| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2009-10-30 - 2009-11-07
Potápěčské safari v Rudém moři
Účast: Dvořák Štěpán, Argus Poseidon, potápěči
Týdenní potápěčské safari v Rudém moři u Egypta. Začali jsme u města Safaga a v průběhu šesti dnů jsme na jachtě Diamond Safaga ***** pluli okolo východního pobřeží Egypta na jih. Každý den jsme podnikli čtyři ponory včetně jednoho nočního. Oproti naší sladké vodě, kde je viditelnost občas tak malá, že se musí jít po hmatu, zde bylo vidět všemi směry snad přes 50 metrů. Po většinu ponorů jsme potkávali spousty barevných ryb a korálů. Výjimečně jsme uviděli želvu nebo chobotnici, popřípadě vrak lodě. Nezapomenutelné pro mě zůstane první setkání se žralokem nebo šnorchlování s delfíny. Doby jednotlivých ponorů se pohybovaly od 40 do 60 minut. Nejhlubší ponor jsem uskutečnil do hloubky 35 metrů. Celkem jsem podnikl 21 ponorů s celkovou dobou 15 hodin a 50 minut. Předposlední den jsem se potápěl na nádech a vytvořil jsem si nový rekord o výkonu 18,1 metrů.
Článek
2009-10-30 - Den 0 - Pátek
V pátek odpoledne se vracím z mostu, kde jsme si byli zaskákat. Doma sbalím všechny potřebné věci na strávení týdne na moři a čekám na Martina Hejátka, který mě potom odváží k němu domů, kde už na nás čekají chlapi z Náměště, kteří nás berou jejich autem do Prahy. Po cestě si dáváme asi 30 km od Prahy zastávku a poté jedeme už přímo na letiště. Protože odlet je až pět minut po půlnoci, musíme počkat ještě tři hodiny. O půl jedenácté si necháváme odbavit zavazadla a poté přecházíme do bezcelní zóny, kde čekáme do půl dvanácté a pak už konečně nastupujeme do letadla.
2009-10-31 - Den 1 - Sobota
Těsně před odletem nám ještě letušky vysvětlí bezpečnostní pokyny a poté už vzlétáme. Protože je pár minut po půlnoci a všude je tma jsou z letadla nádherně vidět veškerá města. Jediná škoda je, že sedím na prostředním sedadlu, takže zas až tak dobrý výhled nemám. V první hodině letu konzumujeme jídlo a pití, která nám letušky roznáší. Zbývající tři hodiny už jen sedíme a snažíme se usnout. Vzhledem k tomu, že sedadla jsou po třech a těsně za sebou a já se svou výškou sedím právě uprostřed, nemůžu se téměř ani hnout. A aby toho nebylo málo, tak sedačka je příliš malá a já si nemůžu ani opřít hlavu, abych usnul. Celé tři hodiny se proto různě přetáčím a opírám a strašně si přeji, ať už jsme v cíli. Když se dostane nad území Egypta, vidíme na levé straně, jak v dálce zuří bouřka. Přesně v pět hodiny a dvacet minut místního času přistáváme konečně na letišti ve městě Hurghada. Po vystoupení z letadla si kupujeme za 15 USD vízum, procházíme přes kontrolu pasů, bereme si naše zavazadla a vycházíme z letiště, kde už na nás čeká autobus a průvodci od Adventure Sports. Autobusem poté jedeme asi 60 km jižně do města Port Safaga, kde na nás čeká v přístavišti zakotvená jachta Diamond Safaga *****. Na levé straně od cesty je celou dobu vidět pobřeží a na pravé straně poušť, která je dost nechutně zanesená odpadky. Pár kilometrů od pobřeží se v celé dálce táhne docela špičaté skalnaté pohoří.
Po necelé hodině jízdy přijíždíme k přístavišti. Přestože není ještě ani sedm hodin ráno, slunce je už vysoko nad obzorem a začíná být pěkně horko. Z autobusu vyložíme zavazadla na přepravní koš a posádka naší lodě nám je odváží k jachtě, která zde nekotví sama, ale společně s dalšími osmi loděmi. Po nalodění se s Martinem ubytováváme v úplně nejspodnější kajutě nejblíže k přídi. Všechny kajuty jsou zde stavěny pro dva lidi, takže je celkem jedno, kde je člověk ubytovaný. Vybalujeme věci a poté si jdeme připravit potápěčskou výstroj. Zde nám půjčí pouze láhev a zátěžový opasek, takže zbytek jsme si všichni museli vést s sebou. Když v dopoledních hodinách začne být opravdu příliš horko, jdeme si zašnorchlovat. Protože já jsem u moře poprvé v životě, docela mě zaráží, jak moc je mořská voda slaná. Když se omylem napiji, mám pocit, že je po mně. Časem si ale zvykám a užívám si potápění na nádech a pozorování mořského světa. Viditelnost je zde opravdu nádherná, několik desítek metrů všemi směry. Také mě překvapuje teplota vody, která dosahuje 29 stupňů a to v jakékoli hloubce. To se u nás doma stát nemůže. Tam se člověk potopí jen dva metry a málem umrzne. Když se vrátíme zpět na palubu, náš průvodce nám sdělí, že vyplouvat se bude až zítra v dopoledních hodinách, kdy nám doručí povolení. Zbytek dne tedy všichni trávíme opalováním, potápění na nádech, focením a průzkumem okolního pobřeží. Na jachtě máme každý den tři jídla: snídani, oběd a večeři. Průběh jídla je na způsob švédských stolů, takže si každý může vzít to, na co má právě chuť. Ze začátku jsem zkoušel všechno možné, hlavně ty jídla, které jsem nikdy nejedl, ale nakonec jsem stejně skončil u toho, které chutnalo podobně jako u nás. Posádka, která je tu s námi, je na Čechy docela zvyklá, takže některým jednoduchým větám v češtině rozumí. Každopádně je legrace s nimi mluvit česky, protože každou chvíli řeknou pěkný blábol. Když čas přeskočí čtvrtou hodinu odpolední, začne se velice rychle stmívat a v pět hodin už je tma jako v pytli. Zdejší západ slunce pobíhá velice rychle, ale za to je opravdu nádherný, protože obloha a vše kolem je krvavě rudé, dokonce i dlouho po něm. Když padne desátá hodina v noci, jdu spát. Protože je ale v podpalubí děsně teplo, zalehnu úplně nahoře pod širým nebem. Nahoře nade mnou svítí měsíc, vzduch je krásně osvěžující a jachta se mírně pohupuje ve vlnách, takže to netrvá dlouho a je po mně.
2009-11-01 - Den 2 - Neděle
V neděli ráno mě probudí až slunko. Když se rozhlédnu kolem, vidím, že některé jachty už odpluly a další se k odplutí chystají. Někdy po snídani dorazí náš kapitán, takže před obědem konečně vyrážíme na širé moře. Po zhruba 30 minutách zastavujeme u prvního korálového útesu na lokalitě Tobia Arbaa. Před každým ponorem máme povinný briefing, kde se dozvíme vše potřebné o plánovaném ponoru, profilu dna a co asi pod vodou uvidíme. Při prvním briefingu jsme rozděleni do čtyř skupin. V každé skupině je jeden vedoucí potápěč, který má celou skupinu na starosti. První dva jsou průvodci od Adventure Sports, třetí je Lukášek Petr od nás a poslední je místní potápěč Mohamed. Já s Martinem jsme přiřazeni právě k němu. Prvně si říkám, koho jsme to zase schytali, ale po chvíli mě dochází, že když je místní, tak to zde bude znát nejlépe a ještě k tomu je to jediný černoch, co se s námi potápí, takže ho aspoň bude pod vodou lehké najít. První ponor je plánovaný jako zkouškový, abychom vše odzkoušeli, našli vhodné závaží a ukázali, že se umíme potápět. Právě proto je profil dna rovný v maximální hloubce 17 metrů a jsou zde pouze vysoké homole korálových útesů, které končí těsně pod hladinou. Když skočím se vším do vody, zjišťuji, že mám málo závaží, takže se vracím zpět na loď a přibírám další dvě. Teď už je vše v pořádku a zahajujeme ponor. Potápění v moři je skoro jako létání, protože voda je tak průhledná, že ji vůbec nevnímáte. Další rozdíl oproti potápění u nás je život v moři. Kam se podíváte, tak je spousty ryb a korálů. Když se po ponoru vrátíme zpět na loď, začíná mě bolet hlava. To není dobré. Naštěstí se to po obědě, těsně před dalším, ponorem lepší, takže můžu v potápění pokračovat. Mezitím kapitán přejel k dalšímu útesu na lokalitu Panorama Reef. Kotvení u korálových útesů zde probíhá tak, že loď připluje k útesu na závětrnou stranu a pomocí několika lodních lan se k němu ukotví. Právě pro tyto účely, je skoro v každém útesu uděláno velké množství kotvících bodů. Při minulém ponoru jsme se potápěli přímo od lodě, ale tentokrát nás na Zodiacích (malá nafukovací loď s motorem) odvážejí na druhou stranu útesu, kde zahajujeme ponor a pod vodou okolo útesu plaveme zpět k jachtě. Při minulém ponoru jsem měl všechny závaží na zátěžovém opasku, a proto mě před vynořením pěkně bolela záda. Tentokrát dělám změnu a některé si přendávám do kapes od jacketu. To se ukazuje jako velice dobrý nápad a v průběhu ponoru o zádech skoro ani nevím. Protože profil dna už není vodorovný, ale útes pomalu padá dolů, udržujeme hloubku kolem 30 metrů a pomalu plaveme zpět k lodi. Někdy v půlce ponoru spatříme první želvu, která plavala kousek od nás. Protože už nejsme u pobřeží, ale daleko na moři jsou tu občas proudy, které vás buď nádherně popoženou vpřed, nebo vás budou držet na místě. Každopádně je potřeba dávat pozor, aby vás žádný neodtáhl na širé moře. Po vynoření už mě ani nebolí hlava, takže už se těším na noční ponor, na který opět přejíždíme k dalšímu útesu na lokalitu Midle Reef. Noční ponor zahajujeme kolem páté hodiny, kdy už je tma jako v pytli. Zde poprvé přijdou na věc baterky. Sám žádnou nemám, takže si ji půjčuji od Petra. Než ji pod vodou rozsvítím, je to skoro jako u nás, protože není nic vidět. Ale jakmile rozsvítím, vidím téměř jako ve dne. Na rozdíl od denních ponorů, kdy se potápíme ve skupinkách, na noční ponory chodíme po dvojicích nebo trojicích. Samozřejmě jsem ve dvojici s Martinem. V noci některé ryby zalézají a jiný zase vylézají. Asi nejzajímavější věc, kterou pod vodou nacházíme, je malá chobotnice. V průběhu všech ponorů nejsme pod vodou sami, ale vždy je tam i několik dalších skupin z jiných lodí. Nejinak to mu je i tentokrát. Akorát kvůli tmě se vynořujme u jiné jachty, takže zbytek musíme doplavat na hladině. Ihned po nalodění spouští kapitán motory a vydáváme se na noční přejezd. Po večeři se všichni rozutečou po lodi a tráví čas podle svého. Jedna skupina je v hlavní místnosti a kouká na filmy, druhá je na zadní palubě, kde popíjí, baví se a užívají si noční plavby. Zbývající lidé jsou většinou ve svých kajutách. Protože už nejsme utahaní z cestování, je většina z nás vzhůru až do půlnoci. Když už na mě padne také únava, jdu se podívat, jestli půjde spát na palubě. Bohužel vítr zde fouká docela silně, takže to nepůjde. Místo toho chvíli zůstávám na přídi a užívám si toho nádherného pocitu, kdy plujeme široko daleko sami v noci při úplňku, a celá jachta se houpe ze strany na stranu. Kdybych nemusel spát, tak bych tam seděl asi ještě teď. Nakonec jdu zpět do kajuty, kde Martin už spí a usínám taky.
2009-11-02 - Den 3 - Pondělí
V pondělí ráno nás budí místním gongem někdy po páté hodině ranní. Když vylezu ven, překvapuje mě, že už tak brzy je světlo, i když do východu slunce to ještě chvíli bude trvat. Když se rozhlédnou kolem dokola, vidím, že jsme zakotvení u dalšího útesu na lokalitě Elphen Stone a nejsme zde sami, ale že je k naší jachtě pomocí dvou lodních lan ukotvená další jachta. Každý ranní ponor, který zde absolvujeme, je hloubkový, aby se v průběhu dne tělo mohlo pomalu vysycovat. Ponor zahajujeme před šestou hodinou ranní ze Zodiaků a ihned se potápíme do hloubky 30 metrů. Chvíli udržujeme stejnou hloubku a pak pomalu začínáme stoupat k hladině tak, abychom se akorát vynořili u jachty. Když po ponoru uklidím veškeré potápěčské vybavení, tak mě při pohledu na napnuté lano mezi jachtami napadne, že bych ho mohl zkusit přejít. Chození po Slackline už mám docela natrénováno, takže by to mohlo jít. Lano má sice průměr přes deset centimetrů, ale jak se jachty na vlnách houpou, tak se lano neustále povoluje a dotahuje. Pár kroků se mě vždy podaří ujít, ale jakmile lano trochu povolí, letím do vody. Potom musím doplavat k zádi lodi a vylézt zpět na palubu. Samozřejmě se nevzdávám a zkouším to dál, ale vždy to dopadne stejně. Když jde kolem Mohamed a dívá se, jak padám do vody, tak mi říká, ať dávám pozor na žraloky. Já se jen usměju a říkám mu, že budu. Když mě chození omezí, jdu na horní palubu, která je tak pět metrů nad hladinou, přelezu zábradlí a skočím salto vzad (backflip). Potom se ještě párkrát vrátím a salto zopakuji. Přitom si ze mě ostatní dělají legraci, že možná spadnu na žraloka. Když si párkrát zaskáču, jdu opět chodit po laně. Žádná změna se nekoná, takže opět padám po pár krocích. Při jednom z mnoha dalších pokusů udělám asi dva kroky, když v tom pod sebou uvidím žraloka. Ani nevím jak, ale na palubu jsem se vrátil rychlostí blesku. Hned zakřičím "Žralok!", aby o něm ostatní věděli. Na druhé straně se právě nachází pár šnorchlařů, kteří pozorují podmořský svět z hladiny. Jakmile uslyší, že je zde žralok, tak se někteří vrací na loď. Ovšem většina zůstává a naopak žraloka hledá. Z horní paluby mám dobrý rozhled, takže vidím, jak kolem nich žralok začíná kroužit. Po chvíli kroužení si to namíří přímo na jednoho z nich. Když je od něj asi jeden metr, tak proti žralokovi kopne ploutví a ten naštěstí plave pryč. Když se naši dobrodruzi vrátí zpět na jachtu, tak nám jeden z nich ukazuje snímky, které se mu podařilo vyfotit. Na prvním je žralok vyfocený asi z 15 metrů, ale na tom druhém se mu ho podařilo vyfotit asi z jednoho metru. Tomu říkám extrémní fotograf. Nevím, jestli mám mluvit o štěstí, že se nikomu nic nestalo nebo proto, že jsme žraloka vůbec viděli. Každopádně zhruba před měsícem u jiné lokality také posádka spatřila žraloka, a když k němu jedna žena doplavala, tak ji zakousl. Asi jsme měli štěstí dvojnásobné. Chvíli potom ještě žraloka vyhlížíme, ale bez úspěchu. Chození po laně i tak raději nechám až na doma, kde mi při pádu nehrozí sežrání, ale jenom potlučení. Před obědem zahajujeme další ponor na stejném místě, jen začínáme přímo od jachty a potápíme se kolem druhé strany útesu. Zde je ovšem velice silný proud, proti kterému se nedá plavat, takže stejně se přesouváme na druhou stranu jako ráno. Pro mě s Martinem se jedná o první ponor s Nitroxem, konkrétně s EAN32. Já nepociťuji žádný rozdíl, ale Martin si pak každý den stěžuje, že když dýchá Nitrox, tak ho bolí zuby. Protože myšlenky na žraloka jsou stále živé, každou chvíli se rozhlížím do nekonečné modři a čekám, odkud připlave. Samozřejmě, že odnikud nepřiplavává, takže nudný ponor končíme všichni bezpečně na jachtě. Od této doby máme vždy každý den na ranní a večerní ponor na dýchání vzduch a na dopolední a odpolední ponor Nitrox. Jedna z výhod Nitroxu je, že po ponoru se oba cítíme normálně, bez jakékoli únavy. Při rušení kotvení zesílí vítr tak, že naši jachtu začne přetáčet jinak, než by si kapitán přál, takže od útesu odplouváme a jsme rádi, že jsme do něj nenarazili. Odpolední ponor tedy probíhá opět na jiné lokalitě, tentokrát na Sha'ab Sharm. Na noční ponor přejíždíme na lokalitu Wadi Gemac, kde se má nacházet starý vrak potopené jachty. Vrak jsem v životě neviděl, takže jsem celkem zvědavý. Když se k němu s Martinem potopíme, zjišťujeme, že se jedná pouze o hromadu prken, želez, drátů a jedné záchodové mísy, takže spíše než vrak, bych to nazval podvodní odpad. Když se ke konci ponoru vynořujeme u jachty, je přímo pod ní obrovské hejno malých rybek. Po ukončení ponoru kapitán opět zahajuje noční přejezd. Než jdu spát, tak stejně jako minulou noc stráví nějaký ten čas na přídi pozorováním noční hladiny. Protože kvůli plavbě je na horní palubě opět silný vítr, usínám ve své kajutě.
2009-11-03 - Den 4 - Úterý
Úterý probíhá podobně jako předchozí dny. Ráno zahajujeme ranním hloubkovým ponorem na lokalitě Habili Ali, při kterém několik desítek metrů pod námi spatřujeme žraloka. Protože už byl skoro konec ponoru, nemohli jsme se k němu dolů potopit. Dopolední ponor uskutečňujeme na stejné lokalitě a se stejným průběhem. Oproti ránu, už ale spatřujeme žraloky dva a to kousek před námi. Než k nim doplaveme, jsou už ale pryč. Ranní i dopolední ponor jsme zahájili ze Zodiaků. Než se ovšem všichni na zodiak usadí, chvíli to trvá, takže ti, co jsou tam nejdéle, musí dýchat zplodiny z motoru, což není zrovna příjemné. A když se to spojí s houpáním na vlnách, tak to končí zvracením přes palubu, což se v dopoledním ponoru stalo. Vítr, který začal minulý den, ještě trochu zesílil, takže se jachta při odpolední plavbě ve vysokých houpala tak, že se po ní bez držení nedalo pohybovat. Většině z nás to moc příjemné nebylo, a proto jsme měli celý den žaludek na vodě. Když jsem pak odpoledne seděl na horní palubě a "užíval" si houpání, Martin, který seděl opodál, už to nevydržel a vyprázdnil svůj žaludek přes palubu. Protože mám štěstí a seděl jsem po větru, celého mě ohodil. Hned jsem se vydal do kajuty, abych se umyl a vše vymáchal v umyvadle. Pokud je člověku špatně, tak jediná možnost je, buď ležet, nebo být venku a koukat se ven. Tím že jsem v kajutě stál a koukal do umyvadla, se mi z ničeho nic udělalo tak špatně, že jsem do něj okamžitě také vyprázdnil svůj žaludek. A jak to většinou bývá, když se člověk vyzvrací tak potom mu je dobře. A tak to bylo i v tomto případě. Houpání nehoupání, už mě to bylo jedno. Na odpolední a noční ponor zastavujeme na lokalitě Aby Basala. Protože se jedná o vodorovné dno v maximální hloubce 20 metrů, jdeme pod vodu v malých skupinkách bez vedoucích potápěčů. S Martinem hned ze začátku začneme plavat těsně kolem útesu, takže se nám podaří najít malou jeskyňku z korálů (Cavernu). Nedá mi to a hned ji musím prozkoumat. Když doplavu až na její konec, tak už je docela úzká, takže jsme nakonec rád, že se vůbec otočím a vyplavu ven. Zbytek ponoru plaveme nade dnem a pozorujme ryby. Když se vrátíme zpět na loď, tak jsem rád, že už konečně tento nudný ponor (kromě jeskyně) skončil. Když se začne stmívat, přijedou k útesu dvě rybářské lodě. Protože už ale začíná být tma, nevidíme, co přesně dělají. Při nočním ponoru jdeme pod vodu na stejném místě, ale při samotném ponoru plaveme na druhou stranu než odpoledne. Protože Martin tentokrát zůstává na lodi, musím se připojit k jiné skupině. Kromě pozorování chobotnice, obří murény a rybářských lodí se nic zvláštního neděje. Přes noc se opět pluje dál, tak zase spím v kajutě.
2009-11-04 - Den 5 - Středa
Středa se zahajuje tradičně ranním hloubkovým ponorem tentokrát na lokalitě Small Gutta, což je malý útes, který při ponoru skoro celý obeplaveme. Nejzajímavější na celém ponoru je pozorovat želvu, která ve dvaceti metrech sedí na korálu a okusuje vedlejší. Zároveň se potápím až 35 metrů, což je maximální hloubka, které při této safari dosáhnu. Po snídani přejíždíme na lokalitu Big Gutta. Jedná se o velký útes, na jehož jedné straně se nachází náhorní (nebo spíš podvodní) plošina. Při tomto ponoru se pár potápěčů odděluje a podnikají hloubkový ponor přes 40 metrů. My zbývající prozkoumáváme plošinu, kde je překvapivě velké množství ryb, hlavně Napoleonů. Při odpoledním ponoru na lokalitě Cavern Dive, se poprvé potápíme v korálových jeskyních, které vedou skrz celý útes. Do této doby mě to potápění občas přišlo až moc nudné, ale tyto jeskyně u mě chuť se potápět opět obnovily. Při ponoru s Martinem prozkoumáváme snad každý možný průchod, který se zde nachází. Když potom u jachty zahajujeme výstup, motá se kolem nás velké množství Napoleonů. Na večerní ponor přijíždíme k lokalitě Dolfphin Reef. Při přejezdu se celá posádka začíná scházet na horní palubě a snad přes hodinu zde zpívají místní písně a tancují společně s kapitánem, který odtud loď řídí. My ostatní tam sedíme s nimi a pozorujeme je. Ještě než skončí tak nám zazpívají asi jedinou českou písničku, kterou znají: Jede, jede mašinka. Jako každý noční ponor, tak i tento probíhá nad vodorovným dnem, takže pod vodu jdeme v malých skupinkách. Za začátku s Martinem plaveme kolem kraje útesů a při zpáteční cestě, křižujeme ze strany na stranu. Úplně na konci spatříme pod vodou nějakého velkého hada, ale protože si ho právě jeden potápěč natáčí, raději mu uděláme prostor a plaveme dál. Při tomto ponoru jsme zatím viděli největší počet Perutýnů. Protože přes noc zůstáváme na místě, využívám situace a jdu spát na horní palubu.
2009-11-05 - Den 6 - Čtvrtek
Ve čtvrtek se probouzím před pátou hodinou ranní, protože kapitán nahodil motory a my přejíždíme na další lokalitu Sha'ab Claudia. Jedná o útes, který je na jedné straně protkán jeskyněmi. Proplaveme s Martinem na druhou stranu a potom plaveme nad korály kolem útesu dál. Když nám dochází čas, otáčíme to a plaveme zase zpět. V jednom místě objevíme další jeskyni, do které hned vplaveme. Ovšem ta se po pár metrech začíná dost zužovat, takže se raději vracíme a stejnou cestou, jako jsme se dostali sem, se vracíme k lodi. Na dopolední ponor zastavujeme na lokalitě Small Abu Galawa. Sestup zahajujeme přímo z jachty a v malých skupinkách. Když se dostaneme za první hranu útesu, spatříme vrak jachty, který je konečně celý. Několikrát ho obeplaveme dokola a nakonec nakoukneme i dovnitř. Prý tu leží jen několik let, ale i tak už je celý porostlý korály. Nakonec se ještě necháme s Martinem společně vyfotit a pokračujeme dál. Úplně na druhé straně útesu se polovina potápěčů vrací středem mezi dvěma útesy, ale my s Martinem pokračujeme dál a obeplaveme všechno. Když jsem zpátky pod jachtou, tak si zkouším lehnout na dno, ale jak se snažím přetočit, tak mě vypadnou dvě zátěže. Rychle je chytnu a raději další pokus už nezkouším. Při odpolední plavbě nám posádka přichystá bábovku se šlehačkou a nějaké koktejly. Bylo to vynikající, jen toho bylo málo. Odpoledne jdeme pod vodu na lokalitě Sha Lania. Zodiaky nás vysadí na opačné straně útesu a my v hloubce 15 metrů plaveme proti proudu zpět k jachtě. Protože proud je místy opravdu silný, doplaveme zpět docela vysílení. Musím konstatovat, že toto byl nejhorší ponor za celý týden. Před nočním ponorem připlouváme na poslední lokalitu Sha'ab Marsa Alam. Pod vodou potkáváme opět nějakou chobotnici a pár Murén. Na opačné straně útesu připlaváváme k vraku safari lodi. Tenhle je tedy opravdu velký. Nevím proč, ale čím blíže se k tomuto vraku přibližuji, tím více pociťuji pocit úzkosti. Pocit překonám, vrak celý obeplavu a podrobně prohlédnu. Zajímavé je, že v každé škvíře, která ve vraku je, se nachází nějaká ryba. Skoro to vypadá, jakoby tam měly své malé kajuty. Zbytek ponoru pokračujeme kolem útesu a vracíme se zpět k lodi. Při tomto ponoru jsme viděli nejvíce Ropušnic. Protože dnešek je poslední plnohodnotný den, posádka nám přichystala na noc zábavu a kuchař upekl třípatrový dort. Docela ho obdivuji, jak se mu to po týdnu na moři se bez doplnění zásob povedlo. Po dortu následuje večírek s hudbou a tancem, při kterém nám jeden člen posádky ukáže, že rozštěp lze dělat i na stropě. Chození po rukou už nemá ani smysl zmiňovat. Celá akce končí po jedenácté hodině, kdy opět ulehávám na horní palubě, protože loď zde kotví do příštího dne.
2009-11-06 - Den 7 - Pátek
V pátek ráno mě přesně v šest hodin probouzí slunko, které vychází nad zádí. Po ruce mám foťák, tak hned pořizuji pár snímků. Na ponor se moc nespěchá, takže pod vodu jdeme až v osm hodin. Jachta je stále na tejném místě jako večer, takže nás jen Zodiaky odvezou na druhou stranu útesu a my zpět opět plaveme pod vodou. Celou cestu se snažím najít nějakou mušli, kterou bych si vzal domů. Nacházím jen jednu, ale ta je moc velká a ještě k tomu s obyvatelem, takže se vracím s prázdnou. Po snídani, jdeme všichni na horní palubu v županech a necháváme se společně vyfotit. Je to docela legrace, protože župany máme jen modré a růžové. Martin u nás v kajutě pro sebe uloupil modrý, takže na mě zbyl jen růžový. No co, legrace musí být. Chvíli před dalším ponorem, někdo zavolá, že kousek od nás jsou delfíni. Rychle si bereme ploutve a masky a skáčeme do Zodiaku, který nás k nim veze. Zde všichni vyskáčeme a hledáme delfíny. Po chvíli je spatřím jak v hejnech plavou všude kolem nás. Asi čtvrt hodin se s nimi potápíme a pak se vracíme zpět k jachtě. Využívám situace, kdy je chvíli čas a za zádí se potápím na nádech. Protože tato lokalita je pro většinu jachet poslední, je jich tu opravdu velké množství. Některé z nich, i když se to nesmí, vypouští své nádrže s odpadem, takže se mi stává, že se občas vynořím s bobanem na hlavě. No je to opravdu nevšední zážitek. Při prvních dvou pokusech vždy doplavu do 15 metrů, ale pak začnu cítit nepříjemný tlak na hrudníku, tak se proto raději vynořím. Před třetím pokusem se pořádně nadechnu a ještě tam nacpu nějaký vzduch navíc a klesám ke dnu. Díky většímu objemu vzduchu bez problému překonávám 15 m a zastavuji se až na dně přesně v 18,1 metrech. Při potápění je potřeba dávat pozor na zrádnost odhadu vzdálenosti. Když se totiž podíváte dolů, tak vám vše přijde kousek od vás, ale při pohledu zpět k hladině, vše vypadá, jako by to bylo strašně daleko. Návrat na hladinu je proto daleko horší než sestup. Když tak po úspěšném ponoru plavu zpět nahoru, pořád se mi zdá, jako kdybych byl na místě, takže začínám mít trochu divný pocit. Nakonec to ale zvládám a vynořuji se na hladinu s pocitem, že jsem opět překonal svůj osobní rekord. Ještě před obědem dáváme úplně poslední ponor, opět na tomto místě. Jedná se o stejný profil jako minulý večer s tím rozdílem, že je den. Díky tomu, že je dobře vidět, nacházíme dvě jeskyňky, kterými proplakáváme na druhou stranu. Když jsme u vraku safari lodi, už necítím žádnou úzkost, takže večer to muselo být jenom kvůli tmě. Zbývající část ponoru trávím důkladnou prohlídkou dna, protože hledám opět mušle. Nakonec nacházím aspoň dvě malé. Po vynoření rozvěšujeme věci po celé jachtě, aby rychleji uschnuly. Kapitán ihned spouští motory a vyrážíme k pobřeží do přístavu Marsa Alam. Když se po chvíli otočím zpátky, spatřuji zatím největší počet jachet kolem jednoho útesu, je jich snad kolem 30. Po obědě přistáváme v přístavu, kde budeme čekat až do večera. Než zapadlo slunko, naplnil se přístav k prasknutí. Po večeři už to začíná vypadat, že se budeme vyloďovat, takže si začínám balit věci. Odhad to byl správný, protože to stíhám s odřenýma ušima. Ještě než opustím jachtu, raději ji celou prolézám, abych se ujistil, že tu nic nenechám. Přece jenom bych se sem nechtěl vracet.
Po šesté hodině večerní nasedáme do Zodiaků a ty nás vezou na břeh, kde na nás čeká autobus. Před autobusem se loučíme s naší posádkou, nasedáme do něj a vyrážíme do města Hurghada, ze kterého budeme odlétat. Protože už je tma a po cestě není na co se dívat, usínám. Probouzím se až v jednom městě, kde si dáváme občerstvovací pauzu. Když tak popíjím Fantu a dívám se kolem sebe, divím se, jak zde můžou jezdit tím jejich způsobem. Auta si tu jezdí, jak chtějí, nikdo nesvítí a přednosti je taky nezajímají. Po chvíli opět nasedáme a vyrážíme dál. Netrvá to dlouho a opět spím. Do města Hurghada přijíždíme před půlnocí. Protože letadlo odlétá až v šest ráno, máme před sebou ještě několik hodin čekání, které po většinu času trávíme v hospodě PRAHA cafe, kterou vlastní Čech a skoro vše je zde česky a dokonce zde i česky trochu mluví.
2009-11-07 - Den 8 - Sobota
Při pobytu v hospodě si objednáváme česnečky a bramboráky, které nám ovšem donášejí s asi 90 minutovým zpoždění, takže některé už přešel hlad. Největší překvapení ale bylo, když nám nejprve donesli bramborák plnění masem, který si nikdo z nás neobjednal. Když přišel číšník, tak jsme před ním bramborák otevřeli a říkáme, že tento jsme nechtěli. Číšník se omluví, že je to pro někoho jiného, bramborák zavře a odnese ho jeho správnému majiteli. Raději nechce vědět, jakou historii měl ten náš. Kolem třetí hodiny jdeme s Martinem ven, abychom omrkli okolí. Před hospodou vede jen hlavní silnice, po které se vydáváme doprava. Po cestě na nás pořád troubí taxíky, jestli nechceme vzít. Samozřejmě, že nechceme, takže je musíme pořád odhánět. V těchto krajích je zajímavé, že města spí přes den a žijí přes noc. Přes den jsou všichni u moře nebo spí, ale přes noc jsou plné ulice lidí. Dobrou práci zde mají noční hlídači, kteří sedí na židli venku před obchodem, snaží se nějak zabavit a jejich odpočívající spolupracovníci spí vedle nich na zemi zakukleni v dece. Odpadkové koše zde ani nepotřebují, protože odpadky se valí všude kolem na zemi a kočky, kterých je tu hodně se v nich přehrabují do té doby, než je nezahryzne nějaká obří krysa. Po jednom kilometru to otáčíme a jdeme po druhé straně silnice zase zpět. Když dojdeme po třetí hodině ranní zpět k hospodě, ostatní už čekají venku na autobus, který nás odveze na letiště. Chvíle nám ještě zbývá a tak pořizuji pár fotek nočního města. Přitom si mě oblíbila jedna kočka, protože za mnou pořád chodila a koukala do objektivu. Před půl čtvrtou nastupuji jako poslední do autobusu a vyrážíme k letišti. Když u něj vystoupíme a rozloučíme se s našimi průvodci, jdeme dovnitř, kde zjišťujeme, že skoro celý areál je v rekonstrukci, takže se vlastně nachází v jednom obrovském stanu. Než nás začnou odbavovat, uplyne další hodina, kterou někteří prospí na zemi přímo uprostřed haly. Po odbavení se dostáváme do bezcelní zóny, kde je spousty obchodů. Všichni začnou hned něco nakupovat, aby dovezli domů nějaké dárky. Já sice obcházím všechny obchody, ale v plánu žádný nákup nemám. Nakonec se ale nechávám od kamarádů zviklat a utrácím zde přes 100 € za různé drobnosti. Do plánovaného odletu zbývá ještě hodina, tak si kupuji něco na pití, posadím se na židli a čekám. Když se konečně objeví na hodinách šestá hodina, nic se neděje, takže čekáme dál. Asi po půlhodinovém zpoždění nás konečně pouští ven. Nasedáme do autobusů, které nás odváží k letadlu. Ještě než do letadla nastoupím, párkrát ho vyfotím. Při focení na mě okolní personál hází vražedné pohledy. Až v letadle zjišťuji, že to bylo proto, že focení je zde zakázané. Po půl sedmé ráno se letadlo dává do pohybu a my pomalu stoupáme vzhůru. Když se dostaneme dostatečně vysoko, je vidět všude pod námi jen poušť. Samozřejmě vím, že poušť je obrovská, ale když ji vidím na vlastní oči, tak teprve teď si uvědomuji správným význam slova obrovská. Protože tentokrát sedím na sedadle u uličky, tak abych vidě z okna, musím se pořádně nahýbat. Až mě z toho začne bolet za krkem, natáhnu si konečně nohy do uličky a odpočívám. Po menším občerstvení si pouštím do sluchátek hudbu a poslouchám ji, až nad území České republiky. Ještě než přistaneme, tak si na palubě kupuji na památku zápěstní náramek. Po desáté hodiny dopolední konečně přistáváme v Praze. Protože dárky, které jsem si v Egyptě nakoupil, jsou docela rozměrné, nezdám se jednomu policistovi a musím projít ještě jednou kontrolou. Vše dopadne dobře a my před desátou hodinou odjíždíme autem do Třebíče.
Já osobně jsem před touto akcí nikdy u moře nebyl. Vždy když se něco plánovalo, nakonec z toho pro mě sešlo, takže jsem byl velmi mile překvapený, že se tato akce uskutečnila. Poprvé jsem letěl letadlem, poprvé jsem byl v Africe, poprvé jsem viděl moře, poprvé jsem plul na jachtě, poprvé jsem… a takto bych mohl pokračovat dál. Díky těmto všem "poprvé" to pro měl takřka neuvěřitelný zážitek, při kterém jsem si užíval každou možnou chvilku. Potápění v moři se vůbec nedá srovnat s potápěním doma v těch našich sračkách. Teplá a čistá voda, barevné ryby a korály … prostě nádhera. Pravda je, že po pár stejných ponorech už mě to nadšení opouštělo, ale jen do chvíle kdy jsme se začali potápět u korálových jeskyň (Cavern). V té chvíli jsem zjistil, že jeskyně je to, co mě na potápění nejvíce baví. Pravděpodobně za to může ten pocit vzrušení, že jsem na místě, na které se jen tak lekce nedá dostat a samozřejmě i z něj. Když jsem poprvé spatřil žraloka, i když jen malého, byl jsem opravdu rád, že jsem byl na lodi a ne ve vodě. Delfíny, na které jsem se těšil, jsme sice potkali až předposlední den, ale aspoň nikam neuplavali a my jsme tak mohli potápět kolem nich. Po potápění s delfíny jsem využil situace a při potopení na nádech do hloubky 18,1 metrů jsem si vytvořil nový rekord, který asi dlouho nepřekonám, protože v těch našich vodách to prostě nejde. I když průběh plavby nebyl nijak divoký, s mořskou nemocí bojoval asi každý z nás a po svém. Jediná negativní věc pro mě byla místní jídlo, kterému jsem ani po týdnu nepřišel na chuť, takže jsem celou dobu jedl věci, které nejvíce chutnaly jako naše doma. Po šesti dnech potápění s 21 ponory a téměř 16-ti hodinách strávených pod vodou se nikomu nic nestalo, nikdo nic nezničil a my se tak mohli bezpečně vrátit z tropů domů, kde na nás čekalo podzimní sychravé počasí.
Fotky: 351x
281 - 300 |
◄ 1 ... 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 ► | 351 |
281 - 300 |
◄ 1 ... 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 ► | 351 |
Videa: 32x (00:21:16)
Plavba v noci
Délka: 00:00:31Plavba v noci
Délka: 00:00:33Vnitřek jachty
Délka: 00:00:23Plavba
Délka: 00:01:59Plavba
Délka: 00:00:34Plavba při západu slunce
Délka: 00:00:24Plavba při západu slunce
Délka: 00:00:49Plavba při západu slunce
Délka: 00:01:56Plavba při západu slunce
Délka: 00:00:21Plavba při západu slunce
Délka: 00:00:20Východ slunce
Délka: 00:00:35Plavba
Délka: 00:00:38Plavba
Délka: 00:00:59Plavba
Délka: 00:00:46Kotvení
Délka: 00:00:36Zábava
Délka: 00:01:05Zábava
Délka: 00:00:47Zábava
Délka: 00:01:25Zábava
Délka: 00:00:22Plavba při západu slunce
Délka: 00:00:24Plavba při západu slunce
Délka: 00:00:27Setkání jachet
Délka: 00:00:36Setkání jachet
Délka: 00:01:07Setkání s delfíny
Délka: 00:00:11Setkání s delfíny
Délka: 00:00:12Setkání s delfíny
Délka: 00:00:12Setkání s delfíny
Délka: 00:00:05Setkání s delfíny
Délka: 00:00:20Snídaně uvnitř jachty
Délka: 00:00:39Čluny
Délka: 00:00:30Oběd uvnitř jachty
Délka: 00:01:06Přístav při západu slunce
Délka: 00:00:24| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |