| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2023-05-01
Běh 103 km: Na otočku kolem Vranovské přehrady
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh za pěkného jarního počasí k Vranovské přehradě a následně nepříjemně protrápený návrat zpět do Třebíče.
Více než týden po nevydařeném běhu na 24 hodin jsem vyrazil na plánovanou stovku k Vranovské přehradě. Vstal jsem v pět hodin ráno, najedl se, připravil věci, opět nazul boty na dlouhé silniční běhy a přesně v šest hodin vyrazil. Výjimečné jsem si nebral foťák, ale vše jsem fotil na GoPRO Hero10, takže kvalita fotek je výrazně horší. Protože byla jasná noc, první desítky minut jsem měl teplotu jen kolem nuly. Později, když slunce ohřálo vzduch, jsem sundal dlouhé oblečení, schoval ho do batohu a dál pokračoval už jen v krátkém a s kloboukem na hlavě. Již pár kilometrů za Jaroměřicemi nad Rokytnou jsem ale začínal cítit, že v nohách, přesněji v patách, není něco v pořádku. Po 40 km jsem se v obci Štítary zastavil v obchodě, který byl o svátečním dni jako první po cestě otevřený. Jak jsem se po pár minutách občerstvování rozeběhl, už jsem cítil, že dál to moc dobré nebude. Před polednem jsem se dostal k Vranovské přehradě, kde jsem přeběhl přes pláž, visutou lávku i hráz. Chvíli jsem se zdržel při chlazení nohou ve vodě a poté už jsem zamířil po druhém břehu směrem k začátku přehrady. Při výběhu z Vranova nad Dyjí jsem akorát překročil metu 50 km.
Bylo odpoledne, slunce (ne)příjemně hřálo a já začal cítit opruzeniny. Naštěstí jsem byl vybavený, a tak jsem se přímo za běhu ještě promazal. Po dalších 10 km jsem doběhl opět k přehradě, tentokrát u hradů Cornštejn a Bítov. Užil jsem si poslední výhled na soutok Vranovské přehrady a řeky Želetavka, nad kterým jsem vystoupal do obce Vysočany, kde jsem se občerstvil předraženým pitím v hospodě. Tou dobou jsem za sebou měl přes 60 km a únava se začínala zhoršovat. Nejednalo se ale o únavu celého těla, ale pouze nohou, kterou zesilovala bolest pat. S každým následujícím kilometrem byl pohyb náročnější a náročnější a častokrát jsem proto zpomaloval do chůze. Po nekonečně dlouhém úseku jsem se po 80 km dostal do Moravských Budějovic, kde jsem si naposledy nakoupil v obchodě, protože dál už nic otevřeného nebylo. Jen pro zajímavost - koupil jsem si stejnou limonádu jako ve vysočanské hospodě, jen s tím rozdílem, že zde byla přesně pětkrát levnější. Při opouštění obchodu jsem měl tak unavené nohy, že jsem chvíli dokonce uvažoval, že se podívám, jestli nepojede autobus.
Do Třebíče mi zbývalo ještě něco přes 20 km. Největší krize přišla po 90 km mezi obcemi Šebkovice a Loukovice, kde mi nohy téměř vypověděly službu. Nejen, že nešlo běžet, ale dokonce jsem skoro ani nemohl jít. Několik minut jsem se jen motal po okraji silnice, hlasitě nadával, co se to děje, a reálně uvažoval, jestli si nezavolat odvoz. Nakonec jsem si nějak srovnal myšlenky, uklidnil se a ve velice úsporném režimu pokračoval ještě posledních 10 km až domů do Třebíče. Po návratu jsem se jen najedl, vykoupal a hned šel spát. Druhý den mě očekávaně bolely paty a trochu i hlava. K večeru už jsem byl ale celkem v pohodě a šel se normálně proběhnout. Následující den nebylo po bolesti i únavě ani památky. Poslední dva týdny bylo něco špatně, ale vůbec netuším co, protože takovéto stavy u mě nejsou normální.
Garmin Connect | FacebookFotky: 16x
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |