Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
V polovině srpna jsem na pár dní vyrazil na Slovensko do Vysokých Tater. Plán byl každý den ráno vyrážet běhat nahoru do hor tak, abych se do večera stihl vrátit dolů do Tatranské Lomnice, kde jsem byl ubytovaný. Většinu turistický cest už jsem znal z mé předchozí návštěvy, takže jsem si chtěl proběhat i ty ostatní. První den jsem autobusem přejel na opačnou stranu Vysokých Tater k Polsku a v devět hodin vyrazil z obce Lysá Poľana. Po modré značce jsem zamířil do Bielovodské doliny, kde jsem přímo kolem státní hranice s Polskem pomalu stoupal vzhůru. Údolí kolem horské bystřiny Biela Voda je nejdelší v celých Vysokých Tatrách a jako jediné je alpského rázu. Počasí mě od rána moc nepřálo, protože bylo zataženo. Předpověď byla ale ještě horší, protože po obědě už mělo pršet. První bouřka mě minula u Zeleného Kačacieho plesa, kde cesta začala strmě stoupat vzhůru Litvorovou dolinou. Kolem Litvorového plesa jsem po kamenech vystoupal k Zamrznutému plesu pod Polským hřebenem. Tou dobou se na chvíli oblačnost roztrhala a vykouklo slunce. Bohužel naposledy.
Následovalo přelezení sedla Prielom (2290), kde jsem poprvé zmokl. Moc ideálně to nevyšlo, protože mokrá skála, kramle i řetězy opravdu nebezpečně klouzají. Stále po modré značce jsem seběhl ke Zbojnické chatě u Sesterského plesa, kde jsem odbočil na značku žlutou. Kolem Starolesnianského plesa jsem se dostal k Veľkému Studenému potoku, kde mě při seskoku z jednoho kamene dost nepříjemně prasklo v levé noze. Protože mě ale nic nebolelo, pokračoval jsem raději už opatrně dál. Kolem Sivých ples jsem vystoupal na Priečne sedlo (2352), kde mě akorát zastihla další bouřka. Kromě toho, že jsem byl opět mokrý, tak mě už nepříjemně bolela poraněná noha. A protože hřmělo velice blízko, po většinu času jsem raději lezl po mokré skále, než abych riskoval zásah bleskem do vodivého řetězu, který je bez přerušení natažen v celé délce přelezu. Do toho se ještě přidaly křeče v nohách, takže to byly opravdu nebezpečné podmínky.
Pod Priečnym sedlem jsem odbočil na značku zelenou a po chvíli se tak dostal k Téryho chatě. Přesně v té chvíli přišla další bouřka, která tentokrát přinesla i silný déšť s větrem. Následující hodinu jsem proto čekal pod střechou. Až se bouře přehnala, pokračoval jsem v sestupu. Bohužel bolavá noha mně znemožňovala běžet, takže jsem se pohyboval jen zrychlenou chůzí. Po západu slunce jsem se kolem Zamkovského chaty a vodopádů Studeného potoka dostal k Rainerově chatě. Odbočil jsem na značku žlutou a pokračoval stále dolů kolem Studeného potoka. Protože jsem se nahoře v horách zdržel o něco déle, než jsem plánoval, začala být tma. A protože jsem neměl čelovku, musel jsem si po zbytek cesty svítit mobilem. Aspoň že poslední dva kilometry vedly už po chodníku kolem hlavní silnice, kde se dalo i trochu běžet. Téměř o půl desáté v noci jsem se vrátil do Tatranské Lomnice.
V noci jsem se téměř vůbec nevyspal, protože jsem byl nepříjemně přetažen a bolely mě nohy. Ráno mě kotník očekávaně bolel ještě víc a byl nateklý, takže jsem místo běžecky nahoru do Tater zamířil naopak autobusem dolů do nemocnice ve městě Poprad. Tam mi po vyšetření naštěstí vyloučili zlomeninu, prasklinu nebo jiné poškození kosti, ale naopak potvrdili výron v kotníku a utržené vazy. Tím pro mě běhání v Tatrách skončilo vlastně už v polovině prvního dne. Po zbytek pobytu jsem polehával na pokoji, aby si noha odpočinula a k večeru se procházel po Lomnici. Po letmém ohlédnutí do historie se jednalo o zatím nejhorší vícedenní pobyt, který jsem zažil. Doufám, že se do Tater brzy vrátím, abych si spravil chuť a zaběhám si aspoň tak dobře jako v roce 2019. Mezitím si ale musím dát nějaký oddych, abych se do terénu mohl vrátit, co nejdříve.
Garmin Connect | Facebook1 - 20 |
1 2 3 ► | 44 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 44 |
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |