2015-05-23
Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Předposlední víkend v květnu se konal závod Koloběh Dalešického pivovaru 2015. Úkolem pětičlenného týmu je zvládnout 4 okruhy v okolí Dalešické přehrady v celkové délce 100 km. Celé družstvo závodí současně a má k dispozici jen 4 kola. Jeden tedy musí běžet a postupně se s ostatními střídat. Ve výsledku by tedy každý měl uběhnout 20 km a ujet 80 km. První dva ročníky, kterých se Štěpán zúčastnil s týmem Liborovi hoši z vojenského letiště u Náměště nad Oslavou, vyhrál. Po dvou letech se rozhodl, že se zúčastní znovu, ale tentokrát jako tým sám o sobě a zkusí celých 100 km uběhnout sám. Po dohodě s pořadateli bylo domluveno, že vyběhne jako první a poběží mimo závod, protože nesplňuje pravidla závodu. Jak se domluvilo, tak se provedlo. V sobotu o půl osmé ráno vystartoval jako první. Když minulý rok běžel 100 km z Jindřichova Hradce do Třebíče nebo 160 km z Českých Budějovic do Třebíče, vždy mu prvních 100 km trvalo přes 13 hodin. Letos si dal odvážný cíl, zvládnout to do 10 hodin. První 2 okruhy držel vysoké tempo, které ovšem od 40 km začalo pozvolna klesat. Ke konci 3. kola zažehnal menší krizi a v posledním 4. kole opět překvapivě zrychlil. Nakonec celou trať o 100 km s převýšením 1163 m zvládl překvapivě v neuvěřitelném čase 8 hodin a 56 minut, což je průměrná rychlost necelých 11 km za hodinu v tempu 5:30 minut na kilometr. Oproti minulému roku tedy zrychlil více než o 4 hodiny! Jeho výkon byl při vyhlášení hlasitě ohodnocen všemi zúčastněnými. Je potřeba poděkovat Dalešickému pivovaru za tuto výjimku a možnost se závodu zúčastnit a všem závodníkům a přehlížejícím, kteří ho na trati povzbuzovali.

Článek

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Nápad, že zkusím celý závod Koloběh Dalešického pivovaru 2015 odběhnout celý sám, už se mi v hlavě zrodil v březnu, když jsem pocítil, že se moje běžecké schopnosti výrazně zlepšily. Do poslední chvíli jsem si ale nebyl jistý, jestli do toho mám jít, protože nejrychlejší čas jsem zatím měl přes 13 hodin, což by znamenalo doběhnout po osmé hodině večer, když už by tam asi nikdo nebyl. Nakonec jsem si ale dodal odvahu a pojal to jako výzvu a motivaci ke zlepšení. Týden před startem jsem tedy emailem oslovil organizátory, kde jsem jim můj plán vysvětlil. Následující den přišla odpověď, bohužel negativní, protože bych nesplňoval pravidla. Naštěstí hned druhý den zavolali, že se jim to líbí, a že se tedy můžu zúčastnit, ale mimo závod. U této poznámky jsem se pousmál, protože už jsem si představoval, jak tam zápasím o místo na bedně. V pondělí jsem si ještě tréninkově zaběhl 70 km ze Znojma do Třebíče a pak už jsem jen zbytek dnů odpočíval. V pátek jsem v průběhu celého dne snědl 3 kila banánů a vypil přes 5 litrů tekutin, abych se pořádně zavodnil. Na večer jsem si zaběhal 13 km na zahřátí, domluvil si odvoz s ostatními závodníky z Třebíče a šel spát.

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Ráno o pěti vylézám z postele, snídám od každého trochu, chystám si věci a poté společně s ostatními vyrážíme směrem k Dalešicím. Po cestě nabíráme ještě další 3 lidi, takže se vše trochu protahuje. V autě jim říkám, že i když mám zatím nejrychlejší čas přes 13 hodin, bylo by výborné, kdybych se dostal na 10 hodin a mohl si tak ke konci zazávodit s nejpomalejšími týmy. Všem je nám ale jasné, že je to nereálné. K Dalešickému pivovaru dojíždíme akorát na konec prezence. Protože do startu zbývá asi 15 minut, musím předběhnout frontu lidí. A zde to pomalu začíná: "To musí být on. Někdo to prý chce běžet celé sám." Ozvalo se za mnou. Usmál jsem se a odpovídám, že jsem to opravdu já. Při prezenci si mě taky prohlížejí, jako stvoření z jiného světa. Když mám vše zařízené, rychle se ještě otočím na záchod. Nyní už mě zbývá necelých 10 minut. Naštěstí jsem se už do závodního oblékl doma, takže mi jen zbývá, naplnit ledvinu, připevnit čip, číslo a vše zkontrolovat. Tašku s věcmi už ale nestihám uklidit, a tak ji nechávám ležet hned vedle časomíry. Když dojdu na start, mám akorát minutu. Zapínám tedy sporttester a čekám. Hlasatel oznamuje mé jméno, název týmu, můj úmysl a za potlesku ostatních vyrážím o půl osmé ráno jako první na trať.

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Je zamračeno a teplota kolem 12 stupňů, takže naprostý ideál. Protože trať znám, nedívám se na značení a běžím podle paměti. Ovšem to je stejná chyba jako při jízdě po známém úseku silnice, když se nevnímají značky. Doufám, že tedy někde nedošlo během posledních 2 let k nějaké změně. Tempo běhu nemám žádné plánované, prostě běžím tak, abych necítil, že se unavuji. Při kontrole sporttesteru si všímám, že jsem včera špatně napsal vzorec pro výpočet odhadovaného výsledného času. Místo něj mi to ukazuje odhadovaný čas přičtený k aktuálnímu dennímu času, takže je mi tento údaj úplně k ničemu. Při proběhnutí Stropešínem, vidím první tým, jak se vynořuje z lesa. Na Stropešínském mostě jsme akorát každý na opačném konci. Odbočuji ze silnice a probíhám přes zátoku, kterou do Dalešické přehrady vtéká Třesovský potok. Když vyběhnu lesem nahoru do Hartvíkovic, pomalu se přede mě dostává první tým, který je hned pronásledovaný dalšíma dvěma týmy. Před závodem jsem měl strach, jestli to věčné předbíhání nebude demotivační. Naprosto jsem se mýlil. Protože můj úmysl uběhnout to celé sám byl ohlášen na startu, téměř všichni o mě vědí. Každý kdo se dostává přede mě, se za mnou otáčí, povzbuzuje mě a přeje mi, ať se mi to podaří. To mě neskutečné dodává energii a já vždy o trochu zrychlím. Další pomíchané týmy mě předhání před Popůvkami. Nyní následuje dlouhé klesání po silnici přes Kramolín až na hráz Dalešické přehrady. I když jsem zde mohl natáhnout krok a běžet velmi uvolněně, jsem rád, že zase přišlo krátké stoupání. Po dalším kilometru odbočuji do lesa a mířím zpátky do Dalešic. Od posledního týmu jsem uběhl asi 6 kilometrů a teprve až teď mě předhání další pomíchané týmy. Abych je lépe slyšel, tak si vypínám hudbu ve sluchátkách. "Hele, to je on!" ozvalo se za mnou. Málem jsem padl smíchy na zem. Opět následuje povzbuzování od mnoha závodníků. Někteří mi i nabízejí pití, ale já naštěstí vše mám. Když se přibližuji ke konci lesa, začnu volat jednomu kámošovi, který by se měl pohybovat v pivovaru. Bohužel se mu ale nemůžu dovolat. Přeběhnu pole, oběhnu zemědělské družstvo a za potlesku dokončuji 1. kolo. Ihned zastavuji v místech, ke jsem nechal svoji tašku, ale ta tam není. Prý ji schovali do auta, tak chvíli čekám, až mi ji přinesou. Poté vezmu nový gel a vyměním prázdné lahve a za plné. Na nádvoří pivovaru, vypiji pár kelímků, vezmu si kus chleba s pomazánkou do ruky a vyrážím do 2. kola.
20,6 km / 1:43:03 hod = 12,0 km / hod (5:00 min / km); 250 m

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Ihned za pivovarem potkávám známou tvář a dozvídám se, že kámoš, který tu měl čekat, se dnes ráno dozvěděl, že bude závodit, takže je na trati. No nic, budu to muset nějak zvládnout sám. Za pivovarem je i depo pro závodníky, tak už musím jen vymyslet, jak tam dostat svoji tašku. Z Dalešic vybíhám po silnici směrem na Slavětice. Počasí je pořád zamračené, jen se mírně oteplilo. Téměř celou dobu jsem v patách týmu, který se velice pomalu vzdaluje. Když ve Slavěticích odbočím směrem k hrázi Dalešické přehrady a začínám pomalu stoupat, po levé straně vidím, jak je za mnou roztroušeno několik týmů. Nahoře potkávám fotografa, kterého už jsem viděl v prvním kole. Zastavuji u něj a prosím ho, jestli by mi nemohl přenést tašku, kterou mám u startu do depa. Prý že ano, tak mu poděkuji a spokojeně pokračuji. Když odbočím do lesa a po cyklistické stezce běžím směrem k jaderné elektrárně Dukovany, začínají mě další týmy pomalu předjíždět. Někteří si mnou nejsou jistí, a tak se mě ptají, jestli to opravdu běžím celé sám. Odpověď je jasná. Jeden závodník na kole u mě chvíli přibržďuje a dává se se mnou do řeči. Nejvíce ho zajímá, jak to že mi není zima, když běžím jen tričku bez rukávů. Vysvětluji, že rád běhám mírně podchlazený, protože aspoň neztrácím zbytečně tekutiny. V lese okolo vodní nádrže Mohelno sbíhám ze silnice na lesní cestu a pomalu stoupám vzhůru. V této chvíli mě předhání tým, který jako první vypadá, že závodí. Běžec běží jen pár desítek metrů a hned se střídá. Okolo mě se tedy proženou nezvykle rychle. Když se dostávám nahoru k poli, konečně mě předjíždí kámoši, se kterými jsem jel autem. Protože jsou také rychlí, jen jim stačím říct, že se mi zatím běží dobře. Název jejich týmu je Atletic Třebíč. Nahoře na poli je dobrý výhled, takže vidím mnoho týmů před sebou i za sebou, které se pomalu přibližují. Zde asi nejvíce krát uslyším hlášku: "To musí být on, ten který to celé běží sám." Hned mám lepší náladu. Asi v polovině pole mě předjíždí jeden kámoš z Brna, se kterým občas skáčeme Kienovu houpačku nebo Rope Jumping ze Stropešínského mostu. Hned po něm mě přejíždí můj bývalý tým z vojenského letiště u Náměště nad Oslavou přejmenovaný na Mirkovi hoši. Opět mě povzbuzují, že běžím velmi dobře. Cestou přes hráz vodní nádrže Mohelno, míjím dva defekty. To je asi největší smůla, která se při tomto závodě může stát. Od hráze běžím po silnici do dlouhého kopce. Zde už jsou síly lépe vyrovnané, protože běžím stejně rychle jako někteří na kole a oproti některým jsem dokonce i rychlejší. Nahoře probíhám kolem skupinky lidí, která mě zná ještě z doby, kdy jsem závodil v týmu Liborovi hoši. Nabízí mi všechno možné občerstvení. Zatím mám ale stále svoje. Po dalším kilometru, odbočuji na polní cestu a směřuji do lesa kousek od rozhledny Babylon. Až teprve v těchto místech mě dojíždí poslední jezdci, které jsem předběhl při stoupání od hráze. Vyběhnu z lesa na silnici a sbíhám do Mohelna v těsné blízkosti týmu, který mě předjel. Na křižovatce odbočím k hrázi tentokrát Dalešické přehrady a běžím stejný úsek jako na konci 1. kola. Vše probíhá téměř stejně jen, cítím lehkou únavu ve stehnech a čas od času mě předjede nějaký osamocený závodník, kterému asi zbytek týmu ujel. Opět proběhnu lesem, přes pole, okolo zemědělského družstva a za silnějšího potlesku dokončuji 2. kolo. Taška byla opravdu přenesena, takže se zastavuji až uvnitř pivovaru, abych se občerstvil. Abych neztrácel čas mícháním svého iontového nápoje, doplňuji si jednu láhev zde. Druhou vyměňuji až v depu. Doplním gely a hurá do třetího kola, kde už začne jít do tuhého.
26,7 km / 2:20:00 hod = 11,4 km / hod (5:14 min / km); 335 m

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Tentokrát mířím po silnici z Dalešic do Hrotovic. Za mnou běží pouze osamocený běžec, který mě předbíhá až za vesnicí. Chvíli na to se k němu připojuje závodník na kole. Jakmile se vystřídají, začínám je dobíhat. Ten na kole není asi moc dobrý běžec. Oba je dostihnu až při výběhu z Hrotovic. Jenže ti se zase prohodí, takže se mě začnou pomalu vzdalovat. Okolo hřbitova mířím k lesu a opět mě předjede další cyklista. Potom v lese další a pochvíli poslední cyklistka. Už jsou v plném počtu, takže se začínají výrazně vzdalovat. Tento 7 kilometrový stíhací běh mě trochu vysílil, takže při přechodu na lesní cestu a při následném sbíhání dlouhého kopce začínám cítit výrazné unavení stehen. Dole v údolí odbočuji na asfaltovou turistickou cestu, která následující 3 kilometry opět pozvolna stoupá vzhůru. To je ideální změna, takže opět trošku zvednu tempo. Na konci lesa je ostrá odbočka vlevo, která po kraji lesa míří dolů do Rouchovan. Asfaltová silnice zmizela a místo ní je opět jen hrbolatá lesní cesta. Po ní se mi běží velmi špatně, protože musím dávat pozor na každý krok. A aby toho nebylo málo, tak mi do boty spadnou nějaké kamínky. Myslel jsem, že to vydržím, ale nešlo to. Když se cesta opět napojí na silnici, sbíhám do Rouchovan. U první hromady dřeva si sedám a vysypávám botu. Bez zbytečného prodlužování pokračuji dále, tentokrát už za mírného deště. Dole v Rouchovanech, když proběhnu kolem jedné z mnoha kontrol, hned za mnou ji sklidí a odjíždí autem pryč. To znamená, že už jsem úplně poslední. Moc nálady mi to nepřidá, spíše naopak. Z Rouchovan vybíhám směrem na Třebíč v poměrně silném dešti. Na horizontu vidím auto s kontrolou, které na mě čeká. Bohužel po pár minutách opět odjíždí. Opět nic moc motivace. V místech, kde stálo, odbočuji vpravo a zkratkou běžím do Slavětic. Zde potkávám jednu kámošku, která s námi občas chodí skákat z mostu. Dělá si ze mě legraci, že jsem určitě všem utekl. Kéž by. Ze Slavětic pokračuji po silnici směrem do Dalešic. Zde už je silnici suchá, takže zde vůbec nepršelo. Svaly stehen už bolí poměrně dlouho, tak musím občas na chvilku zastavit a nohy pořádně vyklepat. Do Dalešického pivovaru se po 3. kole vbíhá výjimečně zezadu přes depo. Opět zde vyměňuji prázdnou láhev za plnou a doplňuji gely. Právě v tomto okamžiku dobíhá do cíle první tým Hopelajda v čase 5:37:36 hodin. Moje přítomnost je tedy výrazně zastíněna. Nevadí. Na občerstvení doplním druhou láhev nějakým energetickým nápojem. Něco sním, něco vypiji a s potleskem za zády vyrážím do posledního nejnáročnějšího kola.
25,4 km / 2:30:54 hod = 10,1 km / hod (5:56 min / km); 280 m

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Po silnici běžím mírným stoupání mezi poli směrem do Stropešínu. Viditelnost je dobrá, takže krásně vidím, jak se naproti mně přibližují další týmy. Jako první míjím tým kámošů Atletic Třebíč a hned po nich Mirkovi hochy. Všichni mě neuvěřitelně povzbuzují. Trochu jim závidím. Už to mají jen kilometr z kopce. Za tom mě čeká ještě 25 km. Každopádně povzbuzování pomohlo, protože opět pociťuji nával energie a čas, který jsem ztratil na občerstvení, pomalu stahuji. Po proběhnutí Stropešínem, odbočuji doleva na cykloturistickou stezku po pravém břehu Dalešické přehrady. Pokud udržím tempo, tak bych měl být v cíli do dvou hodin. Volám tedy rodičům, abych je přemluvil k návštěvě. Jsem mile překvapen, když mi odpoví, že už prý pomalu jedou na kole. Vysvětlím jim, kudy poběžím a poté se věnuji běhu. I když patří tento úsek mezi nejtěžší kvůli členitému terénu, mě se běží nádherně i s 80 km v nohách. Jen mě trochu rozhodí, když se mi v láhvi přetlakuje sycený energetický nápoj a já vypadám, jako kdybych si pomočil nohu. Přehradu opouštím dlouhým kopcem do Třebenic. Před vesnicí na mě padne další výraznější krize kvůli unavených stehenním svalům. Mírně zpomalím, proběhnu Třebenicemi a po polní cestě se přibližuji k Dolním Vilémovicím. Protože jsem na jednom z nejvyšších míst, vidím, jak se od jihozápadu přibližují tmavé mraky. A začíná pršet. Úmorná polní cesta je těsně před Dolními Vilémovicemi zakončena asi 100 metrovým úsekem vysypaným hrubým štěrkem. S unavenými nohy běh vzdávám a přecházím do chůze. Aspoň toho využiji a něco sním a vypiji. Zpátky na silnici se rozbíhám konečně už směrem zpátky na Valeč. Tento úsek už velmi dobře znám, protože je to jedna z mnoha tras, kterou běhám 30 km z Jaderné elektrárny Dukovany do Třebíče ráno nebo večer po práci. Hned za Dolními Vilémovicemi potkávám Tomáše Nováčka z týmu Atletic Třebíč, který mi jede naproti. Úžasná psychická vzpruha, obzvláště v tomto nevlídném počasí. Já jsem šťastný, že ho vidím a on je překvapený, že mi to tak běží. Společně tedy míříme do cíle. Ten je ovšem ještě 10 km daleko. Protože kromě unavených svalů jsem naprosto neunavený a v pohodě, celou dobu si povídáme. Kousek před obcí Valeč v dálce zahlednu dva cyklisty. To je mamka a taťka. A mám ještě větší radost. Na cestu do cíle se k nám také přidají. Proběhnu Valčí a po silnici dále pokračuji směrem na Stropešín. Teď už mi je naprosto jasné, že nejen dokážu splnit plán uběhnout to do 10 hodin, ale dokonce se mi to podaří dát pod 9 hodin. Nechci ale nechat nic náhodě, a tak běžím, co mi to jde. U Stropešínu opět pociťuji slabost, a tak při přeběhu přes pole na další silnici lehce zpomaluji. Nyní už mě čeká jen 2,5 kilometrů mírné klesání po silnici od Stropešínu do Dalešic. Únava, neúnava, bolest, nebolest, běžím, co mi to jde. V Dalešicích odbočím k pivovaru a v čase 8:56 hodin probíhám za silného potlesku cílem. 24,7 km / 2:22:15 hod = 10,4 km / hod (5:46 min / km); 287 m

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Mazec. Nějak nemůže uvěřit, co jsem právě dokázal. Uběhnout 100 km pod 9 hodin by mě ani ve snu nenapadlo a nyní je to realita. Odevzdám čip i číslo pořadatelům a jdu si dát z mé tašky něco na regeneraci. Mezitím za mnou chodí mnoho lidí a gratulují mě k výkonu a ptají se, jaké to bylo. Když si trochu oddechnu, beru si věci na převlečení a jdu se osprchovat. Po pár minutách klidu nohy už zatuhly, takže při chůzi vypadám, jako po obrně. Když na sebe pustím sprchu, zatnu zuby bolestí, protože mi začne stékat pot po odřených místech v podpaží. Pak už je to rozkoš. Dlouho se ve sprše nezdržím, obleču se a "běžím" zpátky na vyhlášení. Kvůli špatnému počasí, je přesunuto do velké vnitřní restaurace. Než začne, promluvím si s pár lidmi, které jsem potkal za běhu a nemohl s nimi dlouho mluvit. Hned ze začátku jsou vyhlašovány speciální ocenění. Ženy, nejstarší i nejmladší závodník a běžec, který to celé uběhl sám. Jdu tedy hrdě dopředu. Když je mi předáván diplom a ceny, dívá se na mě opravdu velké množství lidí a všichni hlasitě tleskají a pískají. Takový aplaus jsem ještě nikdy nezažil, prostě nádhera. Vracím se zpátky a pokračuje vyhlašování od nejhorších po nejlepší. Já mám takovou radost, že tuto hlavní část nějak moc nevnímám. Když je vše ukončeno, ještě se zastavím za hlavním organizátorem a poděkuji mu, že mi umožnil se účastnit jen jako běžec. Poděkuji rodičům a s přáteli odjíždíme autem zpět do Třebíče. Tohle byl naprosto úžasný den.

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Zrychlení při běhu na 100 km o více než 4 hodiny? Proč ne. Všechno jde, když si člověk věří. Věřil jsem si na určité zrychlení, ale až o tolik teda zase ne. 100 km trať v kombinaci silnice s terénem s převýšením 1163 m jsem zvládnul za 8:56:12 hodin, což vychází rychlostně na 10,9 km/h a tempo 5:30 min/km. Nyní mě čeká pouze regenerace a příprava na červen, kdy poběžím 200 km z Prahy do Třebíče. Jediná škoda je, že se letos nezúčastnil žádný pomalý tým. Skončil jsem tedy regulérně poslední. Kdybych se stejným časem běžel jakýkoliv jiný předchozí ročník, několik týmů bych nechal výrazně za sebou. A to by ještě umocnilo efekt při doběhnutí.

Fotky: 24x

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Koloběh Dalešického pivovaru 2015

Mapa s trasou