| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2025-08-06 - 2025-08-10
Pětidenní bikepacking křížem krážem po Novohradských horách
Účast: Dvořák Štěpán
Pětidenní jízda na gravel kole 605 km přes Českou Kanadu do jižních Čech, kde jsem po Třeboňsku projezdil křížem krážem českou i rakouskou část Novohradských hor (Freiwald) a následně se Rakouskem i vrátil zpátky do Třebíče.
Kvůli zlomenině malíčku na levé noze jsem musel dočasně vyměnit běhání za cyklistiku. První den dovolené ve středu jsem si dopoledne zabalil věci na bikepacking (karimatka, bivakovací vak a spací pytel) a hned po poledni vyrazil směr Novohradské hory. Přes rozhlednu Mařenka jsem dojel do města Dačice, za kterým jsem se dostal do České Kanady. Mírným kličkování po zajímavých místech jsem večer dojel do města Nová Bystřice. První den jsem ukončil na břehu Staňkovského rybníka. Druhý den už jsem se nacházel v jižních Čechách, takže jsem kličkoval mezi rybníky a pískovnami až do města Nové Hrady. Druhý den jsem zakončil nedaleko obce Pohorská ves v centrální oblasti Novohradských hor.
Třetí den mě čekalo křižování po všech možných cestách, které se nacházejí na české straně. Navštívil jsem nejvyšší vrchol Kamenec (1072), několik bývalých hutí a obce Pohoří na Šumavě i Benešov nad Černou. Třetí noc jsem přespal v obci Malonty. Čtvrtý den jsem se ještě podíval do obce Dolní Dvořiště a pak už jsem přejel do Rakouska, abych si projel Freiwald (rakouská část Novohradských hor). Přes vrcholy kopců Plochwald (1040), Tischberg (1063), Nebelstein (1017) a Mandlstein (874) jsem se dostal opět na začátek Novohradských hor do města České Velenice, kde jsem přenocoval. Poslední pátý den jsem se motal po pohraničních cyklotrasách až do nejsevernějšího města Rakouska, kterým je Litschau (Líčov). Pak už jsem kvůli nedostatku času po hlavní silnicích přejel do města Karlstein an der Thaya (Karlštejn nad Dyjí) a v noci se vrátil domů do Třebíče.
Článek
Den 0 - 2025-08-05 - Úterý
V úterý po poledni si na základě dobré předpovědi zařizuji dovolenou do konce týdne, abych mohl vyrazit běhat. Plánuji přejet autem do jižních Čech a pak tam pět dní běhat po Novohradských horách na české i rakouské straně (Freiwald), které ještě moc dobře neznám. Bohužel o hodinu později, když procházím skrz dveře, kopnu tak silně chodidlem do futer, že pak jen několik minut ležím a držím si levý malíček. Výsledek je takový, že když se večer jdu proběhnout, vůbec mi to kvůli bolesti nejde.
Den 1 - 2025-08-06 - Středa
Ráno mám malíček stále nateklý, že skoro nejde chodit. Zkouším se proběhnout po sídlišti, ale je mi jasné, že z vícedenního běhání nic nebude. Dovolená ale už začala, takže ještě zkouším kolo. Překvapivě v cyklistické tretře skoro nic necítím. Je rozhodnuto. Dopoledne přebaluji věci z běžeckého batohu do brašen na gravel kolo. Tyto změny zaberou pár hodin, takže jsem připravený až po obědě. Na kole dojedu o mnoho dál, než doběhnu, takže auto nechávám doma a vyrážím z města Třebíč rovnou na kole.
Po několika kilometrech navštěvuji rozhlednu na vrcholu kopce Mařenka (711), který je nejvyšším bodem Třebíčska. Přes obec Želetava a vrchol kopce Bába (665) přejíždím do města Dačice, kde si na náměstí dávám pizzu. Tím jsem se dostal do jižních Čech. Po pár kilometrech následuje obec Český Rudolec a začátek České Kanady. Nemám moc času na nějaké kličkování, takže volím jen ty nejzajímavější místa. Stoupám na vrchol Havlovy hory (680), kde stojí rozhledna U Jakuba. Následně kolem žulového balvanu Ďáblova prdel a rybníka Zvůle stoupám na vrchol kopce Vysoký kámen (732), který je nejvyšším bodem České Kanady.
Pozdě odpoledne se dostávám k rybníku Osika, od kterého mám první výhled na vrcholky Novohradských hor. Při západu slunce projíždím městem Nová Bystřice a opouštím tak Českou Kanadu. U lesního hotelu Peršlák míjím nejsevernější bod Rakouska a vjíždím do rozlehlých lesů. Po pár kilometrech, když už se stmívá, zastavuji na břehu Staňkovského rybníka, kde mám v plánu přenocovat. Nachystám si bivak a jdu se vykoupat. A právě v této chvíli vychází nad rybníkem měsíc pár dní před úplňkem. Celou noc střídavě pozoruji, jak se měsíc pomalu posouvá nad vodní hladinou až nakonec zapadne. Důvod, proč nespím je, že je chladno a první noc se ve spacáku nikdy dobře nevyspím. A ještě mě v noci několikrát vzbudí myš, která hlodá sáček s jídlem nebo mi běhá po spacáku.
Den 2 - 2025-08-07 - Čtvrtek
Ačkoli jsem vzhůru každou chvíli, ze spacáku vylézám až před osmou hodinou, kdy na mě začne svítit slunce. Tou dobou akorát přijel rybář, se kterým si asi hodinu povídám. O půl desáté, když mám sbaleno, přejíždím do obce Chlum u Třeboně, kde si nakoupím snídani a pak kolem rybníka Hejtman pokračuji dál. Původně jsem měl v plánu jet kolem česko-rakouské státní hranice. Nakonec to ale přehodnotím a vyrážím hlouběji do CHKO Třeboňsko, abych navštívil některé pískovny. Prvně jsem objel pískovnu Cep, ve které jsem se i vykoupal. Pak následoval Cep I a Velká i Malá Pískovna u města Suchdol nad Lužnicí. V obci Rapšach se asi na hodinu zastavuji a dávám si oběd v místní hospodě. Další zastávku mám u pískovny nedaleko obce Halámky, kde se naposledy vykoupu. Když o něco později projíždím obcí Nová Ves nad Lužnicí, spadne mi řetěz tak nešťastně, že se mi ho podaří nasadit až po půl hodině, kdy jsem totálně propocený a zamazaný od šmíru. Před pátou hodinou odpolední projíždím městem Nové Hrady, které se nachází přímo na severním úpatí Novohradských hor.
Při cestě Terčiným údolí na chvíli zastavuji u umělého, 20 m vysokého Stropnického vodopádu. Pak už kolem vodní nádrže Humenice dojíždím do obce Horní Stropnice. Protože dál už žádný obchod nebude, nakupuji si zásoby, abych vydržel až do rána. S doplněnými silami stoupám do Novohradských hor po úbočí Kraví hory (953). Krátce se zastavuji jen v obci Dobrá Voda u kostela Panny Marie Těšitelky, abych doplnil pití a pokochal se výhledem po jižních Čechách. Blíží se sedmá hodina večerní, takže vynechávám výstup na rozhlednu na vrcholu Kraví hory (953) a mířím hlouběji do hor. Protože slunce nad horizontem už moc nesvítí a není proto, co fotit, kličkuji po různých lesních cestách. Navštěvuji vypuštěný rybník Zlatá Ktiš, osadu Žofín, překonávám most v rekonstrukci přes Lužný potok a před devátou hodinou večerní dojíždím do obce Pohorská Ves, kde mám v plánu přespat u fotbalového hřiště. To už je ovšem několik let opuštěné a zarostlé, takže chvíli hledám vhodný flek. Před spaním se jdu umýt do ledového Pohořského potoka. Před spaní na sebe preventivně oblékám dlouhé, slabé oblečení. V noci se opět opakovaně probouzím kvůli teplotám kolem 9 stupňů a sleduji měsíc na obloze.
Den 3 - 2025-08-08 - Pátek
Ráno je všude rosa, takže čekám, než ji slunce vysuší. Mezitím se najím. V devět hodin po sbalení věcí se vracím do Pohorské Vsi, abych si nakoupil zásoby, protože je tam jediný (turistický) obchod pro celé Novohradské hory. Potom stoupám po silnici přes osadu Leopoldov až k penzionu Baronův most, kde odbočuji do lesů, abych vystoupal na první tisícovku, kterou je vrchol kopce Myslivna (1040). Výhled z vrchu bohužel téměř žádný není, takže hned sjíždím k bývalé Terčí Huti. Objedu Huťský rybník a přes bývalou Skelnou Huť sjíždím k česko-rakouské státní hranici, kde se nacházely bývalé Stříbrné Hutě. Kolem potoka Lužnice následně stoupám až k rybníku Kapelunk (Kapelníkův rybník), který se nachází pouhých pár kilometrů od pramene. Využívám příjemně ledové vody a vykoupu se.
Od rybníka stoupám až nahoru do obce Pohoří na Šumavě, kde se nachází rozbořený kostel Panny Marie Dobré rady. Také se tu v posledních letech začalo stavět, takže vesnička se postupně rozrůstá. Než budu pokračovat dál, využívám kola, a ještě se jedu projet po okolí. Přes přírodní památku Pohořské rašeliniště opět vjíždím do lesa a po úbočí několika kopců sjíždím na Jitronická luka, kde jsem byl před několika hodinami. Doplním si pití ze studánky a další úboční cestou se vracím do Pohoří na Šumavě, kde si dám chvíli pauzu na svačinu. Pak vyrážím po zelené turistické značce na vrchol kopce Kamenec (1072), který je nejvyšším bodem české části Novohradských hor. Posledních pár stovek metrů je velmi kamenitá cesta, takže kolo musím nahoru i dolů přenášet. Z vrcholu nejsou a nikdy nebyly žádné výhledy, protože je celý zalesněný. Tentokrát se nemůžu dostat ani na vrchol skály, protože tam chybí žebřík. Po náročném výstupu i sestupu se rozhodnu, že po zbytek dne už se budu držet jen na zpevněných cestách.
Obloukem se vracím na přírodní památku Pohořské rašeliniště, kde se vykoupu v Pohořském rybníce (Jiřická nádrž). Osvěžen vjíždím opět do lesa a po klikatící se pohraniční asfaltce klesám kolem řeky Malše až k bývalé obci Dolní Příbrání. Odtud přejíždím po jihozápadním úbočí kopce Dopler (956), kde jsou samé výhledy, do obce Malonty. Protože mám ještě dvě hodiny čas, dávám si silniční okruh přes Pohorskou ves do obce Benešov nad Černou, kde si nakoupím zásoby. Potom se přes obec Desky vracím do Malont. Po západu slunce se ještě na otočku zajedu podívat na vyhlídku U Jakla a pak už se definitivně vracím do Malont. Stejně jako v roce 2022 zůstávám u přírodního koupaliště. Noc už je příjemně teplá, takže se konečně vyspím.
Den 4 - 2025-08-09 - Sobota
Ráno po probuzení si sbalím věci a jedu si nakoupit do obchodu. Protože mě dneska čeká Freiwald (rakouská část Novohradských hor), beru si zásoby na celý den. Na otočku se ještě jedu podívat na vyhlídkové místo U Jakla a potom už po silnici sjíždím přes obce Bukovsko a Rychnov nad Malší až do obce Dolní Dvořiště. Po cyklotrase se vracím opačným směrem zpátky do obce Tichá, kde se zastavím na občerstvení v místní, opravené tvrzi. Když přejedu do bývalé obce Cetviny, jdu navštívit starou, opuštěnou budovu kasáren pohraniční stráže. K mému překvapení je stále ve stejném stavu, jako v roce 2009, kdy jsem tudy projížděl s kamarádem. Překračuji cykloturistický hraniční přechod a dál pokračuji Rakouskem.
Po pár kilometrech v údolí dojíždím do obce Mairspindt, kde začnu po silnici stoupat mezi pastvinami nahoru na kopec. Freiwald (rakouská část Novohradských hor) je úplně jiná. U nás v Česku jsou jen samé lesy a rozbité cesty. Ovšem zde v Rakousku je mnoho vesniček, které jsou obklopeny loukami a pastvinami, takže jsou zde pěkné výhledy. Když se dostanu nahoru k lesu, odbočím na lesní cestu, po které se dostanu téměř až ke skále Jankuskirche. Jen posledních sto metrů musím pěšky. Po vylezení na skálu se dostávám na krásnou vyhlídku. Od skály pokračuji k osadě Predetschlad, kde už je zase silnice. Na otočku se ještě jedu podívat pod vrchol kopce Plochwald (1040), kde se nachází zatopený lom, nazývaný Silbersee. Bohužel je soukromý a nepřístupný, takže se v něm koupat nedá. Tou dobou se mi rozlepí levá cyklistická tretra, takže si ji musím oblepit páskou. Vracím se zpátky a stále po silnici přejíždím několik kilometrů až do obce Sandl. Po krátkém úseku po hlavní silnici odbočuji k zámku Rosenhof. Vykopu se v rybníce Unterer Rosenhofer Teich, kde je voda zbarvena do nádherně červenohnědé. Přes les potom přejíždím k osadě Stadlberg, která leží jen kousíček od obce Pohoří na Šumavě.
Další úsek je velmi náročný, protože kolem pramene řeky Lužnice (Lainsitzursprung) stoupám po štěrkové cestě až na vrchol kopce Tischberg (1063), kam jsem se chtěl už roky podívat, protože se tam nacházejí velké skalní masivy. Náročný výstup se vyplatil, protože ze zmiňovaných skal jsou tam pěkné panoramatické výhledy jihozápadním směrem. Bohužel náročný terén nepřežije pravá tretra, takže už mám oblepené obě. Čas přeskočil pátou hodinu odpolední, proto musím další úsek velmi urychlit. Přes obec Karlstift sjíždím po nekonečně dlouhé, štěrkové cestě až do obce Harmanschlag. Tam odbočím na silnici, po které stoupám až na vrchol kopce Nebelstein (1017). Nahoře je vyhlídková plošina, ze které jsou výhledy všemi směry, takže se tam chvíli zdržím a pozoruji krajinu. Při západu slunce potom sjíždím po druhé straně kopce do obce Lauterbach.
Za obcí Harbach mě čeká poslední dnešní stoupání. Přesně v osm hodin večer se dostávám na vrchol kopce Mandlstein (874), kde se opět nachází vyhlídková plošina. Jsem zde v ideální dobu, protože plošina je orientována na západ, kde se právě nachází slunce kousek nad horizontem. Rád bych tu počkal na celý západ slunce, ale protože mám před sebou ještě 15 km, raději se hned dávám na cestu. Naštěstí je celá zbývající část z kopce, tak jen v rychlosti projíždím obce mi Heinrichs bei Weitra i Unterlembach a před devátou hodinou večerní se dostávám na úpatí Novohradských hor do města České Velenice. Ihned zamířím k rybníku Velká cihelna, kde chci přenocovat. Výběr rybníka moc dobrý nebyl, protože se jedná o rybářský rybník s nepěknou vodou. I tak se tam vykoupu a na vzdálenějším břehu od cesty přečkám noc. Teplota neklesne pod 16 stupňů, což je pro mě zatím historicky nejteplejší noc při cestování na lehko. Dokonce i vylézám z bivakovacího vaku a spím pouze ve spacím pytli na karimatce.
Den 5 - 2025-08-10 - Neděle
Když se ráno probudím, jsou už kolem rybníka rybáři. Potichu se tedy zabalím a před devátou hodinou zamířím do města, abych si nakoupil. Dnes mám v plánu se vrátit domů. Většinu cesty chci ale opět jet Rakouskem. Protože je neděle, kdy mají v Rakousku vše zavřené, potřebuji zásoby na celý den. Když ovšem projíždím ulicemi jsem nepříjemně překvapený. Velkou část Českých Velenic totiž osidlují Romové. Dále v celém městě není žádný normální obchod. Jen samé večerky a mini markety. A ve všech prodávají Vietnamci, kteří skoro neumí česky. A protože je neděle, takže převážná část zákazníků jsou Rakušané. Takže když to shrnu, při průjezdu českým městem potkávám nejvíce Romy, Vietnamce a Rakušany. Nakonec zastavím u nějakého velkého obchodního centra, které je ovšem taky vietnamské, a nakoupím si zásobu jídla na zbytek dne a pár lepících pásek na rozlepené cyklistické tretry.
Po silničním mostě přejíždím do Rakouska, kde se nachází město Gmünd. Po cyklostezce si projedu jeho okrajové části až se dostanu do přírodní parku Blockheide, kde vede lesem stezka kolem velkého množství různě velkých balvanů a viklanů. Také je zde rozhledna Blockheideturm. Stále po cyklotrase kličkuji po polích i loukách přes obce Steinbach, Alt-Nagelberg, Brand, Gopprechts až do nejsevernějšího města Rakouska, kterým je Litschau (Líčov). Pod zámkem si nejprve objedu rybník Schönauer Teich a pak se vrátím na náměstí, kde se občerstvím z veřejné pumpy. Potom objíždím rybník Herrensee, okolo kterého vede značená stezka. Bohužel je přesně v polovině přerušena přírodním aquaparkem, kam je pouze placený stup, takže to musím částečně vzít opět přes město. Na opačném břehu se potom vykoupu. Nakonec se vracím opět na náměstí, abych si naposledy nabral vodu. Protože už jsou tři hodiny odpoledne a přede mnou je více než 100 km, dál už se budu pohybovat pouze po silnicích.
Přejíždím až do osady Rottal, která je nejsevernějším obydleným územím Rakouska. Další cesta vede přes obce v těsné blízkosti česko-rakouských hranic. Projíždím tedy obcemi Haugschlag, Hirschenschlag a Leopoldsdorf až do města Kautzen, kde si dám krátkou pauzu na jídlo. Dále pokračuji přes město Dobersberg až do města Karlstein an der Thaya (Karlštejn nad Dyjí). Je šest hodin v podvečer, takže je čas zamířit zpátky do České republiky, kam se dostanu přes obec Weikertschlag an der Thaya. V obci Menhartice dojím poslední část jídla a připravím si blikačku na noční úsek. Kousek za městem Jemnice mě předejde traktor, čehož hned využiji a jedu za ním ve větrném pytli až do města Moravské Budějovice. Mezitím zapadlo slunce, takže přes město Jaroměřice nad Rokytnou už jedu za tmy. U obce Střítež mě ještě vyděsí neosvětlený chodec na silnici a pak před desátou hodinou noční dojíždím domů do Třebíče.
Závěr
- Cyklistika: 5x = 605 km
- Převýšení: 9 km
I když jsem měl původně v plánu Novohradské hory proběhat, cyklistika byla jediná možnost, jak se tam se zlomeným malíčkem na noze sportovně pohybovat. A jako bonus jsem také mohl zařadit cestu tam i zpátky přes zajímavá místa. Díky kolu jsem mohl v Novohradských horách projet mnohem více cest, kam bych se běžecky pravděpodobně ani nepodíval. Každopádně na rakouské straně Novohradských hor (Freiwald) je stále co objevovat. Hlavně skalní vyhlídky, které jsou těžko přístupné na kole, takže si tam příště raději vyběhnu. Počasí jsem měl ideální. Každý den mi svítilo slunce a teploty se pozvolna zvedaly. Jen byly nepříjemně chladné noci, kvůli kterým se mi hůře spalo. Po celou dobu foukal vítr, což mi trochu komplikovalo jízdu pouze první a poslední den, kdy jsem se hodně pohyboval mimo lesy. Za všech 5 dní jsem celkově ujel 605 km, vystoupal téměř 9 km a pořídil 1595 fotek. Další den v pondělí jsem si zajel na rentgen, kde potvrdili, že jsem si malíček opravdu zlomil.
Fotky: 292x
161 - 180 |
◀ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 ▶ | 20 / 292 |
161 - 180 |
◀ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 ▶ | 20 / 292 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2025 |