| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2020-04-23
Běh 82 km: Jarní příroda okolo Vranovské přehrady
Účast: Dvořák Štěpán
Oběhnutí celé Vranovské přehrady po pravém břehu proti proudu z Vranova nad Dyjí přes zříceninu hradu Cornštejn až do Podhradí nad Dyjí a noční návrat zpátky po břehu levém přes Bítov.
Na jaře 2018 jsem měl v plánu oběhnout celou Vranovskou přehradu co nejblíže kolem vody. Tenkrát jsem kvůli náročnosti terénu zvládl za světla pouze levý břeh a zpátky už jsem se vracel v noci po silnici. Pravý břeh jsem si tedy naplánoval na podzim. Bohužel ani jednou mi to nevyšlo. K přehradě jsem se vrátil na měsíc přesně až po dvou letech. Minule to bylo na začátku dubna a tentokrát na konci dubna. Rozdíl v přírodě byl ovšem velký, protože vše už bylo nádherně zelené. Ale ještě ne moc, takže výhledy skrz stromy byly dostatečné. Poprvé jsem vybíhal z Podhradí nad Dyjí, kde je vzdutí (začátek) přehrady, tentokrát jsem vyrazil z opačné strany od hráze u Vranova nad Dyjí.
Po předchozím běhání v přírodním parku Jevišovka jsem se vrátil docela pozdě, tak jsem šel spát až po půlnoci. Abych kolem přehrady běžel co nejvíce za světla, vstával jsem už v šest hodin ráno. Únava po předchozích třech 50 km okruzích byla znát, ale jedinečné šance v podobě ideálního počasí jsem se nechtěl vzdát. Nachystal jsem si věci, sedl do auta a vyrazil. Nejel jsem ale na start trasy. Naopak jsem zamířil přímo na druhý konec do Podhradí nad Dyjí, kde jsem si v lese schoval zásoby na druhou část okruhu. Poté už jsem zamířil k hrázi. Projel jsem Vranovem nad Dyjí, auto nechal v malé obci Onšov a vyrazil. Plán bylo vše natáčet s pomocí stabilizátoru. Bohužel mi to nějak nesedlo, a tak jsem po nějaké době vrátil k autu, kde jsem stabilizátor nechal. Zůstal jsem tedy u osvědčeného natáčení z ruky a pomocí stativu. Tímto pokusem jsem ale ztratil hodinu času, protože jsem na trasu vyrazil až po desáté hodině dopolední.
První zastávka byla na skalní vyhlídce Claryho kříž, odkud je nádherný výhled na Vranovskou přehradu, její hráz a řeku Dyji obtékající město Vranov nad Dyjí. Kolem stříbrného potoka tvořícího malé Stříbrné vodopády jsem seběhl dolů pod hráz, od které jsem pokračoval do Vranova. Okolo Mniszkova kříže, přes Švédský příkop a s výhledem na Zámek Vranov nad Dyjí jsem seběhl do města. Kvůli velké žízni jsem to vzal přes obchod a hned do sebe nalil litr pití. Zamířil jsem hráz a konečně vyrazil na plánovaný běh kolem vody.
Ze začátku nebylo nic k vidění, a tak jsem část běžel po silnici. Pak jsem ale seběhl k vodě a začal probíhat mezi chatami v Lančovské zátoce. Bylo to velice zajímavé. Chata vedle chaty, cestičky mezi nimi a nádherné výhledy na modrou vodní hladinu a protější břeh, který byl nasvícený sluncem. Tato část mi velice připomínala léto 2018, kdy jsem běhal po Korsice. Na to že byl všední den, tak tu bylo překvapivě hodně lidí. Když po několika kilometrech skončily chaty, dostal jsem se do části naproti přírodní památce Orlí hnízdo pojmenované podle bývalé chaty. Kromě Eduardovy skály se zde nachází i čerpací stanice pitné vody, kvůli které muselo být při výstavbě zbouráno několik okolních chat. Z plovoucího pontonu tlačí čerpadla vodu nahoru do úpravny vody ve Štítarech, odkud pitná voda proudí kromě Znojemska i do Moravského Krumlova, Jaderné elektrárny Dukovany nebo do jižní části Třebíče. Další a kvalitnější zdroj pitné vody pro Třebíč je vodní nádrž Mostiště na severu a nejkvalitnější je Heraltická voda na západu.
V těchto místech cesta skončila. Musel jsem se proto vydrápat zarostlým lesem nahoru na pole a oběhnout tak přírodní rezervaci Tisová stráň. Zde se mi osvědčily nové boty, které v terénu perfektně držely a návleky, které do bot nepustily ani kamínek. Za rezervací jsem se opět seběhl vodě. Na trase mě potěšila studánka, ze které jsem se pořádně občerstvil. Upřímně ani nevím, jestli bych to bez ní zvládl, protože teploty bylo poměrně vysoké a díky tomu i moje spotřeba. Vyšplhal jsem na několik skalních vyhlídek a kochal se výhledy na nekonečně se kroutící břehy přehrady. Proběhl jsem kolem dalších chat, od níž jsem měl výhled na protější svahy, kde se nalézala přírodní památka Petrovy skály. V této části jsou nejvyšší skály z celé Vranovské přehrady. Přes Spálený kopec jsem seběhl do přírodní památky Spálená, což byla chyba, protože tam vůbec nic nebylo, ani žádný výhled. Následují úsek kolem vody byl asi nejnáročnější, protože tam nebyla žádná cesta, i když v mapě byla značená. To mě ale nezastavilo. Dostal jsem se tak přímo naproti přírodní rezervaci Růžový vrch, která plynula přechází v poloostrov Babka. V těchto místech jsem přehradu ale opustil, protože následují kilometry nebyla nikde žádná chata a nechtěl jsem se zbytečně mordovat v prudkých stráních mezi skalami. Po zpevněné cestě jsem tedy vyběhl nahoru, za vyžraným lesem od kůrovce vběhl na silnici a zamířil k Cornštejnu.
Po několika kilometrech na úrovni obce Bítov jsem seběhl zpátky k přehradě do přírodní rezervace Cornštejn, kde opět začaly chaty. Kolem břehu jsem se potom dostal k Bítovskému mostu, kde jsem vběhl na silnici. Po ní jsem přeběhl pár kilometrů k mostu Vysočanskému, abych měl výhled na hrad Bítov stojící na levém břehu přítoku Želetavka. Oběhl jsem kopec Hradiště a přes několik skal s výhledem na chatovou oblast Chmelnice jsem vystoupal zpátky nahoru ke zřícenině hradu Cornštejn. Památka byla očekávaně zavřená, proto jsem plynule pokračoval stále nahoru až k předsunuté baště, od které jsou nádherné výhledy zpátky na Cornštejn, ale hlavně na Bítovskou zátoku a rozhlednu Rumburak. Opustil jsem přírodní rezervaci Cornštejn a seběhl dolů k přehradě a dalším chatám v oblasti Malé Loučky.
Občerstvil jsem se vodou z pumpy a pokračoval nad chatami kolem přehrady v přírodní rezervaci Na Bítovské cestě. Následující hodinu jsem po vnější straně zákrutu přehrady obíhal poloostrov Farářka až do Jazovické zátoky. Tou dobou už slunce místy mizelo za kopci a na přehradu pomalu padal stín. Naštěstí cíl už se blížil. Když zmizely chaty, přetraverzoval jsem prudkou stráni přímo naproti části zvané Penkýřky. Zde jsem v létě 2017 zahájil jsou plaveckou výzvu, když jsem následně přeplaval celou 25 km dlouhou Vranovskou přehradu až ke hrázi. Náročnost trati už se začala ozývat, protože mě začaly pomalu ve stehnech škubat křeče, se kterými normálně problém nemám. Čekal mě poslední velký zákrut a kolem přírodní památky Bau jsem před osmou hodinu večerní přímo při západu slunce doběhl do obce Podhradí nad Dyjí. Zde jsem v roce 2018 zahájil oběhnutí Vranovské přehrady po levém břehu. V těchto místech se totiž nachází vzdutí na řece Dyji. To je obecně řečeno nejvzdálenější místo od hráze, kde se ještě právě díky hrázi může zvednout hladina. Jinými slovy začátek přehrady nebo jiného vodního díla. I když se může zdát, že jsem byl v cíli, tak ve skutečnosti jsem byl pouze v bodě obratu, protože jsem se musel vrátil zpátky k autu.
Nejprve jsem ale v lese za zámečkem Lubo přímo pod zříceninou hradu Frejštejn našel svoje zásoby, se kterými jsem se posadil pod plastiku Kosmicky načasovaná parapyramidální potence. Doplnil jsem si pití ve vaku a zbytek celý vypil. Nabral jsem si tyčinky a přioblékl se věcmi z batohu. Když jsem se podíval na hodinky, ukazovaly 53 km. Měl jsem na výběr dvě možnosti. Buď běžet pouhých 15 km zpátky po silnici, přičemž bych ale neoběhl přehradu nebo to vzít pěkně poctivě dokola po turistických cestách, kde by mně zbývalo ještě přes 25 km. Kdo mě zná, má jasno. Plán byl přehradu oběhnout, takže jsem se držel plánu. Nasadil jsem čelovku s blikačkou, překročil most přes řeku Dyji a po zelené značce zamířil zpátky s cílem vrátit se do půlnoci.
Samozřejmě už jsem to nebral po břehu, protože bych to nestihl ani do rána. Plán tedy bylo běžet už jen po kvalitních cestách. Proběhl jsem obce Oslnovice i Vysočany a seběhl k Peksovu mlýnu na přítoku Želetavka. Vystoupal jsem do Zblovic a poté po silnici oběhl Bítov až do Chvalatic. Tam jsem odbočil na žlutou značku. U Chvalatické zátoky na mě přišla krize, která mě ale hned přešla, když jsem zjistil, že půlnoc se nějak rychle blíží. Přidal jsem na tempu a po několika kilometrech seběhl do Švýcarského údolí. Kolem zátoky jsem se dostal ke známé visuté lávce, od které jsem vystoupal nahoru nad hráz ke Claryho kříži, kde už jsem byl dopoledne. Bez jakéhokoli zastavování jsem pokračoval přímo do obce Onšov. Necelou minutu před půlnocí jsem doběhl zpátky k autu.
Zpáteční trasa se nakonec protáhla na 29 km. Celkově jsem tedy kolem Vranovské přehrady naběhal 82 km s převýšením 2000 m. Oproti levému břehu je břeh pravý mnohem zajímavější. První důvod je slunce, které svítí z jihu a nádherně tak nasvětluje protější stranu. V opačném případě je téměř vše proti slunci. Další důvod je, že se tam nachází více chat, tak je tam i více cest a většina trasy se tak dala brát přímo kolem břehu. I tak to ale bylo velmi náročné. Obzvlášť, když jsem za předchozí tři dny naběhal 154 km. Spát jsem šel až ve tři hodiny ráno a následují den jsem byl dost unavený, takže jsem se byl proběhnout jen necelých 18 km, což byla zatím nejkratší vzdálenost od začátku roku. Protože kolem Vranovské přehrady se nacházejí hlavně listnaté stromy, není to tam tolik zlikvidováno kůrovcem. Další výhoda nastane na podzim, kdy se vše nádherně zbarví do teplých barev. A přesně to bude chvíle, kdy se tam pravděpodobně opět vrátím. Přes léto to ani nemá moc smysl, protože tam bude strašně přelidněno.
Garmin Connect | FacebookFotky: 60x
41 - 60 |
◄ 1 2 3 | 60 |
41 - 60 |
◄ 1 2 3 | 60 |
Videa: 1x (00:15:15)
Běh 82 km: Jarní příroda okolo Vranovské přehrady
Délka: 00:15:15| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |