2017-02-05
Běh 40 km: Údolí Oslavy

Zimní běh z Náměště nad Oslavou kolem řeky Oslavy k soutoku s Chvojnicí a zpátky.

Plány jsem měl sice trošku jiné, ale kvůli nepříliš pozitivní předpovědi, jsem je odložil na jistější dny. Místo toho jsem po obědě dojel do Náměště nad Oslavou a vyrazil po levém břehu řeky Oslavy. Tato část se nazývá Divoká Oslava, protože údolí je zde hluboké a úzké s prudkými stráněmi. Koryto řeky se zde klikatí velice ostře a červená turistická cesta patřící k těm nejnáročnějším vede v těsné blízkosti břehu. V této době, kdy je celá řeka pod ledem, vede cesta místy přímo i po ledu. Ten je ovšem kvůli rychle tekoucí vodě značně nestabilní, protože se zde nachází i více než metr velké vzduchové bubliny.

Po překonání nekonečného množství kamenů, několika tábořišť a pár výstupů po řetězech jsem minul zříceninu Sedleckého hradu. Po dalších kamenných stráních jsem se dostal pod skálu Jinošovnice, která se v prudké zatáčce tyčí asi 90 m nad vodním tokem. Nyní následoval asi 5 km naprosto rovný úsek jménem Dlouhá Oslava, kde už se díky přístupnosti terénu objevují po levém břehu chaty. Proběhl jsem kolem Skřipského mlýnu a za silnicí stále pokračoval kolem řeky. Vystoupal jsem ke zřícenině hradu Kraví Hora, ze které je nádherný výhled dolů na Senoradský mlýn, ke kterému jsem následně seběhl. Nyní mě čekal nejkrásnější úsek na celé Oslavě a to výstup po skalnatém hřebenu ke zřícenině hradu Levnov známý také pod jménem Ketkovský hrad. Odtud jsem měl nádherné výhledy do obou stran údolí Oslavy i do údolí Chvojnice, která u Senoradského mlýnu do Oslavy vtéká. Bylo zde nádherně, ale protože jsem byl teprve v polovině a slunce už pomalu zapadalo, dlouho jsem se nezdržel.

Po druhé straně hřebenu jsem seběhl k Senoradskému mlýnu a po zelené turistické cestě pokračoval směrem zpátky. Tato cesta vede na druhé straně řeky a oproti červené se téměř celou dobu nachází nahoře nad údolím. U loveckého zámku Vlčí kopec už jsem běžel za tmy. Naštěstí ale svítil měsíc, jehož svit se na sněhu dobře odrážel a já tak v lese viděl i bez čelovky. Celé odpoledne mně svítilo slunce a bylo kolem 15 stupňů. Teď teploty padly pod nulu, protože rozčvachtaný sníh začínal hlasitě křupat. Za svitu měsíce jsem proběhl kolem Glorietu a pomalu se vrátil k Oslavě, kde se nachází Čertův most. Poslední kopcem jsem vystoupal do obce Zňátky a kolem vodní nádrže Vicenický žleb jsem se po sedmé hodině večer vrátil do Náměště, kde na mě čekalo již pěkně omrzlé auto.

I když jsem měl nepromokavé boty, v tomto rozbředlém sněhu neměly šanci, a já tak celých šest hodin pobíhal s mokrýma nohama. Tentokrát jsem za celou cestu nesmeky nesundal z bot a to i na skalách, kde se s nimi krásně lezlo nahoru. Někdy v budoucnu zkusím trasu natáhnout až do Oslavan a třeba z toho i opět něco natočím.

Fotky: 21x

Mapa s trasou