| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2019-07-08 - 2019-07-18
Běhání na Slovensku nejen v Tatrách
Účast: Dvořák Štěpán
Běhání na Slovensku v národních parcích Vysoké Tatry, Nízké Tatry, Slovenský ráj a v Polsku v národním parku Pieniny na jedenáctidenní dovolené.
Když jsem v dubnu běžel 1035 km přes celé Slovensko i Česko z východu na západ, tak jsem se třetí den nacházel u Popradu mezi Nízkými a Vysokými Tatrami, kterých jsem si ale mohl užívat jen pohledem. Následující letní dovolenou jsem tedy strávil běháním nejen po těchto horách. Jedenáct dnů jsem byl ubytovaný v Gerlachově, odkud jsem každý den vyrážel na různé běžecké trasy po slovenských národních parcích Vysoké Tatry, Nízké Tatry, Slovenský ráj a jednou i po polském Pieninském národním parku. Byl jsem tam společně s rodiči, kteří jezdili pouze na kole. Protože se ale do vzdálenějších míst přepravovali autem, měl jsem možnost každý den jet s nimi a začínat i končit běžecké trasy na různých místech.
Článek
Den 1 - 2019-07-08 - Pondělí
- Slovensko: Národní park Vysoké Tatry
- Běh 30 km - 1100 m / 1100 m
Cesta na Slovensko probíhala naprosto v poklidu. Do obce Gerlachov v nadmořské výšce 815 m, kde jsme měli domluvené ubytováni, jsme dorazili po 14. hodině. Než jsem přenosil věci z auta, naplánoval trasu a připravil se, tak už bylo po 16. hodině. Musel jsem tedy dát na začátek něco kratšího a rychlejšího. I tak jsem ale zamířil vzhůru do východní části národního parku Vysoké Tatry, který bývají označované jako nejmenší velehory světa. Zároveň jsou nejvyšší pohořím na Slovensku i v Polsku. Po silnici jsem vyběhl do obce Tatranská Polianka, odkud už jsem lesní cestou po zelené značce vystoupal až k nejvýše položenému horskému hotelu na Slovensku - Sliezsky dom. V nadmořské výšce 1670 m bylo jen kolem 10 stupňů, tak jsem se moc nezdržoval, prohlédl si Velické pleso a po mírně zvlněné kamenité cestě po červené značce jsem přeběhl na Hrebienok. Protože už zapadalo slunce, tak jsem cestu dolů urychlil po silnici. Proběhl jsem Starý i Nový Smokovec, a přes les, kde na mě koukaly lišky, jsem se vrátil zpátky do Gerlachova.
Den 2 - 2019-07-09 - Úterý
- Slovensko: Národní park Vysoké Tatry
- Běh 35 km - 1900 m / 1900 m
Dopoledne jsem se nechal převézt autem pod Štrbské pleso a vyrazil. Proběhl jsem pod skokanskými můstky a pokračoval stále vzhůru po žluté značce do Mlynické doliny. Lidí tu bylo jako na Václaváku. Nebylo místo, kde bych se rozhlédl a nikoho neviděl. Zkrátka mraveniště. Naštěstí většina končila po pár kilometrech u vodopádu Skok, který je se svou výškou 25 m třetím nejvyšším vodopádem Vysokých Tater. Proběhl jsem kolem plesa Nad Skokom, Capie plesa a začal stoupat na horský přechod Bystrá lávka (2300). Zde jsem narazil na velmi početnou skupinu turistů neznámého původu, kteří přechod v sedle totálně ucpali. Většina z nich vůbec nebyla na vysokohorskou túru oblečena a ani se neuměla po kamenité cestě nebo řetězech pohybovat. K tomu na sebe neustále křičeli a jeden z nich tam dokonce dostal nějaký záchvat, když se našponoval mezi kameny. Přeběhl jsem kousek sněhové plochy a přehoupl se na druhou stranu hřebenu. Tam byla cesta po řetězech také ucpaná, tak jsem to po chvíli čekání raději slezl bokem po skále. Při sbíhání Furkotské doliny jsem minul Vyšné a Nižné Wahlenbergovo pleso. O pár set metrů níže jsem zamířil opět vzhůru. Tentokrát k chatě pod Soliskom a následně i na vrchol Predné Solisko (2117 m). Po chvíli kochání jsem se dal na sestup. Kousek za chatou pod Soliskom jsem se zapovídal s nějakým chlápkem, který zde trénoval mladou běžkyni ve sprintech. Nakonec se z něj vyklubal také hasič. Vrátil jsem se ke Štrbskému plesu a vyrazil po červené značce k Jamskému plesu, tam jsem to otočil seběhl dolů k silnici, abych se zpátky ke Štrbskému plesu vrátil po zelené značce. Běh jsem ukončil tam, kde jsem dopoledne začal.
Den 3 - 2019-07-10 - Středa
- Slovensko: Národní park Slovenský ráj
- Běh 42 km - 1200 m / 1200 m
Ráno byla nad Vysokými Tatrami hustá černá oblačnost, tak jsem raději vyrazil běhat na druhou stranu do níže položeného národního parku Slovenský ráj, kde svítilo slunce. Celá oblast je známá svými lesnatými ale hlavně hlubokými roklinami a kaňony, které jsou pro bezpečnější pohyb turistů zabezpečeny žebříky a stupačkami. Vyrazil jsem z obce Hrabušice, části Podlesok a po modré značce vběhl do údolí na naučnou stezku Prielom Hornádu. Kolem potoka Hornád se běželo dobře, jen to vše kazilo velké množství lidí, kteří se zasekávali na technických částech, kde se lezlo po řetězech. Jako obvykle jsem je, když to bylo možné, obíhal po skále. Po několika kilometrech jsem vystoupal po žluté značce nahoru nad údolí na vyhlídku Tomašovský výhľad, ze které bylo vidět zpátky do údolí i na téměř celé Vysoké Tatry. Plynule jsem seběhl do obce Čingov, ve které jsem se otočil a po modré značce se začal opět vracet po druhém břehu potoka Hornád. Dole pod Tomašovský výhľadem jsem odbočil na zelenou značku do rokle Tomášovská Belá a pomalu jsem stoupal kolem Bieleho potoka. Po několika kilometrech jsem minul roklinu Kysel, na jejíž průchod je kvůli bezpečnosti povinná ferratová výbava, a kousek za ní jsem odbočil na žlutou značku do jednosměrné Sokolie doliny. Úplně náhodou jsem si z mnoha roklin vybral jednu z nejdivočejších a nejodlehlejších roklin, která byla objevena v roce 1910 jako jedna z posledních ve Slovenském ráji. Cesta se začala strmě zvedat vzhůru až k Závojovému vodopádu, který je díky soustavě pěti kaskád vysoký 75 m. Je nejvyšším vodopádem Slovenského ráje a také druhým nejvyšším vodopádem na Slovensku. Nahoře jsem si moc neoddychl, protože žebříky pokračovaly i kolem Vyšného vodopádu. Pak už jen následovala klasická lesní cesta stále vzhůru a já po chvíli konečně doběhl nahoru. Krásné na tom bylo i to, že jsem při výstupu nepotkal ani živáčka. Střídavě po zelené a žluté značce jsem začal zase pomalu sbíhat dolů. U turistického přístřešku nad roklinou Suchá Belá jsem potkal běžce Michala Biskupa, který měl úplně náhodou stejnou část zbývající trasy. Společně jsme po červené značce seběhli k symbolickému hřbitovu obětem Slovenskeho raja a ruinám kartuziánského kláštera Kláštorisko. Pak už jen následoval dlouhý a rychlý seběh po cyklostezce dolů na parkoviště, kde jsem začínal. Michal mě pozval na limonádu a chvíli jsme si ještě povídali. A protože jsem měl půl hodiny času do odjezdu, přeběhl jsem po modré a zelené značce do obce Hrabušice naproti k autu.
Den 4 - 2019-07-11 - Čtvrtek
- Slovensko: Národní park Nízké Tatry
- Běh 51 km - 1500 m / 1500 m
Už od rána bylo zataženo a pršelo. Nemělo tedy smysl moc přemýšlet, kam si půjdu zaběhat. Volba nakonec padla na Nízké Tatry, konkrétně na Kráľovohoľské Tatry ve východní části. Autem se přejelo kousek za obec Šuňava, na samou hranici národního parku k samotě Biely Potok. Po pár kilometrech po silnici jsem odbočil vzhůru po žluté značce. A začalo pršet. A pršelo tak, že jsem byl za chvíli úplně promočený. A jak jsem vběhl do borůvčí, měl jsem promočené i boty. Když jsem vystoupal nahoru na otevřené pastviny, mraky se roztrhaly a začalo svítit. Jasná obloha mi vydržela asi hodinu což akorát vyšlo na přeběhl celých pastvin. A pak zase začal slejvák. Přestalo, až když jsem po modré značce vyběhl na hřeben a připojil se na červenou značku značící Cestu hrdinů SNP, která v délce 750 km vede přes celé Slovensko. Vystoupal jsem na vrchol Veľká Vápenica (1691), kde akorát seděl mrak, takže jsem toho moc neviděl a jen nepříjemně vymrzl. Na druhé straně jsem seběhl do sedla Priehyba (1190). Pak následoval 16 km dlouhý seběh po silnici až k vodní nádrži Čierny Váh. Nakonec jsem proti proudu stejnojmenné řeky doběhl zpátky k samotě Biely Potok k autu. Byl to první den, kdy jsem si opravdu pořádně zaběhal. Nízké Tatry jsou na to díky mírným kopcům bez skal ideální.
Den 5 - 2019-07-12 - Pátek
- Slovensko: Národní park Vysoké Tatry
- Běh 37 km - 2400 m / 2500 m
Ačkoli přes noc nahoře ve Vysokých Tatrách sněžilo, ráno bylo úplně jasno. Vyběhl jsem z obce Tatranská Lesná po žluté značce proti proudu Studeného potoka až k Dlhému vodopádu. Tam se začalo objevovat velké množství turistů, které jsem míjel na zelené značce kolem dalších vodopádů Studeného potoka. U Rainerovy chaty, která je nejstarší chatou ve Vysokých Tatrách a uvnitř je malé muzeum nosičů, jsem se proto ani nezastavoval. Mezi turisty jsem nadále kličkoval vzhůru kolem Obrovského vodopádu i Zamkovského chaty. Dále jsem stoupal Malou Studenu dolinou a kochal se výhledy na mírně zasněžené štíty Vysokých Tater. V jednom místě přes cestu prošla liška, která si pak sedla na mez a pozorovala turisty. Dostal jsem se k Téryho chatě, druhé nejvýše položené chatě ve Vysokých Tatrách, kde naštěstí většina turistů končila. Proběhl jsem po žluté značce kolem Spišských ples, přes sněhové plochy a začal po řetězech stoupat do Priečneho sedla (2352). Měl jsem velké štěstí, protože jsem tam byl úplně sám a nikdo mě tak nebrzdil. Okolo Sivého a Starolesnianského plesa jsem doběhl ke Zbojnické chatě. Tam jsem odbočil na modrou značku a později vystoupal do sedla Prielom (2288). Tím jsem se dostal z Velké Studené doliny do Bielovodské doliny. Na druhé straně jsem seběhl k Zamrznutému plesu a po zelené značce vystoupal na Poľský hrebeň. Z něj jsem podnikl závěrečný výstup po žluté značce na vrchol hory Východná Vysoká (2428). Po chvíli čekání, až se rozestoupí mraky, jsem se vrátil na Poľský hrebeň a sestoupil do Velické doliny. Při západu slunce jsem kolem Dlhého i Velického plesa a Velického vodopádu seběhl k horskému hotelu Sliezsky dom. Posledních 12 km jsem pro urychlení běžel po silnici přes obec Tatranská Polianka zpátky do Gerlachova.
Den 6 - 2019-07-13 - Sobota
- Slovensko: Národní park Slovenský ráj
- Běh 41 km - 1000 m / 1000 m
Ráno byly vrcholky Vysokých Tater schované v mracích, proto jsem vyrazil běhat na druhou stranu do níže položeného Slovenského ráje. Vyrazil jsem od obce Hrabušice, části Podlesok a běžel jsem po zelené značce proti proudu potoka Veľká Biela Voda, kolem Piecky až do místa Sokol - horáreň. Odbočil jsem na žlutou značku a začal stoupat roklinou Veľký Sokol, která patří k nejdivočejším roklinám Slovenského ráje. Ze začátku jsem běžel téměř po rovině suchým korytem, později byly vidět malé potůčky vody a ke konci už jsem lezl po žebříkách přímo kolem vodopádů. Nahoře jsem vběhl na Glackou cestu a pokračoval po červené značce k vrchní stanici lanovky Geravy. Odbočil jsem na zelenou značku a po pár kilometrech jsem začal sbíhat do údolí Tomášovská Belá. Tou dobou ovšem přišla bouřka a začalo silně pršet. Byl jsem ale v lese, takže trvalo přes půl hodiny, než stromy propršely. Po modré a zelené značce jsem seběhl skoro k obci Čingov do údolí Prielom Hornádu. Kvůli dešti jsem změnil trasu a raději pokračoval zpátky po již pro mě známé modré značce kolem potoku Hornád. Sice jsem po cestě téměř nikoho nepotkal, ale jak bylo vše od deště mokré, po klouzavých řetězech se pohybovalo špatně. K večeru jsem se vrátil zpátky na parkoviště Podlesok.
Den 7 - 2019-07-14 - Neděle
- Slovensko: Popradská kotlina
- Běh 55 km - 600 m / 600 m
Celé dopoledne jsem lenošil, protože byla hustá oblačnost a všechny vrcholky byly pod mrakem. Vyběhl jsem až po obědě přímo z Gerlachova, když vykouklo slunce. V plánu bylo dát si siliční rovinatý okruh. Přes obce Batizovce, kolem rybníků a přes řeku Poprad jsem doběhl obce Svit. Zde jsem vběhl na cyklostezku, po které jsem v dubnu běžel 1035 km přes celé Slovensko i Česko z východu na západ. Po ní jsem pokračoval kolem řeky Poprad směrem na město Poprad. Na úrovni obce Spišská Teplica přišla od Vysokých Tater silná bouřka, která mě lízla jen okrajově. I tak jsem se ale nějakou dobu schovával pod mostem. Po dešti jsem doběhl do města Poprad, kde jsem si na náměstí svätého Egídia koupil zmrzlinu. Při opouštění Popradu jsem potkal paní Míšu, která se mnou byla minulý rok na dovolené na Korsice. Zamířil jsem směrem k Vysokým Tatrám. Proběhl jsem obcemi Veľký Slavkov, Nová i Stará Lesná až jsem se dostal do obce Tatranská Lomnica. V obchodě jsem si koupil něco na zub, podíval jsem se k lanovce a zamířil jsem zpátky. Kolem silnice jsem proběhl obcemi Tatranská Lesná, Horný, Starý i Nový Smokovec a Tatranské Zruby až do obce Tatranská Polianka. Odtud jsem jen seběhl při krásném západu slunce zpátky do Gerlachova.
Den 8 - 2019-07-15 - Pondělí
- Slovensko: Národní park Vysoké Tatry
- Běh 35 km - 2600 m / 2400 m
Konečně mělo celý den svítit slunce. Naplánoval jsem si tedy přeběh východní části Vysoký Tater. Vyběhl jsem z obce Ždiar a začal stoupat po červené značce Monkovou dolinou kolem Rígeľského potoka částí Tater známou také jako Belianské Tatry. Krpál to byl pěkný, takže to ani moc nešlo běžet. Tato část Tater je zajímá tím, že i nahoře je zelená. Vystoupal jsem do Širokého sedla (1825), a naopak přes Kopské sedlo (1750) seběhl zase dolů do Doliny Bielych plies. Po pár kilometrech jsem si dal občerstvovací pauzu u Chaty pri Zelenom plese, která je obklopena nejvyššími stěnami Vysokých Tater. Poté jsem zahájil výstup po žluté značce přes Kolové sedlo na vrchol Jahňací štít (2229), který je nejvýchodnějším vrcholem Vysokých Tater. Ukrutně tam foukal ledový vítr, tak jsem se raději dooblékl. Po půl hodině kochání jsem stejnou trasou zase seběhl k Chatě pri Zelenom plese. Po červené značce jsem vystoupal přes sedlo na vrchol Veľká Svišťovka (2038). Byl jsem dost zmrzlý, foukalo a bylo celkem pozdě, tak jsem se tam vůbec nezdržoval a hned jsem sestupoval při západu slunce ke Skalnatému plesu, odkud jezdí lanovka na Lomnický štít. Pokračoval jsem ke Studenému potoku a dále na Hrebienok, ze kterého už jsem po silnici seběhl do obce Starý Smokovec. A protože už byla tma, tak jsem běh ukončil dříve v obci Nový Smokovec.
Den 9 - 2019-07-16 - Úterý
- Polsko: Národní park Pieniny
- Běh 42 km - 1400 m / 1400 m
Vrcholky Vysokých Tater byly od rána v mracích, tak jsem vyrazil běhat do Polska do Pieninského národního parku, kde mi byl doporučen výrazný a známý skalnatý vrchol Trzy Korony. Pieniny se rozkládají na státní hranici, proto část leží v Polsku i na Slovensku. Než se Pieniny staly v roce 1967 národním parkem, tak byly nejstarší evropskou přírodní rezervaci. Začal jsem ještě na Slovensku ve Spišské Staré Vsi a po silnici přeběhl přes obec Lysá nad Dunajcom do Polska. Po hrázi vodní nádrže Jezioro Sromowieckie jsem se dostal do obce Sromowce Wyżne, kde jsem si prohlédl křížovou cestu Kalwaria Sromowska. Ačkoli měří pouhých 200 m, tak je po cestě několik míst k odpočívání, 14 křížů a 150 dřevěných schodů, na kterých se překoná převýšení 50 m. Po návratu jsem pokračoval po červené značce lesem nahoru do sedla Przełęcz Trzy Kopce. Přes vrchol Czoło (815) jsem přeběhl do sedla Przełęcz Szopka, ze kterého už jsem viděl výrazný vrchol Trzy Korony (982), na kterém byla nekonečná řada turistů postupujících ve frontě na výhled. O pár desítek minut později už jsem byl také součástí fronty. Půl hodiny trvalo, než jsem doputoval na vyhlídku, ze které bylo vidět všemi směry. I na Vysoké Tatry zahalené v mracích. Půl hodiny jsem se kochal výhledy, a hlavně čekal na slunce, které bylo dlouhou dobu schované za mraky. Poté jsem seběhl kolem uzavřené zříceniny Pieninského hradu (sv. Kingy, Zamkowa Góra) na vrchol Bajków Groń (716). Odbočil jsem na modrou značku a po poměrně náročné lesní cestě jsem přes vrchol Białe Skały (749) doputoval na další vrchol Sokolica (747), ze kterého byly opět nádherné výhledy, tentokrát hlavně dolů do údolí na řeku Dunajec. Seběhl jsem dolů k řece, kde jsem 20 minut čekal, než mě a další turisty, které jsem před tím předběhl, přepraví přívoz na druhou stranu. V občerstvení jsem si koupil něco na pití, překročil státní hranici zpátky do Slovenska a vyrazil jsem po cyklostezce proti proudu řeky Dunajec. Po klikatící se cestě jsem měl možnost si prohlédnou zespodu skály Sokolica i Trzy Korony, přes které jsem probíhal o pár hodin dříve. Při západu slunce jsem proběhl obcí Červený Kláštor a po mostě se dostal opět do Polska do obce Sromowce Niżne. Pak už jsem jen po silnici doběhl zpátky do obce Sromowce Wyżne a běh ukončil u hráze vodní nádrže Jezioro Sromowieckie.
Den 10 - 2019-07-17 - Středa
- Slovensko: Národní park Vysoké Tatry
- Běh 43 km - 1800 m / 2000 m
Opět jsem se vypravil přeběhnout Vysoké Tatry. Začal jsem na severní straně v osadě Lysá Poľana. Po mostě jsem přeběhl do Polska a začal stoupat po silnici nahoru. Bylo to strašné. Všechna parkoviště přeplněná k prasknutí. Přes kilometr silnice bylo lemováno stojícími auty. A pak začal nekonečný zástup lidí proudících nahoru i dolů. Přesněji řečeno neuvěřitelný zástup lidí na 10 km dlouhé silnici až nahoru k jezeru Morskie Oko. Během hodiny jsem předběhl několik tisíc lidí a několik desítek koní táhnoucí povozy s lenochy. Jednu výhodu to ale mělo. Dal jsem to na jeden zátah, protože vůbec nemělo smysl po cestě zastavovat a něco fotit nebo natáčet. Jen jsem kličkoval jako zajíc a hledal volnou mezeru, kterou bych se protáhl. Ani nahoře to nebylo o moc lepší. Celé jezero Morskie Oko, které je největší ve Vysokých Tatrách, bylo obsypáno dalšími lidmi. Nebyl tam snad žádný volný kámen, kam by se dalo sednout. I cesta okolo jezera byla přeplněná, takže místo běhu jsem se vlekl ve frontě. Podobně vypadal i turisticky náročný výšlap k výše položenému jezeru Czarny Staw pod Rysami. Až nad ním se to uklidnilo. Několik hodin jsem stoupal náročnou cestou mezi skalami i po řetězech nahoru na vrchol Rysy (2499), který leží přímo na slovensko-polské státní hranici a je nejvyšším vrcholem Polska. Zároveň je to nejvyšší vrchol v Tatrách, který je volně přístupný bez horského vůdce. Když jsem se vydrápal nahoru, tak akorát přišel mrak a všechno zmizelo v mlze. Půl hodiny jsem tedy čekal, až se oblačnost aspoň roztrhala a já něco viděl. Následný sestup už probíhal po slovenské straně přes sedlo Váha (2337) k Chatě pod Rysmi, která je nejvýše položenou horskou chatou Vysokých Tater. Cesta dolů pokračovala nedaleko Žabiech ples poté Mengusovskou dolinou až k Chatě pri Popradskom plese. Protože už bylo velmi pozdě, tak jsem zrušil výšlap na další hřeben a jen jsem si oběhl Popradské pleso a navštívil symbolický hřbitov, který slouží jako památka obětem Vysokých Tater. Potom už jsem po silnici kolem Štrbského Plesa seběhl dolů a přes obce Vyšné Hágy, Nová i Tatranská Polianka jsem doběhl zpátky do Gerlachova.
Den 11 - 2019-07-18 - Čtvrtek
- Slovensko: Národní park Nízké Tatry
- Běh 42 km - 1600 m / 1700 m
Poslední den byly vrcholky Vysokých Tater opět schované v mracích, proto jsem se vydal na druhou stranu do Tater Nízkých, abych se proběhl po hřebenu na vrchol Kráľova hoľa. Vyrazil jsem z obce Liptovská Teplička kolem bramborových sklípků vyhloubených do úbočí kopce, které fanouškům Pána Prstenů ihned připomenou hobití nory. Ve slovenském Hobitíně, jak se Liptovské Tepličce přezdívá, se jich nachází několik stovek a jedná se o evropský unikát. Po modré značce jsem stoupal Ždiarskou dolinou kolem potoka vzhůru. Když jsem se dostal nahoru na hřeben na červenou značku, tak začalo trochu kapat. Zastavil jsem se tedy v chatě Útulna Andrejcová, které je otevřena nonstop a je určena na jednorázové přespání turistů. A udělal jsem dobře. Během několika minut totiž začalo lít jako z konve a k tomu se ještě přidaly i malé kroupy. Při čekaní jsem dostal na ochutnání několik banánových lívanců s čokoládovým krémem. Prý už trénovali vaření pro občerstvovačku na víkendový horský ultramaraton Nízkotatranská stíhačka, který se běží po nedaleké cestě přes vrcholy Nízkých Tater. Když přestalo pršet, pokračoval jsem dále po Cestě hrdinů SNP na vrchol Andrejcová (1520). A opět začalo pršet. To už jsem se nikam neschoval. Přestalo, až když jsem zdolal za Ždiarským sedlem vrchol Bartková (1790). Tou dobou hlasitě hřmělo a všude kolem byly vidět bouřky. Jedna z nich se na mě hnala od západu. Pokračoval jsem přes vrcholy Orlová (1839) a Stredná hoľa (1876). Opět začalo pršet. Když jsem doběhl na nejvyšší vrch východní části Nízkých Tater - Kráľova hoľa (1946), tak byl akorát celý schovaný v mraku. Neviděl jsem tedy vůbec nic. Půl hodiny jsem ale počkal a mraky se rozestoupily. A dokonce se úplně vyjasnilo a krásně svítilo slunce. Další půl hodiny jsem se tedy kochal výhledy. Nakonec jsem po modré značce začal sbíhat dolů. Jenže pak začalo borůvčí. Několik kilometrů jsem cupital po úzké cestičce lemovanou mokrým půlmetrovým borůvčím, od kterého jsem měl totálně promočené a studené nohy. Ve Smrečinském sedle jsem odbočil na červenou značku a pokračoval ve sbíhání po již normální vyježděné cestě. Seběhl jsem po sjezdovce Vernár - Studničky dolů a po západu slunce jsem dorazil do obce Vernár, kde jsem skončil.
Závěr po 11 dnech
- Běh: 11x = 95 hodin - 453 km - 17000 m
- Záznamy: 204 GB = 8630 fotek + 4 hodiny a 45 minut videí
Proč jsem pokaždé běhal někde jinde? Kvůli počasí. Oblast okolo Vysokých Tater je v létě dost nevyzpytatelná. Pokud tedy ráno byly vrcholky v mracích, zvolil jsem níže položené místo, kde třeba i svítilo slunce. Je ale potřeba dodat, že ne vždy mi to vyšlo a párkrát jsem nepříjemně zmoknul. Protože jsem tam byl v období ochlazení a na vršících se ještě držel sníh, tak jsem s sebou v batohu musel mít dlouhé oblečení. Boty jsem až na jeden silniční běh používal jedny. Bohužel to dost odnesly, protože hned druhý den mi z ostrých kamenů popraskaly okraje podrážek. Co se týče orientace, tak jsem měl na každý den naplánovanou trasu, kterou jsem si přenesl do hodinek. Když bylo potřeba něco změnit nebo upřesnit, tak jsem používal mobilní aplikaci Mapy.cz. Zajímavá byla moje spotřeba. Na to že jsem průměrně každých den běhal 8,5 hodiny, tak jsem po cestě snědl pouze 2 tyčinky a vypil 1,5 l pití, které jsem měl po celou dobu ve vaku na zádech. Po celou dobu jsem běhal se sluchátky, které jsem měl ale téměř pořád vypnuté. Buď abych slyšel padající kameny nebo medvěda, který by si chtěl zaběhat. Vysoké Tatry na běhání moc vhodné nejsou. Závěrečné výstupy jsou tak prudké, že se tam spíš leze a "běžecky" se dá pohybovat jen pár desítek vteřin, po kterých je potřeba při chůzi opět nabrat sílu. V tom mi náramně vyhovovalo focení a natáčení, při kterém jsem si odpočinul a pak zase mohl běžet. Běhat dolů už šlo, ale zatraceně to bylo cítit v kolenou. Za celých 11 dnů jsem tam pořídil 204 GB materiálu z čehož bylo 8630 fotek a 4:45 hodin videí, které jsem musel následně promazat a zpracovat. Hory jsou pěkné, ale teď jich mám na dlouhou dobu dost. Už se těším, až si dám nějaký delší běh po těch našich "rovinách" na Vysočině, kde se budu moci kochat okolím, a ne se při každém kroku dívat pod nohy, abych nezakopl a nenatáhl se.
Fotky: 298x
221 - 240 |
◄ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 ► | 298 |
221 - 240 |
◄ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 ► | 298 |
Videa: 1x (01:09:00)
Běhání na Slovensku nejen v Tatrách (453 km / 11 dní)
Délka: 01:09:00| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |