Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Boty jsou sice mohutné s vysokou podrážkou, ale přesto mají nízkou hmotnost (284 g). Při každém došlápnutí je cítit, jak jsou měkké a pruží, což z nich dělá výborný model na dlouhé tratě. Grip na podrážce se svými 5 mm docela výrazný, proto výborně drží obzvláště na suchém povrchu. Sklon (drop) bot je 4 mm.
Vysoká míra tlumení má bohužel za následek, že v botách není dobře cítit terén, takže to může někomu vadit. Stabilitu mají ale dostatečnou, protože nemají příliš širokou podrážku, která by se mohla zvrtnout při došlapu na hranu nerovností.
Boty Hoka One One jsou velmi těsné. U jiné obuvi stejné velikosti mám vždy dostatek prostoru mezi chodidlem a botou, takže si v pohodě můžu vzít i velmi tlusté ponožky. U těchto bot bohužel moc prostoru není, takže tlusté ponožky na nohách už můžou někomu vyvolávat nepříjemné pocity stísněné nohy. Zároveň boty patří mezi užší modely, které nebudou vhodné pro lidi, se širším chodidlem. U těchto bot velmi doporučuji prvně si je předem vyzkoušet.
Mafate Speed 2 nemají žádný držák na konce zavázaných tkaniček, takže je potřeba je zastrčit pod stažené tkaničky nebo doufat, že se nerozváží. V terénu, kde je velká šance, že se tkaničky o něco zachytí, je to z mého pohledu velká škoda.
Jedná se o výborný model na velmi dlouhé nebo závodní tratě i s těžším terénem.
V podrážce se nachází několik otvorů asi 1 cm širokých a až několik centimetrů dlouhých. Účel těchto otvorů neznám, ale čas od času se mi stane, že se mi do nich zapíchne klacek. Jednou jsem z nich pomocí kleští vyndával kus klacku dlouhého 5 cm. Naštěstí dovnitř do boty k noze se nikdy nic nedostalo.
Boty do terénu, které jsem používal pouze na dlouhé tréninkové i závodní tratě. Proto také délka jednoho běhu vycházela téměř na 47 km. Podrážka držela překvapivě dlouho. Naopak svršek se začal trhat poměrně brzy, až jsem ho musel sešít dentální nití, aby tam nepadal bordel.
Nejvíce dostaly boty zabrat, když jsem jedenáct dnů běhal v Tatrách. Ostré kameny způsobily, že začaly praskat okraje podrážek na obou botách. I to ale přežily. Nakonec se jim stal osudný 100 km dlouhý běh z Moravské Krumlova údolím Jihlavy do Třebíče, kdy přesně v půlce trasy praskl celý vnější bok pravé boty, až mi vylezlo ven celé chodidlo. Zbylých 50 jsem proto musel běžet velmi opatrně.
FacebookSiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2025 |