| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2008-08-31
Třebíč - Borovinský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Vaverka Jan, Dvořák Tomáš, Mašek Libor
Skákání o posledním prázdninovém dnu, kdy jsme testovali nový způsob jištění při skákání. Test dopadl neutrálně, protože i když vše vyšlo, tak jak jsme předpokládali, objevily se další komplikace, které na tomto mostě nepůjdou odstranit. Ale i tak předpokládám, že tento typ jištění ještě hodně krát použijeme.
Článek
Den před touto akcí jsme byli s delphim lézt na skále Výří díra. Moc nás to ale nebavilo, a tak jsme přemýšleli jak vylepšit naše skákání z mostu. My stále používáme systém, že jsme navázání na konec lana a po dohoupání nás ostatní spustí přes osmu dolů. S delphim jsme nakonec vymysleli způsob, jak mít lano napevno připevněné k mostu a po dohoupání samostatně slanit dolů. Na druhý den jsem se tedy domluvil s delphim, Švárem a Tommasem, že půjdeme na most to otestovat.
V neděli ráno mi napsal delphi, že musí něco dělat, takže se na most asi nedostane. Ještě před obědem jsem se byl proběhnout a při tom jsem se stavil za Švárem, abychom se domluvili, že vyrazíme po jedné hodině. Když jsem doběhl, tak jsem vykoupal, sbalil všechny potřebné věci a vyrazil na zahradu na oběd. Když už bylo asi tři čtvrtě na dvě, chtěl jsem napsat Švárovi, že už jedeme s bráchou přímo na most, protože tam na nás už někdo čeká. Bohužel mi hned po tom zavolal, že nepřijede, protože musí jet někam jinam. Už jsem si myslel, že to bude v háji, protože jsem zbyl sám jen s bráchou. Kvůli tomu, že na mostě už na nás někdo čekal, jsem to ale nevzdal a vyrazili jsme.
Pod mostem jsme nechali kola a vyběhli nahoru, kde na nás už pěknou chvíli čekal kámoš z VZS Mašek Libor. Hned jsem napsal delphimu, že jsme tu sami, tak aby přijel, protože potřebujeme pomoct. Napsal, že mu to budu chvíli trvat. Mezitím jsem se pustil do přípravy. Protože bylo v plánu testovat úplně nový typ jištění, probíhalo celé stavění úplně jinak. Vyběhl jsem úplně na vršek mostu a na stranu, kde normálně skáčeme, jsem za spodek zábradlí připevnil na smyčku čtyři expresky, kterými jsem protáhl obě hlavní lana. Potom jsem seběhl o patro níž, kde mezitím čekal brácha. Lana jsme vyměřili, tak aby se konce akorát dotýkali země. Druhé konce jsme přes kladku (systém expresek) napnuli a konce přivázaly o asi 15 m dál na zábradlí. Tímto jsme docílili, že se lano bude při skákání propínat skoro celé, takže bude zachycení pádu mnohem příjemnější. Protože by zábradlí zbytečně poškozovalo lano, omotali jsme ho starými dekami. Brácha potom slanil, aby dole lana mohl přivázat k pomocnému lanku, pomocí kterého jsem lana vytáhl na druhou stranu mostu, kam jsem mezitím přeběhl. Lana jsme napnuli tak, aby pod mostem nevznikl žádný průvěs. Vzal jsem kyblík a připevnil jsem v daném místě na lano. Způsobem, který minulý den vymyslel delphi, jsem se zajistil. Zde ovšem nastala první komplikace. Zbývající lano bylo dlouhé asi 20 m, takže jeho hmotnost i rozměry nedovolovali si ho připnout k pomocnému oku sedacího úvazku. V té chvíli dorazil delphi a hned navrhl, abych ho smotal do batohu, který si dám na záda. Tento způsob už jsem několikrát viděl na internetu a docela jsem ho chtěl někdy vyzkoušet. A teď jsem musel. Smotal jsem tedy lano do batohu, vzal jsem ho na záda a přelezl zábradlí. Protože jsem při prvním skoku nechtěl riskovat, zůstal jsem jenom za zábradlím a nahoru jsem vůbec nelezl. Několikrát jsem zkontroloval ten bratrancův patent a skočil. Skok nebyl nijak zvláštní, ale potvrdily se oba předpoklady. Zajištění přes kyblík drželo jako přibitý a to jsme nemuseli ani použít uzel, vše totiž drželo na tření. Druhá věc, která mě potěšila, bylo nádherné propružení lana přes kladku. Chvíli jsem se jen houpal, pak jsem z batohu vysypal zbytek lana, odjistil kyblík a slanil dolů. A zde se vyskytla druhá komplikace. Když bylo lano spuštěné dolů, tak se při mém houpání prohánělo přes cestu pod mostem, po které chodí i jezdí lidé. Holt se musí dávat pozor a spustit ho jen, když tam nikdo nebude. Dole jsem pak konce přivázal k pomocnému lanku, aby se mohly lana vytáhnout zpět. Po pár minutách jsem opět vyběhl na most. Další skokan byl brácha, kterému jsme museli nejprve vysvětit celý systém jištění, a jak se z něj dostat. Když byl připravený ke skoku, šli jsme ještě s delphim na druhou stranu mostu, bychom zkontrolovali kladku a trochu to poupravili, aby se lana moc netřela o bok mostu. Do jedné minuty po signálu pod námi proletěl brácha. Vše zvládl v pohodě, a tak jsem mohl jít na řadu zase já. Delphi mezitím odešel domů. Po jeho odchodu jsme si dali s bráchou každý ještě dva skoky. Oba byly tentokrát už z vršku zábradlí a to "po hlavě za sedák". Když se chystal ke skoku Libor, šel kolem Šalbaba Václav se svou přítelkyní. Chtěli se podívat na nějaký skok. Protože ale Libor nevěděl, za jak dlouho skočí, protože ještě nikdy neskákal, šel jsem tedy na ukázku skočit já. Dole pod mostem jsem ještě chvíli mluvil s Vaškem. Čas mě ale tlačil, a tak jsem musel rychle nahoru. Rychle jsme připravili Libora ke skoku a vysvětlili mu systém jištění a následného slanění. Pak přelezl zábradlí a asi po jedné minutě skočil nebo spíš spadl. Samozřejmě šel "po nohách za sedák". Vše také zvládl v pohodě. Lana už nikam přivazovat nemusel, protože jsme končili. Brácha vzal kolo a sjel za ním dolů. Já jsem mezitím přeběhl na druhou stranu mostu, vše odvázal a shodil za nimi dolů. Pak jsem seběhl za nimi. Protože jsem měl opravdu málo času, jen jsem skontroval, jestli mám všechen materiál. Pak jsem vše nasypal bez skládání do batohu a sprintoval na kole domů. Doma jsem vše nechal v batohu a připravil si věci do práce. Pak jsem si dal sprchu a po ní jsem se vydal na cestu do Olomouce.
Na tuhle akci jsem se těšil, jak zatím snad na žádnou jinou. Bohužel jsem ještě před ní měl náladu zkaženou jak nikdy jindy. K této náladě se pak přidaly komplikace, takže jsem ze začátku proklínal, že jsem vůbec něco organizoval. Naštěstí po druhém skoku adrenalin všechnu špatnou náladu odplavil a vše zaběhlo do starých kolejí. Co se týče nového způsobu jištění, tak mám dobrý pocit. Má sice nějaké mouchy, ale je rychlejší a méně náročnější na pomocné lidi. Ještě ho zde párkrát otestujeme s několika lidmi, ale stejně mu asi přenecháme největší využití na Stropešínském mostě, kde odpadne problém s dlouhým koncem lana, protože tam se při Swing Jumpu prolétává těsně nad vodou.
Fotky: 29x
21 - 29 |
◄ 1 2 | 29 |
21 - 29 |
◄ 1 2 | 29 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |