| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2009-09-15
Třebíč - Borovinský most
Kienova houpačka
Účast: Dvořák Štěpán, Vlček Leoš, Potančok Ondřej, Šinkovský Roman, Morávek Petr, Labský Martin
Další odpolední skákání z Borovinského mostu. Podruhé jsme skákali podélný skok kombinovaný s příčným. Uprostřed skákání nás na půl hodiny zdržel jeden skokan, který se půl hodiny úspěšně odhodlával ke skoku. Téměř před koncem jsem zjistil, že nám v průběhu skákání někdo ukradl tři karabiny ze záložního jištění, které se nacházelo na opačné straně mostu. Leoš a já jsme si téměř před konce skočili společně tandem. A svůj úplně poslední skok jsem skákal již za úplně tmy.
Článek
Je úterý po obědě a já se domlouvám s Leošem, kdy tedy půjdeme dnes na most. Prý až kolem třetí. Tak to mám ještě čas, a proto připravím krosnu s lezením a jdu se ještě na hodinu proběhnout. Po půl třetí odpoledne se vracím, dávám si koupel a poté beru připravenou krosnu s lezením a vyrážím na kole k mostu. Pod most přijíždím přesně ve čtvrt na čtyři. Dole zamykám kolo a vybíhám nahoru za Leošem, který už tam čeká, a okamžitě začneme chystat kotevní bod pro kladku. V této chvíli se pod mostem objevuje Potty, který tam, jako obvykle, čeká, než mu spustíme hlavní lana. Protože minule jsme již vyřešili, jak kotevní bod vytvořit, dnes mi to trvá jen asi 10 minut. Potom na něj připevňuji kladku, do které zavěšuji obě hlavní lana, která mi postupně podává Leoš. Až jsou oba konce hlavních lan u země, vylézám nahoru a jdu s druhými konci po mostě dál, abych hlavní lana napnul. Potom se opět zavěšuji a přivazuji oba konce napevno ke konstrukci mostu. Hlavní lana už jsou ukotvená, proto je ještě s Leošem zajišťujeme pomocí čtyř smyc a karabin. V této chvíli přichází ještě Šinkovský Roman, jeho kamarád Morávek Petr a Leošova přítelkyně. Úplně nakonec ještě Potty otestuje stabilitu celého systému, tím že se několikrát zavěsí na hlavní lana a pořádně za ně zatahá. Vše funguje jak má, tak kolem čtvrt na pět přecházíme na druhou stranu, vytahujeme hlavní lana a začínáme skákat.
Jako první tentokrát nejde Potty ale Leoš. Hlavní lana si nastavuje na poslední délku, kterou jsme skákali minule a potom skočí ze zábradlí "po nohách za sedák". Hned po něm jdu já a skáču ze stejné vzdálenosti ale rovnou už z vrchní traverzy stejný skok. Zase super zážitek a nemůžu se dočkat, až půjdu znova. Když se vrátím zpět na místo skákání, přichází můj bývalý spolužák ze základní školy Labský Martin, kterému jsem kolem oběda psal, že jdeme na most, tak ať si když tak také přijde skočit. Potty, který jde hned po mně, skáče také rovnou z vrchní traverzy. Jdu za Martinem, aby si šel skočit teď on, ale prý se ještě raději podívá na jeden skok a pak snad půjde. Další na řadě je tedy Petr, který si mezitím oblékl Leošův sedací úvazek. Na to že bude skákat úplně poprvé, tak vylézá rovnou na vrchní traverzu, ze které jsme před tím skákali my. Netrvá mu to ani pět minut a skáče dolů. Docela ho obdivuji, protože se v průběhu celého volného pádu vůbec nedrží hlavních lan, což samo o sobě je dost náročné na psychiku. Když zmizí na druhé straně mostu, ozve dlouhý křik, oznamující, že si to užívá. Další na řadě je Labský Martin, kterému půjčuji svůj sedací úvazek. Stejně jako Petr předtím, tak i on vylézá rovnou na vrchní traverzu. Také mu to netrvá moc dlouho a vrhá se dolů. Po celou dobu volného pádu je klid, ale jakmile zmizí na druhé straně, ozve se zase křik. Docela to nechápu, protože já jsem zvyklý křičet jen při pádu a pak už jsem zticha. Protože Martin nemůže najít správnou cestu zpět na most, čekáme, než nám donese věci. Potom se s námi loučí a kolem půl šesté odchází domů.
Právě je na řadě Roman, který už má oblečený sedací úvazek, tak ho jen připevňujeme k hlavním lanům a čekáme, než skočí. Přesto, že už tu s námi jednou byl, tak mu to moc nepomáhá, protože pouze stojí na vršku zábradlí a nemůže se odhodlat ke skoku. Celou čtvrt hodinu stojím připravený s foťákem a čekám na jeho skok. Marně. Akorát mě začíná chytat křeč do ruky. Doporučujeme mu, ať tedy přeleze zábradlí a skočí jen z druhé strany. Přelézá tedy za zábradlí a opět se přemlouvá ke skoku. Čekáme další čtvrt hodinu a potom se konečně odhodlá. Již v průběhu volného pádu je slyšet křik označující vítězství. A máme další rekord, půlhodinové odhodlávání ke skoku. Po chvíli se Roman vrací zpět nahoru, kde se podívají ještě na Leošův další skok z vrchní traverzy a po rozloučení odchází s Petrem pryč.
Nyní jsme na mostě zůstali jen tři: já, Leoš a Potty. Protože jsme díky dlouhému čekání ztratili hodně času, urychlujeme veškerou činnost. Jsem na řadě já a v plánu mám konečně skočit "po hlavě za sedák". Minule se mi to nepodařilo, tak snad to bude dnes jiné. Pro jistotu si zkracuji hlavní lana, stoupám si na vršek zábradlí, kde mi Leoš bokem přidržuje hlavní lana, aby mě zbytečně nestahovala dolů, a chytám se ke skoku. Trvá mě pět minut, než se odhodlám a konečně skočím. Vzhledem k tomu, že jsou hlavní lan téměř napnutá, ihned mě to přetáčí a já letím střemhlav dolů. Docela zvláštní zážitek. Myslím, že si to budu muset ještě někdy zopakovat a vychytat mouchy. Každopádně když se dole tak houpu a podívám se nahoru na spodek mostu, zdá se mi, že tam něco chybí. Pořádně tedy projedou zrakem celý systém a zjišťuji, že nám někdo mezitím ukradl tři karabiny, které sloužili společně se smycemi k záložnímu jištění. Zajímavé ale je, že karabiny si ten dotyčný vzal, ale smyce tam nechal pověšené, jak byly. V této chvíli se mě zmocňuje vztek, ale bohužel s tím nic nenadělám. Při cestě zpět se zastavuji u kotvícího bodu a sundávám aspoň ty zbývající smyce. Potom se vracím zpět na skákací stranu a ostatním říkám, co se stalo. Nikdo z nich také nechápe, čeho jsou někteří lidé schopní. Protože jsem stále dost rozčílený, ani moc nevnímám Pottyho dnešní poslední skok opět z vršku traverzy. V této době se s námi rozloučí i Leošova přítelkyně a odchází.
Nyní je na řadě Leoš, ale protož jsme se domluvili, že zkusíme skočit tandem, tak se připravujeme oba. Naše hmotnost je teď dvojnásobná, proto musíme počítat i dvojnásobným protažením hlavních lan a zakracujeme tedy průvěs asi o čtyři metry. K hlavním lanům se připevňuji já a batoh se zbytkem hlavních lan beru také. Leoš se s pomocí ploché smyce zavěšuje pod můj sedací úvazek. Oba opatrně přelézáme zábradlí a na druhé straně ještě vše několikrát zkontrolujeme. Nyní následuje domluva, jak to vlastně skočíme. Protože Leoš je pode mnou, musím mít nohy obkročmo kolem něj. Potom už jen následuje odpočítávání: "Tři, dva, jedna, teď!" Oba dva mírně odskočíme do boku a začínáme padat. Protože máme dvojnásobnou hmotnost, padáme opravdu dlouho, až z toho začínám mít divný pocit. Nakonec ale oba ucítíme zachycení našeho volného pádu hlavní lany a přecházíme do houpačky. Průvěs jsme si mohli dát klidně i větší, protože lampu veřejného osvětlení míjíme asi o pět metrů. Na druhé straně vylétneme výš než obvykle, protože opět následuje volný pád. Potom si chvíli užíváme houpání, po kterém vyhazuji zbytek hlavních lan z batohu, odemykám kyblík a slaňuji s Leošem dolů. Tak další typ skoku máme za sebou. Měl jsem sice strach, že mě bude bolet rozkrok, jak byl Leoš zavěšený pode mnou, ale nakonec to bylo v pohodě. Oba vybíháme nahoru a Potty, protože spěchá domů, se s námi rozloučí a odchází.
Je sice po sedmé hodině večer, takže už je docela tma, ale i tak jdeme ještě na dva poslední skoky. První jde Leoš a skáče z vrchní traverzy "po nohách za sedák". Když se vrátí, balíme všechen materiál, protože tma začíná houstnout a neradi bychom zde potom něco nechali. Když je vše sbalené v krosně, tak jdu skočit svůj poslední dnešní skok. Protože jediné co vidím, jsou lampy dole pod mostem, nechci moc experimentovat a skáču to samé co Leoš, tedy z vršku zábradlí "po nohách za sedák". Pocit je to opravdu zajímavý, protože letím černou tmou a slyším jen hukot větru okolo uší a jediný bod, na který můžu koukat, je lampa pode mnou. Než vyběhnu zpět nahoru, Leoš už je na druhé straně mostu a pomalu ruší kotvící body. Hned se k němu přidávám a během chvíle máme vše sundané. Hlavní lana vytahujme nahoru a potom je na lávce vyklepáváme. Nakonec vše nacpáváme do krosny a vyrážíme domů.
Z této akce mám velice rozporuplné pocity. Ze začátku se nám skákalo dobře, ale potom vše narušilo půlhodinové čekání a odhodlání Romana ke skoku. Když už konečně skočil, tak jsem chvíli po tom zjistil, že nám někdo v průběhu skákání ukradl tři karabiny ze záložního jištění. Z toho dvě jsem si kupoval ještě dopoledne tohoto dne. Opravdu nechápu toho dotyčného, který se na úkor nás obohatil. Asi mu nedošlo, že ty věci tam nejsou jen tak, ale že na tom visí naše životy. Ještě že nám aspoň neukradl tu hlavní kladku, protože pak už bychom skákali stejně jako bez lana. Jestli to tak půjde dál, tak nám příště někdo nejspíš ukradne i lano, na kterém budeme právě skákat. Naopak dobrý pocit mám z tandemového skoku, kdy jsem skákal společně s Leošem. Ze začátku jsem měl strach, aby se hlavní lana moc neprotáhly nebo aby mě moc nebolel rozkrok a pas z toho, jak byl pode mnou zavěšený Leoš. Vše se ukázalo jako zbytečné obavy a my jsme si užili Swing Jump ve dvou. Pro příště tandem doufám znova zopakujeme včetně skoků po hlavě a snad přidáme i něco nového. Se zabezpečením věcí proti krádeži to bude horší, ale určitě něco vymyslíme.
Fotky: 27x
21 - 27 |
◄ 1 2 | 27 |
21 - 27 |
◄ 1 2 | 27 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |