| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2021-05-10
Běh 60 km: Jarní krajina kolem Vranovské přehrady až k Bílému kříži
Účast: Dvořák Štěpán
Celodenní běh jarní přírodou za letních teplot kolem části Vranovské přehrady přes Bítov, Podhradí nad Dyjí až k přírodní rezervaci Bílý kříž u státní hranice s Rakouskem a noční návrat přes Korolupy zpátky do Zblovic.
Po nepříjemně chladném dubnu, který se nakonec zapsal jako nejchladnější duben od roku 1997, přišel květen, který přinesl jasnou oblohu a výrazné oteplení, kdy teploty přeskočily jaro a pocitově tak spíše připomínaly léto. Využil jsem proto úžasných podmínek a vyrazil na jih České republiky k Vranovské přehradě, abych se proběhl kolem Bítova, Podhradí nad Dyjí i přírodní rezervace Bílý kříž a vše zdokumentoval focením i natáčením. Abych toho stihl za světla co nejvíce, tak jsem vstal už před šestou hodinou ráno. Nachystal jsem si věci a poté autem přejel do obce Zblovice, ze které jsem před devátou hodinou ráno vyrazil.
Po zelené značce jsem zamířil do lesa a kolem Jezírka lásky jsem seběhl ke Slaměnému mostu, který patří mezi nejstarší kamenné mosty v České republice. Název Slaměný je údajně odvozen od slaměné střechy, kterou kdysi měl a bylo možné ji zapálit, a znemožnit tak nepříteli průchod k hradu Bítov. O kousek dále jsem zastavil u přístřešku Hradní studánka. Název je trochu matoucí, protože studánka se nachází o necelý kilometr dále. Z vyhlídky je krásně vidět celá severní strana hradu Bítov, který ze tří stran obtéká řeka Želetavka. Vběhl jsem do přírodní rezervace U doutné skály a pokračoval k hradu, od kterého je naopak výhled na Vysočanský most přes Vranovskou přehradu přímo nad soutokem, kde do Vranovské přehrady tvořenou řekou Dyje vtéká právě Želetavka. Gotický hrad Bítov byl založen v 11. století, aby chránil jižní hranici. Během následujících století byl několikrát zásadně přestavěn a rozšířen. Zajímavostí hradu je údajně největší sbírka vycpaných psů na světě, která čítá 51 kusů. Plemeno stájový pinč, ze kterého byl vyšlechtěný knírač, je prý už vyhynulé. Ze svých psů ji nechal vytvořit poslední soukromý majitel hradu - baron Jiří Haas z Hasenfelsu.
Pokračoval jsem lesem vzhůru k mohyle předků, kam byly přesunuty ostatky dřívějších majitelů hradu Bítov, když v 19. století hrabě Jindřich Daun prohlásil hrobku za rodinnou. Od ní jsem přeběhl kolem zahrady se zvířaty, která sem byla přesunuta z hradu Bítov v roce 2010, aby její majitel nebyl omezený otevírací dobou hradu. O kousek dále jsem dorazil ke sportovnímu areálu Rumburak, kde je kromě penzionu možné navštívit restauraci nebo 30 m vysokou rozhlednu, před kterou stojí dvě velké betonové sochy krkavců. Jedna se jmenuje Krkavec a druhá Rumburak. Kolem konopné farmy Vranč jsem seběhl na vyhlídku Hvězdička, ze které je krásně od severu vidět celá Bítovská zátoka. Konkrétně chatová osada, v dáli na horizontu zřícenina hradu Cornštejn, dole zátoka, která byla výjimečně plná vody a malý aquapark, který je součástí Campu Bítov. Vyhlídka byla pojmenována v roce 2014 podle místního poštmistra Vladimíra Kundráta, který zde od roku 1972 troubí na trumpetu večerky. V posledních letech ale jen výjimečně kvůli jeho zdravotním problémům. Kolem obce Bítov jsem se přesunul na vyhlídku Čertice, ze které je také vidět Bítovská zátoka jen tentokrát od východu.
Seběhl jsem dolů k přehradě k silničnímu mostu. Bítovský most, pod kterým je hloubka přehrady 30 m, je jeden ze dvou silničních mostů na Vranovské přehradě. Nachází se přibližně v její polovině přímo mezi obcí Bítov a zříceninou hradu Cornštejn. Každému, kdo je zde poprvé, doporučuji most přejít tam i zpátky po chodníku kolem zábradlí, protože výhledy z něj za to stojí. Po obou březích jsou roztroušené rekreační chaty, občas zde propluje parník a také je dobře vidět zřícenina hradu na vrcholu kopce. Na druhém břehu hned za mostem jsem odbočil ze silnice a začal stoupat prudkou strání v přírodní rezervaci Cornštejn. Rezervace se rozkládá na velké oblasti ve svazích okolo stejnojmenného hradu. Byla vyhlášena v roce 2014 a vyskytuje se v ní velké množství chráněných druhů rostlin a živočichů. Úplně nahoře jsem se dostal na návrší známém jako Na baště, kde stojí předsunuté opevnění. 13 m vysoká dělostřelecká bašta, která byla postavena výše než samotný hrad, měla zabránit nepřátelské palbě na hrad z nebezpečně krátké vzdálenosti. V dnešní době z ní zůstalo pouze duté torzo věže. Protože se jedná o nejvyšší možné místo v okolí Vranovské přehrady, je odtud jeden z nejkrásnějších výhledů. Po pěšině jsem seběhl o něco níže ke zřícenině. Hrad Cornštejn byl postaven za vlády českého šlechtice Rajmunda z Lichtenburka na začátku 14. století. Do konce 16. století potom sloužil českým panovníkům k ochraně moravsko-rakouské hranice. Od roku 1973 je chráněn jako kulturní památka. Nedaleko hradu jsem potkal dvojici turistů, která mě poznala z televizního pořadu Všechnopárty, kde jsem byl host v roce 2018. Společně jsme se přesunuli ještě o něco níže, kde jsem jim ukázal vyhlídkové místo na Výří skále. Kromě hradu Cornštejn je z ní vidět i celá rekreační oblast Chmelnice, kde se nachází nejvzdálenější přístaviště i místo, kam plují parníky a kam zamířím později. Po rozloučení jsem seběhl k druhému silničnímu mostu přes Vranovskou přehradu. Po Vysočanském mostě, ze kterého je výhled na jižní stranu hradu Bítov, jsem se dostal opět na druhý břeh.
Pokračoval jsem po zelené značce náročnější turistickou cestou jen pár metrů od vody. Asi po půl kilometru jsem ale z cesty uhnul a vydrápal se bokem na další skálu, ze které jsem měl opět nádherný výhled na Vranovskou přehradu i zříceninu hradu Cornštejn. Pomocí lana, které jsem s sebou tentokrát nesl, jsem slezl ze skály dolů a pokračoval po zelené trase do Chmelnice, kde jsem se naposledy proběhl kolem přehrady. Vranovská přehrada byla vybudována na řece Dyje v letech 1929 až 1933 a do provozu byla uvedena o rok později. Podle rozlohy je desátá největší v České republice. Její délka je 29,8 km a maximální hloubka 46 m. Definitivně jsem opustil přehradu a začal stoupat nahoru. U Chmelnice před pár lety přeznačili zelenou značku z údolí na silnici, po které jsem vyběhl kolem kostela Nejsvětější Srdce Páně do obce Oslnovice. Protože bylo nepříjemné teplo a já měl velkou žízeň, doufal jsem, že si koupím něco v místním obchodě. Bohužel bylo pondělí a obchod mívá otevřeno odpoledne jen v úterý a čtvrtek. Naštěstí jsem si všiml, že je ale otevřený obecní úřad, kam jsem hned zamířil. Poprosil jsem o vodu a dostal rovnou 1,5 litrovou láhev, kterou jsem celou hned vypil. Kvůli plnému břichu jsem nemohl chvíli běžet, tak jsem asi kilometr jen šel a čekal, než to slehne. Pak jsem se opět mohl rozeběhnout.
Příjemně osvěžen jsem vběhl do lesa a zamířil dolů k řece Dyje kousek od místa, kde začíná Vranovská přehrada. Protože už jsem byl poměrně blízko státní hranice s Rakouskem, začal jsem potkávat zbytky opevnění. Hustá síť válečných bunkrů se až na výjimky táhne od Bratislavy po Novou Bystřici. Mezi nejčastěji se vyskytující patří lehké opevnění vzor 37 s lidovým názvem řopík, které vzniklo podle zkratky ŘOP pro výkonný orgán Ředitelství opevňovacích prací. Proběhl jsem naproti přírodní památce Bau a poté zamířil opět nahoru do lesa, kde se rozkládá přírodní rezervace Podhradské skály. Hned jsem si vzpomněl, jak jsem zde v roce 2018 potkal bachyni s malými selátky. V rezervaci lze kromě vzácných živočichů a rostlin nalézt i stromy se zvláštními úkazy. Například jsem zde objevil pět stromů, které mají společný kmen nebo strom, který má těsně nad zemí velkou díru. Hlavní důvod mé návštěvy byly ale skály. Přímo z hrany té největší je úžasný výhled na malou obec Podhradí nad Dyjí, jejíž jméno krásně popisuje danou lokalitu. Obec se totiž nalézá pod zříceninou hradu Frejštejn a kolem protéká řeka Dyje. Chvíli jsem se ještě kochal výhledem a poté pokračoval dál lesem.
O něco později jsem seběhl dolů do obce Podhradí, kde jsem se po mostě dostal na druhý břeh. Nedaleko mostu se nachází vzdutí Vranovské přehrady. Vzdutí je nejvzdálenější místo od hráze proti toku řeky, kde se při maximálním stavu vody ještě zvedne hladina. V tomto případě je to přesně 29,8 km od hráze u Vranova nad Dyjí. Hned na okraji Podhradí stojí velká kovová plastika nazvaná Kosmicky načasovaná parapyramidální potence. Autorem je surrealistický výtvarník Lubo Kristek, jenž má naproti zámeček Lubo sloužící od roku 2000 jako muzeum. Uvnitř něj i na pozemcích okolo se nachází Kristkova sbírka surrealistických děl. Socha je součástí Kristkovy podyjské glyptotéky - výtvarně-filozofické trasy poutních míst. Ta začíná u pramene Moravské Dyje a končí u soutoku Dyje a Moravy. Celkem se kolem Dyje nachází 11 soch, z čehož 10 má veřejně známou polohu a poslední jedenáctá je utajená. U Zámečku jsem odbočil do lesa a vystoupal k další zřícenině. Gotický hrad Frejštejn byl postaven v polovině 13. století příslušníky rodu z nedaleké Trnavy. Protože jeden z posledních majitelů Jan Krajíř z Krajku podnikal loupeživé výpady po okolí, byl hrad v polovině 15. století vykoupen, poté zbořen a od té doby chátrá. Zřícenina je od roku 1958 chráněna jako kulturní památka, ze které se dochovaly zbytky válcové věže se střílnami a část severní zdi a hradeb. A právě z hradeb je východním směrem krásný výhled na obec Podhradí nad Dyjí, která se do roku 1949 nazývala stejně jako hrad, tedy Frejštejn.
Lesem jsem pokračoval kolem památníku obětem první světové války, hřbitova a kapličky stále vzhůru až jsem se dostal na pole, kde se nachází farma Křeslík sloužící pro výkrm kuřecích brojlerů. V červnu 2017 se farma rozšířila o další dvě haly. Okolo fotovoltaické elektrárny jsem seběhl do obce Stálky, kde hned na začátku stojí hospoda Na Konci Světa. Ta byla bohužel stále na základě vládních nařízení zavřená, a tak jsem musel pro osvěžení pokračovat dále. Po rozbité silnici jsem přeběhl k hraničnímu přechodu Stálky / Heinrichsreith, který byl stejně jako všechny ostatní hraniční přechody uzavřen už od začátku roku. Lesem kolem Jindřichovského potoka, který tvoří přírodní Česko-rakouskou státní hranici, jsem začal sbíhat opět dolů k řece Dyje. Po pár kilometrech jsem dorazil k Tomlejnově studánce, kde jsem se konečně mohl občerstvit. Kromě toho jsem si i doplnil pití ve vaku a vyměnil propocené ponožky v botách.
Příjemně osvěžený jsem seběhl kolem malého rybníka Piket až dolů k řece Dyje. O kousek dál jsem se přes Libuňský most dostal na druhý břeh, kolem kterého jsem pokračoval po louce, kde se na řece Dyje u Libuňského splavu nacházel Libuňský mlýn. V roce 1952 byl ale zbořen, protože stál v hraničním pásmu. O kousek dál již po západu slunce jsem doběhl do přírodní rezervace Bílý kříž. Hned na okraji se nachází více než 40 m vysoká skála, rozdělená na tři lezecké sektory. Na Stěně pohraniční stráže, Tora bora a Stěně dezertérů je celoročně přístupných přes 60 lezeckých cest. Nedaleko skály jsem začal stoupat prudkou strání nahoru. Sklon je tak velký, že se zde dokonce nachází asi 100 m dlouhý žebřík. Ačkoli je celý dřevěný a porostlý mechem, tak už zde leží minimálně 25 let, kdy jsem po něm ještě jako dítě lezl poprvé. Nahoře jsem se dostal na Grázlovu vyhlídku akorát při posledních paprscích slunce před jeho západem. Z vyhlídky je vidět zpátky dolů do údolí, kde řeka Dyje vtéká z Rakouska do České republiky a kolem výše jmenovaných skal pokračuje dále k obci Podhradí nad Dyjí, kde začíná Vranovská přehrada.
Grázlova vyhlídka v přírodní rezervaci Bílý kříž byla pojmenovaná podle loupežníka, násilníka a vraha žijícího na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Johann Georg Grasel (Jan Jiří Grasel) se narodil 4. dubna 1790 v obci Nové Syrovice u Moravských Budějovic do chudé rodiny. Pravděpodobně vlivem nešťastného dětství, kdy byl už i jako dítě vězněn spolu s rodiči, se z něho později stal loupežník. Nebyl to ale žádný dobrotivý Rumcajs nebo Robin Hood, který bohatým bral a chudým dával. Grasel byl skutečný zločinec, který loupil a vraždil všechny bez rozdílu. Z jeho jména Grasel proto vzniklo slovo grázl. Z nějakého zvráceného a pro mě nepochopitelného důvodu je po tomto grázlovi pojmenováno mnoho turistických míst a naučných stezek v oblasti jeho působení na pomezí jižních Čech, jižní Moravy a Rakouska. Obzvláště v obci Nové Syrovice si na tomto individuu dost zakládají, což je poznat už jen při jejím průjezdu, kde vedle značky obce stojí další oznamující: Nové Syrovice - rodiště Johanna Georga Grasela. V roce 2008 pak dokonce zasadili na jeho památku strom. Grasel byl v roce 1815 díky léčce chycen v Rakouském Mörtersdorfu a o tři roky později popraven oběšením ve Vídni.
Od vyhlídky jsem už po západu slunce pokračoval po Graselově naučné stezce do obce Uherčice. Kolem zámku jsem zamířil do zámecké zahrady a pryč z Uherčic skrz přilehlý lesopark. Tam začala být tma, proto jsem dále pokračoval s čelovkou na hlavě. Proběhl jsem obcí Korolupy a na úbočí kopce Kopka jsem se vrátil zpátky na zelenou značku. Po turistické cestě jsem seběhl k řece Želetavka k letnímu táboru nedaleko rekreačního střediska Peksův mlýn, kde jsem se přes řeku na druhý břeh dostal po nataženém ocelovém laně, protože kromě brodu tam žádný most není. Nahoru zpátky do obce Zblovice už mi zbývaly poslední dva kilometry.
Těsně před půlnocí jsem se vrátil k autu. Celá trasa měřila přesně 60 km. Protože jsem kvůli záběrům vymetal každý kout, její absolvování bylo mnohem náročnější, než jsem zvyklý. Počasí bylo ale úžasné. Ze zimního skočilo rovnou do letního a já se málem upekl. Nepříjemně mně to stěžovaly i zavřené hospody, kde jsem se nemohl občerstvit a musel se tak spolehnout pouze na studánky nebo vstřícnost jiných lidí. Celkově jsem ale rád, že mi to vyšlo, protože jarní počasí, kdy všechno kvete, trvá jen krátce a poslední roky jsem kvůli různým výzvám skoro nikde v přírodě nebyl. A tentokrát mi to krásně vyšlo včetně videa.
Garmin Connect | FacebookFotky: 81x
1 - 20 |
1 2 3 4 5 ► | 81 |
1 - 20 |
1 2 3 4 5 ► | 81 |
Videa: 1x (00:28:50)
Běh 60 km: Jarní krajina kolem Vranovské přehrady až k Bílému kříži
Délka: 00:28:50| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |