| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Volné Potápění Bruslení Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2026-07-20 - 2026-07-24
Pětidenní běhání v Mrtvých horách rakouských Alp
Účast: Dvořák Štěpán
Pět dní běhání v údolích kolem řek i jezer a po skalních hřebenech i vrcholcích Mrtvých hor (Totes Gebirge) ve Štýrské části Solné komory (Salzkammergut) na okraji rakouských Alp (Alpen) s výchozím bodem v lyžařském středisku Tauplitzalm.
V polovině letních prázdnin jsem zamířil s rodiči a dalšími účastníky zájezdu do Rakouska, abychom strávili čtyři, respektive šest dní včetně cestování, v Alpách. Můj plán byl hlavně si dobře zaběhat a zažít nové výhledy. V pondělí ráno jsme autobusem odjeli z Třebíče a v pozdním odpoledni dojeli do lyžařského střediska Tauplitzalm, konkrétně k českému hotelu Haus Alpin, který leží v nadmořské výšce 1630 m. Na hotelu jsme měli zajištěné ubytování včetně snídaní a večeří. Tato vápencová krajina se nachází na okraji Salzkammergut (Solná komora), přesněji v severní části spolkové země Štýrsko v oblasti rakouských Alp zvané Totes Gebirge (Mrtvé hory), kde se tyčí vrcholky hor až do nadmořské výšky 2515 m.
Hned po příjezdu jsem si ještě před večeří oběhl celé středisko, kde se nachází 5 různě velkých jezer. Druhý už plnohodnotný den jsem si okruh zopakoval s tím, že jsem si vyběhl na téměř všechny okolní vrcholky hor. Další dny už jsem se s ostatními dopoledne svážel autobusem až úplně dolů do údolí a vracel se běžecky v rámci velkého okruhu nahoru zpátky k hotelu. Třetí den jsem od jezera Ödensee vystoupal na vrchol hory Hochmühleck (1738) a vrátil se zpátky přes město Bad Mitterndorf. Čtvrtý den jsem vyrazil z města Bad Aussee okolo jezera Altausseer See k rozhledně na vrchol hory Tressenstein (1201) a pak se vrátil kolem jezera Grundlsee. Pátý den jsem vystoupal z města Bad Mitterndorf na vrchol hory Hechlstein (1814) a vrátil se údolím kolem řeky Grimming a přes vrchol hory Rosskogel (1890).
Poslední, šestý den jsme se autobusem vrátili zpátky domů do města Třebíč. Po celou dobu zájezdu bylo chladno a větrno. Počasí mělo zlepšující se charakter, kdy na začátku nebylo přes mraky vidět téměř ani na protější vrcholky hor, ale naopak ke konci byla obloha úplně jasná s viditelností, kam až oko dohlédlo. Za všech pět dní (4+1) jsem strávil v pohybu 40,5 hodiny, kdy jsem naběhal 183 km s převýšením 10,5 km. Jako obvykle jsem vše dokumentoval, takže jsem pořídil téměř 3 tisíce fotek a 0,5 hodiny videí. I když jsem běhal v rakouských Alpách, na mých trasách jsem potkal více Čechů než místních Rakušanů.
Garmin ConnectČlánek
Den 1 - 2026-07-20 - Pondělí
- Běh 14 km: Před večeří okolo Jezer
- Převýšení: 620 m ↑↓ 620 m
V pondělí odjíždíme s hodinovým zpožděním až před 9. hodinou ráno plně naloženým autobusem. Protože jsem ospalý, hned usínám. Probouzím se až při krátké zastávce u města Kaplice. Pak již opouštíme Českou republiku a míříme hlouběji do Rakouska. Opět usínám. Probudí mě až tunely pod Alpami. Ve městě Bad Mitterndorf odbočíme z hlavní silnice a stoupáme serpentýnami nahoru k hotelu Haus Alpin, nacházející se v nadmořské výšce 1630 m. V 16. hodin jsme na místě. Hotel je spravován Čechy, takže je tam dobrá komunikace. S rodiči se ubytuji ve společném pokoji a po 17. hodině se ještě vyrážím proběhnout za příjemného polojasného počasí.
Bohužel kvůli následující večeři mám jen 2 hodiny, takže běžím na lehko v blízkém okolí hotelu. Po oběhnutí jezera Krallersee stoupám na nejbližší vrchol Schneiderkogel (1765), kde končí i jedna z mnohých lanovek. V té chvíli už mám výhledy po okolních alpských hřebenech a začínám se trochu orientovat. Po seběhnutí zpět dolů obíhám jezera Großsee a Tauplitzsee. Následuje trochu delší přeběh po písčité silnici, za jejíž koncem obíhám poslední a největší jezero Steirersee. S výhledem do další části údolí na jezero Schwarzensee se otáčím a vracím zpět. Jakmile se dostanu zpátky na silnici, rychlým tempem se vracím k hotelu. Výdejní dobu večere sice nestíhám, ale díky rodičům, mám jídlo na stole.
Den 2 - 2026-07-21 - Úterý
- Běh 33 km: Okolo jezer a na vrcholky hor
- Převýšení: 2210 m ↑↓ 2210 m
V úterý ráno se nasnídám, nachystám věci a po 10. hodině vyrážím. Na sobě mám úplně nové boty Salomon Ultra Glide 4 i batoh batoh Salomon Adv Skin 12. Pro dnešní trasu jsem použil okruh okolo jezer z předchozího dne. Bohužel hned od začátku je oblačná obloha, takže slunce vykukuje jen výjimečně. Nejprve obíhám jezera Krallersee, Großsee i Tauplitzsee. Potom odbočím na náročnou turistickou cestu a stoupám kolem jeskyně Schafsloch na vrchol hory Traweng (1981). Téměř pod vrcholem potkávám dvojici z našeho zájezdu, která si ovšem spletla cestu. Sice vyrazili na ferratu, ale na její konec, takže se zase otočili dolů, aby tentokrát už šli na její začátek. Já jsem si oběhl po obvodu celý vrchol hory, chvíli se kochal zamračenými výhledy, a pak jsem zamířil dolů také.
Kousek od nástupu na ferratu opět potkávám předešlou dvojici. Já ovšem na ferratu nejdu, ale odbočuji na turistickou cestu. Ta mě vede skalnatým údolím vzhůru. Povrch je zde ovšem velmi nebezpečný, protože většina kamenů i skal má vybroušené ostré okraje, o které bych se při pádu mohl lehce pořezat. Také je všude kolem cesty plno asi 15 m hlubokých děr, na jejímž dně ještě leží sníh. Po dlouhém stoupání se horské sedlo Traglhals dostávám na vrcholy hor Großes Tragl (2179) i Kleines Tragl (2164). Žádná nádhera to ovšem není, protože jejich vrcholy jsou jen velké placaté roviny, ze kterých ani nejsou nijak zajímavé výhledy. Kvůli zatažené obloze ani nejsou pořádně vidět okolní vyšší vrcholy, které už jsou schované v oblačnosti. Po chvíli kochání se po stejné cestě vracím zpátky. Tentokrát si ji ovšem více užívám, protože se pohybuji mimo značení po velkých kamenných plochách, kde lze celkem dobře běžet.
Kolem 16. hodiny se vracím k jezeru Steirersee a pokračuji dál k jezeru Schwarzensee, kde jsem včera skončil. Po pár kilometrech se dostávám ke dvěma samotám, sloužícím jako horské boudy. Obě jsou ovšem zavřeny, a tak si aspoň doplňuji pití z venkovního kohoutku. Po občerstvení na otočku stoupám na poslední vrchol hory Rosskogel (1890). Výhledy tam moc zajímavé nejsou, ale aspoň se na pár minut opět ukazuje slunce. Protože už se blíží večer, vracím se dolů a kolem již známých jezer mířím zpátky. Jenom u jezera Schwarzensee udělám krátkou odbočku k jeskyni Grubsteinhöhle. Pak už se po známé cestě vracím do hotelu, kde v posledních minutách stíhám večeři.
Den 3 - 2026-07-22 - Středa
- Běh 47 km: Od jezera Ödensee na horu Hochmühleck
- Převýšení: 2220 m ↑↓ 1390 m
Ve středu dopoledne sjíždíme hromadně autobusem dolů do města Bad Mitterndorf (770), kde vystupují cyklisté a vydávají se na svůj okruh. Se zbytkem pěšáků přejíždím do nedaleké obce Knoppen. Po 11. hodině vyrážím za polojasného počasí po cyklotrase k jezeru Ödensee, které celé oběhnu. Při opouštění jezera postupně potkávám skupiny našich pěšáků i cyklistů, kteří teprve k jezeru míří. Když po 11 km doběhnu do osady Mühlreith, u místní studánky se občerstvím a doplním si pití. Pak už mě čeká náročné stoupání.
První kilometry běžím nahoru lesem po široké, písčité a vyježděné cestě. Jakmile začne zákaz vjezdu aut, začne být cesta mírně zarostlá. Asi v polovině výstupu už se jedná pouze o úzkou lesní cestičku, která je čím dál prudší. Těsně pod vrcholem ještě míjím otevřenou plochu se salaší a kravami. Závěrečný úsek je extrémně prudký, protože vede kolem skalního masivu. Po 19 km se konečně dostávám na vrchol hory Hochmühleck (1738). Ačkoli po celou dobu výstupu nebyly téměř kvůli stromům žádné výhledy, na vrcholu se nachází několik skalních výběžků, takže se tam otevírá výhled více směry. Po chvíli kochání začánám sestupovat po druhé straně hory. Po 22. km se dostávám zpátky na širokou, písčitou cestu pro auta, ze které je pěkný výhled na vrchol hory Kammspitze (2139).
Přes více než 10 km celkem svižně sbíhám hlubokým údolí kolem potoka Klausgrabenbach až k okraji jezera Salza-Stausee. U studánky se občerstvím, doplním pití a po rovině pokračuji do města Bad Mitterndorf. Nyní už mě čeká poslední náročný úsek, kdy se musím z údolí (770) během 10 km dostat zpátky nahoru k hotelu do nadmořské výšky 1730 m. Místo terénem běžím po silnici, která je sice delší, ale mnohem jednodušší. Nahoře jsem přesně za 1 hodinu a 25 minut, což mi umožňuje stihnout poslední minuty pro vydávání večeře. Chvíli po večeři mě pak ještě čeká přednáška pro ostatní o mém ultra sportování.
Den 4 - 2026-07-23 - Čtvrtek
- Běh 44 km: Kolem jezer Altausseer See a Grundlsee na horu Tressenstein
- Převýšení: 2410 m ↑↓ 1410 m
Ve čtvrtek dopoledne opět sjíždíme hromadně autobusem dolů do údolí. Zatím je silně oblačná obloha a občas i zaprší. Před 11. hodinou vystupujeme u železniční zastávky ve městě Bad Aussee (640). Část skupiny vyráží na kolech, část pěšky a já opět běžecky. Déšť mezitím ustal a místy se i objevuje slunce. Prokličkuji přes centrum města a proti proudu řeky Altausseer Traun se dostávám do obce Altausseer k jezeru Altausseer See. Následující asi hodinu obíhám velké jezero, nad kterým se tyčí obrovské horské štíty Trisselwand (1754) a Loser (1837). Protože je to velmi vytížená turistická oblast, není chvíle, abych někoho nepotkal. Ačkoli je celá trasa stále po rovině, mně se moc dobře neběží, protože jsem nepříjemně unavený z předchozího dne. Když se začnu blížit ke konci okruhu kolem jezera, oblačnost se začíná trhat a čím dál častěji vykukuje slunce.
Po oběhnutí jezera začínám stoupat po turistické cestě na vrchol hory Tressenstein (1201), která se tyčí vysoko nad městem. Těsně pod vrcholem mě ovšem zastihne krátký déšť, který přečkám s dalšími Čechy schovaný pod rozhlednou. Naštěstí hned po dešti se roztrhá obloha a opět svítí slunce, takže mám pěkné výhledy. Kromě rozhledny se na vrcholu nachází i dvě skalní vyhlídky, takže mi trvá více než hodinu, než to všechno prolezu a nafotím. Po sestupu z vrcholu doplním u jednoho domu pití a pak sbíhám po silnici až úplně dolů do obce Grundlsee (710), kde začíná jezero Grundlsee. Dál pokračuji po jeho jižním břehu po turistické cestě Geotrail Grundlesee. Ačkoli jsou každou chvíli kolem cesty lavičky s tabulemi, výhledy už tam skoro žádné nejsou, protože na břehu vyrostly vysoké stromy. Čas od času se ale nějaká díra mezi větvemi najde, skrz kterou je vidět část jezera a na severním břehu obří horský masiv s vrcholem Reichenstein (1913).
Když dorazím na druhý konec jezera do obce Gößl, využívám poslední možnost a vykoupu se v příjemně osvěžující vodě. Pak už mě čeká 13 km dlouhé stoupání až k hotelu. Prvních 5 km moc zajímavých není, protože jen stoupám pěšinou lesem bez jediného výhledu. Pak ovšem seběhnu do velkého údolí a dál pokračuji po široké, písčité cestě proti proudu řeky Salza. Díky tomu mám pěkné výhledy na okolní štíty, které už poznávám z předchozích dnů. U jedné studánky si naposledy doplním vodu a pak pokračuji až k hornímu konci údolí. Tam mě čeká závěrečné a nepříjemně prudké stoupání až k jezeru Großsee. Poslední 2 km už jen prokličkuji po známých cestách v lyžařském středisku Tauplitzalm a přesně ve 20 hodin jsem na hotelu (1630). Tentokrát mám kvůli únavě velké zpoždění, takže mi taťka musel schovat večeři.
Den 5 - 2026-07-24 - Pátek
- Běh 45 km: Na horu Hechlstein a údolím Grimming
- Převýšení: 3100 m ↑↓ 2290 m
Dopoledne už naposledy sjíždíme hromadně autobusem dolů do města Bad Mitterndorf (810). Než si cyklisté stačí vyndat z vozíku kola, já už po 10. hodině běžím vstříc novému dobrodružství. Pod polojasnou oblohou mířím po cyklotrase na východ, kde se tyčí osamocená, ale obří hora Grimming (2351). Krátce odbočuji a oklikou vybíhám nahoru ke skokanskému můstku Kulm, který je jeden z největších na světě. Zpátky se dostávám po schodech a pokračuji stále po cyklotrase až do obce Tauplitz, kde potkávám pár pěších turistů z naší výpravy. Tím skončila po 12 km ta nejsnadnější, rovinatá část.
Z obce Tauplitz stoupám nejprve po silnici, pak po zpevněné cestě, a nakonec po horské stezce na vrchol hory Gwöhnlistein (1645). Cesta je otevřená proti slunci, takže jsem rád, že v lese objevím zdroj pitné vody. Celá hora včetně vrcholu je zarostlá klečí, takže cesta je prorostlá kořeny a dobře se po ní šlape nahoru. Přímo na vrcholu pak potkávám dvojici Čechů, se kterou si tam nějakou dobu povídám. Potom následuje sešup do horského sedla Struwin (1521), ze kterého se vydávám na další, ještě vyšší vrchol. Tato cesta je sice značená jako ferrata obtížnosti B, ale z recenzí jsem se dozvěděl, že to lze vystoupat snadno i bez vybavení.
Asi v polovině výstupu míjím vrchol hory Hechlstein Westgipfel (1770). Pak už následuje ona "nebezpečná" část, kde je potřeba vylézt posledních 15 m až na vrchol po ocelovém laně. Přesně v 16. hodin jsem po 20 km na vrcholu hory Hechlstein (1814). Protože se mezitím obloha úplně vyčistila, mám krásné výhledy úplně všemi směry. Obrovská výhoda této hory je, že se nachází jako první na okraji údolí, takže je z ní právně výborný výhled zpátky do údolí na různé obce, ale hlavně na horský masiv Grimming (2351). Kochání mi zabralo mnoho času, takže se na sestup dávám až po více než hodině.
Začátek sestupu moc příjemný není, protože stezka vede asi 2 km hustým borůvčím, ve kterém skoro nelze běžet. Pak odbočuji na starou zpevněnou cestu, která mě serpentinami vede dolů do údolí řeky Grimming. Ještě při sestupu se pro jistotu napiji z potoka, protože z předchozích vrcholů, kde jsem byl neustále na slunci, už mám žízeň. To se nakonec ukáže jako zbytečné, protože dole v údolí se nachází osada Gnanitz Alm (1100), kde je u každého stavení zdroj pitné vody. Ačkoli je teprve 18:30, natrvalo přicházím o sluneční paprsky. Začínám totiž stoupat vysokou, ale úzkou roklí kolem řeky Grimming nahoru. Protože stoupání je docela prudké, na řece se nachází mnoho malých vodopádů. Po několika kilometrech překračuji vodní tok a stoupám nahoru z údolí. Tam ještě na chvíli zahlédnu paprsky slunce, které osvětlují okolní vrcholky hor.
Po rozlehlých pastvinách Interhüttenalm (1650) se pomalu vracím zpátky. Na poslední chvíli mě ovšem ještě napadne vystoupat na vrchol hory Rosskogel (1890), kde jsem byl druhý den. Díky tomu mám chvíli před západem slunce rozhled všemi směry po nekonečných štítech rakouských Alp, kam až oko dohlédne. Pak se vracím zpátky na údolní cestu a kolem jezer Schwarzensee a Steirersee se vracím zpátky k hotelu (1630). Tam se tentokrát dostávám chvíli před 22. hodinou téměř už za tmy. Ačkoli už je několik hodin po večeři, díky taťkovi, který mi jídlo schoval, se rychle a dobře najím. Tím končím velice náročný den, kdy mě z velkého stoupání už začínaly bolet vazy kolem kolen. Všechna únava za to ale stála, protože to byl ze všech dnů ten nejlepší, kdy jsem díky výbornému počasí a dobré trati viděl opravdu hodně pěkných míst.
Den 6 - 2026-07-24 - Sobota
Poslední den v sobotu po snídani odjíždíme domů. Nejprve ještě zajíždíme do města Rottenmann, kde předáváme nějaké věci jedné účastnic zájezdu (konkrétně mé tetě), která ve středu nedaleko jezera Hallstätter See spadla na štěrkové cestě z kola a poranila si nohu tak nešťastně, že ji museli odvézt do nemocnice, kde si pár dní ještě poleží. Pak konečně míříme do České republiky. Kousek od hranic ve městě Kaplice obědváme a pak už bez zastavování přejíždíme do našeho města Třebíč. V 18 hodin jsem doma, takže ještě stíhám večerní, regenerační jízdu na kole.
Závěr
- Běh: 5x = 183 km / 40,5 hod
- Převýšení: 10560 m ↑↓ 7920 m
Český hotel Haus Alpin v nadmořské výšce 1630 m je kompletně český, takže se tam komunikuje česky, vaří česká jídla a platí i Českou korunou. Ačkoli se lyžařské středisko Tauplitzalm může zdát jako ideální výchozí bod na túry, není to pravda. Naprostá většina okolních vrcholů je totiž dostupná pouze jednou cestou, takže se po výstupu musí sestupovat opět po stejné cestě, což velmi ztrácí na atraktivitě. Další důvod je, že severním směrem hlouběji na vrcholky nevede žádná značená cesta. Všechny značené cesty proto vedou pouze směrem dolů. Z toho vyplývá další problém, a to večerní návraty. Po každém výletu je nutné se vrátit zpět nahoru, což je dost omezující. Obzvláště když poslední veřejný spoj končí po 16. hodině. Každý můj návrat z údolí proto končil závěrečným výstupem o téměř 900 m nahoru. Opět se mi potvrdilo, že je mnohem lepší mít ubytování dole v údolí a večer se tak pouze skutálet zpátky z kopce.
S hotelem byl spojený ještě jeden problém, a to vydávání jídel. Snídaně byly od 8:00 do 10:00 a večere od 18:30 do 19:30. To je obzvláště na léto, kdy jsou dlouhé dny, zbytečně omezující. Každý den jsem proto spěchal, abych byl zavčas na hotelu, což se mi většinou nepodařilo. Díky taťkovi, který mi ale večeři schoval, jsem se mohl najíst později. To že budou na českém hotelu samí Češi se dalo čekat, ale to že budu Čechy potkávat na silnicích, cestách i vrcholcích hor už mě docela překvapovalo. Odhadem bych to tipoval tak na polovinu Čechů oproti ostatním.
Počasí nám vyšlo takové průměrné. Ačkoli žádný den nebylo vyloženě špatně, tak ze začátku bylo velmi oblačno, kdy mraky zakrývaly okolní hory a slunce svítilo jen chvílemi. Později už bylo polojasno a ke konci dokonce úplně jasno, kdy bylo vidět na všechny okolní štíty v dohledu. Zároveň jsme měli nízké teploty, což bylo výborné na běh, ale se silným větrem, který komplikoval pořizování záběrů. Nakonec pak mně ještě zamrzela předpověď, protože následující týden mělo být každý den jasné a bezvětrné počasí.
Protože jsem se vydával do vzdálenějších míst, tak jsem paradoxně vůbec nenavštívil blízkou horu Lawinenstein (1965), kterou jsme měli přímo nad hotelem. Samotné běhání bylo extrémně náročné. Naprostá většina tras očekávaně vedla nahoru a dolů, kdy ani jedním směrem nešlo běžet úplně pohodlně. Nejlépe je to poznat z čísel, kdy za 5 dní jsem naběhal 183 km s převýšením 10,5 km, ale za celkovou dobu 40,5 hodiny. V tom je ovšem zahrnuté i pořizování záběrů (téměř 3 tisíce fotek a 0,5 hodiny videí), kochání, koupání, občerstvování a lezení po ferratách. Při výstupech na jednotlivé vrcholy hor se mi osvědčilo lézt na ty nižší, které jsou ještě zelené, protože kořeny kleče zpevňují stezky, které pak nepodkluzují. Z nižších vrcholů jsou i lepší výhledy, protože je možné stále se dívat do údolí a zároveň obdivovat vrcholy ještě vyšší.
Fotky: 250
161 - 180 |
◀ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 ▶ | 20 / 250 |
161 - 180 |
◀ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 ▶ | 20 / 250 |
Videa: 2 (00:04:28)
Běh 47 km: Od jezera Ödensee na horu Hochmühleck
Délka: 00:01:43Běh 45 km: Na horu Hechlstein a údolím Grimming
Délka: 00:02:45| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2026 |