| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Volné Potápění Bruslení Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2026-08-23
Běh 50 km: Nízký stav vody na Vranovské přehradě
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní proběhnutí ke konci letních prázdnin údolím Želetavky k Bítovu, následně proti proudu Vranovské přehrady, ve které bylo díky suchu málo vody, až k přírodní rezervaci Bílý kříž u česko-rakouské státní hranice a noční návrat zpět do Vysočan.
S blížícím se koncem letních prázdnin jsem využil nádherného počasí a zamířil na jih k Vranovské přehradě, abych se podíval, jak vypadá situace, kdy vodní hladina klesla díky dlouhodobému suchu pod 340 m n. m. a byla tak o 8 m níže, než je maximálně běžný stav. Auto jsem zaparkoval v obci Vysočany a hodinu před polednem vyrazil.
Nejprve jsem zamířil do údolí řeky Želetavka, která do Vranovské přehrady, vybudované na řece Dyje, přitéká. Hladina přímo pod hradem Bítov byla tak nízko, že už byly vidět zbytky domů z bývalé a dnes již dávno zatopené obce Bítov. Seběhl jsem dolů do vyschlého koryta, kde se akorát rochnil malý divočák, a dostal se lehce suchou nohou na protější břeh. Následně jsem přes jednu skálu a kolem Slaměného mostu vystoupal nahoru až ke hradu Bítov. Z blízké skalní vyhlídky jsem chvíli pozoroval Vysočanský most, pod kterým se nachází soutok, kde Želetavka vtéká do Vranovské přehrady.
Kolem rozhledny Rumburak jsem přeběhl na skalní vyhlídku Hvězdička, ze které je vidět do Bítovské zátoky. Bohužel kvůli suchu byla Velká i Malá Bítovská zátoka téměř bez vody. Na chvíli jsem si odskočil do obce Bítov, abych si u pítka doplnil vodu. Pak jsem se vrátil a zamířil na skalní vyhlídku Čertice, ze které je vidět celá Velká Bítovská zátoka. Následně jsem slezl až dolů a proběhl si obě Bítovské zátoky nebo spíše obří písečné pláže přes poloostrov Horka. Po návratu jsem se po Bítovském mostě dostal na druhý břeh, kde jsem vystoupal do přírodní rezervace Cornštejn.
Nahoře jsem se dostal k hlásce (předsunuté baště) zříceniny hradu Cornštejn. I když už druhým rokem funguje jako rozhledna, nahoru nechodím, protože kvůli špatně umístěné vyhlídkové plošině není z vrchu téměř nic vidět. Mnohem lepší výhled na část Vranovské přehrady a Bítovské zátoky je z o něco níže položené skály. Kolem hradu a přes Výří skálu jsem seběhl dolů a po Vysočanském mostě se dostal zase na druhý břeh. Navštívil jsem další dvě skalní vyhlídky a potom seběhl do rekreační oblasti Chmelnice. Kvůli nízké hladině vody sahala písčitá pláž až do poloviny šířky přehrady. V místní restauraci jsem se občerstvil a pak jsem lesem podél břehu pokračoval k poloostrovu Farářka.
Jakmile jsem se dostal na dohled od poloostrovu Farářka, už jsem viděl konec přehrady. Místní pláže zde nejsou písčité, ale hliněné, takže odhalené dno už bylo dlouhodobě vysušené a šíleně popraskané. Praskliny byly tak velké, že jsem si musel dávat pozor, aby mně do ní nezapadly nohy. Zároveň už z odhaleného dna rostla tráva, takže to tam místo koryta připomínalo spíše louku. Pro místí hliněné dno bohužel znamenalo, že se nemohli dostat do vody, protože poslední metry už bylo jen bahno. V polovině severní strany Farářky skončila přehrada a dál už jen tekla řeka Dyje. Pokud by hladina ve Vranovské přehradě dál klesala, od těchto míst dále proti proudu už by se to nijak neprojevilo. Na druhé straně Farářky byla situace ještě extrémnější. Tam už to opravdu byla pouze zelená louka s úzkou říčkou.
Po kamenitém břehu jsem se dostal do rekreační oblasti Penkýřky, kde teklo tak málo vody, že se mi podařilo přebrodit na opačný břeh. V místech, kde obvykle končí přehrada, jsem se zapovídal s místními chataři, kteří mi pak ještě doplnili pití. Potom jsem vodní tok opustil a vystoupal nahoru do lesa, abych na druhé straně navštívil dvě skalní vyhlídky v přírodní památce Bau. Opět jsem seběhl dolů, kde jsem naposledy přebrodil na protější břeh. Zároveň jsem využil vodního toku a večer se vykoupal. Příjemně osvěžen jsem vystoupal do přírodní rezervace Podhradské skály, odkud jsem měl výhled na obec Podhradí nad Dyjí, která byla těsně před západem slunce již celá schovaná ve stínu. Po seběhnutí do Podhradí jsem pouze krátce navštívil zříceninu hradu Frejštejn a pak jsem již zamířil nahoru do obce Stálky.
Ačkoli hospoda Na konci světa ve Stálkách měla mít v neděli otevřeno pouze do 8. hodiny večerní, ještě před 9. hodinou jsem tam zastihl vysedávat skupinu lidí. Koupil jsem si pití, doplnil láhve a se zapnutou čelovku jsem zamířil k česko-rakouské státní hranici, kolem které vede asfaltová cesta až k přírodní rezervaci Bílý kříž. Dole jsem po Libuňském mostě překročil Dyji a o něco dále vystoupal po rozpadlém žebříku na Grázlovu vyhlídku. Chvíli jsem poseděl v úplné tmě na okraji skály a pak pokračoval po polní cestě do obce Uherčice. Proběhl jsem zámeckým parkem a přes další pole se dostal do obce Korolupy. Na závěrečný silniční úsek jsem si zapnul blikačku a čtvrt hodiny před půlnocí se vrátil do Vysočan. Následující hodinu mně ještě zabrala cesta zpátky autem domů do Třebíče.
Po celý den jsem měl úžasné letní počasí s výbornou viditelností a fotogenickými mraky. Jen jsem občas musel počkat, až mi zasvítí slunce, abych zbytečně nefotil zastíněnou krajinu. I když bylo na léto poměrně chladné počasí, za celý den jsem vypil přes 8 litrů tekutin. Nízká hladina vody v přehradě vytvořila zajímavé scenérie, které ale budou pravděpodobně ještě výraznější, protože voda ve Vranovské přehradě obvykle klesá i na podzim. Budu to sledovat a jakmile dosáhne nejnižšího stavu, opět se tam vrátím a pořádně to zdokumentuji. Na druhou stranu mám ale strach, aby nízká hladina vody nezkazila v zimě bruslení.
Garmin Connect | FacebookFotky: 92
81 - 92 |
◀ 1 2 3 4 5 | 12 / 92 |
81 - 92 |
◀ 1 2 3 4 5 | 12 / 92 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2026 |