| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Bruslení Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
Nordické bruslení je dálkové, zimní bruslení na přírodním ledu v nordických bruslích a v běžkařských botách s volnou patou. Pro bezpečné bruslení jedné osoby se mezi nordickými bruslaři považuje led o síle (tloušťce) 5 cm, který může mít nosnost až 250 kg. Obvykle veřejně uváděná hodnota 15 cm je extrémně naddimenzovaná, protože nosnost takového ledu může být více než 2 t a unese tak i auto.
Zní to zvláště, ale opravdu se nebruslí po ledu, ale po vodě. Led má totiž určitou teplotu tání, při které se začne rozpouštět na vodu. S rostoucím tlakem, tento bod tání klesá. Pokud tedy bruslař stojí na ostrých nožích bruslí, které mají oproti botám několikanásobně menší styčnou plochu, vytváří na led v místě kontaktu stejným poměrem zvýšený tlak. Tento tlak je tak obrovský, že bod tání se dostává pod bod mrazu, led pod bruslí taje a mění se na vodu. Díky tomu brusle vlastně neklouže po ledu, ale po tenké vrstvičce vody. Jakmile brusle místo opustí, tlak se okamžitě vrátí na původní (nižší) hodnotu a voda opětovně zmrzne v led. Bruslař tedy doslova klouže po vodě (aquaplaning).
Hmotnost, kterou unese 1 m2 ledu, ležícího na vodní hladině, se počítá podle Goldsova vzorce (Gold's formula): P = Ah2
P - nosnost ledu na ploše 1 m2 [kg]
A - koeficient kvality ledu (0 - 10)
h - síla (tloušťka) ledu [cm]
Nejkvalitnější je černý led bez jakýchkoliv nečistot, bublin nebo sněhu, teplota okolí je pod bodem mrazu a nesvítí na něj slunce. Takovýto led má koeficient kvality 10. Pokud je kvalitu ledu horší, snižuje se koeficient kvality a tím i jeho nosnost (voda má 0). Protože síla ledu je ve vzorci umocněna, nosnost ledu stoupá i klesá exponenciálně úměrně k jeho síle (tloušťce). Pro bruslení dospělé osoby (80 kg) stačí minimální síla (tloušťka) černého ledu 3 cm.
| Síla (tloušťka) ledu [cm] |
Maximální nosnost ledu [kg] |
|---|---|
| 1 | 10 |
| 3 | 90 |
| 5 | 250 |
| 7 | 490 |
| 10 | 1000 |
| 15 | 2250 |
| 20 | 4000 |
| 25 | 6250 |
Většina látek s klesající teplotou zvyšuje svoji hustotu, a tudíž zmenšuje svůj objem. U vody je to trochu jinak kvůli její anomálii. S klesající teplotou vody se také zvyšuje její hustota a zmenšuje objem. Ovšem jen do teploty 4 °C, kdy má voda nejvyšší hustotu a zároveň nejmenší objem. Takováto voda je vždy u dna, kde zimu přežívají vodní živočichové.
Pokud se ale voda bude dále ochlazovat, začne se v ní tvořit krystalická mřížka a její hustota se začne rychle snižovat a objem naopak zvyšovat. Při dosáhnutí 0 °C se voda přemění na led, který má o 9 % nižší hustotu i o 9 % větší objem než voda. To je důvod proč zmrzlá voda trhá objekty, ve kterých je uzavřena a zároveň proč se led tvoří na hladině vody.
Pokud se led bude dále ochlazovat (zvyšovat záporná teplota), led začne svoji hustotu naopak zvyšovat a svůj objem zmenšovat. Hustota ledu se ovšem nikdy nedostane pod hustotu vody. To je důvod, proč led za jakékoli teploty bude vždy plavat na vodní hladině.
Tohle je velice ošemetné téma. Obecně se uvádí, že tekoucí voda zamrzá pomaleji než voda stojatá. Ovšem, co je voda stojatá, a co tekoucí? Řeka nebo potok, které tečou před očima, jsou voda tekoucí. Tam se opravdu bude led vytvářet nejprve na větších plochách, kde je voda pomalejší, a naopak na přítoku zmrzne až v silných mrazech.
Jenže co takové přehrady a vodní nádrže, které jsou postaveny na vodních tocích? Zde zamrzání probíhá právě naopak. Led se začíná tvořit na přítoku, a naopak u hráze led bývá jen za opravdu silných nebo dlouhodobých mrazů. Proč? Může za to vítr. Přehradní nádrže jsou budovány v údolí, kde na přítoku je údolí úzké, a naopak u hráze široké. Zatímco na přítoku je hladina klidná, protože vítr se dolů nedostane a led může v klidu růst, naopak u hráze je údolí široké, kde vítr vytváří na vodní hladině vlny, které rozbíjejí krystalickou mřížku a velice zpomalují tvorbu ledu.
První led se vždy začíná tvořit od břehu a postupně se šíří po vodní hladině. Další zesilování ledu ovšem probíhá už mimo břeh. Břehy totiž drží naakumulované teplo od slunečních paprsků, které led rozpouští, a také je tam velmi mělko, takže ani nemá kam růst. Pokud se tedy u břehu led láme, neznamená to, že je led slabý. Vždy je potřeba sílu ledu měřit až několik metrů od břehu (například z mola), kde už led není břehem ovlivněn. Stejný problém s roztáváním ledu způsobují jakékoli předměty, které se přímo ledu dotýkají (kameny, stromy, rostliny).
Sílu ledu u břehu negativně ovlivňuje i stoupající nebo klesající vodní hladina. Pokud hladina stoupá, kolem břehu je buď voda nebo nový, slabý led. Pokud hladina klesá, led se láme, zůstává ležet na dně a vytváří někdy i několikametrové, ale hlavě šikmé pásy ledu směrem do koryta. Oba případy vytváří nebezpečná místa hlavně pro nástup nebo výstup z ledu. Zbývající část ledové plochy měnící se hladina ovlivňuje zanedbatelně. Důležité je také brát v potaz, že na některých vodních nádržích se hladina může pohybovat až několik centimetrů za den, takže při výstupu můžou být podmínky jiné než při nástupu.
Nordické brusle nejsou jako klasické hokejistické brusle "kanady", ale vycházejí z rychlobruslí. Jedná se pouze o dlouhé, ocelové nože, na které se připevňuje vázání (Prolink, NNN, SNS) stejné jako na běžecké lyže. Na nordických bruslích se proto používají běžkařské boty. Při nordickém bruslení je tedy pata volná. Protože se jedná o bruslení, boty by měly být také na bruslení (tvrdé, skate), aby byl pevný kotník. Pokud se použijí boty na klasiku, které jsou měkké, rychleji se unaví nohy, kvůli větší námaze při udržování stability.
Další rozdíl je jejich délka. Hokejistické brusle mají délku kolem 30 cm. Brusle nordické se pohybují od 40 do 50 cm. Výhoda delších nožů je lepší přejíždění nerovností na přírodním ledu a větší rychlost, protože se méně zařezávají do ledu. Nevýhoda je ovšem horší manévrovatelnost.
Šířka nožů u nordický bruslí se pohybuje mezi 1 až 1,5 mm. Oproti bruslím hokejistickým, které můžou mít šířku až 5 mm, jsou proto mnohem rychlejší. Další výhoda je snazší broušení, protože se upravuje menší plocha.
Nordické brusle mají i mnohem větší radius (až 36 m). To z nich dělá výborné brusle na dlouhé a rovné tratě, ale špatné brusle na oblouky.
Hokejistické brusle mají vybroušený žlábek "U", který má dva velmi ostré okraje. Naproti tomu brusle nordické žádný žlábek nemají a brousí se do roviny (pravého úhlu). Jejich broušení je proto mnohem jednodušší a lze zvládnout i doma.
Protože nůž nordických bruslí má kolmou plochu, na ledu drží pouze při pohybu, kdy jsou brusle vykloněné hranou k ledu a bruslař přenáší váhu z jedné nohy na druhou. Nejtěžší je proto prvních pár metrů, než se bruslař rozjede.
Všem, koho trochu baví bruslení na rybníku, doporučuji jejich vyzkoušení. Bruslení na nordických bruslí otevře zcela nový svět. S menším úsilím lze bruslit mnohem rychleji a déle. Na nordických bruslích lze při troše tréninku udržet i rychlost přes 30 km/h.
Ačkoli k samotnému nordickému bruslení jsou potřeba jen nordické brusle, je doporučeno pro zvýšení bezpečnosti mít s sebou i další specifické vybavení.
Při bruslení je vždy dobré dopředu počítat s propadnutím do vody. Je proto vhodné s sebou mít kompletní náhradní oblečení v nepromokavém vaku. Pokud se bruslí na nějaké malé ploše, například na rybníku, může vše zůstat na břehu nebo v autě, kam se bruslař po vylezení z vody zajde převléct. Pokud se ovšem vyráží na nějaké delší trasy, například po řekách, přehradách nebo jezerech, je lepší mít vše s sebou. V tomto případě je dobré mít i nepromokavý batoh. Zaprvé se zvýší ochrana náhradního oblečení před vodou a zadruhé batoh vytváří vzduchovou bublinu, která bruslaře unese na hladině.
Z vlastní zkušenosti vím, že propadnutí do ledu neznamená konec bruslení. Stačí se převléct a může se pokračovat. Pro tento případ doporučuji pořídit nepromokavé ponožky, které izolují nohu od mokré boty. Ponožky je ovšem nutné nasadit až po vylezení z vody. Pokud budou na nohách už při propadnutí, budou mokré i uvnitř.
Pokud je teplota pod nulou, někdy není po propadnutí potřeba se ani převlékat. Mokré oblečení na ledovém vzduchu totiž velmi rychle zmrzne a vytvoří neprodyšnou vrstvu, pod kterou se bruslař pohybem zahřeje. Pro tento případ je dobré mít aspoň náhradní rukavice, protože na ruce bývá největší chlad a dlouho se zahřívají.
Jedná se o nejdůležitější prvek pro vlastní sebezáchranu, bez kterého by se po ledu vůbec nemělo pohybovat. Vyprošťovací bodce jsou dva ostré, ocelové hroty s madly, které jsou zavěšené kolem krku na hrudníku. Na první pohled vypadají jako dva šroubováky na provázcích. Jejich součástí by měla být i píšťalka pro přivolání pomoci.
Bruslař má vyprošťovací bodce nasazené z venku na bundě, aby byly hned připravené k použití. Pokud se pod ním prolomí led, uchopí do každé ruky jeden bodec a postupným píchání do ledu a přitahováním se vyškrábe z vody zpátky na led. Pokud by bodce neměl, není možnost se ničeho chytit, protože led klouže, a pravděpodobně by se mu z vody vylézt nepodařilo.
Pokud se bruslí po přírodním ledu, jeho stav může být na jedné a té samé lokalitě různý. Proudění vody zpomaluje zamrzání, slunce nahřívá led, sníh izoluje, metanové bubliny snižují pevnost ledu, pod mosty je led oslabený atd. Před každým bruslením na jiné části ledové plochy je proto vhodné provést průzkum kvality ledu. Protože přes noc se kvalita ledu může rapidně změnit, je vhodné průzkum provést i každý nový den. A přesně na to je vhodná tyč.
Silnými údery svislou tyčí do ledu se ozývají z ledu zvuky, podle kterých zkušený bruslař pozná, jaký se na daném místě vyskytuje led. Další informaci získá, z počtu úderů, než se mu podaří prorazit led do vody. Přesnější informace, co který zvuk znamená a kolik úderů na proražení ledu stačilo, jsou závislé na typu ledu a zkušenostech bruslaře.
Obecně ale platí, že pokud se led neprorazí na jeden silný úder, je dostatečně silný, aby bruslaře unesl. Pokud je zvuk hlubší, je led silnější. Pokud je zvuk vyšší, je led tenčí. Pokud led "šustí" je velmi špatný.
Záchranné lano má stejné vlastnosti jako "házečka" u vodáků. Jedná se o plovoucí lano v pytlíku, které se v případě potřeby může hodit člověku ve vodě nebo naopak člověk ve vodě ho může hodit člověku na ledu. Tímto se provede záchrana ohrožené osoby (propadlého bruslaře) bez osobního kontaktu a relativně z bezpečného místa.
Ledové šrouby jsou taková bonusová vychytávka. Jedná se o dlouhý (až 20 cm), široký, dutý, ocelový šroub s extrémně ostrými okraji, který se pouze pomocí jedné ruky relativně snadno a rychle zavrtává do ledu.
Na rozdíl od normálních šroubů je široký a dutý, protože právě touto dutou částí se při zašroubovávání dostává přebytečný led vrchem pryč. Pokud by se použil klasický vrták (například s aku vrtačkou), nahromaděné kousky ledu by vrtání znatelně komplikovaly.
Po zavrtání šroubu do ledu lze docela přesně určit sílu (tloušťku) ledu. Pokud se po jeho zavrtání do ledu objeví v díře voda, délka zavrtané části je větší než síla (tloušťka) ledu. Stačí tedy na šroubu udělat značky, například každý cm a sledovat, kdy se v díře voda objeví. Pokud se tam voda neobjeví ani po úplném zavrtání šroubu, led je tak silný (tlustý), že se tam může jezdit i autem. Také lze pomocí šroubu kdekoli na ledu vytvořit kotvící bod v případě záchrany pomocí lana.
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2026 |