do tvrdého ledu je pohyb po extrémně slabém ledu, kdy se zbytečně nevytváří praskliny, které by snižovaly nosnost ledu a zároveň se díky roztříštěným kouskům ledu vytváří cestička, která se pak snadněji hledá při zpáteční cestě.
Například já mám tyč oboustrannou. Na jedné straně mám ostrý hrot (bodání do bublin a měkkého ledu), na druhé straně víčko (ťukání do tvrdého ledu kvůli zvuku) a na násadě mám kvůli lepšímu držení omotávku na silniční řídítka.
Silnými kolmými údery tyčí do ledu (nikoli sekání) se ozývají z ledu zvuky, podle kterých zkušený bruslař pozná, jaký se na daném místě vyskytuje led. Další informaci získá z počtu úderů, než se mu podaří prorazit led do vody. Tloušťku ledu lze určit i pohledem, protože po úderu tupým koncem se v ledu udělá svislý svazek prasklin, vedoucí od hladiny směrem dolů, a tím zvýrazní tloušťku jinak průhledného ledu. V určitých situacích lze při pádu na led nalehnout právě na tyč a lepším rozložením vlastní váhy tak předejít případnému propadnutí do ledu.
Přesnější informace, co který zvuk znamená a kolik úderů na proražení ledu stačí, jsou závislé na typu ledu a zkušenostech bruslaře. Obecně ale platí, že pokud se led neprorazí na jeden silný úder, je dostatečně pevný, aby bruslaře unesl. Také lze říct, kolik úderů tyčí led vydrží, tolik bezpečně unese osob. Pokud je zvuk hlubší, je led silnější. Pokud je zvuk vyšší, je led tenčí. Bohužel nejlepší zvuková odezva bývá slyšet ve vzdálenosti asi 20 m od místa úderu. To je další důvod, proč je bezpečnější bruslit ve více lidech. Druhý bruslař totiž může prvního varovat, že led pod ním už píská a je tak nebezpečný.
Hůlky s ostrými hroty
Další využití hůlek (ideálně v páru) je pohyb po velmi tenkém ledu, kdy má bruslař nepřetržitě obě nohy na ledu, aby lépe rozkládal svoji hmotnost, a pro pohyb využívá pouze odpichování těmito hůlkami podobně jako na při klasickém soupažném odpichování na běžkách.
Nouzově lze hroty hůlek použít jako vyprošťovací bodce, pro vylezení z probořeného ledu. Chce to ovšem nějaký nácvik, protože hůlky jsou příliš dlouhé a v rukou se lehce vyvrací.
Ukázková videa
Záchranné lano, házečka
Záchranné lano má stejné vlastnosti jako "házečka" u vodáků. Jedná se o plovoucí lano v pytlíku, které se v případě potřeby může hodit člověku ve vodě nebo naopak člověk ve vodě ho může hodit člověku na ledu. Tímto se provede záchrana ohrožené osoby (propadlého bruslaře) bez osobního kontaktu a relativně z bezpečného místa.
Použití házečky při bruslení je mírně odlišné od jejího použití při vodáctví, kde házečku používá hlavně zachránce. Při bruslení by měl mít každý bruslař svoji házečku připevněnou k sobě a v případě proboření do ledu ji hned házet směrem k zachráncům. Má to několik výhod. Zachraňovaný nemusí házečku nijak držet, protože je k němu připevněná. Je snazší pro zachránce dojet na ledu pro hozenou házečku než pro zachraňovaného k ní doplavat. Zachránce má svoji házečku stále připravenou pro další (sebe)záchranu.
Šroub do ledu
Ledové šrouby jsou taková bonusová vychytávka. Jedná se o až 22 cm dlouhý, široký, dutý, ocelový šroub s extrémně ostrými okraji, který se pouze pomocí jedné ruky relativně snadno a rychle zavrtává do ledu.
Na rozdíl od normálních šroubů je široký a dutý, protože právě touto dutou částí se při zašroubovávání dostává snadněji přebytečný led vrchem pryč. Tím se v ledu snižuje napětí, které by jinak mohlo způsobit jeho praskání. Dutý šroub má také při stejné hmotnosti a délce větší pevnost než šroub plný. Pokud by se použil klasický vrták (například s aku vrtačkou), nahromaděné kousky ledu by vrtání znatelně komplikovaly a led by více praskal.
Po zavrtání šroubu do ledu lze docela přesně určit tloušťku ledu. Pokud se po jeho zavrtání do ledu objeví v díře voda, délka zavrtané části je větší než tloušťka ledu. Stačí tedy na šroubu udělat značky, například každý centimetr a sledovat, kdy se v díře voda objeví. Pokud se tam voda neobjeví ani po úplném zavrtání šroubu, led je tak tlustý, že se tam může jezdit i autem. Také lze pomocí šroubu kdekoli na ledu vytvořit kotvící bod v případě záchrany pomocí lana.
Při zavrtávání šroubu do ledu kvůli kotvení je důležité šroub zavrtat úplně celý, jinak by se mohl ohnout nebo vylomit. Ideální je vrtat v mírném úhlu (10 - 15 stupňů) směrem proti očekávanému působení sil, aby šroub držel více přes závit a nikoli přes páku. I když to logicky vytváří pocit, že by se šroub mohl vytrhnout, opak je pravdou. Protože síla v ledu se rovnoměrněji rozloží okolo šroubu, sníží se napětí v ledu a tím naopak zvýší jeho pevnost. Pokud by se šroub navrtal kolmo nebo dokonce v úhlu směrem k očekávaného působení sil, aby držel více přes páku, šroub by na led působil sice stále stejnou silou, ale pouze na jedné straně. Tím by se v tomto místě zbytečně zvýšilo napětí v ledu, který je křehký, led by mohl prasknout a šroub vylomit.
Brousek, "groťák"
Pokud se na nordických bruslích udělá škrábanec, například od kamene, brusle pojedou pomaleji, budou drhnout a v zatáčkách podkluzovat. Je proto vhodné mít s sebou při bruslení malý brousek (groťák), kterým se tyto vrypy nebo otřepy (groty) na noži trochu vyhladí. Samozřejmě to nenahradí kvalitní broušení celé délky nožů, které se provádí na brousící stolici.
Žebřík
Protože při oblevách se okolo břehu vytváří čím dál širší pás vody, bývá problém se na led vůbec dostat. Někdy pomůže skála, molo, přístaviště nebo prkno. I tak je dobré s sebou vozit (skládací) žebřík. Žebřík buď překlene prostor nad vodou nebo lépe rozloží váhu člověka na slabém ledu. Když nepomůže ani žebřík, musí se plout na lodi, brodit nebo plavat.
Chrániče a oblečení
Při bruslení se padá. A je jedno, jestli se bruslí na zemi nebo na ledu. A každý pád bolí. V naprosté většině případů se bruslař pohybuje dopředu, proto i pády jsou směrem dopředu na přední část těla. Je proto vhodné mít na kloubech (především na kolenou) chrániče, které případný náraz ztlumí.
Kdo už se někdy propadl do ledu, tak ví, že v tomto případě jsou nejvíce zasažené holeně. Jak se bruslař propadá ledem a snaží se v předklonu chytit rovnováhu, tak právě holeně se poměrně dost agresivně odírají o okraj zlomeného ledu a dost to bolí, někdy i krvavě. Je tedy potřeba myslet i na ochranu v těchto částech těla.
S tím se spojuje i oblečení, které by mělo být vždy dlouhé a zakrývat celou část těla. Část, která zůstane odkryta, bude při pádu téměř vždy odřena. Dvojnásob to platí o rukavicích. Ať je jakákoli teplota, rukavice by vždy měly být povinnost. Ruce totiž téměř vždy fungují jako první i poslední záchytný prostředek a dostávají tak nejvíce zabrat.
Další výhoda rukavic se projeví při propadnutí do ledu, protože rukavice na ledu méně kloužou než holá ruka. V rukavicích je proto větší šance na vylezení než bez nich. Ledová voda také způsobí určité podchlazení kůže, které se ve spojení s agresivním opíráním o led projeví s určitým odstupem po vylezení ven jako velice nepříjemná bolest celých dlaní včetně prstů.
Pohyb po ledu
Následující informace platí především pro bruslení na přírodních ledových plochách, kde se podmínky můžou celkem nečekaně měnit.
Plánování bruslení
Nejsnadnější je bruslit tam, kde to známe. Pokud ovšem náš oblíbený rybník zamrzlý není nebo je třeba obleva, je potřeba hledat v širším okruhu. K tomu slouží několik zásad. Ptát se ostatních bruslařů a sledovat počasí, přesněji předpovědi. Důležité je NEptat se lidí, kteří nebruslí, protože pro ty je každý led slabý. Při oblevách rozhoduje každý stupeň. Pro bruslení je vždy lepší, když je jasno. Slunce sice vše rychleji nahřívá, ale naopak díky jasné obloze je přízemní teplota vždy o několik stupňů nižší. Pokud je například za jasné noci vzdušná teplota 2 - 3 stupně nad nulou, dole u země (u ledu) bývá slabý mrazík, který na zpevnění ledu při oblevách stačí. Také tomu pomáhají mrazové kotliny, kde se mráz jako tekutina drží v nějakém malém údolí. Bruslení je proto vždy nejistější plánovat ráno v mrazových kotlinách za jasné oblohy a nástup na led hledat u jižních břehů, kde nejméně svítí.
Užitečné odkazy
- Bruslení v Česku
- Facebook skupina, kde si nejen nordičtí bruslaři vyměňují různé informace o bruslení a lokalitách
- Weather Underground
- Meteorologické stanice s aktuálními hodnotami z celé Země včetně archivu i předpovědí
- Copernicus
- Satelitní snímky celé Země v různých dnech, na kterých lze objevit zamrzlé nebo zasněžené plochy
- Dálkové bruslení
- E-shop, návody a informace od jednoho nejzkušenějších nordických bruslařů (Jan Stodola)
- InlineSpeed.cz
- E-shop a návody od několikanásobného mistra ČR v in-line bruslení (Matěj Krupka)
Znalost lokality
Protože každá přírodní ledová plocha má svoje specifika, je vhodné si o dané lokalitě před bruslením zjistit co nejvíce informací. Kromě znalosti nebezpečných míst může velmi pomoct i informace o nástupních plochách nebo například o agresivních chatařích a rybářích.
Teplota a bruslení za oblevy
V prvé řadě je rozdíl, jestli se bruslí za mrazu nebo za tepla. Pokud mrzne, lze bruslit víceméně kdykoli a záleží jen na tloušťce ledu.
Pokud je ovšem nad nulou (obleva) nebo při teplotách kolem nuly svítí slunce, je potřeba se na ledu chovat podobně jako na horách. Se zvyšující se teplotou totiž led rychle ztrácí pevnost. Pokud je obleva několik dní, i několik desítek centimetrů tlustý led se může snadno rozpadnout. Led má ovšem vždy zápornou teplotu (jinak by to byla voda) a je zdrojem chladu (mrazu), takže stačí, aby okolní teplota klesla pod nulu, a začíná se regenerovat. Mráz způsobí, že praskliny v ledu se spojí a led opětovně ztvrdne.
Při oblevách je proto nejlepší počkat na noc, kdy mrzne, a potom vyrazit bruslit brzy ráno, kdy je teplota nejnižší. Ideální jsou jasné noci, kdy je přízemní teplota ještě nižší než teplota okolního vzduchu. Při bruslení je potom potřeba sledovat, jak se podmínky mění. Jakmile tedy slunce začne nahřívat ledovou plochu nebo se výrazně oteplí, je potřeba nevjíždět na místa se slabším ledem, zdržovat se ve stínech a ideálně odložit bruslení na další ráno, kdy bude opět mrznout. V měkkém ledu se více zařezávají brusle, takže to hůře jede. Pro rychlejší bruslení je proto lepší jezdit v místech, kde je na povrchu ledu voda, která vznikla při tání, z deště nebo prolínáním vytekla z prasklin.
Nástup na ledovou plochu
Kvůli nahřívání břehů sluncem a malou výškou vodní hladiny je u břehu led nejslabší. Na nástup je proto vhodné vybírat jižní břehy, kde nesvítí slunce a je větší hloubka. Pokud je led už starší, pravděpodobně se změnilo i množství vody v nádrži, takže led může plavat nebo být rozlámaný. V takovém případě je jediná možnost nástupu na led přes spadlý strom, žebřík, molo nebo dokonce loďku. Ideální je před nástup dané místo oťukat průzkumnou tyčí. Pokud je období oblev, je nutné počítat s tím, že ráno bude ještě nástupní místo pevně zamrzlé, ale při návratu už bude slabé nebo dokonce pod vodou.
Bruslení ve více lidech
Základní pravidlo při bruslení na přírodních ledových plochách je bruslit ve více lidech. Zaprvé už před nástupem může proběhnout vzájemná kontrola vybavení. Více bruslařů si lépe může rozložit vybavení, popřípadě pokrýt chybějící. Nejdůležitější je samotná bezpečnost při bruslení, kdy při jakémkoli problému (propadnutí do ledu, úraz, poškození materiálu) si můžou navzájem pomoci. Pokud je problém neřešitelný (propadnutý bruslař nemůže vylézt na led), jiný bruslař může zavolat nebo dokonce zajet pro pomoc. Jako bonus si navzájem můžou pořídit lepší záběry, než jsou selfie.
Bruslení ve více lidech ale přináší i některá úskalí. Bruslaři, kteří spolu hovoří, jsou méně pozorní. Když se natáčejí navzájem, méně sledují ledovou plochu. Mají tendenci machrovat, kdy můžou přecenit své dovednosti. Čím větší je skupina, tím se zvyšuje efekt stáda, kdy ostatní jedou za prvním bruslařem, který je nejzkušenější, a dostanou se tak do míst, kam by si sami netroufli a pak tam můžou udělat chybu. A v neposlední řadě skupina více zatěžuje ledovou plochu. Pokud je bruslař sám, tak mu sice nikdo s ničím nepomůže, ale právě proto věnuje maximální soustředění a ostražitost na průzkum ledové plochy.
Samotný pohyb
Největší chyba je, když se otestuje tloušťka ledu jen po nástupu a pak už jenom bruslí. Na přírodních plochách se může stav ledu totiž kdykoliv měnit. Je proto důležité neustále poslouchat zvuky ledu a sledovat ledovou plochu nejen okolo sebe, ale i břehy, které můžou být ukazatelem nebezpečných míst. Nejrychlejší vizuální kontrola může být jízda po prasklině, kdy je dobře vidět tloušťka ledu. Pokud na ledu leží jakýkoliv předmět, je potřeba očekávat, že led v jeho okolí bude zeslabený.
Nejvíce zrádná jsou místa, která mají jinou barvu nebo odstín. Tmavá místa značí pevnější, ale novější led, který je většinou slabší. Světlá místa značí méně kvalitní led s příměsí sněhu nebo přítomnost bublin. Nejbezpečnější postup je taková to místa neustále oťukávat průzkumnou tyčí. Průzkum ledu byl se měl provádět neustále. Pokud se opakovaně vrací bruslit na stejnou ledovou plochu, je vhodné k němu přistupovat jako k ledu neznámému, obzvláště pak po noci, kdy se podmínky můžou rapidně změnit.
Já osobně, když vyrazím bruslit, tak nejprve opatrně projíždím nebezpečná místa a pomocí průzkumné tyče testuji kvalitu ledu. Takto se snažím projet celou bruslitelnou plochu a vytyčit bezpečný prostor nebo naopak označit místa vyložené nebezpečná. Pak se už v dané lokalitě pohybuji mnohem svižněji a většinou jen s vyprošťovacími bodci, které na ledu nikdy nesundávám. Stejným způsobem si bruslařskou lokalitu kontroluji každý den při nástupu. Na led se nikdy nehází kameny. Kameny totiž na pevném ledu zůstanou, přimrznou a pak vytváří nebezpečnou překážku při bruslení.
Rychlost bruslení
Rychlost pohybu při nordickém bruslení záleží na typu nordických bruslí, kvalitě ledu, povětrnostních podmínkách a fyzických schopnostech bruslaře:
- Čím jsou nože delší, rovnější a ostřejší, tím jsou rychlejší (klesá ale jejich obratnost)
- Čím je led tvrdší a hladší (černý led), tím se bruslí rychleji
- Vítr může rychlost bruslení ovlivnit i více než o 10 km/h (oběma směry)
- Průměrná nenáročná rychlost je asi 15 - 20 km/h
- Průměrná nenáročná rychlost u zdatného bruslaře s dobrou technikou se zvedá asi na 20 - 25 km/h
- V bezvětří lze krátkodobě vyvinout rychlost 30 - 40 km/h
- Pokud budou naprosto ideální podmínky (včetně větru), tak lze krátkodobě vyvinout rychlost 40 - 50 km/h
(Sebe)záchrana po propadnutí do ledu (tzv. vymrožení)
Při každém bruslení je lepší počítat s propadnutím do ledu než spoléhat, že se nic nestane. Člověk to má pak v hlavě lépe nastavené a má větší šanci se samotnému propadnutí vyvarovat. Když už ale k propadnutí dojde, je dobré mít naučený (hlavně prakticky) správný způsob (sebe)záchrany.
Velký strašák je, abychom při propadnutí nezajeli pod led. Tahle varianta je naštěstí velice nepravděpodobná. Při pádu na sobě máme oblečení, pod kterým je vzduch. Protože voda se k nám dostává zvenku, obaluje na krátký okamžik naše tělo vzduchovou bublinou, která propad zpomaluje. Tato situace ovšem neplatí, pokud se do vody propadneme opakovaně, kdy už je mokré oblečení nalepené na těle.
První a nejdůležitější bod je nezačít zmatkovat. Ledová voda může způsobit psychický šok, který pak komplikuje logické uvažování. Po propadnutí by se měl člověk aspoň na 5 vteřin zastavit a zamyslet, co se stalo a co musí udělat. V této době je dobré vyházet nahoru na led věci, které do vody spadly (průzkumná tyč, čepice). Naopak nemá smysl řešit brusle, které pod vodou stejně nepůjdou sundat. Také je možné odhodit batoh, pokud je příliš těžký nebo objemný.
I když se obecně doporučuje vylézat ze směru, odkud se přijelo, protože tam byl tlustý led, který nás unesl, není to úplně pravda. Pokud jsme kousek od břehu, je lepší se vydat směrem k němu. Dále jsme pak poslední metry mohly jet po dlaždicovém, jehličkovém nebo extrémně slabém ledu, na který už zpátky vylézt nelze. Před samotným vylézáním je proto vhodné vyhodnotit místo propadu a poslední vzpomínky na kvalitu ledu a vybrat ideální směr.
Pokud se bruslí ve více lidech, což je velice doporučeno, mělo by se před vylézáním hodit záchranné lano. Ideálně by ho měl házet sám propadnutý, protože ostatní na ledu lano lépe chytnou. Pokud propadnutý lano nemá, hází ho ten, který zachraňuje. Když je okolo propadnutého příliš velká plocha slabého ledu, je před hodem možné svázat více lan dohromady. Společnými silami potom pomůžou propadnutému vylézt zpátky na led.
Na samotné vylézání jsou velice důležité vyprošťovací bodce. Bez nich je vylézání extrémně náročné, protože led hodně klouže. Pokud se jedná o propadnutí do nějaké díry, která má pevné okraje, lze přes tyto okraje přehodit jednu nohu a na led se vytáhnout. Takovéto případy jsou ale výjimečné. Je mnohem pravděpodobnější propad do plynule slábnoucího ledu. Při vylézání je dobré mít nasazené rukavice, aby se prsty zbytečně neporanily o ostrý led.
Nejprve je vhodné se zkusit zvednout na okraj ledu. Pokud se ulomí, byl moc slabý a stejně by vylézání nevydržel. Ve chvíli, kdy led vydrží, je možné se teprve pokusit o vylézání. Největší chyba je začít se na led sápat ve svislé poloze. Kromě toho, že nás nohy budou stále táhnout dolů, ještě zbytečně zatížíme malou plochu ledu velkou částí našeho těla. Na led je proto vhodné naplavat. Nejprve se začne kopat nohama, aby se tělo dostalo co nejvíce do vodorovné polohy. Pak je možné se zkoušet na led pomalu nasouvat (tzv. vymrožit). Pokud máme vyprošťovací bodce jde to lehce. Bez nich se musí postupovat velmi opatrně, a ještě hledat sebemenší nerovnosti na ledu, kterých je možné se chytit.
Pokud nemáme vyprošťovací bodce je dobré se zamyslet, co jiného z naší výbavy by se dalo použít. Například běžkařská hůlka nebo průzkumná tyč s ostrým hrotem lze po chycení do obou rukou použit jako improvizovaný vyprošťovací bodec. Také je možné zkusit použít klíče nebo nůž. Extrémní, a hlavně poslední možností je nechat přimrznout ruku v rukavici k ledu a potom se pomocí ní přitáhnout. Pokud víme, že se na led nedostaneme, je dobré se téměř nehýbat, aby voda v oblečení přestala protékat, trochu se ohřála od těla a tolik nepodchlazovala. V době čekání je pak možné volat o pomoc, a to i píšťalkou nebo mobilem. Doba aktivního pohybu v ledové vodě závisí nejen na teplotě vody, ale i na fyzické kondici. Obecně je ale možné počítat s 5 až 10 minutami pohybu. Pak se svaly prochladí a přestávají fungovat.
Pokud se nám vylezení na led podaří, je důležité zůstat v leže, aby váha zůstala rozložená na větší ploše, a začít se kutálet dál od díry. Pokud bychom se hned postavili, hrozí opětovné proboření do ledu.
Další postup záleží na lokalitě a výbavě. Pokud máme v batohu náhradní oblečení, je možné se na bezpečném místě převléct do suchého. Na nohy je v tomto případě dobré nazout nepromokavé ponožky, aby zůstaly izolované od mokrých bruslí. Další možností je začít rychle bruslit. Pokud je teplota pod nulou, mokré oblečení na povrchu zmrzne a vytvoří neprodyšnou membránu. Uvnitř se pak člověk díky pohybu začne ohřívat. V tomto případě doporučuji nasadit aspoň suché rukavice, protože ruce bývají nejvíce promrzlé. Mokré oblečení je ovšem nalepené na těle, kde nevytváří vzduchovou izolaci, proto je případně další propadnutí a zajetí do vody již mnohem rychlejší a nebezpečnější.
Z mých vlastních zkušeností mám větší strach z úrazu nebo poškození věcí než z ledové vody. Po každém propadu jsem zatím vždy sám vylezl a bez převlékání bruslil dál. Ovšem při každém propadnutí jsem si něco natloukl, odřel nebo ulomil. Kromě ulomeného nehtu na palci to například byl roztříštěný displej mobilu nebo utopený foťák. Škody tak šly do desítek tisíc. Díky těmto zkušenostem, kdy jsem do ledu zajel po přední části těla, si křehké a drahé věci už nedávám do předních kapes, ale raději dozadu do batohu a nejlépe do samostatného nepromokavého pytlíku.
Ukázková videa
- Vylezení s vyprošťovacími bodci na slabý led
- Vylezení bez vyprošťovacích bodců na slabý led
- Moje vylezení s vyprošťovacími bodci na pevné náledě
- Moje záchrana bez vybavení z díry v pevném ledu
- Trénink omladiny proboření a následného vylézání z ledu
Komunikace s lidmi
Protože poslední dobou se kvůli nepříliš vhodnému přístupu některých záchranných složek a rychlému šíření informací přes média i sociální sítě z bruslení stal nebezpečný až hazardérský sport, je potřeba dělat lidem osvětu individuálně. I kvůli tomu jsem sepsal celé toto povídání o nordickém bruslení.
Pokud bruslím po přehradě a vidím, že mě někdo pozoruje nebo natáčí na mobil, dobrovolně přijedu ke břehu a pokusím se s ním navázat slovní kontakt. S tímto člověkem si pak několik minut povídám, ukazuju mu výbavu a vysvětluji, jak se po ledu bezpečně pohybovat. S tímto přístupem je větší šance, že se mi podaří změnit jeho pohled na bruslení a také navázat přátelský vztah do budoucna.
Pokud bych osoby na břehu ignoroval, je dost pravděpodobné, že bych u těchto nedostatečně informovaných lidí zafungoval jako hnací síla agrese, která by skončila mojí fotkou nebo videm na internetu, kde by si honili triko, jak zase viděli nějakého magora, bruslícího po nebezpečném ledu.
Modely nordických bruslí
Na základě vlastních zkušeností a procházení webu jsem sestavil podrobnosti k několika modelům nordických bruslí, které lze zakoupit.
Nord
Nordické brusle české výroby s nízkou cenovkou, které ovšem nedoporučuji. Mají pouze jediný model o jedné velikosti. Uchycení je krátkými šrouby přímo do platformy, takže když se utrhne závit (můj případ) jsou bez odbornější opravy nepoužitelné.
Nord 50
- barva: různé
- účel: přírodní led
- vázání: NNN, Prolink, SNS
- uchycení vázání: pouze šrouby
- poloh vázání: 1
- délka: 50 cm
- šířka: 1,35 mm
- rádius: 35 m
- špička: dlouhá
Zandstra
Nordické brusle holandské výroby, které mně dle parametrů přijdou nejlepší. Mají více modelů o různých velikostech. Jako velkou přednost považuji úzký nůž (1,25 mm), tvrdou ocel (60 - 60 Rc) a velký rozptyl délek (40 - 48 cm).
Zandstra NIS
- barva: červená
- účel: přírodní led
- vázání: NIS, NNN, Prolink, BC, SNS
- uchycení vázání: šrouby a matky
- poloh vázání: libovolně
- tvrdost: 60 Rc
- délka: 40, 43, 45, 48 cm
- šířka: 1,25 mm
- rádius: 35 m
- výška nože: 20 mm
- výška platformy: 27 mm
- špička: dlouhá
- hmotnost (pár, bez vázání):
- 40 cm: 614 g
- 43 cm: 664 g
- 45 cm: 712 g
- 48 cm: 748 g
Zandstra Tango
- barva: černá
- účel: přírodní led
- vázání: NNN, Prolink, BC, SNS
- uchycení vázání: šrouby a matky
- poloh vázání: 2
- tvrdost: 60 Rc
- délka: 40, 43, 45, 48 cm
- šířka: 1,25 mm
- rádius: 35 m
- výška nože: 18 mm
- výška platformy: 22 mm
- špička: dlouhá
- hmotnost (pár, bez vázání):
- 40 cm: 650 g
Zandstra Nordic
- barva: modrá
- účel: přírodní led
- vázání: NNN, Prolink, BC, SNS
- uchycení vázání: šrouby a matky
- poloh vázání: libovolně
- tvrdost: 60 Rc
- délka: 40, 43, 45, 48 cm
- šířka: 1,25 mm
- rádius: 27 m
- výška nože: 20 mm
- výška platformy: 27 mm
- špička: dlouhá
- hmotnost (pár, bez vázání):
- 40 cm: 600 g
- 43 cm: 646 g
- 45 cm: 684 g
- 48 cm: 730 g
Zandstra Competition
- barva: stříbrná
- účel: upravený led
- vázání: NNN, Prolink, SNS
- uchycení vázání: šrouby a matky
- poloh vázání: libovolně
- tvrdost: 64 Rc
- délka: 40, 42, 44, 46 cm
- šířka: 1,1 mm
- rádius: 23 m
- výška nože: 20 mm
- výška platformy: 27 mm
- špička: střední
- hmotnost (pár, bez vázání):
- 44 cm: 654 g
Lundhags
Nordické brusle švédské výroby, které mně dle parametrů přijdou o něco horší než holandské Zandstra. Mají sice více modelů a různých velikostech, ale všechny mají širší nůž (1,4 mm), měkčí ocel (58 Rc) a omezený rozptyl délek (39 - 46 cm).
Lundhags Torne Vario
- barva: tmavý písek
- účel: univerzální
- vázání: NNN, Prolink, BC, SNS
- uchycení vázání: šrouby a matky
- poloh vázání: 3
- tvrdost: 58 Rc
- délka: 40, 43, 46 cm
- šířka: 1,4 mm
- rádius: 27 m
- výška nože: 22 m
- špička: střední
- hmotnost (pár, bez vázání):
- 40 cm: 630 g
- 43 cm: 670 g
- 46 cm: 720 g
Lundhags Torne Skate
- barva: písek
- účel: upravený led
- vázání: Salomon Prolink
- uchycení vázání: šrouby a matky
- poloh vázání: 1
- tvrdost: 58 Rc
- délka: 39, 42 cm
- šířka: 1,4 mm
- rádius: 25 m
- výška nože: 22 mm
- špička: krátká
- hmotnost (pár, bez vázání):
- 41 cm: 580 g
- 44 cm: 630 g
Lundhags Torne BC
- barva: dub
- účel: přírodní led
- vázání: Rottefella BC
- uchycení vázání: šrouby a matky
- poloh vázání: 1
- tvrdost: 58 Rc
- délka: 41, 44 cm
- šířka: 1,4 mm
- rádius: 28 m
- výška nože: 22 mm
- špička: dlouhá
- hmotnost (pár, bez vázání):
- 41 cm: 650 g
- 44 cm: 700 g
Lundhags T-Skate Pro
- barva: černá
- účel: upravený led
- vázání: NIS, NNN, Prolink, SNS
- uchycení vázání: šrouby a matky
- poloh vázání: libovolně
- tvrdost: 58 Rc
- špička: střední
- délka: 39, 42, 45 cm
Upozornění
Používání těchto informací je na vlastní nebezpečí a za případné škody vzniklé jejich používáním neneseme žádnou odpovědnost.
Proběhlé akce: 22x
2026-03-07 - Medlovský rybník - Bruslení2026-03-03 - Zvůle - Bruslení
2026-03-01 - Brněnská přehrada - Bruslení
2026-02-28 - Lom Horní Cerekev - Bruslení
2026-02-27 - Parný mlýn - Bruslení
2026-02-25 - Vranovská přehrada - Bruslení
2026-02-21 - Vranovská přehrada - Bruslení
2026-02-14 - Vranovská přehrada - Bruslení
2026-01-24 - Orlická přehrada - Bruslení
2026-01-20 - Brněnská přehrada - Bruslení
2026-01-08 - Vranovská přehrada - Bruslení
2025-12-29 - Parný mlýn - Bruslení
2025-03-20 - Vranovská přehrada - Bruslení
2025-03-08 - Vranovská přehrada - Bruslení
2025-03-07 - Vranovská přehrada - Bruslení
2025-03-05 - Vranovská přehrada - Bruslení
2025-03-04 - Vranovská přehrada - Bruslení
2025-03-03 - Vranovská přehrada - Bruslení
2025-03-02 - Vranovská přehrada - Bruslení
2025-03-01 - Vranovská přehrada - Bruslení
2025-02-23 - Vranovská přehrada - Bruslení
2024-01-17 - Steklý rybník - Bruslení
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2026 |