2022-11-08
Běh 45 km: Javořice

Proběhnutí po nejzajímavějších místech v okolí Javořice a večerní návrat za tmy a husté mlhy zpátky do Mrákotína.

Jen co se dopoledne začala rozpadat mlha, vydal jsem se na cestu. Do konce dne ale už moc hodin nezbývalo, proto jsem popojel jen do 40 km vzdálené obce Mrákotín a přesně v 11 hodin vyběhl. Po modré značce jsem prokličkoval kolem obou rybníků Mrzatců až k tábořišti Lhotka. Po neznačené lesní cestě jsem následně vystoupal do přírodní rezervace Mrhatina, kde už jsem nebyl přes tři roky. Ačkoli se zde nacházejí skály s fixním jištěním, lezení je zde zakázáno. Přes les jsem přeběh k nedaleké zřícenině hradu Štamberk, kde právě dělníci prováděli rekonstrukci. Prolezl jsem si okolní skály, kde už lezení povolené je a následně se přesunul k zatopenému lomu Řásná. Poblíž jsem navštívil i vyhlídkové místo s výhledem na obec Řasná a poté se vrátil na modrou značku. Přes vykácenou část lesa a kolem arboreta Javořice jsem se dostal na hráz Velkého pařezitého rybníka. Protože se jedná o turisticky vyhledávanou oblast, ani v týdnu jsem zde nebyl sám. Kolem kempu Řásná a Plodového rybníka jsem zamířil k zatopenému lomu Řídelov, který kromě koupání slouží i potápěčům z nedaleké Telče. Proběhl jsem obcí Řídelov a vystoupal na Obecní kopec (660). Tou dobou už na mě od jihu valila hustá oblačnost, takže jsem věděl, že mi moc slunečního světla nezbývá. Seběhl jsem dolů k Třešťskému potoku, za kterým jsem se přes Roštejnskou oboru dostal k hradu Roštejn. Bohužel chvíli před tím mě dostihla blížící se oblačnost, takže se barvy podzimu vytratily a vše se stalo téměř černobílé. Podrbal jsem kočku, která vylezla z hradu, za uchem a vydal se do další části.

Následoval nezáživný úsek lesem, který je naprosto rovný, dlouhý 8 km a není tam vůbec nic k vidění. Kvůli oblačnosti se začalo ještě ochlazovat, tak jsem se musel u Malého pařezitého rybníka trochu přiobléct. Symbolicky jsem odbočil na Míchovu skálu, kde jsem ale kvůli houstnoucí mlze vůbec nic neviděl. To byla obrovská škoda, protože právě tento den vycházel měsíc v úplňku. Po vystoupání na vrchol Javořice do nadmořské výšky 836,5 m jsem bez jakéhokoli zastavování pokračoval na druhé straně dolů. Přes mlhu totiž nebyl vidět ani 167 m vysoký televizní vysílač, který stojí na nejvyšším vrcholu celé Českomoravské vrchoviny. Po zelené značce jsem seběhl do obce Horní Bolíkov. Akorát když jsem probíhal kolem lomu Sumrakov, potkal jsem jednoho turistu, se kterým jsem se zapovídal. Společně jsme došli až do obce Sumrakov, kde jsme se opět rozdělili. Protože jsem byl z postávání promrzlý, oblékl jsem si bundu a rychlým tempem pokračoval na kopec Hradisko (760). Ačkoli už byla tma, čelovka mi moc nepomáhala, protože v tak husté mlze změnila pouze černou tmu na bílou. Seběhl jsem přes obec Poldovka o něco níže, kde jsem se připojil na modrou značku. Po pár kilometrech jsem vystoupal na kopec Bradlo (672), kde stojí dřevěná socha čerta. Když jsem seběhl dolů do obce Olší, měl jsem mlhy tak plné zuby, že jsem si cestu raději zkrátil po silnici. Ve výsledku jsem na rovném asfaltu viděl s vypnutým světlem více než v lese se zapnutým. Po sedmé hodině jsem se vrátil do obce Mrákotín a opatrnou jízdou zamířil domů do Třebíče. Když jsem po návratu procházel starší záznamy, uvědomil jsem si, že před třemi roky na podzim jsem běžel velice podobnou trasu, také se zkazilo počasí, vycházel úplněk a domů jsem pak jel za mlhy. Protože v tomto období už slunce svítí velice nízko nad horizontem, stíny jsou dlouhé a drží se v nich mokro. Po hodně dlouhé době proto našly uplatnění boty s GORE-TExem.

Fotky: 42x

Kočka u hradu Roštejn
Mapy.cz - Mapy Google - Bing Mapy - HERE WeGo - Open Street Map

Mapa s trasou