Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
Od léta 2023 je na trhu i vylepšený model Fenix HM61R Amber V2.0, který se liší jen v několika parametrech. Změny jsou tak drobné, že rozdíl mezi nimi není na první pohled téměř ani vidět. Nejedná se tedy o zcela nový model, ale o pouhé vylepšení předchozího. To je poznat i v obchodech, kde tento nový model zcela nahrazuje starší. Kvůli tomu bych doporučoval být při nákupu opatrný, protože některé obchody můžou papírově nabízet novější model, ale ve skutečnosti prodávat model starší.
Hmotnost čelovky včetně akumulátoru a popruhu je 149 g. To je tak akorát. Jsem ale zvyklý na lehčí kousky, takže ji na hlavě cítím. Popruh má dvě části opatřené reflexními prvky. Vodorovnou kolem čela a pak příčnou přes vršek hlavy. Po správném usazení tedy drží na hlavě i trochu povolená velmi dobře a nehrozí, že by spadla. Jedinou nevýhodu ve vrchním popruhu vidím v mírně zvýšené hmotnosti a pak, když se čelovka nasazuje v úplné tmě, kdy nelze hmatem úplně dobře rozpoznat, který popruh je který.
Horní popruh lze z čelovky sundat, kdy zůstane pouze vodorovný ve tvaru čelenky a mírně se tak sníží její hmotnost. Sundání popruhu je ovšem trochu komplikovanější. V zadní dvojité plastové sponě se nachází lehce přehlédnutelná škvíra, kterou lze popruh provléci a následně celý sundat. Po sundání popruhu je ale nutné čelovku na hlavě více dotáhnout, aby dobře držela, a to už může být trochu nepříjemné. Obzvláště přímo na holé kůži.
Dotahování vodorovného popruhu se nachází pouze na pravé straně, takže čím více je popruh utažený, tím více se upínací prvky přesouvají na pravou stranu. Protože je ale možné celý popruh skrz držák svítilny libovolně posouvat, vždy ho lze vycentrovat. Dotahování i povolování popruhů lze provádět, jen když je čelovka sundaná. Na hlavě to kvůli konstrukci nelze.
Čelovka se skládá z popruhů, nosné destičky a svítilny s akumulátorem. Nosná destička je poměrně velká, z plastu a není nijak moc vypolstrovaná, takže někoho může na čele tlačit. Samotná svítilna je do nosné destičky zacvaknutá a připevněná gumovým proužkem. Lze ji tedy natáček do libovolného vertikálního směru. Velice snadno lze svítilnu vyjmout a používat i jako obyčejnou ruční svítilnu. Tato činnost lze s trochou šikovností provést i s čelovkou na hlavě, a to i v rukavicích. V tomto případě lze snadno připevnit i na držák připevněný třeba k cyklistické přilbě. Svítilna má magnetickou krytku, takže sama drží na jakémkoli železném povrchu. Je opatřena i sponou, proto se může zacvaknout za opasek nebo za kapsu. Její vrácení do držáku je stejně snadné jako její vyjmutí.
Čelovka by měla být nárazuvzdorná pádům z výšky 2 metrů. Svítilna má certifikaci IP68, což je nejvyšší možná, a je tak prachotěsná a voděodolná. Podle výrobce je testována pod vodou v hloubce 2 metry po dobu 30 minut. Tělo svítilny je vyrobeno ze slitiny leteckého hliníku. Je tedy lehké a pevné. Protože hliník je šedý až stříbrný, je tělo natřené černou barvu. Ze začátku jsem měl strach, že barva se časem odře nebo budou v těle viditelné rýhy kvůli světlé barvě hliníku. Po dlouhodobém užívám jsem ovšem velice příjemně překvapen kvalitou použitého leteckého hliníku, protože na čelovce nemám žádnou viditelnou oděrku ani rýhu.
Tvar svítilny je váleček dlouhý 10 cm s průměrem 2,5 cm v nejširším místě. Má vlastně stejný tvar jako svítilny úhlové kapesní, které se zacvakávají do prsních kapes a svítí pak dopředu. To znamená, že zdroj světla není uprostřed, ale na kraji. Pokud je čelovka na hlavě, tak napravo nebo nalevo. To může být pro někoho problém, protože kužel světla pak celou dobu svítí jen z jedné strany. Tzn, že svítí přímo nad pravým nebo levým okem. Nejvíce je to poznat v mlze, nebo když má uživatel brýle, nebo když je svítilna natočená více dolů. Obzvláště nasvícená pravá část obrouček brýlí je v mém případě nepříjemná.
Svítilna je napájena pomocí jednoho nabíjecího Fenix Li-ion akumulátoru typu 18650 s kapacitou 3500 mAh (ARB-L18-3500U), který má životnost minimálně 500 nabíjecích cyklů a netrpí paměťovým efektem a ani samovybíjením. Místo akumulátoru lze použít i dvě lithiové baterie CR123A, které se ale nesmí nabíjet. Akumulátor typu 18650 má výhodu, že se jedná o jeden z nejrozšířenějších akumulátorů. Lze ho tedy poměrně snadno vyměnit za jiný z jiného zařízení. Zde je ovšem malý problém. Tyto akumulátory se vyrábějí v různých verzích. Do této svítilny lze použít jen ten, který má vystouplý kladný konektor. Pokud bude placatý, nedojde ke kontaktu a svítilna nebude svítit. Taktéž akumulátor musí sedět rozměrově. Mám doma jeden, který má trošku větší plastovou bužírku a do svítilny ani nejde vložit.
Protože šroubovací magnetická krytka akumulátoru se nachází na boku svítilny, je vždy přístupná. S trochou cviku lze tedy akumulátor vyměnit na nový, i když je čelovka na hlavě, a to i v rukavicích. Magnetismus tomu dopomůžete tím, že akumulátor vytáhne z těla svítilny.
První možnost nabíjení je při vloženém nabíjecím akumulátoru přímo přes tělo svítilny. Na opačné straně, než je hlavní svítivá LED, se nachází kulatý magnetický konektor, přes který se nabíjí přiloženým kabelem. Kabel má na jedné straně USB koncovku a na druhé magnetický konektor s kontrolní diodou. Stačí tedy kabel zapojit ke zdroji a přiložit na správné místo na svítilně a hned značně dobíjení. Je to rychlé i pohodlné, ale má to i své nevýhody. Ta první je, že je to kabel pouze na nabíjení této svítilny. Nelze použít na nic jiného. A naopak, pokud tento kabel nemáte, svítilnu si tímto způsobem nenabijete. Tohle považuji za velký problém. V době, když už se konečně sjednotily nabíjecí kabely pro mobily na micro USB nebo USB C, tak zde je použit úplně jiný kabel, jen pro nabíjení této svítilny. Ačkoli se magnetický kabel připojí velmi rychle, stačí pouhý dotek, tak samozřejmě nijak extra na svítilně nedrží. Stačí o něj trochu zavadit a hned se odpojí. V mém případě, když na stole nabíjím více zařízení najednou, tak se mi to při manipulaci s dráty stává poměrně často. S micro USB konektorem jsem nikdy tyto starosti neměl. Další problém nabíjecího kabelu je, že na něm při zapojení ke zdroji neustále svítí dvě kontrolní oranžové diody. Pokud by se rozsvítily až po připojení ke svítilně, bylo by to ideální. Takhle mi ale na stole svítí 24 hodin denně. Po připojení ke svítilně svítí červeně a poté, co je akumulátor nabit, se barva změní na zelenou. Po odpojení od svítilny opět a nepřetržitě svítí oranžově. Doba nabíjení zcela vybitého akumulátoru by měla trvat asi 4 hodiny.
Zde jsem objevil jednu anomálii. Když připojím kabel ke svítilně, objeví se červená kontrolka a začne se nabíjet. Po pár hodinách se barva změní na zelenou, takže by akumulátor měl být nabit. Jenže po nějaké době se barva opět změní na červenou a nabíjení pokračuje?! Jestli se to děje pokaždé nevím, protože až tak pravidelně to nekontroluji. Svítilny se ale nedotýkám, takže pohybem kontaktu by to být nemělo. Další zelená barva už tam naštěstí vydrží až do odpojení. Pak tu mám ještě jedno zamyšlení čistě elektrikářského rázu. Na magnetickém konektoru jsou vedle sebe v jedné rovině obě části (plus i mínus). Pokud se tedy magnetický konektor dotkne nějaké vodivé plochy a obě části se spojí, tak dojde ke zkratu? Netuším, jestli je to nějak ošetřené, ale každopádně přitom zhasnou obě kontrolní diody. Protože mám na stole hodně nabíjecích kabelů, které mají obnažené vodivé konektory (stačí i obyčejné micro USB), tak se mi to stává poměrně často.
Při nabíjení lze čelovkou svítit a svítící čelovku lze nabíjet, ale prodlouží se tím doba nabíjení. Je zde také jedna velká komplikace. Protože nabíjecí konektor je na opačné straně než zdroj světla (LED), tak při svícení na hlavě je konektor natočený směrem k čelu. Připojení nabíjecího kabelu je tedy nemožné. Jediná možnost připojení nabíjecího kabelu k čelovce nasazené na hlavě je, když svítí nahoru, dolu nebo směrem na hlavu. Nabíjení nasazené čelovky je tedy prakticky nepoužitelné. A přitom by stačilo, kdyby nabíjecí konektor byl přemístěn na jiné místo na čelovce, nejlépe asi vlevo nahoře nebo přímo na krytce od akumulátoru. Za těchto podmínek je svícení a zároveň nabíjení použitelné jen, když bude svítilna z čelovky vyjmuta a bude z ní ruční svítilna.
Druhou možnost nabíjení lze použít pouze v případě, že se jedná a přiložený originální nabíjecí Fenix Li-ion akumulátor typu 18650 s kapacitou 3500 mAh (ARB-L18-3500U). Ten má totiž u kladného konektoru zdířku micro USB. Po vyjmutí akumulátoru z těla svítilny ho lze tedy nabíjet libovolným micro USB kabelem. Při nabíjení svítí dioda u kladného konektoru akumulátoru červeně, po nabití modře a po odpojení zhasne. Ideální řešení. Přesně takhle by to mělo vypadat i při nabíjení přímo přes tělo svítilny.
Kontrolu stavu nabití lze provést pouze při vloženém nabíjecím 18650 akumulátoru. Stačí ve vypnutém stavu krátce stisknout zapínací tlačítko na boku svítilny. Poté se na stejném místě na chvíli rozsvítí kontrolní dioda indikující stav nabití. U zapnuté svítilny to nefunguje, protože v té chvíli tlačítko mění režimy svícení.
Svítilna se ovládá pouhým jediným tlačítkem umístěným na boku svítilny. To je velké a gumové, takže ho lze pohodlně ovládat i v rukavicích. Tlačítko lze vyřadit z provozu (uzamknout) tím, že se o půl otočky povolí krytka akumulátoru. Závitů je tam dostatek, takže nehrozí, že by se při povolení samovolně vyšroubovala. Vše se provádí jen pomocí krátkých a dlouhých stisků (0,5 s).
Zde bych měl zásadní výtku k umístění ovládacího tlačítka. Z mého pohledu je to asi největší problém na celé čelovce. Dokonce tak velký, že během prvního měsíce používání jsem byl rozhodnutý čelovku vrátit. Potom jsem si sice zvykl, ale stále to považuji za největší slabinu jinak výborné čelovky. Tento názor potvrzuji i po třech letech pravidelného používání. Tlačítko je totiž umístěné na boku svítilny. Respektive vpravo nebo vlevo podle umístění čelovky v držáku. Pokud je tedy čelovka na hlavě, je potřeba toto tlačítko stisknout také z boku. Jakmile se zmáčkne, na celou čelovku se vyvine také síla zboku a čelovka se proto na hlavně začne posouvat daným směrem do boku. To je velmi nepříjemné a každému hned dojde, že je potřeba čelovku při ovládání ještě přidržovat. Zatím jsem přišel na několik způsobů. Při prvním je potřeba celou svítilnu (10 cm) obejmout z vršku dlaní na délku a zmáčknout tak proti sobě dva nejvzdálenější konce. Tím se tlačítko zmáčkne a čelovka se nehne. Když má ale někdo kratší ruku nebo menší dlaň, má problém, protože si rukou zastíní kužel světla, který ho na chvílí oslní. Pokud se čelovka obejme zespoda, dlaň na chvíli úplně zacloní výhled. Další způsob spočívá v přimáčknutí čelovky proti čelu, aby se nehnula a následném zmáčknutí tlačítka. V tomto případě si ale uživatel rukou opět zastíní kužel světla, který ho na chvíli oslní.
Z mých zkušeností s jinými čelovkami bych tlačítko umístil na vrchní část, podobně jako je magnetický nabíjecí konektor. Poté stačí toto tlačítko zmáčknout z vršku ukazováčkem, přičemž palcem se podrží druhá strana vzdálená jen 2 cm. Je to rychlé, přirozené, a hlavně se tím uživatel vůbec neoslní.
Ve svítilně je jako zdroj světla použita výkonná LED Luminus SST-40. Jako jedna z mála má neutrální odstín světla (4500 K). Neutrální odstín znamená, že je teplejší (více žlutá) než obvyklé bílé (studené) světlo u většiny svítilen. Ačkoli tím pocitově klesá svítivost, je daleko příjemnější pro oči, protože tolik "nežere" a "nepřepaluje" nasvícené objekty. Pří svícení má tedy vše přirozenější barvu. Největší rozdíl je poznat, když se použije společně se studeným světlem.
Kužel světla je na můj vkus úzký, hlavně při běhání. Kdyby byl širší ještě tak o polovinu, bylo by to lepší. Příjemné ale je, že kužel nemá ostré ohraničení a je rozpitý do okolí. I když by to mohlo být ještě jemnější.
Co se týče samotného svícení, tak to samozřejmě závisí na zvoleném režimu. Před koupí je dobré mít nějaké zkušenosti se svícením a jednotkami lumenů, aby uživatel podle popisu věděl, jestli mu výkony v daných režimech budou vyhovovat.
Jak bývá zvykem, téměř u všech výrobků jsou zvýrazňovány ty nejlepší vlastnosti a hodnoty. U této čelovky jsou to svítivost 1200 lumenů, dosvit 145 metrů a výdrž 400 hodin. Začnu odzadu. 400 hodin je výdrž červeného světla při svítivosti 1 lumen. To je tak akorát, aby byl uživatel vidět na silnici, nebo aby v batohu našel svačinu. Na běžné svícení tedy nepoužitelné. Bylo by tedy rozumnější uvádět hodnotu 300 hodin, odpovídající nejslabšímu režimu bílého světla, která už se dá považovat za svícení.
Na druhou stranu svítivost 1200 lumenů a dosvit 145 m jsou parametry toho nejsilnější režimu. Je to opravdu světelný výkon, který když se ve tmě zapne, tak na chvíli oslní i svého uživatele. V nočním lese si pak člověk připadá jako ve dne. Na silnicích už je to téměř nepoužitelné, protože to oslní každého protijedoucího řidiče. Okamžitě po zapnutí do tohoto režimu se svítilna začne silně zahřívat, což je při manipulací s ní cítit. Teplota ale není nijak vysoká a rozhodně nepálí. Co se týče výdrže, tak jsou uváděny 2 hodiny. Jenomže právě u tohoto režimu je uvedena ještě hvězdička. A ta je velmi důležitá. Jsou to laboratorní hodnoty naměřené při teplotě 21 stupňů a vlhkosti 65 %. Takovéto hodnoty ale ve volné přírodě těžko nalezneme. Už jen proto, že v noci bývá teplota výrazně nižší. To nejdůležitější ale je, že 2 hodiny to na plný výkon nikdy s dodávaným akumulátorem svítit nebude. V balení je přiložený graf, který znázorňuje, že při nejvyšším výkonu čelovka v laboratorních podmínkách svítí maximální svítivostí 1200 respektive 900 lumenů jen asi hodinu a čtvrt. Poté se přibližně každých 10 minut výkon a svítivost automaticky sníží o jeden stupeň. To znamená, že po hodině a půl svítí velice slabě, pak jako bludička a do dvou hodin je po ní. Jako velké plus považuji, že i po automatickém ztlumení lze stisknutím tlačítka zvýšit libovolně výkon. Jen je potřeba počítat s tím, že to vydrží jen pár vteřin a poté opět dojde k a automatickému ztlumení. Co jsem zatím vypozoroval, tak čím je nižší teplota, tím je automatické snižování výkonů rychlejší.
Ostatní režimy mají také ke konci výdrže automatické snižování výkonu, ale protože se jedná dobu v řádu několika hodin, tak se to málokdy stane a také je to kvůli počátečnímu nižšímu výkonu méně znatelné.
Čelovku používám i v silných mrazech, kdy se teploty pohybují až kolem -16 stupňů. Doba svícení se mi při těchto podmínkách nezdá nijak odlišná od svícení při pokojové teplotě. Pravděpodobně za to může zahřívání svítilny, které akumulátor udržuje při stálé teplotě. Jediný teoretický problém vidím v situaci, kdy bude akumulátor téměř vybit a čelovku si ručně vypneme. Časem se totiž akumulátor podchladí, klesne jeho kapacita a čelovka už se tak bez zahřátí možná nerozsvítí. Do této situace jsem se ještě nedostal, takže to nemůžu potvrdit. Fenix nabízí i speciální akumulátory typu 18650 (ARB-L18-3500U) do mrazu. Ty by měly fungovat až do -40 stupňů a ještě při -30 stupních by měly dosahovat 70 % maximální kapacity. Jakmile budu mít víc zkušeností, tyto informace sem doplním.
Opačný problém je přehřívání. Na plný výkon 1200 lumenů svítí jen jednu minutu a poté se začne pozvolna snižovat na výkon 900 lumenů. To je ovšem naprosto nepostřehnutelné. Když teplota svítilny přesáhne 65 stupňů, začne se snižovat výkon v pozvolných krocích, dokud se teplota neustálí. Jakmile teplota klesne pod 65 stupňů, výkon se opět začne postupně zvyšovat.
Z vlastní zkušenosti při běhání jsem došel k názoru, že pět základních režimů bílého svícení je zbytečně moc. Za prvé to dlouho trvá, než se proklikám na ten požadovaný výkon. A za druhé se v tom ztrácím, takže občas musím celý cyklus opakovat nebo si v duchu počítat do pěti. Osobně bych tam nechal jen druhý, třetí a čtvrtý režim. Ten nejslabší je opravdu moc slabý a téměř nepoužitelný. Naopak ten nejsilnější je zbytečně silný a rychle vyčerpá akumulátor. Ideální by bylo, kdyby tyto dva extrémní režimy byly nějak vyjmuty ze základního cyklu a přesunuty pod nějaké jiné ovládání, aby se přepnutí na ně muselo extra vynutit. Tuto myšlenku mi jen potvrdila pětihodinová návštěva podzemí, kde jsem musel šetřit akumulátor, ale zároveň jsem místy krátkodobě potřeboval největší světelný výkon, abych mohl pořídit fotografie. V té chvíli jsem jen mačkal a mačkal. Jako nejlepší řešení by bylo softwarové programovaní, kdy by si uživatel přímo v čelovce nebo přiloženém softwaru pro PC / mobil mohl nastavit svoje vlastní režimy, mezi kterými by potom pouze přepínal ovládacím tlačítkem.
Co mi u této čelovky vyloženě chybí, je reaktivní svícení, kdy se výkon automaticky mění na základě okolního světla. Na tento režim jsem byl už roky zvyklý u konkurence. Jeho ideální využití je na silnicích, kdy se výkon snižuji při blížícím se autě, při pohledu na hodinky nebo například při svícení na blízké předměty, třeba stromy v lese nebo značky u cest. Mírně to snižuje odběr energie i oslňování.
Když je mlha, tak svícení čelovkou z hlavy je asi to nejhorší místo, protože kužel světla před obličejem osvětluje mlhu, přes kterou pak není nic vidět. V tomto případě využívám principu mlhovek z auta, kde světlo svítí nízko u země, aby osvětlovalo co nejmenší množství mlhy, která se ani nenachází přímo před obličejem. U nerozebíratelných čelovek si s nimi v mlze svítím tak, že je mám omotané kolem zápěstí na ruce. U této čelovky, kde lze svítilna odepnout, ji můžu držet v ruce. Na opasku nebo oděvu to nemá význam, protože strašně skáče a je to, jak běžet se stroboskopem. Kdyby ale existoval pásek přes dlaň, do kterého by se svítilna dala pomocí přezky zaháknout, držela by v dlani sama a svícení by pak bylo o mnoho snadnější.
Protože čelovka nemá žádné zadní červené světlo, připevňuji si tam červenou blikačku z kola. K této čelovce jsem přešel po necelém roce používání konkurenčního modelu Petzl Swift RL, u kterého jsem zapomněl na menší odolnost a zničil ho vodou při společném umývání v umyvadle.
SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |