| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2017-12-02
Běh 100 km: Brno - Třebíč
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běžecký návrat z Brna do Třebíče v zimním období.
V sobotu ráno v Brně mě vzbudil v 6 hodin budík. Venku byla tma a mráz. Po 82 km z předchozího dne mě bolelo celé tělo. Abych vstal ze země, musel jsem použít ruce. Nohy samotné to nedávaly. K tomu mě lehce bolela hlava. Představa, že musím vyrazit na 90 km dlouhý běh zpátky do Třebíče, byla šílená. Velice pomalu jsem se tedy začal připravovat, takže jsem teplo bytu opouštěl až téměř v 8 hodin. Se sluncem v zádech jsem pomalu kličkoval ulicemi Brna, rozhýbával ztuhlé nohy a vlastně celé tělo. Po vystoupání do Kohoutovic jsem si dokoupil trochu jídla. Mrazivým lesem jsem seběhl k oboře Holedná, kde se právě rochnila divoká prasata. Přes Bystrc jsem doběhl k Brněnské přehradě. Poprvé v životě jsem se tedy proběhl po části trati závodu Vokolo priglu. Na konci přehrady nebo spíš tedy na začátku přehrady, jsem to vzal přes hrad Veveří a seběhl do Veverské Bítýšky. Bylo kolem poledne, tak jsem shodil oblečení a opět dokoupil nějaké jídlo, aby mě nedošlo jako předchozí den. Zamířil jsem do údolí Bílého potoka. Trasa se různě klikatila, měnil se povrch z asfaltu na cestičky a po cestě na mě čekalo 12 brodů, které šly naštěstí překonat po improvizovaných lávkách. Délka celého údolí měřila 25 km, takže když jsem ho v 16 hodin opouštěl u Velké Bíteše, akorát zapadalo slunce. Nepříjemně jsem vymrzl, tak jsem na náměstí zaběhl do prvního obchodu, kde jsem se opět oblékl. Zároveň jsem i doplnil pití. Po západu slunce a téměř za tmy jsem navštívil Jezevčí jeskyni a doběhl do Jasenic. Nyní následoval asi 2 km dlouhý úsek údolím kolem potoka Jasinka. Na tomto krátkém úseku mě čekalo celkem 16 brodů. Bohužel ani u jednoho nebyla lávka, takže jsem různě lezl po kmenech nebo skákal po zmrzlých kamenech. Jeden ale zdolat nešel, tak jsem ho musel přebrodit. Naštěstí to kvalitní boty vydržely. V Ocmanicích už na mě čekal taťka Miroslav Dvořák a kámoš Tomáš Švaříček, se kterými jsem pokračoval společně dál. Hned se běželo lépe, protože při mluvení není čas přemýšlet, že mě bolí nohy. Za zády nám svítil obří měsíc akorát den před úplňkem, takže na polích pokrytých sněhem jsme vůbec nepotřebovali svítit čelovkami. K Třebíči se běželo nádherně. Tedy až úsek okolo Hostáková, kde jsme na několik minut vběhli do mrazivé mlhy, kde teplota okamžitě padla asi o 5 stupňů dolů na nějakých -10 stupňů. Během 2 minut mi zamrzlo pití ve vaku a promrzly ruce. V Ptáčově se se k nám přidal ještě další běžec Michal Toman. Společně jsme pak proběhli celou Třebíčí až do části Borovina, kde bydlím. Uběhnuto jsem měl 93 km, tak jsem ještě doprovodil Tomáše do Starče a sám se proběhl ke Krahulovu a zpátky do Třebíče, abych trať natáhl přesně na 100 km. Celkově mě to trvalo 14 hodin 45 minut a zvládl jsem převýšení 1400 m. V porovnání s předchozím dnem jsem měl téměř stejnou průměrnou rychlost, jen se mi teď běželo lépe. Cítím se tedy připraven na příští víkend, kdy na 170 km dlouhém závodu do Prahy asi někde vypustím duši.
Suunto Movescount | FacebookFotky: 20x
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |