| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Volné Potápění Bruslení Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2026-01-11
Běh 44 km: Javořice
Účast: Dvořák Štěpán
Odpolední proběhnutí za silného větru a mrazivých teplot kolem zasněžené Javořice.
Slibná předpověď počasí mě nasměrovala na západ. Protože ale foukal silný vítr, všechny silnice byly na mnoha místech zafoukané sněhem, takže se jízda znatelně protahovala. Prvně jsem měl v plánu jet až do České Kanady. Po cestě ale bylo stále jasno, takže nakonec jsem auto nechal v obci Mrákotín a v poledne vyrazil směrem ke kopci Javořice. Protože je to nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny, vždy zde leží více sněhu než v okolí. I proto jsem si sebou vzal zimní běžecké boty s návlekem.
Po modré značce jsem se kolem rybníků Mrzatců dostal k tábořišti Lhotka, kde už několikátý den rostl v mrazech umělý ledopád. Protože byla prosluněná neděle, byl tam docela zástup turistů. Když jsem začal stoupat nahoru ke zřícenině hradu Štamberk, dostal jsem se do nadmořské výšky, kde už se na stromech držela slabá námraza. A protože celá tato část byla na závětrné části Javořice, byla zde souvislá asi 20cm vrstva sněhu.
Kousek za hradem jsem si oběhl zamrzlý zatopený lom Řásná, okolo kterého už se proháněli běžkaři ve vyšlapaných stopách. Tou dobou se ovšem od severovýchodu začala tlačit nepříjemná oblačnost. Když jsem o něco později probíhal po hrázi Velkého pařezitého rybníka, bylo už téměř zataženo. Bez větších zastávek jsem proto minul Plodový rybník a zatopený lom Řídelov. Zastavil jsem se za obcí Řídelov, kde se nacházel další umělý ledopád, úplně obklopený davem lidí.
Když jsem o něco dál probíhal kolem Roštejnské obory, opět se začala objevovat modrá obloha. Po vystoupání k hradu Roštejn jsem se občerstvil z nesených zásob a chvíli drbal hradní kočku, která se zde neustále potuluje po okolí. I když opět svítilo slunce, mě čekal více než hodinový úsek lesem, kde jsem měl stín. Když jsem po 6 km vystoupal po zelené značce na Míchovu skálu, do západu slunce zbývala poslední čtvrt hodina. Bohužel se mi kvůli mrazu rozbila noha u stativu, takže jsem fotku na skále musel oželet.
Než jsem vystoupal na samotný vrchol Javořice (837), bylo už dávno po západu. Obloha se krásně zbarvila do fialovočervené barvy. Zároveň ale teplota klesla k -10 stupňům, což v kombinaci se silným větrem vytvářelo téměř arktické podmínky. V téhle chvíli jsem byl rád, že jsem akorát nedávno vybalil nové zimní rukavice, jinak by mě ruce asi umrzly. Pod tmavnoucí oblohou jsem seběhl do obce Světlá, kde jsem si v zastávce nasadil čelovku.
Když jsem akorát probíhal už za úplné tmy obcí Horní Bolíkov, na obloze se rozzářila raketa Falcon 9, která vynášela družice v rámci mise Twilight. Byla to zajímavá podívaná, protože jsem prvně vůbec nevěděl, o co jde. Stále po zelené značce jsem proběhl obcí Sumrakov a přes osadu Poldovka vystoupal na vrchol kopce Hradisko (760). Odbočil jsem na značku modrou a vystoupal na poslední kopec Bradlo (672), kde se nachází velká dřevěná socha čerta. Když jsem seběhl do obce Olší, rozhodl jsem se, že kvůli nafoukanému sněhu si cestu zkrátím po silnici. Zapnul jsem tedy blikačku a poslední kilometry pelášil po zasněžené silnici kolem obce Dobrá Voda zpátky do Mrákotína. Po osmé hodině večerní jsem se pak vydal na cestu domů do Třebíče.
Garmin Connect | FacebookFotky: 42x
21 - 40 |
◀ 1 2 3 ▶ | 20 / 42 |
21 - 40 |
◀ 1 2 3 ▶ | 20 / 42 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2026 |