| Rope Jumping Kienova houpačka Slaňování Slackline Klusking Volné Potápění Běhání | ||||
|
Off-limits.cz Extrémní sporty plné adrenalinu Věř si a dokážeš vše! |
||||
|
"Smrti se nebojím - Když jsem tu já, není tu smrt, když je tu smrt, nejsem tu já." (Epikuros)
|
||||
2023-07-04 - 2023-07-05
Běh 163 km: Praha - Havlíčkův Brod
Účast: Dvořák Štěpán
Dvoudenní běh z Prahy údolím Sázavy zpátky domů do 200 km vzdálené Třebíče jsem předčasně ukončil po 163 km v Havlíčkově Brodě.
Na začátku července jsem měl v pražské nemocnici další lékařskou prohlídku kvůli autoimunitnímu onemocnění, které u mě začalo v roce 2020. A protože v tomto období jsou nejdelší dny a já rád běhám, rozhodl jsem se, že ušetřím za autobus a zpátky poběžím. Z Prahy domů do Třebíče je to po červené turistické značce údolím kolem řeky Sázava něco přes 200 km, což běžecky zabere dva dny. Hlavně už jsem to běžel v roce 2008, takže tentokrát se mělo jednat pouze o opakování. Protože mě to napadlo jen pár dní předem, nijak jsem se na to nepřipravoval. Jen jsem naplánoval trasu a domluvil si přespání.
Po lékařské prohlídce jsem proto zůstal v Praze, šel si ještě na hodinu zaběhat, a pak se sešel s bývalým spolužákem i nejlepším kamarádem Martinem ze základní školy, se kterým jsem se neviděl přesně 30 let. Ve druhé třídě se totiž odstěhoval na druhou stranu republiky. A ve světě bez sociálních sítí se pak těžko udržuje přátelství, obzvláště když je člověk ještě dítě a nemůže cestovat. A právě díky sociálním sítím jsme na sebe po hodně dlouhé době opět narazili. Původně plánovaná krátká schůzka v Praze se proto ideálně změnila na půldenní povídání ukončené až někdy v noci. Tímto bych proto chtěl ještě jednou Martinovi a jeho přítelkyni poděkovat za zázemí, přespání i výkrm před během.
Ráno po snídani jsem se rozloučil a ve tři čtvrtě na sedm vyrazil přímo od Martinova bytu v Karlíně. S sebou v běžeckém batohu jsem měl pouze věci na noční úsek, výbavu na focení a nouzové jídlo. Pití jsem si kvůli rychlejšímu a pohodlnějšímu doplňování výjimečně přesunul do dvou půllitrových lahví na opasek. Ačkoli jsem měl trasu naplánovanou po turistické cestě, na nohách jsem měl silniční boty Salomon Aero Glide. Důvod byl jednoduchý. Závěrečný úsek do Třebíče vedl 60 km po silniční cyklostezce, kde bych boty do terénu úplně zbytečně opotřebovával. Občerstvování jsem měl v plánu řešit po trase pouze nakupování v obchodech. V sedm hodin jsem doběhl na Václavské náměstí k soše sv. Václava, kde jsem trasu symbolicky zahájil. Na prokličkování ven z Prahy se ukázalo jako nejtěžší navigace. Téměř na každé křižovatce jsem se musel dívat na mapu, což bylo dost nepohodlné a také to rychleji vybíjelo baterie. První větší zastávku jsem podnikl po 38 km ve městě Velké Popovice, kde jsem si před obědem nakoupil jídlo i pití.
Po modré značce jsem po dalších 10 km seběhl do údolí Sázavy, kde jsem se opět připojil na značku červenou, která vede 100 km kolem Sázavy až do Havlíčkova Brodu. Následující kilometry utíkaly poměrně rychle, protože kolem řeky většinou vedla silnice. V obci Chocerady jsem opět navštívil obchod, abych se v tom nepříjemném teple pořádně občerstvil. O něco později mě čekal krátký ale náročný úsek terénem přes Krkavčí skály, odkud byl výhled na město Sázava, přesněji na jeho část Černé Budy. V Sázavě po 65 km jsem si omyl zpocené nohy a podnikl další nákup. O něco později ale hlavně příliš pozdě jsem si uvědomil, že je po 17. hodině, takže další obchody už pravděpodobně nestihnu. To se ukázalo jako krutá pravda. Obchody v obcích Rataje nad Sázavou a Český Štemberk už totiž měly zavřeno. Začal jsem řešit, kde sehnat jídlo, protože s nouzovými tyčinkami bych celou noc nevydržel. Mezitím jsem si ještě v Českém Šternberku doplnil pití. Poté jsem na doporučení zavolal do pivovaru Hubertus ve městě Kácov. Dovolal jsem se panu provoznímu, který mi řekl, že když stihnu dorazit před 21. hodinou, tak mi ještě obsluha v pivovarské restauraci Šalanda uvaří. Jenže to bych musel zvládnout terénem kolem řeky přes 10 km za necelou hodinu a půl. Nic jiného mi ale nezbývalo, proto jsem na to šlápl. Nohy to naštěstí vydržely a já jsem po 95 km doběhl do obce Kácov, kde jsem přesně 10 minut před devátou vstoupil do restaurace. Obsluha mi ale řekla, že už nevaří. Pokusil jsem se jim vysvětlit svou situaci, a že jsem mluvil s panem provozním, takže nakonec svolili. Měli ale pouze jen tatarák. Sice se to může zdát jako prasárna, ale pokud bych se nenajedl, do rána bych nevydržel. S plným břichem a doplněným pitím jsem se vrátil na trasu.
Protože už bylo půl desáté v noci, nasadil jsem čelovku s blikačkou. Před jedenáctou hodinou noční jsem dorazil do města Zruč na Sázavou, kde jsem trochu prokličkoval město, abych mohl pořídit pár nočních fotek. Přesně o půlnoci jsem se vykoupal v obci Březina, abych ze sebe smyl celodenní pot. To byla asi poslední chvíle, kdy se mi ještě běželo dobře. O něco později na mě totiž přišla strašná spací krize a bolest za krkem. Kromě toho, že mi skoro nešlo běžet, ještě mi začala být nepříjemná zima, i když se teplota vůbec nezměnila. Oblékl jsem si na sebe všechno oblečení a snažil se pokračovat. Přestože jsem si telefonoval s kamarádem Petrem, stále se mi chtělo šíleně spát. Po dvou hodinách kličkování po cestě jsem to nakonec vzdal a lehl si přímo uprostřed polní cesty na zem, abych se trochu prospal. Protože tělo bylo moc rozdivočené, podařilo se mi zabrat asi jen na pár vteřin. Každopádně to pomohlo, protože dál už se mi běželo dobře. Průměrná rychlost se mi ale za celou noc rapidně snížila.
Ve 4 hodiny ráno po 126 km, když svítalo, jsem seběhl do města Ledeč nad Sázavou, kde jsem opět trochu kličkoval kvůli fotkám. Následujících pár kilometrů kolem Sázavy bylo nádherných, protože nad řekou se vznášela mlha, a přitom na horizontu akorát vylézalo slunce. Trochu mi jen vadila rosa v trávě, kvůli které jsem měl mokré boty, ve kterých se mi začínaly tvořit bolestivé otlačeniny na chodidlech. Prokličkoval jsem přírodní rezervací Stvořidla až k obci Smrčná, kde mě přepadla nečekaná energetická krize. Protože jsem od devíti večer nic nesnědl, začal jsem cítit nepříjemnou slabost. Dokonce jsem začal mít i pocit na zvracení, kdy jsem se musel na chvíli posadit. Snědl jsem proto všechny nouzové zásoby a doufal, že mi to vydří do nejbližšího obchodu. O něco později slunce vystoupalo nad les a začalo hřát, takže jsem opět schoval noční vybavení zpátky do batohu.
O půl osmé ráno jsem se po 142 km dostal do města Světlá nad Sázavou, kde jsem okamžitě zamířil do obchodu. Opět mě trápila obrovská krize, kdy jsem měl problém si vůbec nakoupit. Před obchodem jsem si vysušil boty, přitom se pořádně najedl i napil a zavzpomínal, jak jsem tu v roce 2017 startoval na závodě Pražská stovka. Další úsek kolem Sázavy byl dost nepříjemný a špatný na běh. Protože kolem cesty nejsou moc zajímavá místa, nebyl moc vychozený a často jsem se musel prodírat vysokou trávou, kopřivami nebo bodláky. A když to běžet šlo, nešlo to zase mému tělu. Průměrná rychlost se čím dál více blížila rychlosti svižné chůze. Když se později dopoledne ještě zvedla teplota, byl pro mě strašný boj vůbec pokračovat. Stále jsem se díval do mapy, jak daleko je to do města Havlíčkův Brod, ze kterého by mně do Třebíče zbývalo ještě přes 60 km. Když jsem zjistil, že bych to aktuálním tempem nestihl ani do půlnoci, byla to pro mě rozhodující chvíle. Druhou noc bych prostě nezvládl. Neměl jsem na to energii, v noci bych si vůbec nikde nenakoupil a také by mně nevydržela elektrická zařízení. Doběhnutí jsem totiž plánoval nejpozději na večer. Také se začaly blížit silné bouřky, které jsem po cestě opravdu potkat nechtěl. Když jsem v poledne dorazil do Havlíčkova Brodu, měl jsem jasno. Bylo to poslední místo, odkud jsem mohl odjet MHD. Dál už bych neměl možnost. Prokličkoval jsem proto městem, naposledy si nakoupil a došel na vlakové nádraží kde jsem po 163 km za 30 hodin běh ukončil.
S jedním přestupem ve městě Jihlava jsem se do Třebíče dostal za hodinu. Došel jsem domů, vysypal věci na koberec a šel si dát sprchu. Protože bylo ještě stále odpoledne a dostatek času, sedl jsem na kolo a zajel za rodiči na zahradu, kde jsem se pořádně najedl. Do večera jsem si s nimi ještě povídal a pak se vrátil domů. Uklidil jsem si věci, a jak se setmělo, šel jsem spát.
Hned na rovinu musím říct, že tím že to byla vlastně spontánní akce a moc jsem nad tím nepřemýšlel, dost jsem podcenil doplňování jídla a pití. Za největší chybu považuji, že jsem si neudělal nějaký seznam obchodů s otevírací dobou. Běžet totiž už po 100 km dalších 11 hodin bez jídla není úplně moudrý postup. Kdybych měl přes noc jídlo, ráno bych nebyl tak odrovnaný a pravděpodobně bych i tu noční krizi opět rozeběhl. A co se týče právě té noční krize, opět se mi potvrdilo, že s ospalostí nejde bojovat. Dvě hodiny jsem úplně zbytečně trpěl a kličkoval po cestě. Přitom si stačilo na pár minut lehnout, třeba i opakovaně, a celou noc trvající jen 5 hodin bych zvládl asi v pohodě. Další problém byl výběr termínu. Protože se to odvíjelo od lékařské prohlídky, neměl jsem vlastně moc na výběr. Buď běžet nebo ne. Rozhodující bylo počasí, které podle předpovědi tak špatně nevypadalo. Problém také vidím trochu v tom, že jsem běžel úplně sám. Při posledních výzvách jsem si zvykl, že mě vždy někdo doprovázel, takže jsme se mohli navzájem podporovat. Jak je na to člověk sám, může sám sebe zničit pouze špatnými myšlenkami, které ho hlodají a hlodají až dohlodají. Trochu mě mrzí, že se to nepodařilo. Obzvláště, když už jsem to jednou úspěšně přeběhl. Každopádně mám aspoň důvod zkusit to někdy znova a opět úspěšně dokončit.
Na závěr děkuji všem, kteří jakkoli pomohli a podporovali mě:
- Martin Huleja a jeho přítelkyně - Zázemí, přespání a výkrm před během
- Jirka Sedláček a Michal Štochl - Úprava trasy v Praze
- Marie Šustová, Tomáš Urban a Michal Dovičín - Doporučení ohledně obchodů a restaurace
- Petr Diviš a Lukáš Charvát - Podpora na telefonu
- Tomáš Rampír - Nabídka, ke které jsem ale nedoběhl
- Ostatní fanoušci - Komentáře, které mně dodávaly sílu a motivaci pokračovat
A jak vlastně dopadla lékařská prohlídka, bez které by toto šílenství neproběhlo? Výsledky budou sice až někdy v polovině července, ale pokud budou stejné jako ty na jaře, tak jsem po třech letech konečně "zdravý". V uvozovkách proto, že nejde zjistit, jestli jsem se skutečně uzdravil nebo pouze zabrala imunosupresiva. Každopádně hodnoty z rozborů krve a moči ukazovaly výsledky jako u téměř zdravého člověka.
Garmin Connect | FacebookFotky: 52x
1 - 20 |
1 2 3 ► | 52 |
1 - 20 |
1 2 3 ► | 52 |
| SiteMap • Dvořák Štěpán 2007 - 2024 |