| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Volné Potápění Bruslení Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
Po několika dnech silné oblevy, kdy konečně zmizel ze zamrznutých vodních ploch sníh, se mělo na víkend ochladit, takže jsem očekával vhodné podmínky na "jarní" bruslení. Na svatého Valentýna v sobotu v pět hodin ráno jsem si raději ověřil, že na Vranovské přehradě bylo přes noc -2,5 stupně. Po cestě sice bylo nad nulou, ale jakmile jsem začal sjíždět k vodě, teplota spadla pod nulu vše kolem bylo příjemně omrzlé. Auto jsem zaparkoval v rekreační oblasti Chmelnice pod zříceninou hradu Cornštejn, protože se tam nachází přístaviště pro parníky. Poslední dny totiž kvůli oblevě stoupla hladina více něž o metr a kolem břehu se tak nacházel několikametrový pás vody. Díky přístavišti jsem se tak dostal na led suchou nohou.
O půl osmé jsem vyrazil směrem po proudu, kde bývá led nejslabší. Dokud totiž mrzne, je led pevnější než při oteplení. Ledová plocha byla po oblevě celkem vyčištěná, takže to jelo dobře. Pod Vysočanským i Bítovským mostem sice šlo projet po pevném ledu, ale bylo tam hrozně štěrku. První kritické místo bylo naproti Bítovské zátoce. Sice tam nebyla obvyklá puklina, ale místo ní tam byl tenčí led, takže jsem si musel najít bezpečnou cestu. Od Bítovské zátoky dál přehrada zamrzla až po novém roce a hned na ni napadl sníh, takže tloušťka ledu byla oproti minulému roku menší.
Další oslabená místa byla u poloostrovu Babka, jinak to bylo všude v pohodě. Když jsem projel kolem Chvalatické zátoky, tak mě překvapilo, že pevný led skončil přesně v místech, kam jsme dojeli na začátku ledna. Přímo naproti památce Petrovy skály už měl led jen do 5 cm. Za více než měsíc se tedy ledová plocha kvůli vrstvě sněhu rozšířila jen minimálně. Opatrným průzkumem jsem se dostal téměř až k hranici vody. Potom jsem se vrátil na pevný led a pokračoval zpátky.
To už bylo kolem desáté hodiny a teplota vyskočila pět stupňů nad nulu. Kvůli tomu začala být na povrchu ledu voda. To vůbec nevadilo. Spíše naopak. Voda na ledu totiž "maže" a brusle pak jezdí rychleji. Když jsem se vrátil k Bítovské zátoce, odbočil jsem po hrad Bítov na přítok řeky Želetavka. Moc daleko jsem se ale nedostal, protože hned na druhé straně hradu led ostře končil. Pravděpodobně se utrhl při stoupající hladině. Také tam bylo hrozně černých děr od vypálených bublin, takže to tam připomínalo minové pole.
Vrátil jsem se k Chmelnici a přesně v poledne se trochu najedl. Pak jsem pokračoval dál proti proudu. V těchto místech byla přehrada zamrzlá už od Vánoc, takže led byl mnohem silnější, ale i hrbolatější. Když jsem ovšem objel polovinu poloostrova Farářka, led začal u levého břehu neočekávaně praskat a šustit. Přejel jsem proto na opačnou stranu k Jazovické zátoce, odkud jsem si všiml, že dál u levého břehu už je jen voda. Vodní plocha se začala rychle rozšiřovat, takže jsem zůstal na konci ledu ještě u Jazovické zátoky a k rekreační oblasti Penkýřky jsem se vůbec nedostal. Opět to vypadalo, že stoupající hladina a proud vody všechen led zničil. Tím jsem vyčerpal celou ledovou plochu zamrzlé Vranovské přehrady.
Tou dobou jsem měl v nohách asi 60 km a začalo pršet. Protože jsem měl v plánu přes 100 km, následující asi tři hodiny jsem ještě v dešti bruslil mezi Bítovskou a Jazovickou zátokou. Déšť mi ve výsledku vůbec nevadil, protože jak jsem byl od rána oblečený do mrazu, pohybem jsem se zahříval i sušil. Po čtvrté hodině odpolední jsem po 106 km vystoupil z ledu a zamířil autem domů do Třebíče. Mezitím se opět začalo ochlazovat, takže než jsem dojel domů, už sněžilo. Oproti minulému roku byla celková délka zamrzlé plochy Vranovské přehrady kratší o 6 km.
Garmin Connect | Facebook| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2026 |