| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2025-04-27
Běh 66 km: Jarní krajinou přírodního parku Jevišovka až k Výrovické přehradě
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh za nádherného, jarního počasí přírodním parkem Jevišovka do Jevišovic, potom údolím Jevišovky až k Výrovické přehradě a večerní návrat údolím Plenkovického potoka zpátky do Jiřic u Moravských Budějovic.
Ačkoli jsem předchozí den běhal 52 km ve Žďárských vrších, díky nádhernému jarnímu počasí jsem hned ráno opět vyrazil běhat, tentokrát do přírodního parku Jevišovka a vzal s sebou i kameru, abych něco natočil. Auto jsem zaparkoval v malé obci Jiřice u Moravských Budějovic a o půl deváté vyrazil. Protože jsem věděl, že díky natáčení bude den dlouhý a náročný, preventivně jsem se celý promazal, abych později nemusel řešit nepříjemné opruzeniny. Hned na severním okraji obce jsem navštívil meditační křížovou cestu, která svým temným pojetím vyvolává spíše depresi než uvolnění. Cesta je pak zakončena malou, dřevěnou rozhlednou Anička, ze které je o fous lepší výhled do krajiny než z okolních polí. Největší problém rozhledny je ovšem materiál. Byla postavena z neošetřeného dřeva, na kterém už se projevuje zub času. Pokud tedy nedojde k nějaké významnější opravě, začne být výstup na rozhlednu nebezpečný.
Zapnul jsem sluchátka a od rozhledny zamířil po zelené značce do nedalekého lesa, kde se v údolí potoka Nedveka nachází zřícenina hradu Bukovina. Hrad byl postaven v první polovině 14. století a zanikl zřejmě za česko-uherských válek v 15. století. Do dnešní doby z něj nezůstalo téměř nic. Jen v okolí jsou trochu vidět zbytky zarostlých, rozpadlých hradeb. Bývalé nádvoří hradu je pak využíváno k táboření. Hned pod hradem jsem odbočil na značku modrou, která mě kolem potoka dovedla na asfaltovou cestu, na které je značená cyklotrasa. Po pár kilometrech jsem opět odbočil, tentokrát na značku žlutou, po které jsem se dostal k Jevišovické přehradě. Protože byla nádherná, prosluněná neděle, kolem břehu se to rybáři jen hemžilo. Vodní nádrž Jevišovice byla vybudována v letech 1894 až 1897. Jedná se tak o nejstarší přehradní nádrž na Moravě a zároveň o jednu z nejstarších kamenných přehrad ve střední Evropě. Minulý rok, tedy v roce 2024, uplynulo přesně 130 let od začátku stavby, kterou připomíná pamětní deska umístěná v koruně hráze.
Od přehrady jsem se začal pomalu přibližovat k nedalekému městu Jevišovice. Opravdu ale pomalu. V okolí je tu totiž ještě mnoho zajímavých míst, která jsem prvně musel navštívit. První z nich je Kalich. Jedná se o velký, kamenný památník z roku 1924 věnovaný božím bojovníkům za svobodu vlasti a svědomí, který je schovaný v lese mezi přehradou a rekreačními chatami. Kolem dalšího památníku, tentokrát obětem první světové války, jsem seběhl do obce Střelice a okamžitě zase vystoupal na druhou stranu údolí. Řeka Jevišovka v těchto místech tvoří velký meandr, uprostřed kterého stojí na skále Starý zámek Jevišovice. Nahoře po okraji údolí potom vede neznačená cesta, po které lze celý meandr obejít, a ze které jsou na zámek různé výhledy. Nakonec jsem mezi skalami, které jsou oblíbené mezi lezci, seběhl dolů k řece. Po kamenité cestě vedoucí kolem řeky jsem proběhl další meandr, který s tím první tvoří velké otočené "esíčko", a nakonec jsem konečně vystoupal nahoru do Jevišovic.
Ještě, než jsem ale vstoupil mezi domy, na samém okraji města jsem se zastavil na další skále, ze které je poslední výhled na zámek nad údolím Jevišovky. Prootže tím na nějakou chvíli skončil těžký terén, na lavičce jsem vyklepal z ponožek i bot kamínky. Potom už jsem prokličkoval kolem kostela sv. Josefa do místní cukrárny, kde jsem se pořádně napil a dal si něco dobrého na zub. Další moje zastávka byla v zámeckém parku, kde se nachází Nový zámek Jevišovice, který aktuálně slouží jako Domov pro seniory. Osobně musím konstatovat, že příjemnější prostředí pro umístění domova důchodců jsem ještě asi nikde neviděl. Město Jevišovice jsem opustil po cyklotrase kolem 15. hodiny kolem hřbitova s hrobkou Ugartů.
Přibližně po kilometru jsem cyklotrasu opustil a odbočil na žlutou značku vedoucí lesem pozvolna zpátky do údolí řeky Jevišovka. Tento úsek byl díky kvetoucí přírodě pěkný, ale strašně dlouhý a nezáživný. Cesta v těchto místech totiž vede 4 km úplně rovně bez jakéhokoli odbočení. U Venclova mlýna jsem se konečně dostal z lesa ven a dál pokračoval pěkným údolím kolem Jevišovky. Po cestě jsem ještě proběhl kolem bývalého Šmidlova a Jelínkova mlýna až jsem se dostal k soutoku s Plenkovickým potokem nedaleko bývalého mlýna Culpovec. Odtud už vedla zpěvná cesta až do obce Plaveč, kde končí přírodní park Jevišovka. Naopak na druhé straně začíná malá, ale hezká Výrovická přehrada. Vodní nádrž Výrovice byla postavena v letech 1979 - 1983, aby chránila níže položené obce proti povodním. Přehradu ovšem využívají i rybáři a přes letní sezónu slouží také k rekreaci.
Z obce Plaveč vede zelená značka po dlouhém valu oddělující úzký začátek přehrady od okolních luk, kde stojí domy. Až později cesta odbočí do lesa, který už se nachází u hlavní, široké části přehrady. Samotná přehrada má tvar velkého meandru, který uprostřed tvoří luční poloostrov, který hojně využívají rybáři. Výhledy na přehradu v těchto místech nejsou nijak zajímavé, protože kolem břehu je pás vysokých stromů a keřů. Opačným směrem od poloostrova jsem se dostal na značku červenou, která pokračuje nad strání vysoko nad přehradou. Protože v těchto místech vede vedení vysokého napětí, je stráň pravidelně kácena a jsou odtud pěkné výhledy na konec přehrady, kde se vedle hráze nachází rekreační oblast. Kousek od hráze se pak už v zarostlé stráni nachází nenápadná cestička, po které se lze dostat na skály, ze kterých je asi nejhezčí výhled na přehradu. Hráz Výrovické přehrady je sypaná, má délku 220 m, výšky 16,7 m a vede po ní cesta na druhý břeh.
Přes hráz jsem přeběhl na druhou stranu, kde se nachází rekreační oblast. Nijak jsem se tam nezastavoval a hned vystoupal na vrchol kopce Kopec (280), ze kterého je výhled východním směrem na vzdálené Pavlovské vrchy na Pálavě. Odbočil jsem zpátky a celou Výrovickou přehradu jsem si oběhl lesem po opačném břehu zpátky do obce Plaveč, kde jsem se opět připojil na zelenou značku. Protože u přehrady i v Plavči byly všechny obchody zavřené a mně ve vaku docházelo pití, doufal jsem, že v další obci už budu mít štěstí a seženu něco na pití. V pozdě odpoledním čase jsem po polní i lesní cestě přiběhl ke zřícenině hradu Lapikus, nacházející se na skalním ostrohu v údolí Plenkovického potoka. První zmínka o hradu je z roku 1411. Stejně jako předchozí hrad Bukovina byl hrad Lapikus opuštěn v 15. století za česko-uherských válek. Do dnešní doby se zachovaly velké části kamenný hradeb, které jsou roztroušené v okolním, těžce přístupném terénu.
Původně jsem měl v plánu pokračovat údolím proti proudu Plenkovického potoka, ale protože slunce už se blížilo k horizontu, vzal jsem to zkratkou po neznačených cestách vedoucích lesem nahoře nad údolím. Díky tomu jsem se dostal nad obec Hluboké Mašůvky ještě za posledních slunečných paprsků. V lese se tam totiž nachází zajímavý pomník obětem 1. a 2. světové války ve formě vyřazeného vojenského děla a vysoké kamenné mohyly. Dále se pak v okolí nachází mariánská a křížová cesta, takže je celý les protkaný kapličkami, zastaveními, kříži i svatými obrázky. Úplně dole u potoka se potom pod kostelem Navštívení Panny Marie nachází studánka s léčivou vodou a Lurdská jeskyně, která byla postavena roku 1948 k příležitosti 90. výročí zjevení Panny Marie ve francouzské obci Lourdes.
Po západu slunce jsem seběhl dolů do obce Hluboké Mašůvky, kde jsem se zastavil v hospodě. Kromě uhašení žízně jsem se připravil na noční část. Klobouk s brýlemi jsem schoval do batohu a místo nich si a nasadil čelovku. Po cyklotrase vedoucí údolím Plenkovického potoka jsem se dostal do obce Plenkovice. Tam jsem údolí opustil a zamířil nejkratší cestou k autu. Kolem samoty Kocanda jsem se vrátil do lesů přírodního parku Jevišovka. Ačkoli byla noc a v lese tma jako v pytli, díky asfaltové cestě a jasné noční obloze, na které svítily hvězdy, jsem čelovku ani nepotřeboval. Po 7 km jsem vyběhl z lesa ven u obce Boskovštejn. To už mi zbývaly poslední 2 km po silnici zpátky do Jiřic u Moravských Budějovic, kam jsem se dostal ve čtvrt na jedenáct v noci. Sedl jsem do auta a vydal se na zpáteční cestu domů do Třebíče po náročném, ale výborném běhu jarní krajinou. Za celý den jsem pořídil 2092 fotek a 87:26 minut videí, kdy jsem kromě foťáku na stativu, používal i GoPro dron DJI.
Garmin Connect | FacebookFotky: 99x
1 - 20 |
1 2 3 4 5 ► | 99 |
1 - 20 |
1 2 3 4 5 ► | 99 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2025 |