Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Po předchozím proběhnutí po Novohradských horách jsem se dopoledne nechal rodiči dovést na vlak do Veselí nad Lužnicí, odkud jsem přejel do města Tábor. První mé kroky ještě za slunečné oblohy vedly k rybníku Jordán, okolo kterého jsem přeběhl do Starého města. Navštívil jsem Žižkovo náměstí a poté již uličkami seběhl dolů k řece Lužnice, kde jsem se napojil na červenou značku známou jako Jihočeská Svatojakubská cesta vedoucí dále po levém břehu. Protože se zde v noci prohnaly bouřky, bylo všude mokro a bahno. Byl jsem tedy rád, že jsem měl nové boty s výrazným gripem, který minimalizoval klouzání. Jak mě ze začátku běh kolem Lužnice bavil, postupně se stával čím dál více úmornější. Proč? Protože tam nebylo nic zajímavého. Stále jsem se pohyboval ve stínu a jen sem tam se to někde rozestoupilo, abych měl výhled na protější chaty. Místy byla cesta dokonce zarostlá, což po dešti naprosto nenávidím. Nejzajímavější úsek byl asi před zříceninou hradu Příběnice, kde se nachází ve skále vytesaný tunel a lávka nad řekou okolo skály.
Pak to začalo být horší a horší. Téměř všechny kempy byly zavřené anebo otevíraly až pozdě odpoledne, takže jsem se nemohl ani občerstvit. Přeběhl jsem Stádlecký řetězový most, který je posledním dochovaným empírovým řetězovým mostem v Česku a pokračoval po pravém břehu. Tou dobou už bylo zataženo, takže zajímavé výhledy se ještě více minimalizovaly. Nad obcí Dobronice jsem se poprvé dostal nahoru nad údolí, kde se krajina na chvíli trochu pootevřela. Dole jsem v obci pod zříceninou hradu Dobronice objevil otevřené občerstvení, kde jsem se zastavil a najedl i napil. Pak ale začala ta nejhorší část. Začalo silně pršet, cesta vedla asi kilometr po zoraném poli a později po zarostlém břehu, kde vůbec nešlo běžet. Takhle jsem si tedy červenou magistrálu vedoucí Toulavou nepředstavoval. Jak jsem si na začátku říkal, že bych se sem vrátil na podzim, kdy bude vše barevné, tak jsem dokonce začal uvažovat, jestli má smysl se sem vůbec někdy vracet. Trochu mně pak spravila náladu část naproti obci Hutě, kde byla cesta v borových lesích přes skály nádherně čistá a běhatelná. Následoval poslední úsek kolem vodopádu Pod Libuší, proběhl jsem pod mostem Duha a byl jsem v Bechyni. Ačkoli jsem měl trasu naplánovanou až do Týna nad Vltavou, tak rodiče kvůli deštivému počasí změnili plány a čekali v Bechyni jen, než doběhnu, abychom se mohli vrátit. Jakmile jsem se tedy dostal k náměstí, koupili jsme si zmrzlinu a poté už se vydali na cestu zpátky do Horusic pro věci a poté již domů do Třebíče.
Garmin Connect | Facebook21 - 40 |
◄ 1 2 3 ► | 46 |
21 - 40 |
◄ 1 2 3 ► | 46 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |