| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Volné Potápění Bruslení Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2026-08-12 - 2026-08-16
Pětidenní bikepacking z Vysočiny přes Třeboňsko do Novohradských hor
Účast: Dvořák Štěpán
Pětidenní jízda na gravel kole přes Javořici do jižních Čech, kde jsem projel celé Třeboňsko i Novohradské hory a následně se Rakouskem vrátil zpátky do Třebíče.
V polovině srpna jsem si díky slibné předpovědi vzal na druhou polovinu týdne dovolenou a za nádherného slunečného počasí vyrazil na pět dní na gravel kolo s přespáváním. Protože jsem neměl vůbec žádný plán, nechal jsem vše na náhodě. Díky východnímu větru jsem tedy zamířil na západ. První den ve středu mělo být zatmění Slunce, takže jsem si jako cíl zvolil vrchol kopce Javořice (837). Přímá trasa by ovšem byla moc krátká, proto jsem si ji prodloužil údolí kolem řeky Jihlava až do stejnojmenného krajského města. První noc jsem strávil přímo na vrcholu Javořice v turistickém přístřešku. Druhý den ve čtvrtek jsem se rozhodl dojet do obce Horusice v jižních Čechách, kde byli u příbuzných na výletě rodiče. Na trase jsem projel města Počátky, Žirovnice, Kamenice nad Lipou i Jindřichův Hradec a pak kolem rybníků a pískoven dorazil do cíle, kde jsem přespal u známých v dílně.
Další plán bylo dojet do Novohradských hor, kde měl být v sobotu kámoš na kole. V pátek jsem proto kolem vysychajících rybníků i nádherných pískoven a přes města Třeboň, Chlum a Suchdol nad Lužnicí projel celé Třeboňsko, abych večer vystoupal za městem Nové Hrady do Novohradských hor, kde jsem přespal u Mlýnského rybníka v obci Staré Hutě. V sobotu ráno jsem si přivstal, podnikl krátký okruh na vrchol kopce Vysoká (1034) a pak už zamířil do obce Pohorská Ves, kde jsem se potkal s kamarádem Pavlem. Společně jsme projeli nejzajímavější místa české části Novohradských hor, včetně výstupu na nejvyšší bod, kterým je vrchol kopce Kamenec (1072). Po rozloučení v obci Malonty jsem ještě navštívil skalní vyhlídky na rakouské straně (Freiwald) a pak sjel dolů k městu České Velenice, abych přespal u pískovny Gmünder Strandbad. Poslední den v neděli jsem už zamířil domů. Rakousko jsem projel přes města Gmünd (Cmunt), Schrems (Skřemelice), Heidenreichstein (Kamýk) a Waidhofen an der Thaya (Bejdov nad Dyjí). Zpátky v České republice jsem ještě navštívil města Slavonice, Dačice i Telč a chvíli po západu slunce se vrátil domů do města Třebíč.
Garmin ConnectČlánek
Den 1 - 2026-08-12 - Středa
- Cyklistika 100 km: Třebíč - Jihlava - Javořice
- Převýšení: 1570 m ↑↓ 1180 m
Ve středu ráno si jdu nakoupit jídlo a pak téměř celé dopoledne chystám své gravel kolo na více jízdu s přespáváním (bikepacking). Kromě základních věcí si beru hlavně karimatku, bivakovací vak a spací pytel. Před polednem sedám na kolo a vyrážím. Nejprve ještě zajíždím do zahrádkářské kolonie Poušov za rodiči a pak už město Třebíč opouštím. Po cyklotrase 26 jedu údolím proti proudu řeky Jihlava. První problém nastává před obcí Bransouze, kde mi spadne řetěz, který se pak snažím několik minut nahodit zpátky. Krátce se zastavuji u zříceniny hradu Rokštejn a pak už pokračuji až do krajského města Jihlava.
Po prokličkování centrem opouštím Jihlavu a směřuji k chatové oblast Okrouhlík. Když o něco později projíždím kolem vrcholu kopce Špičák (734 m), mám defekt na zadním kole, takže pár minut strávím jeho lepením. Pak již sjíždím do města Třešť, kde si nakupuji zásoby. Další zastávku mám o kousek dále u zatopeného lomu Čenkov, kde se vykoupu. O další kus dál projíždím kolem hradu Roštejn. Protože mám ještě chvíli čas, trasu si prodlužuji přes okolní obce. Když potom stoupám kolem Velkého pařezitého rybníka, zapadající slunce už začíná být postupně zakrýváno měsícem. Po cyklotrase stoupám stále výše, až se přesně v osm hodin večer dostávám na vytipované západní úbočí kousek pod vrcholem kopce Javořice (837).
Díky vykácené části lesa mám já a další čtyři lidi ničím nerušený výhled na částečné zatmění Slunce, které má dosáhnout necelých 90 %. Bohužel po pár minutách se slunce schová za slabou oblačnost, takže je pozorování zkomplikováno. Naštěstí přesně 20:12, kdy dochází k vrcholnému zatmění, slunce na chvíli oblačnost opustí a je tak krásně vidět jeho zbývající srpek. Pak ovšem opět zaleze za mrak a později i za horizont. Tím je sledování významného astronomického jevu ukončeno. Dojíždím na vrchol kopce Javořice. Na nejvyšším vrcholu českomoravské vrchoviny se nachází 167 m vysoký televizní vysílač obklopený lesem, takže tam není žádný výhled. Kousek vedle stojí ještě turistický přístřešek, v jehož podkroví lze přespat. Bohužel někdo ukradl žebřík, takže před spaním ještě provádím gymnastickou akrobacii, abych se nahoru skrz osamocený průlez ve stropě vůbec dostal. Vybalím věci na spaní a pozvolna usínám.
Den 2 - 2026-08-13 - Čtvrtek
- Cyklistika 121 km: Javořice - Jindřichův Hradec - Horusice
- Převýšení: 1230 m ↑↓ 1640 m
Noc je poklidná, kdy dřevěné zdi tlumí většinu venkovních zvuků a teplotu udržují kolem příjemných 16 stupňů. Někdy kolem třetí hodiny ranní vylézám z přístřešku ven, abych si skočil na záchod. Pak se ještě vracím pro foťák a jdu pořídit noční fotku televizního vysílače pod hvězdnou oblohou. Ráno vylézám ven až kolem deváté hodiny. Vše balím na lavičce a přesně v deset hodin odjíždím. Z vrcholu Javořice sjíždím přes obec Světlá dolů k rybníku Karhof. Následuje rychlý přejezd přes další obce a dostávám se tak k pramenu řeky Jihlava. O kousek výše navštěvuji kamenný kruh Druidů, ve kterém provedu každoroční léčebný rituál. Hned vedle potom ještě navštěvuji lázeňský areál Svatá Kateřina, kde si doplním z místní studánky vodu. Následně si udělám krátkou odbočku k obci Polesní, kde se nachází nejmenší menhir v ČR, a pak sjíždím nejdelší modřínovou alejí v České republice do města Počátky. Bez zdržování projedu centrem a pokračuji kolem plovárny Budín do města Žirovnice. Protože už je odpoledne a mám hlad, přímo v centru si dám k obědu pizzu.
Denní doba pokročila, proto abych vše stihl, už se budu pohybovat převážně po silnicích. Po uzavřené hlavní silnici přejíždím do města Kamenice nad Lipou, abych si omrkl místní zámek. Pak po vedlejší silnicích přes několik obcí obsahující název Radouň přejíždím k městu Jindřichův Hradec. Nejprve ovšem ještě navštěvuji největší habrové bludiště v České republice u obce Dolní Pěna. Pak už konečně mířím do centra Jindřichova Hradce. Je tam pekelné teplo, takže jen zrychleně prokličkuji centrem, udělám nákup a mizím pryč.
Po cyklostezce stoupám na Rýdův kopec (553), kde stojí rozhledna, na kterou už jsem se chtěl dlouho podívat. Protože je ovšem přístupná pouze z cyklotrasy, zatím jsem neměl možnost. Na to, že se nachází v rovinaté krajině, jsou z ní celkem obstojné výhledy. Hlavně na vzdálené vrcholky Novohradských hor, kam postupně směřuji. Od rozhledny kličkuji po cykloturistických cestách mezi rybníky až k Veselským pískovnám, kde se vykoupu. Projedu po hrázi Horusického rybníka, který je třetím největším rybníkem v České republice a kolem města Veselí nad Lužnicí přímo při západu slunce dojíždím do obce Horusice, kde už mě přivítají rodiče, kteří jsou tu na výletě u příbuzných. Ačkoli jsem prvně chtěl spát venku na zahradě, kvůli hlasitému zvuku z nedaleké silnice raději zalézám do vnitřní dílny.
Den 3 - 2026-08-14 - Pátek
- Cyklistika 114 km: Horusice - Třeboňsko - Staré Hutě
- Převýšení: 1200 m ↑↓ 870 m
Uvnitř dílny se spí překvapivě dobře. Je tam klid a teplota kolem 18 stupňů. Ráno si ještě dlouho povídám s rodiči i příbuznými, takže na cestu skrz celé Třeboňsko se dávám až před jedenáctou hodinou. Nejprve mířím zpátky k Veselí nad Lužnicí, ale pak to otáčím a projíždím opětovně kolem Veselských pískoven. Bohužel kvalita vody odpovídá spíše rybníkům. Od obce Vlkov pokračuji po červené turistické cestě kolem nekonečné řady rybníků. Protože už je dlouhodobě sucho, kvalita vody je otřesná. Ve většině rybníků je voda zelená a smradlavá, některé už jsou napůl suché, ale pár jich je již úplně vyschlých. Za obcí Lužnice projíždím po hrázi rybníka Rožmberk, který je největším rybníkem v České republice. Opět mám přes rozlehlou vodní plochu výhled na vzdálené vrcholky Novohradských hor, kam snad večer dojedu.
Po poledni přijíždím do města Třeboň, kde hned na okraji navštěvuji záchrannou stanici. Pak se proplétám centrem a po hrázi rybníka Svět se dostávám k Schwarzenberské hrobce. Následuje rychlý přejezd po silnici do obce Staňkov, kde si dám v restauraci smažený sýr. Po obědě navštěvuji hned vedle se nacházející Staňkovský rybník. Zajímavostí tohoto rybníka je více než dost. Staňkovský rybník vytváří přírodní česko-rakouskou státní hranici, je nejhlubší, nejdelší, má nejdelší obvodovou délku i celkový objem, ale je nejméně výnosný. A protože má i relativně čistou vodu, hned se v něm vykoupu. Potom přejíždím do obce Chlum u Třeboně, která se nachází na břehu rybníka Hejtman. V obchodě si kupuji pití a pak pokračuji k pískovnám Cep. Zde už je voda křišťálově čistá. Je to takové malé české moře. Někde v polovině délky břehu potkávám rodiče na kolech, takže se jdeme společně vykoupat. Po rozloučení přejíždím do města Suchdol nad Lužnicí, kde udělám nákup, protože dál už budou obchody zavřené.
Po odjezdu se krátce zastavuji v obci Hrdlořezy v malém leteckém muzeu. Pak přejíždím až do města Nové Hrady. Čas mě ovšem tlačí, takže kolem hradu přejíždím do národní přírodní památky Terčino údolí. Kvůli suchu je v umělém Stropnickém vodopádu jen malý čůrek vody. Kolem vodní nádrže Humenice stoupám do obce Horní Stropnice, která se nachází přímo na úpatí severního okraje Novohradských hor. Když vystoupám do obce Dobrá Voda, chvíli se kochám výhledy po jižních Čechách. Přímo z pod kostela vyvěrá voda, kterou si načepuji do láhví.
Protože zbývají poslední minuty do západu slunce, rozhodnu se pro šílenou věc. Abych dokázal stihnout západ slunce z vrcholu Kraví hory (962), beru to po náročné turistické cestě značené červenou značkou. Naprostá většina cesty je sice prudká, ale jde s opatrností jet i na kole. Ovšem posledních asi 200 m je extrémně prudkých, a také se tu nacházejí kořeny a kameny, kde na kole nejde jet vůbec v žádném směru. Beru tedy kolo do rukou a zbývající část cesty vybíhám. V té chvíli si vzpomínám, že v roce 2016, když jsem tudy probíhal, dvojice cyklistů zde tlačila svá kola nahoru. Tenkrát jsem se jim smál, že jsou to blázni. Trvalo tedy přesně 10 let, než se mi to vrátilo. Jen tu není nikdo, kdo by se mi mohl smát. Nahoře opírám kolo o strom, beru foťák a rychle stoupám na rozhlednu. Stíhám to přesně tři minuty před západem, takže ještě vidím slunce částečně nad horizontem. Jinak je rozhledna víceméně o ničem, protože okolní stromy už několik let ve většině směrech převyšují výšku vyhlídkové plošiny, a výhledy jsou tak značně omezeny.
Zpátky dole pod rozhlednou si povídám se dvěma staršími turistkami, mezitím co si chystám čelovku s blikačkou. Pak už v potemnělém lese sjíždím dolů do obce Hojná Voda. Na silnici odbočuji směrem do středu Novohradských hor a pokračuji do vedlejší obce Staré Hutě. Na okraji obce zastavuji u Mlýnského rybníka. Po vykoupání zalézám do bivaku a poprvé na cestě při usínání pozoruji noční oblohu, na které neustále padají Perseidy. Bohužel také vnímám, že teplota nepříjemně klesá.
Den 4 - 2026-08-15 - Sobota
- Cyklistika 140 km: Staré Hutě - Novohradské hory - Gmünder Strandbad
- Převýšení: 2560 m ↑↓ 2870 m
Noc patří k těm nejchladnějším, které jsem při cestování nalehko zažil. K ránu totiž přízemní teplota padá až 7 stupňů, kdy už na sebe musím obléct dlouhé oblečení a čepici. S prvním slunečním paprskem vylézám a začínám balit. Čtvrt hodiny před osmou hodinou vyrážím. Důvod takhle brzkého startu je, že v devět hodin na mě má čekat kamarád Pavel v obci Pohorská Ves a já chci ještě před tím projet jednu část Novohradských hor. Nejprve tedy stoupám náročnou stezkou na vrchol kopce Vysoká (1334). Závěrečný úsek musím kolo opět nést. Vrchol je zalesněný, takže se žádné výhledy nekonají. Z vrcholu sjíždím k národní přírodní památce Hojná voda. Nakonec ranní okruh ukončuji v obci Hojná Voda u Zvonu setkávání, kde právě nějaká čtveřice lidí provádí podivný rituál. Nyní už jen musím přejet přes obec Černé údolí do obce Pohorská Ves.
Po deváté hodině dojíždím do Pohorské Vsi, kde už si Pavel chystá kolo. Já si ještě mezitím nakoupím jídlo v místním obchůdku a pak už společně vyrážíme do novohradských lesů. Nejprve navštěvujeme osadu Žofín, za kterou objíždíme Žofínský prales, který je nejstarší chráněnou oblastí nejen v České republice, ale i celé Evropě. Následně si projíždíme kolečko přes bývalou Terčí Huť kolem Jitronických luk. Zde mě nemile překvapí studánka, která je letos úplně vyschlá. Další nepříjemnou částí je cesta kolem bývalé Skelné Hutě k bývalým Stříbrným Hutím. Pravděpodobně kvůli těžbě dřeva je cesta úplně rozbitá a plná kamenů od těžké techniky. Druhá část kolem státní hranice proti proudu řeky Lužnice je také velmi špatná, jen je tu místo kamenů více prašné hlíny. Celé údolí tak ztratilo své kouzlo. Když po náročném stoupání odbočíme z cyklotrasy, dostáváme se ke Kapelníkovu rybníku (Kapelunk). Protože leží asi 3 km od pramene Lužnice, je v něm celoročně velmi chladná voda. Hlavní ale je, že leží mimo značené cesty, takže je zde úžasný klid. Po osvěžující koupeli setřeme z kůže zbytky rozpuštěné rašeliny a pak stoupáme do obce Pohoří na Šumavě.
Nejprve si projíždíme kolečko kolem Pohořského rybníka (Jiřická nádrž), a pak se vracíme do Pohoří na Šumavě, kde zastavujeme na krátké občerstvení. Mimo to si i doplňujeme pití, protože u rozbořeného kostela Panny Marie Dobré rady je přístupný zdroj pitné vody. Pak již po zelené značce přes přírodní památku Prameniště Pohořského potoka stoupáme na vrchol kopce Kamenec, který je s nadmořskou výškou 1072 m nejvyšším vrcholem české části Novohradských hor. Většina trasy jde na kole projet, ale posledních asi 200 m musíme kola už nést. Na vrcholu stejně jako minulý rok chybí žebřík. Naštěstí se mi tam podaří vylézt pomocí stromu, takže se po třech letech dostávám skutečně na nejvyšší bod. Následuje dlouhý silniční sjezd lesem podél hranice s jednou zastávkou opět u vyschlé studánky až k řece Malše. Pak ještě stoupáme ke kopci Doppler (Jelení vrch) (956), který si celý objíždíme po jihozápadním úbočí, kde se nachází několik vyhlídkových míst. Tím se dostáváme do obce Malonty ležící na západním okraji Novohradských hor. Po nákupu v místním obchodě se loučím s Pavlem, který se nejkratší cestou po silnici vrací zpátky do Pohorské Vsi.
Já, abych nemusel jet po opět stejné cestě jako dopoledne, mířím do obce Benešov nad Černou a pak pokračuji do obce Černé Údolí. Tím se dostávám opět do středu Novohradských hor. Následuje přejezd ještě i k osadě Žofín, kde jsem byl dopoledne, ale tentokrát u ní odbočuji na jinou cestu. Vykoupu se v potoce Černá, kde teče chladivě ledová voda. Po vykoupání mám menší konflikt s jednou domorodkyní, která si myslí, že jsem rozdělal oheň, protože na dřevěné lávce vidí "plápolat" odraz slunečních paprsků. Za vypuštěným rybníkem Zlatá Ktiš, překračuji státní hranici do Rakouska, kde se Novohradské hory jmenují Freiwald. Po chvíli stoupání se tak dostávám na vrchol hory Nebelstein (1017), kde se nachází plošina umožňující výhled všemi směry. Po chvíli kochání sjíždím z kopce dolů a přes obce Lauterbach a Harbach stoupám na vrchol hory Mandlstein (874). Stejně jako minulý rok to stíhám chvíli před západem slunce. Tentokrát tam ovšem počkám asi půl hodiny, až slunce zapadne. Zapnu čelovku s blikačkou a sjíždím dolů přes obec Heinrichs bei Weitra a nakonec i ven z Novohradských hor. Už za tmy krátce projíždím cípem České republiky přes obec Nová Ves nad Lužnicí a zastavuji až v Rakousku u pískovny Gmünder Strandbad. Objíždím liduprázdné jezero a po desáté hodině v noci rozkládám bivak hned vedle hlavní pláže. Pak se jdu vykoupat. Protože jsem po náročném dni unavený, okamžitě usínám.
Den 5 - 2026-08-16 - Neděle
- Cyklistika 163 km: Gmünder Strandbad - Rakousko - Třebíč
- Převýšení: 1750 m ↑↓ 1780 m
Noc je poměrně klidná s nejnižší teplotou kolem 12 stupňů. Ráno se probouzím s prvními slunečními paprsky. Sbalím si věci, doplním pití u veřejných záchodů a naposledy se jdu vykoupat do křišťálově čisté vody, kde plavou velcí kapři. Protože je ještě ráno, písčitá pláž je úplně prázdná. Až chvíli před mým odjezdem dorazí první rekreanti. Před devátou hodinou odjíždím do města České Velenice, kde si nakupuji větší zásoby, protože v neděli jsou téměř všechny obchody v Rakousku zavřené. Mezitím se po čtyřech krásně slunečných dnech začala obloha zahalovat bílou oblačností. Dnešní den mám v plánu vrátit se přes Rakousko domů.
Na okraji Českých Velenic přejíždím po mostě řeku Lužnice, tvořící statní hranici, a dostávám se do rakouského města Gmünd (Cmunt). Hned za jeho okrajem navštěvuji přírodní park Blockheide, kde jsou v lese kromě rozhledny různě velké žulové balvany. Pak už přejíždím po lesní cyklotrase i silnici do města Schrems (Skřemelice). Zrychleně si prohlížím náměstí a pak po lesní cyklotrase přejíždím přes obec Amaliendorf do města Heidenreichstein (Kamýk). Kousek za hradem zastavuji na náměstí, abych si z hydrantu doplnil pití. Následuje dlouhý úsek po cyklotrase až do města Waidhofen an der Thaya (Bejdov nad Dyjí). Zde stáčím svou jízdu na sever a pokračuji po cyklostezce, která byla vybudována na místo bývalé železniční tratě. Díky tomu je na trase minimální převýšení a pěkně to jede. Pokračuji přes obec Dobersberg a po nějaké době se tak vracím do České republiky.
Hned za hranicemi navštěvuji město Slavonice, kde si obchodě doplním zásoby pití. Pak přejíždím do města Dačice. Protože už jsem dlouho nic nejedl, kupuji si pizzu, kterou pak spořádám v parku. Následuje přejezd do města Telč. Protože právě probíhá festival Prázdniny v Telči, je tam strašně přelidněno. Opatrně proto prokličkuji historickým centrem a pokračuji dál. Po silnici přejíždím do obce Nová Říše, odkud stoupám přes obec Krasonice až do obce Domamil. Nyní už to definitivně otáčím na Třebíč. Při zapadajícím slunci projíždím obcemi Lesonice, Čáslavice i Stařeč a před devátou hodinou večerní se vracím zpátky domů do Třebíče.
Závěr
- Cyklistika: 5x = 638 km / 55 hod
- Převýšení: 8330 m ↑↓ 8330 m
Takovéto hurá akce jsou nejlepší. Nic neplánovat a jen někam vyrazit. První čtyři dny jsem měl asi nejhezčí možné letní počasí. Obloha byla úplně jasná a teploty do 30 stupňů. Jen v noci mohlo být o něco tepleji. I když jsem ze začátku neměl žádný plán, každý den se nějaký cíl objevil. Ještě před odjezdem jsem váhal nad variantou vyrazit do Novohradských hor běhat. Nakonec jsem byl ale velmi rád, že jsem to neudělal, protože téměř všechny studánky byly kvůli extrémnímu suchu úplně vyschlé. To by můj pohyb značně zkomplikovalo. V Novohradských horách mě letos nemile překvapila velká těžba dřeva. Kromě toho, že to kazí dojem z dlouho izolované přírody, těžká technika tam ničí cesty, po kterých lze na kole velmi špatně jezdit. Během všech pěti dnů jsem za hrubý čas 55 hodin ujel 638 km a zdolal převýšení téměř 8,5 km.
Fotky: 334
221 - 240 |
◀ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 ▶ | 20 / 334 |
221 - 240 |
◀ 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 ▶ | 20 / 334 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2026 |